HollyUndead
komentáře u knih
Cena krve
Dick Francis (p)
Cena krve byla má první kniha od D. Francise a musím říct, že rozhodně není poslední. Velmi čtivý a napínavý příběh z dostihového prostředí mě moc bavil. Velice kvalitní bylo i charakterizování hlavní postavy či postav vedlejších. Všechno si sedlo téměř dokonale do daného příběhu a ten název navíc podtrhl smysl celého detektivního románu. Těším se na další knihu od tohoto skvostného spisovatele!
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Byla to velice zajímavá kniha. Trochu mě vadilo, že je psána jen z pohledu hlavní postavy, protože já mám osobně raději, když se rozvíjí příběh i jiných postav než té hlavní. Ovšem jedná se jen o detail a navíc jde pouze o subjektivní postoj. Kniha však nabízí velice zajímavý příběh i zajímavé myšlenky, proto se stala českou klasikou naprosto právem.
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Tolkien nám naservíroval druhý díl plný cestování, ovšem cestování po Středozemi ve druhém díle, názvaným Dvě věže, je mnohem poutavější, naplněn větší akcí, elánem a odvážou energií hlavních postav. První díl byl zajímavý na myšlenky a popis hlavních postav (popřípadě Kraje a jeho historie a kultury), nicméně dějově zajímavější pak byl rozhodně druhý díl. Opět jsem se nevyvaroval srovávání filmové verze s knižní, obě verze mají co nabídnout, v obou nalezneme rozdíly, nicméně filmová verze z té knižní vycházela poměrně hojně, ovšem ne ve všem, což ale není ke škodě. Knihu vřele doporučuji, moc dobře se četla!
Pod krvavými nebesy
Mark Sullivan (p)
Opravdu velice dobře napsaný příběh podle skutečných událostí. Je velice obtížné pochopit, že tohle všechno mohl během druhé světové války člověk opravdu prožít, zažít a následně přežít. Je pochopitelné, že si "Pino Lella" svůj příběh nechal dlouho pro sebe, že se s ním nechtěl svěřit. Zážitky jsou naprosto těžko představitelné pro někoho, kdo válku nikdy nezažil. Uvedené vzpomínky musely jistě hodně bolet. Kromě opravdu srdceryvného příběhu bych také rád vyzdvihnul um spisovatele popsat dané vzpomínky a daný příběh velice působivým a čtenářsky velice atraktivním stylem. Požitek z četby byl opravdu obrovský a popis vzpomínek skutečně rval srdce. Dalo by se říct, že vzpomínky byly vskutku hmatatelné, velice realisticky popsané.
Doktor Živago
Boris Leonidovič Pasternak
Ruskou literaturu mám strašně rád, nevím však čím to je, ale do této knihy jsem se nedokázal tolik začíst. Na můj vkus tam bylo strašně moc postav a nejdříve jsem vůbec nechápal, proč dostaly od autora svou roli v románu. Posléze jsem chápat začal. Zkrátka každý člověk hraje svou úlohu v historii, popřípadě se na tuto věc můžeme dívat i z druhé strany - historie (respektive dění z minulosti) má velký vliv na utváření každého člověka. A člověk v této spleti složitých situací (jako je hned několik revolucí, válek a společenských převratů ve všech rovinách života) rozvíjí svůj život, své myšlenky, pocity, hledá lásku a buduje kariéru a rodinu. Když jsem pochopil tento zásadní myšlenkový faktor knihy, zvedl jsem své hodnocení a určitě se s radostí k tomuto románu ještě někdy vrátím a objevím v něm další myšlenky a krásy, neboť na první četbu nelze všechno pojmout a pochopit.
Lov
Bernard Minier
Za sedmý díl série o mém oblíbenci majorovi "Svérázovi" (jako mnoho dalších) též musím ubrat jednu hvězdu. Rozdíl oproti jiným knihám Miniera je trochu větší, trochu mi připadá, jako by autorovi v této knize došel dech co se napínavosti týče. Kniha se četla dobře, vyprávěcí schopnosti jsou stále na vysoké úrovni, ale vykreslení okolí, které často velice vhodně doplňovalo atmosféru předchozích románů, bylo trochu upozaděno. Naopak autor do popředí přenesl tehdejší covidové a politické dění, názor na spravedlnost a jiné složitější společenské otázky, za což si zaslouží pochvalu, neboť ne každý na to má odvahu. Detektivní část mě bavila o něco méně, proto nakonec "jen" 4/5 hvězdiček.
Zahrada bestií
Jeffery Deaver
Tahle kniha Deavera mi hodně připomínala špionážní romány od Roberta Ludluma (např. Holcroftova úmluva). Styl Ludluma mám moc rád, Deavera taktéž, takže knihu hodnotím víc než pozitivně. Nacistická tematika ve mne vždy vyvolá silný dojem, což je ale naprosto v pořádku. Kniha byla napínavá od začátku do konce, román je plný zajímavých zvratů. A ten název - Zahrada bestií - je zvolen víc než trefně.
Vše temné a nebezpečné
Stacy Willingham
Kniha se mi velice líbila. Začátek byl sice trochu pomalejší, ale přesto jsem našel opravdu hodně zajímavých myšlenek a pocitů ohledně ztráty milovaného člověka. Jakmile jsem se do děje dostal, hltal jsem stránku za stránkou, kapitolu za kapitolou a příběhem jsem proplul, ani jsem si neuvědomil, jak moc rychle. Čtení plné zajímavých myšlenek, zvratů a napětí. Hlavně po psychologické stránce, což hodně oceňuji. Vřele doporučuji k přečtení!
Višňový sad
Anton Pavlovič Čechov
Tato útlá knížka se mi moc líbila. S dílem Čechova již mám svou zkušenost, a moc se mi líbí jeho styl. To, co Dostojevskij nebo Tolstoj popisují na několika stovkách stran, dokáže Čechov vyjádřit v několika málo desítkách stran. Ne nadarmo se mu říká mistr sociální mikroanalýzy. Jelikož znám ruskou historii, stačilo mi jenom pár vět k tomu, abych poznal, kterou sociální skupinu daná postava charakterizuje. Navíc bych řekl dost věrohodně. Je tedy evidentní, že název "komedie" je spíše komický, protože tato komedie má dosti tragický charakter. Jediné, co bych vytkl, tak ve vydání z roku 2005 jsem nalezl na těch 68 stranách až moc překlepů či podobných pravopisných nedůrazů.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Mám hrozně rád Dostojevského hlubokomyslné sondy do nitra tehdejší ruské společnosti či jednotlivých duší ruských obyvatel. Po románech Bratři Karamazovi a Zločin a trest jsem již tedy věděl, co tak asi mohu očekávat. Nemýlil jsem se, a to myslím v dobrém slova smyslu. Čekal jsem něco podobně silného a pro Dostojevského charakteristického.
V tomto románu nám Dostojevskij představil ideálního člověka podle svých nejlepších úvah a hodnocení. Z popisu samotné knihy je již jasné, jaký ten člověk je, ale když jsem četl další okolnosti, úplně chápu tragiku, kterou Dostojevskij cítil kolem sebe. Tím nemyslím, že by si autor bral za příklad sám sebe, ale spíše fakt, že tento dobromyslný a jinak smýšlející a na svět se dívající hrdina ruské společnosti spíže přitěžuje.
Může se to zdát jako paradox, ale myslím, že Dostojevskij znal lépe mentalitu lidí žijících kolem něho. A také věřím tomu, že to dokázal dostatečně a bravurně propagovat lidem jako jsem já (tedy žijící o takřka 150 let později). Román Idiot mi opět trochu více pootevřel oči před tehdejší ruskou společností, což je věc, kterou mám na románech Dostojevského strašně rád. Proto vřele doporučuji všem k přečtení!
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Moc jsem byl zvědavý na tento příběh o Sinuhetovi, neboť jsem četl celou sérii Řeky bohů a mnoho lidí psalo, že kniha Egypťan Sinuhet je realističtější a že jej považují za lepší. I když to přímo svádí ke srovnání těchto dvou velkých příběhů, nerad bych se do toho pouštěl. Oba příběhy mají co nabídnout a jsou skvěle napsané. Egypťan Sinuhet je psán velice zajímavým a čtivým jazykem, což musím vřele ocenit. Zpočátku jsem měl problém se do knihy začíst, ale jakmile se mladý Sinuhet začal dvořit Nefernefernefer, již jsem neměl problém se do příběhu ponořit a prožívat s tímto postupně stárnoucím lékařem jeho cestování po tehdy známém světě, prožíval jsem s ním radosti i příkoří, která za svůj velice dobrodružný a citově náročný život absolvoval. Příběh je velice poutavý, a pokud to čtenář připustí, naplní jej mnohým pocity - od mladické naivity přes chvíle radosti až po hořký zármutek. Ke knize jsem měl velká očekávání. A byla vrchovitě naplněna. Těším se na další zážitky s knihami velikána historické prózy Waltariho.
Vražda na faře
Agatha Christie
Bravurně napsaná detektivka, ve které není až do konce jasné, kdo spáchal danou vraždu. Na detektivkách tohoto typu se mi moc líbí, že každou chvíli padne podezření na někoho jiného, takže čtenář pochybuje dokonce i o tom, kdo je vlastně obětí (natož pak vrah). Navíc se mi líbilo, že to bylo líčeno z pohledu faráře. Do příběhu zapadl skvěle.
Ivanhoe
Walter Scott
Moc se mi líbilo to naivní ztvárnění středověké Anglie nedlouho poté, co byla přemožena normanskými dobyvateli v čele s Vilémem. Scott tuto dobu popisuje velmi zdatně, z jeho líčení jsem si připadal, jako bych tam sám byl. Postavy mají jasně daný charakter již od chvíle, co se na scéně objeví a nijak se nevyvíjí. Popis je však velice zajímavý. Ať už se jedná o popis vztahu mezi Normany a Sasy, Židy a jinými národnostmi, zbojníky a panovníkem - vše ve mne budí zájem a úctu k autorovi, jak dokázal tyto vztahy popsat. Působí to reálně i nereálně zároveň. Občas jsem měl potíže s rozsáhlostí a samotným popisem, nicméně i tak tento historický román hodnotím jako velice zdařilý a příjemný.
Anatomie lži
Dan Brown
Je pro mě až těžko uvěřitelné, že téměř celý příběh proběhl během jednoho dne. Kniha byla velice napínavá a postava velice dobře vylíčené. Ať už ty dobré, tak i ty špatné. Kniha měla spád, měla napětí a velice kvalitně využila falši a lži v době voleb prezidenta spojených států. Romány tohoto typu mám moc rád a tento bezpochyby patří k těm lepším. Vřele doporučuji k přečtení!
Romeo a Julie
William Shakespeare
Podpořím zde komentáře, že je to naprostá klasika a romantika, moc se mi kniha líbila a dobře se četla. Kromě tragického příběhu dvou oddaných milenců v sobě ukrývá i zajímavé myšlenky. Nicméně četl jsem Hamleta zhruba před 14 dny, a i když se jedná tematicky o velice odlišné dílo, Hamlet mě dostal daleko silněji a hlouběji než Romeo a Julie. Ovšem jedná se pouze o srovnání, Romeo a Julie má spoustu kvalit a hodnot, které mi jsou blízké a velice sympatické.
Poslední zelené údolí
Mark Sullivan (p)
Již jsem od autora četl román Pod krvavými nebesy a moc se mi ta kniha líbila, takže na knihu Poslední zelené údolí jsem se hodně těšil. No a nebyl jsem překvapen. V tom pozitivním smyslu slova, samozřejmě. Kniha byla skvěle napsaná, velice čtivě a poutavě, hlavní hrdinové jsou také skvěle charakterizováni a jejich příběh je vskutku inspirující, jak sám autor píše v úvodu. Prožíval jsem s nimi jejich putování přes půlku světa, prožíval strádání i radost, protože tohle byla pro mě radost číst. Vyvolal ve mně otázku, co bylo horší - stalinismus nebo nacismus? Odpověď není snadná, každý to může vnímat subjektivně, ale dle mého názoru to bylo stejné , jen důvody a metody byly trochu odlišné. Vřele doporučuji všem milovníkům románů ze druhé světové války!
Třináct záhad
Agatha Christie
13 povídek, ve kterých hraje ústřední roli opět naše slečna Marplová. Velice mne toto čtení bavilo, některé povídky byly trochu slabší, přeci jen nemůže být každá povídka vrcholem tvorby, nicméně každá byla alespoň přinejmenším záhadná a zajímavá. Důvtip slečny Marplové je opět přesný a neomylný. Za nejlepší povídky považuji Motiv kontra příležitost, Společnice, Čtyři podezřelí a Utonulá.
Čaroděj
Wilbur Smith
Třetí díl této série již nebyl pravým historickým románem, já bych jej charakterizoval jako historické fantasy. Nicméně jsem zastáncem originality. Autor si s dějem velice pohrál, ale musím říct, že na čtivosti opět neubral. Romány čtu s vědomím, že je to fikce, takže i když historická hodnota šla do pozadí o dost víc než v prvním dílu, četbu jsem si nesmírně užil a příběhem jsem se nesl od začátku až do samého konce. Každý díl této série přinesl něco jiného a nového, plně chápu nenaplněná očekávání jiných čtenářů, nicméně já jsem nyní plný očekávání, co nového či starého přinese čtvrtý díl Řeky Bohů!
Faust
Johann Wolfgang Goethe
Přiznám se, že má očekávání, co se Fausta týče, byla o něco větší, než jsem od autora dostal. Nicméně i tak považuji toto dílo za hodnotné. Chvíli mi trvalo, než jsem si opět zvykl na lyricky psané dílo, ale jakmile jsem se více začetl, musím lyrickou část opravdu ocenit. Z velké části dávám takové hodnocení právě díky zvolenému jazyku a stylu psaní. Některé pasáže mi tedy dávaly zabrat a ani po přečtení knihy mi nebylo zcela jasné, jakou měly hrát roli. Třeba při případném druhém čtení mi to bude jasnější.
Digitální pevnost
Dan Brown
Tahle kniha mi před zhruba 10 lety otevřela brány k napínavé literatuře. K detektivkám, kriminálním a špionážním románům a thrillerům. I když nejsem žádný technický či matematický mág, Brown dokázal všechno podstatné vysvětlit tak, že mě to bavilo, že mě technické stránky věci neodradily, ba co víc, že příběh utekl jako voda, ani jsem se nedokázal vzpamatovat z toho, že už je konec. Jistě, některé situace byly poněkud přehnané nebo neuvěřitelné, ale od toho se píší romány. Ne vždy odpovídají realitě. A někdy je realita dost nereálná. Takže proč ne.
