Hipi komentáře u knih
Je to hezké. Doporučuju všem, která zajímá zvířecí pojetí rodičovství, zejména otcovství zvířat. Přesto bych ocenila, kdyby se tu zřejmě dost citově založený autor tak často nedojímal nad svým synem a nepopisoval osobní informace ve stylu, jak dlouho jeho žena jeho syna kojila, a že je škoda, že nemohl kojit taky, a tak dál. :) Mezi těmi informacemi o zvířatech je to takové trochu nepatřičné. Jinak ovšem upřímně oceňuju snahu napsat knihu o zvířecím otcovství, o tématu, kterým se nikdo příliš nezabývá a o kterém se pořád tak málo ví. Čtenář tu přijde k mnoha úžasným a zajímavým informacím.
U knih vydržím hodně, ale aby mi někdo na 178 stranách neustále dokola (v různých obměnách) opakoval tu samou jednoduchou myšlenku (že je nutno žít v přítomném okamžiku, musíme žít přítomným okamžikem atd.) jako slabomyslnému, tak na to fakt nemám. Autor mimo jiné uvádí, že nechodí do práce a "poposedává na lavičkách", tak má na takovýhle luxus- žít přítomným okamžikem- nejspíš čas. Tahle kniha se dá shrnout na jednu stránku. Ani to ne.
Asi to není nekvalitní kniha (autora Johna Connollyho mám ráda, obzvlášť jeho povídky s názvem Nokturna), ale připadalo mi to celé tak zvrhlé, že jsem to prostě nemohla vůbec dočíst.
Kamenné srdce je kniha, která mě ze začátku nudila, pak (až se děj "rozjel") začala bavit a to mi vydrželo až k závěru, který mě absolutně zklamal.
Nechápu, proč se tak slibný děj s mystickým podtónem musel v závěru zvrhnout do laciných, trapných scén typu honičky hlavních hrdinů na střechách autobusů atd. A pak bylo ještě hůř...Celý závěr se tak nějak podivně vytratil- nečekala jsem hollywoodský happyend a fanfáry, ale tohle byl úplně opačný extrém. Zklamalo mě to, protože do té doby to bylo opravdu slibné. Také hlavní hrdina se občas chová opravdu podivně a v knize nejsou jeho motivy nijak blíž vysvětlené, takže člověk nechápe, co ho k tomu vedlo. Připadá mi, že autor měl skvělé nápady, ale málo zkušeností se psaním, a na knize je obojí znát. Na druhou stranu se v ní vyskytují některé opravdu originální, mile potrhlé a sympatické postavy.
Skvělé výtvarné provedení, nádherné ilustrace, které hrají prim oproti textu. Ten je spíše duchovně a romanticky/stylově ladený- není to žádná vážná vědecko-seriozní práce. Knihu bych doporučila všem "keltským" nadšencům, především těm, kteří už o nich něco vědí a zajímají se o jejich svátky, kulturu, víru, mýty, ženské/mužské hrdiny a principy. Je to skvělá kniha, ale není moc vhodná pro lidi, kteří toho o Keltech moc nevědí nebo hledají výhradně seriozní historické informace typu, kdy a kde Keltové působili.
Musím přiznat svoje rozpaky z toho, komu je tahle kniha s krásnou obálkou (která mimochodem dokonale ladí s jejím obsahem) vlastně primárně určena. Na dětské čtenáře je v ní několik silně děsivých a/nebo násilných pasáží a dospělé by zase mohl odrazovat jednoduchý styl vyprávění. Kromě toho je pro mě krajně obtížné představit si krásného vampýra, disponujícího bílou pletí (to by ještě nebyl žádný problém), stříbrnými vlasy a bezbarvýma očima (to už je o dost horší).
Pasáže, ve kterých vampýr ve svém temném hradu křičí ze spaní (kvůli snům, které mu přivodila hlavní hrdinka Aeriel svými pohádkami), zatímco jeho přízračné manželky kvílí a chrliči na cimbuří vřeští (všichni dohromady), jsou přesně tím, co jednoho čtenáře dokonale znechutí a druhého zaujmou a pobaví (já patřím k druhé skupině).
Jde o skvělé dílko, které s moderními upírskými romancemi nemá nic moc společného- kromě upíra v hlavní záporácké roli- a které bych zařadila do žánru temné fantasy/pohádky. Děj je napínavý, originální, tajuplný a mystický; místy s hororovým nádechem, místy naopak snivý, poetický a krásný.
Líbí se mi dobrodružné a idealistické knihy, jako je tahle. Dobře se mi četla. Některé pasáže jsou lehce přemrštěné nebo nevěrohodné (pochybuju např. o tom, že by Jánošík byl schopen po mučení divoce tančit). Ale díky zvláštním, drsně romantickému duchu knihy mi to příliš nevadilo- Jánošíka jsem chápala jako legendu. Příběh je chvílemi dost smutný. Na některé sugestivní části knihy je opravdu těžké zapomenout.
Čaroděje Zeměmoří jsem četla poprvé na střední škole a zapůsobil na mě jako nějaké úžasné, melancholické zjevení (nebo jsem ho možná jen četla v melancholické náladě..už nevím). Tenhle příběh má zvláštní kouzlo, díky kterému se mi nechtělo knihu odložit z ruky. Je dost jiná než všechny ostatní fantasy, nebo tak na mě alespoň působila. A objevuje se v ní zajímavá myšlenka, že nad svým stínem se nedá zvítězit...lze si na něj jen zvyknout.
Fotografie v této publikaci o koních jsou překrásné. Horší už je to s poněkud sentimentálním a až příliš emotivním textem. Méně v tomto případě znamená více- jinak ovšem doporučuju každému, kdo má tyto ušlechtilá zvířata rád.
Společně s Čarodějem Zeměmoří, má nejoblíbenější kniha tohoto cyklu. Některé povídky jsou tak děsivé a drsné, že mě mrazilo v zátylku- třeba hned ta první. Nejvíc mě zaujaly Hledač a Dračinka.
Soubor surrealistických povídek na rozmezí sci-fi a fantasy; svérázných, místy neobvyklých či morbidních, s šokující pointou či závěrem. Několik slabších povídek (Vrtichvost, Obrana neexistuje) plně vyvažují ty ostatní, které jsou velice povedené (Bůh v zahradě, Hrom a růže, profesorův medvídek).
Moje srdeční záležitost. Velmi lidský a přitom zábavný román o soužití dvou neobyčejně milých a sympatických outsiderů, kteří se pokoušejí s pomocí dvou koťat -a za dohledů asistenta psychiatrické léčebny- sdílet společný byt. Vřele doporučuji. :)
Nejhezčí a nejjímavější keltské příběhy, které jsem kdy četla. Kniha bohužel obsahuje dosti otřesné ilustrace, ale protože jich naštěstí není mnoho, na kráse jí to nijak neubírá a nijak to neovlivňuje můj výsledný dojem.
Hezký příběh...sice mi není úplně jasné, zda se jedná o pohádku, či fantasy, protože je sice vyprávěna jednoduchým stylem (což by nasvědčovalo prvnímu), ale na druhou stranu svět, ve kterém se odehrává, je dosti propracovaný, stejně jako dosti zajímavé postavy (to by nasvědčovalo zase druhému), takže nakonec...vem to čert. :) Podle mě má dost velký potenciál, aby se líbila všem věkovým kategoriím čtenářů, od dětí přes teenagery a aby zaujala i mnohé dospělé.
Ženy, které běhaly s vlky je stejným dílem psychologická práce jako i duchovní a umělecké dílo, vhodné pro všechny ženy, které se zajímají o dávné mýty a příběhy nebo potřebují jen dodat sílu. Je to velmi "ženská" kniha - pochybuju, že je hodně mužů, které by bavilo ji číst, i když pár by se jich asi našlo- a je značně obsáhlá, ale přitom se příjemně čte, především kvůli jedinečnému, poetickému a mystickému stylu vyprávění. Není snadné ji pochopit napoprvé; je velmi náročná a rozhodně se nehodí k nenáročnému odpočinku někam na dovolenou apod. Lepší je číst ji důkladně, v budoucnu se k ní vracet a přicházet přitom na nové významy a vysvětlení mýtů.
Skvělé výtvarné provedení, grafika, krásné ilustrace. Opravdu luxusní kniha - nejlepší encyklopedie znaků a symbolů, která kdy byla vydána.
Nechybí v ní nic, co má dle mého názoru obsahovat dobrá fantasy: originalita, poutavý dobrodružný příběh, skvělé postavy, akce, humor, romantika, uvěřitelnost děje, který je místy průzračně zasněný a poetický a jindy zase strašidelný a temný.
Byla jsem navíc příjemně překvapena její originalitou a autentičností, protože u tak mladé autorky bych tak dobrý příběh fakt nečekala. Znám knihy mnohem známějších autorů, kteří přesto kopírují stokrát omleté nápady, motivy a fantasy klišé, kde jen mohou a od této knihy by se, alespoń co se týče její originality, mohli učit. Styl vyprávění je místy kapku neumělý, ale to mi nijak nevadilo. Moc se mi líbila a obdivuju její autorku, že ji dovedla v tak nízkém věku tak dobře dotáhnout do konce, což rozhodně není u fantasy knih nijak snadné a obvyklé. Číst ji bylo zážitkem -přečetla jsem ji jedním dechem- a není lehké na ni zapomenout. (A elfové zde mě nadchli dokonce více než ti Tolkienovi -připadali mi tak nějak životnější, sympatičtější, osobitější a méně unylí.)
Příběhy o zvířatech, nejen o těch domácích, ale i divokých...zábavné, humorné, překvapivé, někdy šokující, jindy znepokojivé a smutné, doprovází úvahy, které se zamýšlí nad zvířaty v roli našich ochránců, průvodců, učitelů a léčitelů, nad jejich citovém prožívání, věrností a náklonností k lidem, a pozitivním vztahu mezi zvířaty a lidmi. Inspirativní, dojemná, velmi čtivě napsaná kniha, která zaručeně potěší a nadchne každého milovníka zvířat.
Milý, jemný, pozitivní, poetický a originální příběh s hezkými ilustracemi, maličkým zahraničním studentem Erikem a překvapením na konci potěší každého, kdo umí číst mezi řádky a má v sobě alespoň trošku fantazie.