HenryOsmý komentáře u knih
Svérázná, originální Werichova čeština a jeho neotřelý vypravěčský talent dodaly této zvláštní knize nevšední půvab. Jsou to pohádky spíš pro dospělé nebo spíš pro děti? To je otázka. Možná tak i tak, některé příběhy už chtějí dospělejšího čtenáře. Ale kupříkladu mě Fimfárum uchvátilo už někdy v deseti letech.
Takhle kniha je strašná i úžasná zároveň. Velice názorně ukazuje, kam vede nábožensky motivovaný fundamentalistický fanatismus.
Tohle je skutečná literatura, protože vypráví o skutečném životě. Kniha je čtivě napsaná a rozhodně neprolétne hlavou, aniž by tam zanechala potravu k přemýšlení. Ačkoli se jedná o dílo doporučované pro děti a mládež (což už dávno není můj případ), přečetl jsem si ji s chutí. Takže je možná pravda to, co tvrdí teta Kateřina: kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem :)
Tento román považuji prostě za geniální. Ironie místy až cynická se dobře pojí s duchem událostí, na jejichž pozadí se odvíjí Yossarianova beznadějná rezistence proti zrůdnosti války.
Mám rád zvířata. A určitě i proto jsou mi Wightovy příběhy tak blízké. Každou zápletku jsem tak četl jako poutavý thriller: podaří se panu veterináři dotyčného pacienta zachránit?
Poklonu je nutno vyseknout i Evě Marxové za znamenitý překlad.
Kniha je dobře napsaná a dobře zapadá do osvědčené bestsellerové šablony, která při správně nastaveném promo spolehlivě zajistí kasovní úspěšnost. Čili velice dobrá práce. Nicméně po přečtení mě jímal neodbytný dojem, že cosi podobného jsem četl už x-krát. Což nic nemění na tom, že autorka na to jde dobře a inteligentně.
Doteď si nedokážu pořádně utřídit dojmy z četby této knihy. Rozhodně je psána poutavě, na druhou stranu děj občas ujíždí někam, kde se mi nelíbí být ani číst o tom ... Je to provokativní, zneklidňující. Patrně takový byl autorův záměr, dráždit a nenechat v klidu ... Paralela s Orwellem mi ale nesedí. Je to typově hodně odlišné.
Povídky, které se čtou jedním dechem. Svérázné a nesmírně nápadité zápletky dokážou pobavit, napnout a překvapit nečekanou pointou. A mezi řádky je zakódováno hodně materiálu k zamyšlení. Skvělá kniha, která se na první pohled tváří jako oddechovka, ale ve skutečnosti je v ní mnohem víc ...
Vtipné, nenáročné čtení. Postupně to ztrácelo dech, jak docházely nápady, ale minimálně do půlky jsem se slušně bavil.
Fascinující kniha, v níž se fakta citlivě mísí s autorovými hypotézami, vedoucími čtenáře k zamyšlění ...
Kultovní záležitost. Poprvé jsem ji četl jako malý kluk a podruhé už jako dospělý. A vychutnal jsem si ji možná ještě víc ...
Forsyth je mistr výborně vystavěných napínavých zápletek. Skvělé čtení na dovolenou. Ale umí i přesáhnout do jiného žánru, viz např. povídka Pastýř.
Kosmas je takový český Hérodotos. Dnes, po staletích, není ani tak důležité, jak moc důvěryhodné jsou jeho informace. Hodnota Kosmova díla spočívá v tom, že je jedním ze základních kamenů českého písemnictví a potvrzením významu národní historie.
Velice klasická klasika. Psáno Greeneovským stylem, kdy se příběh klube z nicoty jaksi ledabyle, jaksi mimochodem ... a nepozorovaně narůstá napětí a dramatičnost, vrcholící v tradičně skličujícím finále. Pěkné čtení, doporučuji.
Asi by bylo nesmyslem tvrdit, že je Spinozova filosofie čtivá jako nějaký thriller. Že zaujme svým spádem apod. To ne. Spinoza vychází z Descarta, tudíž není divu, že jeho konstrukce působí dojmem matematických vzorců. Ale když se člověk prokouše tím nánosem železné logiky, objeví neskutečnou hodnotu tak ryzích myšlenek, že jsem z toho byl až vyjevený, jak jsou nadčasové - a tedy blízké i člověku 21. století.
Určitě inspirativní kniha, motivující k zamyšlení nad běžnými, zdánlivě "drobnými" aspekty našeho života.
Na tuhle knihu jsem se moc těšil, ale nenadchla mě tak, jak bych čekal. Nějak jsem se nedokázal do příběhu vžít, což je v mém případě předpoklad, abych si knihu opravdu užil ...
Z mého pohledu je kniha prodchnuta dost hlubinnou psychologií. Když to člověk domyslí do důsledku, tak přivedením potomka na svět ho vlastně vystaví všem negativním skutečnostem, z nichž nejfatálnější je smrt, jako nevyhnutelné přervání existence. Nad tím se fakt nedá mávnout rukou.
Nejprve jsem shlédl film a pak teprve sáhl po literární předloze. Nutno říct, že dojmy byly tak 50:50. Film byl Burtonovsky výpravný, Depp v roli Willyho Wonky fenomenální ... ale celé se to poněkud vzdálilo duchu Dahlovy knížky. Té zas chyběla ta šťáva, kterou má film. Čili: líbilo se mi obojí, každé po svém.
Ztroskotal Rimbaud nebo ztroskotalo celé lidstvo? To je oč tu běží.