HollyUndead komentáře u knih
Kniha Martin Eden byla mým prvním setkáním díla od Jacka Londona a musím říct, že se s velkou chutí pustím do dalších děl tohoto literárního velikána! Příběh byl zpracován až neuvěřitelně reálně. Kniha nabídla nespočet zajímavých myšlenek, v paměti mě utkvěla hlavně pracovitost, která sice přinese výsledky, ale hodně závisí na tom, pro jaký účel je vykonávána. Všechny ty myšlenky a vůbec celý příběh byl psán velmi čtivě a poutavě, bylo těžké se od čtení odtrhnout, vždy mě zajímalo, kam se budou ubírat další kroky hlavního hrdiny. Jediné, co mi trochu vadilo, tak bylo nově zpracované vydání z roku 2021, ve kterém je poměrně dost překlepů. Ovšem je to jen formální záležitost, která neměla velký vliv na požitek z četby.
(SPOILER) Kniha Černý obelisk se mi moc líbila. Celkově zatím vše, co jsem četl od Remarqua se mi líbilo. Tentokrát se nacházíme čerstvě po první světové válce v malém městě Výmarské republiky. Je to příběh obyčejných lidí, každý má svůj pohled na svět, své chyby a každý má hodně svých problémů kvůli politické situaci a kvůli válce. Tyto problémy ještě zvyličuje inflace, která znehodnocuje peníze drtivým tempem. Příběh je dokreslen zajímavým filozofováním, každý rozhovor nám vnutí nějakou myšlenku. Ať už ohledně života ve Výmarské republice, o politice, lásce, psychologii, víře nebo o sobě samém. Někomu to může přijít složité, já však našel spoustu zajímavých pointů. Tohle všechno ještě doplňuje černý humor, cynismus či sarkasmus. Nejlépe to lze dokreslit na následujícím příkladu přímo z textu. Nejedná se o přímý spoiler, neboť se jedná případ nesouvisející s osudem hlavních postav, jedná se pouze o případ naprosto vedlejších postav, který dokresluje situaci a příběh samotný.
"Nikdo se tady kvůli tomu (inflaci) nevěší, jako včera v noci ve městě ti staří manželé, které našli dnes ráno v šatníku. Každý z nich visel na kusu prádelní šňůry. Sousedé půjčili několik stolů a na ně stařičké manžele položili s hlavami zahalenými do hedvábného papíru. V bytě jim patřil už jen ten papír. Zanechali dopis, v němž vysvětlovali, že se chtěli otrávit plynem, ale že jim ho plynárna zastavila, poněvadž dlouho neplatili. Proto se omlouvali obchodníku s nábytkem za nepříjemnosti, které mu způsobili."
V tomto krátkém dramatu náš český literární velikán ukazuje dva tábory, které mají své argumenty - tábor matek a otců. Krásné vykreslení toho, co cítí matky vůči svým dětem, když tehdy řadilo válečné peklo. Já chápu oba tábory. Zkrátka někdo musel převzít iniciativu a bránit náš národ (případně národy našich spojenců), a hodně matek muselo vytrpět těžké ztráty členů své rodiny. Dílo mě velice zasáhlo z obou stran a sám nevím, na jakou stranu bych se postavil já. Každopádně zpracování tohoto těžkého tématu bylo na 5 hvězdiček, nemám co bych vytknul.
Zatím jsem všechny knihy od E. M. Remarqua, které jsem četl (Tři kamarádi, Černý obelisk, Na západní frontě klid, Čas žít, čas umírat, Jiskra života a Zaslíbená země), hodnotil 5 hvězdičkami. V této tendenci budu pokračovat i u knihy Cesta zpátky. Ani pořádně nedokážu vysvětlit, čím přesně mě každá Remarquova kniha dostala. Nyní to byl příběh o mladých mužích, kteří si prošli strastmi války, ale přišel mír a oni se musí vrátit zpátky do života. Návrat je jiný, než očekávali. Každý, kdo by rád soudil vojáky, nebo obecně lidi, kteří si prošli válkou či válečným obdobím, by si měl tuhle knihu přečíst, protože ne všechno je tak, jak si představují. Dokud se s tím člověk nesetká, nedokáže poznat, co se těm lidem honí hlavou. Tato kniha alespoň částečně odpovídá na otázku, co ti lidé při návratu mohou cítit nebo prožívat.
Tak jsem konečně dohnal svůj rest z ruské klasické literatury a přečetl si Mrtvé duše od Gogola. Jsem nesmírně rád, že jsem se do četby tohoto velikána nejen ruské literatury pustil a zdárně dokončil. Gogol je mistr satirického popisu ruské společnosti, což dokázal ve svých povídkách i komediích, ale Mrtvé duše se staly jeho zaslouženým vrcholem. Je převeliká škoda, že tento vrchol nestačil dokončit a velkou část pokračování sám spálil v kvůli nemoci a depresi. Jeho humorné vykreslení tehdejší ruské společnosti bylo mistrné, není divu, že na něj v budoucnu navázal Anton Pavlovič Čechov a mnoho mnoho dalších. Líčení statkářů, úředníků, nevolníků, sluhů či samotného Čičikova musí vyvolat smích, nicméně po hlubším zamyšlení také slzy či vztek. Vřele doporučuji každému, kdo se chce seznámit s ruským prostředím, s ruským člověkem a ruskou společností od 20. do 60. let 19. stol.
Poměrně krátká, ale dosti výmluvná komedie. Je to mé druhé setkání s Oscarem Wildem a opět jsem si četbu moc užil. Komedie byla lehká, velice zábavná a také trochu poučná. Moc rád vyhledám i nějaké to divadelní zpracování, protože si myslím, na základě četby, že to určitě bude stát za to.
Jsem strašně rád, že tuhle knihu vlastním ve své knihovně. Bude tam zaujímat nanejvýš čestné místo, stejně jako samotný autor, kterého za jeho přičinlivost ve světě přírody všeho druhu velice oceňuji. Kromě toho, že je kniha psána ze srdce, je psána také velice poutavě a čtivě.
Taktéž velice cením to, že sir Attenborough udával pro své názory a myšlenky zdroje ze skutečných článků, výzkumů, pojednání, zákonů či jiných zdrojů. Přidává to nejen na věrohodnosti, ale také to vypovídá o tom, jak moc si dal záležet nad svým možná nejzásadnějším dílem ve světě literatury (ve světě dokumentární filmografie toho dokázal již opravdu mnoho).
To, že siru Davidovi záleží na každém kousku naší planety, je znát na každé stránce této knihy. Využívá pro podložení svých myšlenek nepřeberné množství důkazů, výzkumů a zdrojů, kromě toho také svůj bohatý život plný praxe a zkušeností (včetně pozorovacích schopností) ze života v přírodě i lidské civilizaci. Co ale hodnotím snad nejkladněji, tak je samotný fakt, že kniha není jen "brečení" a stěžování si na to, jak je všechno špatně, ale že autor nabízí hned několik cest, jak zabránit zkáze, o které píše v prvních dvou částech své knihy.
Věřím, že kdyby se kniha dostala k těm nejvlivnějším a nejbohatším lidem na této planetě (stejně jako se dostala k mé osobě), a kdyby si tuto knihu vrylo do srdce alespoň část z nich, svět by začal být ještě hezčím místem, než tomu tak v současnosti je.
"Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastna po svém."
Úvod nejlépe vypovídá o celém díle a nejlépe jej charakterizuje. Kniha pojednává o několika aristokratických rodinách, jenže oproti dílu Vojna a mír pojednává především o tom nešťastném a tragickém, přičemž každá uvedená rodina se potýkala s něčím jiným. Opravdu velkolepé dílo, které vypovídá nejen o samotném autorovi a jeho kvalitách, ale také o celé tehdejší aristokratické společnosti (a to nejen v Rusku).
Tohle bylo mé první setkání s tvorbou velikána Sci-Fi literatury. Do tohoto žánru jsem zatím moc nepronikl, nicméně věřím, že si častěji k němu najdu cestu. Verne umí skvěle popsat atmosféru i prostředí, ve kterém se příběh nachází. Příběh byl velice zajímavý, hodně dobrodružný a plný přírodovědeckých i biologických popisů. Hlavní postavy byly dobře charakterizované a popsané. Jsem si jistý, že se v budoucnu začtu i do dalších románů tohoto Sci-Fi velikána.
K tomuhle románu lze jen těžko hledat slova, protože slova, která lze k tomuto válečnému tématu napsat, napsal již autor sám. Aby člověk pochopil ta slova jako strach, smutek, žal, bezmoc, bída, smrt, zuboženost, hrůza, děs, starost, lhostejnost, vzdálená naděje, špína, ztráta - to vše může člověk pochopit po přečtení této knihy. Všechna tahle slova obestírají celý román temnou mlhou. Dokonce i při dovolené se člověk nemohl těchto slov vzdát. To mě zaráží nejvíce. U sebe jsem Remarquea pasoval na mistra válečné a meziválečné literatury. Věřím, že nejsem jediný, kdo to tak cítí.
(SPOILER) Oliver Twist je román, který se mi moc líbil. Oceňuji vypravěčské schopnosti jeho autora, tj. Ch. Dickense. I když kniha nabízí strašně moc zajímavých a životních myšlenek a mouder, neoplývá zrovna jednoduchostí. Nicméně vyprávění je tak dobře podané, že i toto poměrně náročné téma je zpracováno velice poutavě a čtivě.
Každá postava z tohoto románu bravurně zapadla do příběhu. Bez jediné postavy by mohl být příběh o něco chudší. Pan Bumble, Fagin, Monks, Sikes a Claypole skvěle vytváří pochmurnou, děsivou a protřelou atmosféru, až jsem si říkal, že bych byl velice znechucen, kdybych je na temné noční ulici někdy potkal. Naopak pan Brownlow, Růžička a lékař Losborne osvětlují velice neblahý a smutný dosavadní život mladého pana Twista.
Ke konci svého komentáře bych chtěl připojit krátké srovnání s filmovým zpracováním, které jsem viděl dříve, než jsem četl knihu. Kniha byla o hodně lepší, i když na film též nezanevřu. Filmové zpracování mi lépe ukázalo pochmurnou a temnou tehdejší dobu, neboť vykreslení těch špinavých zákoutí londýnských uliček plných opilců, zlodějů, pobudů a bezdomovců na vlastní oči působilo velice věrohodně a děsivě. Nicméně film nedokázal tak hutný román (byť ne stránkově tak dlouhý) vměstnat do 2 hodin. To prostě nešlo. Chybělo tam několik postav, navíc se ve druhé polovině trochu odpoutal od knihy, to asi proto, aby do děje vložil trochu více akce. Z tohoto srovnání mi vychází, že kniha byla daleko lepší než film, i když film pana Polanského je také moc kvalitní, nicméně na kvalitu knihy nestačil.
Na úplném závěru bych knihu rád doporučil všem lidem, neboť ukázala, že když se obklopíme dobrými lidmi, tak nikdy nic není ztraceno, že jen stačí správně poznat, kteří jsou ti dobří a kteří jsou ti špatní, což je někdy to nejtěžší, nicméně nic není nemožné.
Pod dávným Rosslynem se Svatý grál skrývá.
Kol díla mistrů, co čest vzdali jí.
Ostří a kalich klid její tam hlídá.
Pod nebem hvězdným spánkem věčným spí.
Miluji tu knihu, ale i film se, dle mého skromného názoru, celkem povedl. Výše uvedená slova na mě pokaždé velmi zapůsobí. Nezbývá mi než před autorem knihy, panem Danem Brownem, smeknout svůj klobouk za literární dílo hodné samotného Leonarda.
Milostný příběh, který je skvostný, ale hlavně skvostně napsaný (jedinečná strofa, která nese název podle samotného autora - "puškinská") nám vypovídá mnoho o tehdejší společnosti. Ukazuje nám nejen lásku, ale také společenské principy, ukazuje nám společenské mravy, vzájemné vztahy či dokonce formy tehdejší zábavy ruské šlechtické společnosti. Vše je viděno očima autora, který s námi, čtenáři, neustále komunikuje. Dokonce nám vyjadřuje své názory na žánry, píše nám o svém názoru na poezii či o svém názoru na tehdy se velmi rychle rozvíjejícím žánru románu. Proto také dílo nese podnázev "román ve verších". Puškin zkrátka patřil k básníkům, ale chtěl si udržovat svou oblibu tím, že napíše "něco jako román" (což se mu povedlo spíše později). Evžen Oněgin tedy představuje skutečný skvost přerodu ruského romantismu v realismus, autor nám ukazuje, kam ruská literatura tehdejší doby směřuje, což můžeme považovat za geniální v mnoha směrech.
Poté, co Minier napsal Lov, který byl o něco slabší (z mého pohledu), jsem věřil v to, že se autor opět vrátí ke svému vrcholu. Má očekávání byla hodně vysoká. A obojí se mi vyplnilo. Minier (a Servaz) se vrátil v plné síle a dokonce ještě předčil má vysoká očekávání! Knihu jsem odkládal jen velmi nerad. Přečetl jsem ji za dva dny, což o mnohém vypovídá. Hororová atmosféra mě nenechala lhostejným. Minier opět skvěle dokázal popsat velmi napínavou a mystickou atmosféru plnou zajímavých změn v psychologii postav a příběhových zvratů. Strašně mě zajímá i osobní stránka Servazova života, protože ten férový a již trochu postarší (nicméně pro pachatele stále nepříjemný) polda mi přirostl k srdci. Vždyť s ním trávím již 8. knihu a s napětím a opět vysokým očekáváním budu vyčkávat na další (deváté) pokračování této strhující série.
Tenhle příběh by v dnešní době asi moc žen nepotěšil (a není se čemu divit). Přeci jen feminismus se stále ještě ozývá, což je v určité míře v pořádku. A samozřejmě, musíme brát ohled na to, že je to dílo ze 16. století. U Shakespeara se mi líbí hlavně ten jazyk, jakým svá díla psal. I když se jedná o komedii, stále se mi líbí styl a jazyk psaní.
Už dlouho jsem se nepustil do nějakého historického románu. Sáhl jsem po tomto a rozhodně nemohu litovat. Kniha se četla skvěle a vtáhla mě do děje hned v prvních stránkách a pustila mě až na konci. I přes to, že eunuch Taita byl naprostý všeuměl hodný titulu mistra Leonarda Da Vinciho, jeho osobnost mě upoutala a získala si svou přízeň po celou dobu příběhu. Stejně tak Tanus, královna Lostris, její syn Memon či také faraon Mamos. Samozřejmě, některé pasáže jsou trochu přehnané, ale i tak mi to nijak nebránilo, abych si příběh do sytosti užil a hltal jej do samotného konce. Těším se, až vytáhnu další díl této série.
Tuhle knihu jsem poprvé četl k maturitě, to znamená zhruba před 8 lety, nyní jsem se k ní s radostí vrátil. Opravdu povedený krátký román (či novela?). Z některých částí knihy mi doslova běhal mráz po zádech. Jen jedna část, tedy výčet všeho, co Dorian vlastnil, mě nebavila. Nicméně dílo je plné myšlenek, které opravdu oceňuji. Je až zarážející, jak jedno rozhodnutí dokáže změnit celý život. Navíc jsem si uvědomil, jak nás může jeden člověk v našem životě neskutečně ovlivnit, pokud mu to dovolíme. Tohle je zkrátka kniha, která nezestárne a vždy dokáže předat cenné životní hodnoty.
Čtvrté pokračování mne svým napětím a skvěle propracovaným příběhem opět nepřekvapilo. Je těžké srovnat, který z dílů byl nejlepší. Každý díl této série měl něco do sebe, každý byl čtivý, každý nabídl složitou zápletku, skvělý popis krajiny a atmosféry a zajímavé nové postavy či pokračování v příběhu těch postav starších. Když zareaguji na některé předešlé komentáře, vůbec mi nevadí, že se stále řeší Hirtmann nebo Marianne. Naopak, i například v krimi seriálech uvítám, když se nějaký sériový vrah vrací a policie jej nedokáže vypátrat a dostat. Když je série o dobrém policistovi, musí mít také dobrého pachatele, čímž Hirtmann bezpochyby je. Jsem tedy zvědavý, jak to bude dál pokračovat a těším se na již páté pokračování. Zatím jsem touto sérií nadšen.
(SPOILER) Tohle byl vskutku velice zajímavý a originální román, navíc je napsaný lingvisticky velice poutavě a autor si s jazykem moc kvalitně a zajímavě pohrává! S Bulgakovem jsem se již setkal, ale skutečně, toto lze zcela nepopiratelně považovat za jeho vrcholné dílo! První část byla poměrně nesourodá a složitá, nicméně po přečtení druhé části všechno zapadne tam, kam má. Když pominu občasnou krutost a děsivost onoho příběhu či přesahu díla k Pilátovi, tak mi tento román připomněl českou pohádku S čerty nejsou žerty. Samozřejmě, že nejde o podobnost celkovou, ale ta touha po spravedlnosti a využití satanáše a jeho temných pomocníků, kteří ale vlastně odmění dobré lidi a potrestají ty špatné přiměřeným trestem - to se mi velice zalíbilo. A právě takovýmto způsobem jednalo i peklo v pohádce S čerty nejsou žerty. Vždycky mne dostane myšlenka, kterou znám velice dobře, ale moc rád si ji opakuji a tato kniha mi ji ještě více vryla do paměti - když je všude kolem nás světlo, každá osoba či bytost vrhá na zem stín. Bez stínu by světlo nemohlo existovat. Doufám jen, že jsem svým spoilerem případné budoucí čtenáře neodradil. Tuto knihu totiž vřele doporučuji!
Tolkien byl prostě génius. Od svých dětských let miluji filmové ztvárnění Pána Prstenů. Tuto trilogii jsem přečetl nedávno. Nicméně nyní, po přečtení Silmarillionu, jsem získal úplně jiný a nový pohled na všechno, co se událo. Bylo pro mě nesmírně zajímavé číst o tom, jak byl vytvořen svět Středozemě a jaká byla jeho celá historie.
Tolkien vytvořil svět složený z několika ras a rodových linií, jejichž příběhy se navzájem proplétají a vytváří úžasný a kouzelný svět plný vznešených a krásných, ale také temných a smutných emocí. Ať už se podíváme na ty nejmocnější, mocné i na ty podceňované, ať už se podíváme na jakoukoliv rasu tohoto velkolepého příběhu, vždycky najdeme hrdiny světla, ale také ty, kteří podlehnou vábení temnoty. Fastasy svět tu má opravdu velký přesah i do reálného života, pokud tedy je člověk ochoten a schopen tyto myšlenky nalézt a přijmout.