Hella komentáře u knih
Bez příkras popsaná ztráta soudnosti a rozumu. Na úkor dětí, manžela, vlastní sebeúcty. Pro někoho, kdo v životě nestál poblíž automatu, zcela nepochopitelné. Kéž by ten naznačený konec byl opravdu začátkem trvalého uzdravení.
Renée je možná až moc dokonalá a výkonná postava než aby byla reálná a jednoznačně sympatická. Taková superžena. Nicméně příběh byl opět čtivý a svižně plynoucí a s chutí si přečtu další.
Nějak jsme se já a příběh nepotkali ve správný čas. Nebavilo mě to, přišlo mi to zdlouhavé, Kaitlin nic moc extra postava a korunu všemu nasadila erotická scéna. V thrilleru. Erotická scéna. Nee. Prostě ne.
Vážně mě to mrzí, notabene když jsem 3 týdny nedočkavě čekala na splnění rezervace, ale ani po 100 stranách jsem nebyla schopna se začíst. Tím tedy - milý Tarasi - končím, tvá Máňa.
Starý dobrý starý Gabriel! Opět to má grády, věrohodnost, čtivost i originalitu. Prostě špionská paráda s nesmrtelným hlavním hrdinou. Klobouk dolů, pane Silvo!
První dvě třetiny knihy mi připadaly poměrně zdlouhavé, ale konec to vynahradil a i když jsem si byla skoro jistá, že znám rozuzlení, byla jsem vedle jak ta jedle.
Za mě hodně hodně zdlouhavé a zdaleka ne tak čtivé jako minulé díly. O 100 stran méně by příběhu podstatně přidalo na atraktivitě.
Sloan je na můj vkus příliš přesvědčená o své nesmrtelnosti a výjimečnosti než abych ji mohla považovat za úplně sympatickou hrdinku. Taky zápletka mě zrovna dvakrát nebavila a nějak doteď nemůžu pochopit tu neskutečnou složitost a pracnost při výběru ukrytu... No ale dejme tomu, průměr to ještě pořád je.
Pokazím statistiku (97%/6 hlasů), protože za mě to byl jen a jen průměr a ani k Devinovi jsem si nedokázala najít schůdnější cestu.
Nebylo to špatné, jen těch stran a rozvláčného vyprávění bylo trochu moc na to, aby to bylo vysloveně skvělé.
Jojo, hodně akční akčňovka, pro milovníky žánru velmi doporučuji. Sice mě trochu iritovala ta věčně se modlící rodina, která si tak nějak na problémy založila - svou účastí na jedné prima akci, ale Court to prostě vyvažuje. Vždycky.
Ani jsem nečekala, že příběh bude tak poutavý a hlavní hrdinka až tak realistická a sympatická. Na to, že jsem po knize sáhla v podstatě náhodou, je to pro mě velmi příjemné překvapení.
No - ne, nelíbilo. A i když vím, že z velké části za to může moje obrovská antipatie k nesympatické Virginii a otrávenost z Livie (čili autorka odvedla dobrou práci, když mě příběh takhle "vzal"), tak ani tak nedokážu hodnotit nijak vysoko, protože ve srovnání se špičkovými novějšími příběhy Linkové je tohle pouhý slabý odvar.
Z mého pohledu překombinované a určitě se to nedá srovnávat s autorovými prvními knihami.
Jak čtu obvykle Freemana ráda, tak tohle byla s prominutím děsná blbina.
Tak nějak nemůžu pochopit vysoké hodnocení knihy (84%), protože i když jsem čekala pomalou detektivku, ve dvou třetinách jsem to vzdala... roztahané, nezábavné, bez šťávy.
Ani úplně marné, ani nic extra. Když nemáte co jiného ke čtení - ok; v opačném případě bych si to už nejspíš rozmýšlela.
Menší počet stran by knize jistě prospěl. Takhle jsem se nemohla paradoxně ubránit pocitu, že se příběh vleče a že ministryně jen lítá sem a tam a žádný časový posun jí nebrání věci perfektně vyřešit. Taky jak si poradila s Íránci a Rusy.... nevím, no, zrovna věrohodné mi to nepřišlo. Ani ten Gamache nemohl chybět.
Za mě spíše zklamání.
Jako už tradičně dobré - věrohodné, sympatické a vtipné Larsovy úvahy celé dílko rozhodně povyšují o jednu hvězdu nahoru.