HenryOsmý komentáře u knih
Přiznám se, že jsem Zámek (dosud) nedočetl. Snad žádná kniha (kromě takových těch klasických nestravitelností, jako jsou Jirásek či Tolstoj) mě neprověřila tak bytelnou nečtivostí. Co však oceňuju, je Kafka výstavba perfektně vycizelované atmosféry, postavené na důsledně dávkované neurčitosti. To je žrádélko.
Moc se mi líbil titulní příběh: inteligentně vystavěná cesta k odpuštění, vinoucí se na pozadí chytře vymyšlené paranormality.
Tahle kniha asi není úplně pro mě, je to spíš holčičí čtení. Musím však ocenit velice dobrou práci autora, jehož tvorbu už nějakou dobu sleduju. Syžet je precizně vystavěn, vyprávění je svěží, strhující, prostě hezky se to čte. Takže jsem to nakonec dojel až do konce, ani jsem nevěděl jak. Čili dobrý, s čím přijde Raichl příště?
Kniha, u které se musí hodně přemýšlet. A hlavně k ní přistoupit bez jakýchkoli vlastních představ a předsudků. Každý čtenář si z ní odnese nějaké poselství. To, které jsem si odnesl, bych definoval asi takto: mnoho inspirativních myšlenek, které jsou bohužel v příkrém rozporu s tím, kam se ubírá naše civilizace (což bohužel už nelze ovlivnit).
Zajímavý pohled do světa moderní žurnalistiky. Velmi čtivé, velmi podnětné.
Při četbě této knihy jsem se propadal ze skepse do hlubokého pesimismu. Samozřejmě krásně camusovsky napsáno, samozřejmě pravdivé, až to mrazí ... ale nelehké čtení vyvolávající trudné myšlenky, jež neodcházejí ...
Bible politického a diplomatického pragmatismu. Vše se dá relativizovat, morálka, etické hodnoty, všechno. Důležitý je pouze výsledek (?)
Dnešní čtenář, navyklý stylu psaní, jenž je od Nerudy vzdálen jako Pluto od Slunce, může mít tendenci považovat jeho dílo za banalitku. Není tomu tak. Mé hvězdičkové hodnocení je sice nízké, přesto na Nerudovi oceňuju tu kvalitu, kterou nejsem schopen vidět na Jiráskovi, Němcové a dalších "velikánech".
Povídky nejsou zrovna moje parketa, ovšem občas po nich taky rád sáhnu. A tyhle mě fakt zarazily. V dobrém slova smyslu. Byť ne všemu jsem rozuměl, vše na mě působilo. A nedalo se na to nemyslet ...
Poezii dneska už skoro nikdo nečte, což je veliká škoda. Jsou to krásné příběhy, jen trochu jinak napsaná. Seifert určitě patří k tomu lepšímu až nejlepšímu, co v tomto žánru u nás vzniklo. Zejména jeho předválečná tvorba má nesmírnou sílu.
Další zajímavá kniha tohoto poněkud "utajeného" autora. Chutnala mi zatím ze všech nejvíc, i proto, že jednotlivé příběhy mají společnou tematickou vazbu na události z nedávné historie naší země, což mi jako milovníkovi literatury faktu docela sedělo. Líbí se mi, jak působivě je kolem toho vystavěn děj nepostrádající dobrodružství, vtip (občas hodně břitký), dojemné scény a sem tam i nějaký ten paranormální jev :). Moc hezky se to čte, díky svižnému vypravěčskému stylu.
V porovnání s Pilíři země mě tento román poněkud nudil. Řekl bych, že autor sklouzává čím dále více do oblasti klišé. Ale když se to dobře prodává ...
Na jednu stranu musím uznat, že se mi tato kniha z Orwellových věcí líbila určitě nejméně. Na druhou stranu musím ocenit dokumentární hodnotu: velice precizní líčení nesmírně komplikované, spletité a těžko analyzovatelné politické situace ve válečném Španělsku.
Zajímavá kniha pro milovníky piva. Dozví se v ní mnoho o výrobě tohoto skvělého nápoje, o množství a rozmanitosti pivních druhů. Stěžejní část, tj. "katalog" piv, je pochopitelně dobře zaplacenou reklamou - ale i tak se jedná o zajímavý pohled na první trh celého světa.
Hm. Co napsat? Skličující kniha o skličujících věcech. Ten pesimismus byl na mě asi moc pesimistický ...
Pozoruhodná kniha, nesnadná k četbě, ale určitě nesmírně zvláštní. Několikrát jsem se přistihl, že se do toho vžívám až moc ... a pak jsem sám nemohl usnout :)