Hobo komentáře u knih
Nejspíš jsem taky šovinista. Samozřejmě některá tvrzení mohou být chápána jako přehnaná, nicméně stačí zachovat si určitý nadhled. V zásadě jde o výborné "šovinistické" sociologické dílo. Samozřejmě jednostranné, však taky ukazuje opačnou jednostrannost. Kdo tady potřebuje jakousi objektivitu? Ženy? Ty spíš dostaly možnost se zamyslet, nikoliv soudit. Kdo tvrdí, že píše o všech ženách? Ženy? Ne, dá se očekávat, že jen potrefené husy se ozvou...
Dobrý zdroj, chcete-li se rychle dozvědět o uspořádání států v Evropě na konci 19. století.
Včetně obvyklých mýtů a pročeských zpestření. Ale čte se to dobře. Na tak útlý svazek poměrně dost zobrazení a vlastenecky zaměřených obrazů, nejvíc pravděpodobně od M. Alše. Maně jsem při četbě přemýšlel, nakolik jsou ony předkládané mýty horší než ty podávané v současnosti - často až protičeské. Jak tato úvaha asi dopadla z hlediska výchovy k češství a vlastenectví?
Úsměvné vyprávění o jednom životě, bez příkras, zato s hlubokým pochopením lidských chyb.
Jediné, co cítím jako nutnost po přečtení: pryč, rychle pryč z EU, i kdyby nás to mělo stát hlad, rychle pryč s našimi politiky, kteří dělají podobnou práci, jako ti na západě, co přivedli své národy do zkázy!
Politologicko-psychologická "čítanka" o zdrojích tzv. studentských revolucí, nejen v r. 1968 ve Francii, ale i v tomtéž roce či v r. 1989 v Československu. O skutečných hlubinných motivacích, o tápáních a černobílém vidění. Snad nikdo jiný než Merle to neumí takto popsat. Kniha vydá za tisíce politologických studií a na rozdíl od nich se i dobře čte. Jako zřejmě každý, i já tam našel sebe; naštěstí v sedmdesáti se už nemusím stydět, jen se shovívavě usmívat.
Čeština 19. století mě nepřestane uchvacovat. V průběhu mého života jen pozoruji pozvolný úpadek. A není to jenom používáním slov, jež byly kdysi považovány za sprosté - však v přímé řeči mají své oprávnění. Ale popsat dění bez nich - i v tom je mistrovství. A v tom, jak Neruda dokázal popsat prostého člověka své doby, jeho uvažování a problémy, je dnes zřejmě nedosažitelný.
Obsáhlejší zpracování encyklopedického hesla. Nikoliv příliš stručné, nikoliv neúměrně obsáhlé. Rychlá informace, nejzásadnější anarchistické osobnosti s nejdůležitějšími charakterizujícími citáty. Za klad dílka pokládám, že z autora nečiší předsudečné odsuzování či obdiv, prostě uvádí, o co anarchismu jde a co o svých cílech říkají jejich představitelé. Samozřejmě jsou tyto cíle vznešené, jako se vznešeně tváří všechny politické směry; všem jde o dobro lidstva...
Děkuji Cinikovi a JLČ za jejich komentáře, lépe bych to nevyjádřil.
Všichni se tak nějak setkáváme během života se zradou nebo opouštěním principů a můžeme jen doufat, že my sami v tom v očích bližních také nejedeme. Držet se pravdy je v dnešní době nejen nepopulární, ale i odsuzované. Slovo fundament obdrželo negativní konotaci a přitom znamená základ, držet se základů, neboť základ nelze opustit či jen tak trochu obejít. Vedle pravdy je jen lež. A netýká se to pouze katolicismu, týká se to i běžného sekulárního života, bez jakéhokoli náboženství. Neboť jak je možné pravdu považovat za relativní, za něco, co platí jen trochu? Pravda je absolutní. Pravda je Bůh. A zradou pravdy zrazujeme nejen Boha, ale především sebe. Vždy to ublíží právě nám.
A proto je ten dnešní relativistický svět v takovém srabu.
Pár slov i ke knize: Příběh fundamentalistky, který se nejen dobře čte, ale zároveň podává i dobrý obrázek o podstatě katolických pravd, z nichž některé velmi srozumitelně vysvětluje. A rovněž příběh o tom, co s těmito pravdami učinil 2. vatikánský koncil, jehož důsledky prožíváme.
Taková jiráskovština, která se dobře čte, ale i dobře poslouchá jako audiokniha.. Z dnešního pohledu je patrný nejen posun hodnot. Krásná čeština umocněná příjemným hlasem J. Štědroně.
Obrazové dokumentace i fakt je v publikaci opravdu dost a po této stránce je vskutku výživná. Přesto mi v ní cosi chybí, a řekl bych, že je to dost podstatné. Velmi stručně bych to vyhodnotil jako "základní uchopení". Je to dobrý historický popis, leč z uvěřitelného popisu na vás musí tryskat i cosi nepojmenovatelného.
Přesto si to přečtěte. Stojí to za to. To nepojmenovatelné si tam holt dodáte sami.
Vždy trvá až příliš dlouho, než se z legendárních událostí stane uvěřitelná historie. Legionářskému mýtu to, zdá se, trvalo sto let. Oficiální oslavování za 1. republiky bylo vystřídáno oficiálním potlačováním, přičemž z pravdy se stávala chudá a ušmudlaná příbuzná. O nepříjemném se mlčí, nebo zkreslí, nebo se tomu dá jiný význam.
Zdá se, že Jurmanova kniha se z obvyklého syžetu oslavných či pomlouvačných publikací poměrně významně vymyká, přičemž nijak nesnižuje význam sibiřské anabáze na vznik republiky. Všímá si ovšem také kontextu mezinárodních událostí a snah zneužít úspěchů legionářů k jiným cílům. Negativně hodnotí především zásahy M. R. Štefánika. Ale to už si přečtěte, stojí to za to. Uvědomíte si, že takto to chodí v naší historii pořád. Znovu a znovu.
Brr... Děkuji kinee za komentář, plně souhlasím, vyjádřila to za mne. Film jsem dosud neviděl, ale jen uvažuji, jak tuto krutost dokázal režisér Marhoul přenést na plátno. To snad ani nejde. Silné dojmy z knihy ve mně budou ještě dlouho, dlouho vězet, jak kdybych visel hodiny nad zlým psem.
Vynikající dílo, které otevírá netušené obzory, plné poznatků a především s uceleným pohledem na dějiny. Takových je opravdu málo.
Vzhledem k tomu, že k předchozímu komentátorovi ad142 nemám co dodat a v podstatě vyjádřil vše za mne, vyjádřím své uznání Camusovi jen počtem hvězd.
Dlouho, velmi dlouho byl pro mne K. V. Rais synonymem krásného verše, především jako autor Lesní studánky. Tu snad každý zná už s mateřským mlékem, jako něco, co existuje a existovalo vždycky. Pak jsem si přečetl Kalibův zločin a setkal se s naprosto jiným Raisem. Kalibův zločin je vynikající dílo, možná regionální, ale svým významem určitě celonárodní.
Pozdější dodatek:
Bum! V pozadí se mi stále klubalo, že jsem napsal pěkný nesmysl. A samozřejmě: twl, nespletl sis J. V. Sládka s Raisem? No jasně, to jsi pěkně zbodnul. Nu co, stalo se, stalo.
Nejpitomější je začít 2. dílem. Málem jsem se v tom utopil a požitku z četby to opravdu ublížilo. Tak jsem si sehnal komplet a vida - skvělé čtení.
Myslím, že Češi v zásadě nemají v satiře konkurenci.
Naprosto skvělá publikace o dobrodružných knihách a hlavně ilustracích Zdeňka Buriana.