HoneyBunny komentáře u knih
Poněkud zklamání. Čekala jsem příjemné samotáře, kteří si přírodu vybrali kvůli vznešenějším touhám než neplacení složenek,achjo. Víc než polovina tázaných jsou bývalí feťáci, alkoholici, obyvatelé Bohnic apod... (výjmku tvoří poslední zpovídaný Mirek, který mě dostal svým obdivem k Ženě).
Proto musím vypíchnout obě holky, to jsou přesně ty osobnosti, kterým bych se nejradši poklonila.
Ukázka za všechny: ,,A já najednou ve své matce uviděl čarodějnici a přirozeně jsem na ni stáhl svůj meč, abych ocelovým hrotem zapůsobil na fyzické tělo čarodějky. ................ A pak se mi stala nevysvětlitelná věc, můj meč mi normálně uletěl. Podle mě se rozplynul do vesmíru." Nojo, 27 let hulení má očividně ozdravný účinky. Doufám, že až se vydám na Šumavu, potkám tam milou paní se stádečkem ovcí a ne muže, co se považuje za převtělenýho Adolfa Hitlera.
Přesto bych chtěla velmi poděkovat autorovi za ten nápad. Četlo se to velmi dobře, jen jsem prostě čekala jiný vliv knihy - místo chuti rozjet se do hor jsem ráda, že žiju na poetickým pražským Břevnově :)
Ten název sedí jak prdel na hrnec. Nejnaléhavější sdělení je pro mě na konci:
,,Tohle teda měla bejt ta báječná, dobrodružná cesta životem, plná euforií, o který si básnil? To má bejt všechno?? Co z toho, rozumíš?? CO Z TOHO?!?!"
Popisovat knihu nebudu, pro mě je to naprosto srdeční záležitost a detektivové Cormoran s Robin převelcí sympaťáci. Chtěla bych jen všem čtenářům dát na vědomí, že existuje i audiokniha namluvená naprosto excelentním Petrem Olivou, která stojí za poslech ať už jste knihu četli nebo ne. Cormoran jakoby ožil;).
Téměř bezkonkurenčně nejlepší Ládíkova kniha!! A proč?
-opět třeskutě vtipná, smála jsem se až se lidi v metru lekali
-opět krásný ilustrace
-díky českým destinacím přibyly skvělý dialogy s lidmi kolem
-velmi oceňuju vysvětlování historických událostí nenásilnou vzdělávací formou :)
-jako milovnice zvířat jsem se opravdu tetelila blahem (nezapomenu na jízdu na oslu, jeskyni netopýrů a kozu požírající bylinky)
-jako začínající řidička jsem hltala každou příhodu s Nissánkem
Po dočtení knihy na mě padl smutek jako při rozloučení s báječným kamarádem, kterýho uvidíte zas až za rok...
A tak že jsou Němci čuňata přece víme:) Neodlíčit se před spaním, neobložit záchodové prkénko před dosednutím papírem, pít ráno kávu nalačno?? No jsem hrozně pobouřená! :D Helen má ráda avokádo,květák a vůni čokolády. Nic novátorskýho a šokujícího. A to jsem velká puritánka. Bála jsem se vzít tuto knihu do rukou a teď vidím, že zbytečně. Myslím, že by Helen mohla pořádat přednášky na téma "jak mít ráda svoje tělo a všechno co vylučuje". ;)
Pro všechny milovníky První republiky, děvek a šantánu. Tomuhle se říká nádherná literatura.
,,......jedinou skutečnou odpovědí na otázky srdce je shořet v plameni, oběsit se na otazníku."
,,Buď tak silný, aby ses dokázal postavit na vlastní nohy, tak chytrý, abys věděl, kdy požádat o pomoc, a natolik odvážný, aby sis o ni řekl."
To bych nechala tesat do kamene. Nebo vytetovat na paži.
I když jsem si byla jistá, že kniha bude dobrá, protože vím, jak Petra Dvořáková umí, nečekala jsem, že to bude až tak výborný. Je to jeden z těch románů, který se vám vrejou pod kůži a při každý větě vám plesá srdce, že konečně zas někdo odvádí tak kvalitní řemeslo. Tohle je prostě Literatura s velkým L, klaním se Paní spisovatelce, neskutečnej zážitek.
Nečtěte to v mhd, pokud nechcete být kvůli výbuchům smíchu středem pozornosti. Ládík je jeden z nejmilejších lidí co znám a navíc má vážně talent na psaní humorných cestopisů, nevídaný. I když ..... při epilogu jsem brečela jak želva, už dlouho jsem nečetla od mladýho člověka tak nádherný vyjádření lásky a obdivu k naší zemi.
Melancholicky dekadentní.
Opravdu mám velmi ráda, když si při čtení knihy chrochtám blahem, protože je prostě poznat z každý věty a slova, že autor miluje češtinu a umí vymyslet příběh. Při vzpomínce na popis letní horký Prahy a příchodu do staříkovy zahrady mám husí kůži ještě teď.
Pana Šindelku si přestávám půjčovat v knihovně a odteď zásadně kupuju. Protože takovej talent se musí podporovat.
(stejně jako Rudiš, Urban, Hájíček, Štifler....ta hrdost na český kluky!....:D )
Jsem smutná milenka
mám své podivné starosti
bojím se o sebe
ale neuhlídám se
přemýšlím
kde je vlastně konec konce
a jak je to s vesmírem
a s tebou
měním se v čarodějku
(ani se tolik měnit nepotřebuji)
vezmu si černou hůlku
a bílé rukavice
a pro své potěšení
černého koně
na zelenou stěnu
vymaluji
a na tom koni odjedu
do své samoty
do bílé samoty
kam ty se se mnou bojíš
Tohle umění je láska........Velké dík autorce knihy!!
,,Jarmilko,kdypak si mě vemete?"
,,Vás strejdo?! Leda až pokvetou hovna!" Hovoří za vše...:DD
Doporučuji vyslechnout jako audioknihu namluvenou úchvatným Oldou Kaiserem.
Děučico nešťastná, cos to udělala.........
No asi to, že jsem prve viděla scénku s Lábusem a Kaiserem, což je začátek konce. ,,Tu máš sirky, běž si hrát do stohu." :DD Ale pár slov k Maryše, je to krásná hra a audiokniha v hlavní roli s úžasnou Lenkou Krobotovou mi ji konečně ukázala jako pravou tragédii, u který jsem se skoro už ani neuchichtla. ... dobře, tak přeci jen když zaznělo.... ,,To kafe je ............" :D
,,Sedí tak uvolněně, že žádného kolemjdoucího nenapadne, že má v hrudi místo srdce beranidlo."
Poněkud drsnější román o ženě, která v divočině přišla na to, že člověk může pomalu ale doopravdy umřít pokud bude vytrvale přehlížet svý niterný touhy.
,,Náhle jsem zaslechla několik tónů. Už pramínek melodie. Obrátila jsem se na gauči,neboť hudba ke mně vnikala otevřeným oknem. Byla stále zřetelnější. Blížila se ke mně jako loudavý chodec. A pak se v černém obdélníku okna objevilo malé rádio, které někdo spouštěl na provázku z prvního patra. Vstala jsem a zvolna, jako bych se bála, že v okamžiku zmizí, jsem se k němu blížila. Poznala jsem je. Byl to Petrův tranzisťák!" :))
Tak tahle kniha mi totálně rozcupovala duši.
Každá věta je napsaná tak poutavě, že mě téměř fyzicky bolelo, když jsem čtení musela kvůli práci odkládat, proto doporučuji přečíst knihu na jeden zátah třeba o víkendu.
Scotta jako autora naprosto zbožňuju, proto jsem tak zničená z jeho chování k ženě... Zeldě jsem naprosto rozuměla, taky bych nedokázala být jen pouhá manželka - ozdoba. A že byl Hemingway od mládí starej prasák, to mě opravdu nepřekvapilo, nikdo to nemá tak vepsaný v očích jako on! :D
Poslední stránky už jsem jen brečela...což se mi u knih téměř nikdy nestává... Byla to nádherná jízda. Bolavá až na dřeň ale úchvatná. A slovy samotné Zeldy: Kdybych se znovu rozhodovala, jestli do toho jít, říkám ANO! :)
To byl nádhernej cestopis...
Původně jsem myslela, že ho jen tak prolítnu, protože tyto konkrétní země (Indie apod) mi zrovna moc zajímavý nepřipadají. No a nakonec jsem hltala každou stránku, každou větu... Jen fotek zvířeny bych ráda víc, jinak opravdu literární cestovatelský skvost!
,,Místo srdce mám složitý přístroj k analytickému posuzování uměleckých děl."