huhuhu
komentáře u knih
Devadesát dnů za železnou oponou
Gabriel García Márquez
Země východního bloku v 50. letech očima kolumbijského spisovatele a novináře. GGM v reportážích vychází ze dvou cest, při nichž navštívil NDR, ČSSR, Polsko, Maďarsko a Sovětský Svaz. Ač byl sympatizant socialistického zřízení, je vidět, že ke své novinářské práci přistupoval poctivě a rozhodně socialistickým státům nenadržoval. Texty jsou plné zajímavých postřehů a detailů a skvěle vykreslené atmosféry (např. v rozděleném Berlíně, tehdy ještě bez zdi, v moskevském mauzoleu apod.), leccos však působí trochu naivně nebo vyvolává otázky. Občas by mi pomohl komentář historika k objasnění některých detailů. (Opravdu nosili lidi v SSSR ve dne pyžama, která byla kvalitnější než ostatní oblečení? Hrála u nás na nádražích v té době obvykle latinskoamerická hudba? Atd.).
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Autorka si jako obvykle vybrala náročné téma související s (nefunkční) rodinou a mateřstvím. A jako obvykle jej prozkoumává ze všech stran a úhlů.
Kniha je od začátku čtivá a člověka nutí číst dál a dál, i když tempo je nejprve velmi pomalé. Trochu mě zarazilo, že Eliška přes to, jaká tragédie se odehrála v její rodině (a jíž byla ještě ke všemu zčásti svědkem), prožila vlastně úplně normální (spíše nudné) dětství a dospívání, a navíc byla schopná zachraňovat kamarádku Romanu, která se utápěla v depresích. K "rekonstrukci činu" pak přistupovala zpočátku také neuvěřitelně racionálně, skoro jako kdyby v tom nebyla vůbec citově angažovaná. Tohle na mě působilo tak nějak nepřesvědčivě... Ale ke konci se to rozjelo, příběh nabral tempo a závěr knihy mi přišel perfektní a velmi uvěřitelný. Zaujaly mě i mnohé úvahy týkající se tématu, hlavně otázka ne/věrohodnosti vzpomínek.
Cestovat nalehko
Tove Jansson
Povídky s hodně specifickou poetikou, která asi neosloví každého. Vycházejí z obyčejných každodenních situací, nebo naopak ze situací hodně zvláštních, častými tématy jsou příroda, samota, moře, cesty, ostrovy... Jsou to jen takové výseky ze života, často neukončené a neuchopitelné. Člověk může knihu číst jako lehkou, oddychovou četbu, nebo nad jednotlivými texty dlouho a složitě hloubat. Nejvíc mě oslovily povídky první (Korespondence) a poslední (Skleník).
Tajemství předků
Peter Teuschel
Zajímavé čtení o tom, jak náš život můžou ovlivňovat naši předci. Díky spoustě příkladů z praxe je vše srozumitelné a čtivé i pro laiky.
Jenom matka
Roy Jacobsen
Ráda jsem se zase po čase vrátila na norský ostrov Barrøy, opět se nechala pohltit jeho jedinečnou atmosférou a sledovala další osudy jeho obyvatel.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Nečekala jsem, že to bude tak kruté... Samotné téma domácího násilí se pochopitelně netýká jen Afghánistánu (a dít se může i mezi partnery, kteří se brali zcela dobrovolně a z lásky), ale specifické bylo, že v daných společenských podmínkách (kdy žena nemůže ani sama na ulici) pro Marjam a Lajlu nebylo z té situace úniku a vyústění příběhu bylo vlastně jediným možným "řešením"... Jinak mě zaujaly i politické události a změny režimů, se kterými autor čtenáře na pozadí příběhu nenásilně seznamuje.
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
Co dodat... Snad jen, že je dobře, že se knihy tohoto typu píšou (a vydávají) a že je lidé čtou.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Nejdřív mě kniha moc nezaujala, protože téma anglických lordů a jejich sluhů mi není příliš blízké. Ale protože autorem je Ishiguro, věřila jsem, že stojí za to pokračovat ve čtení. A ano, stálo to za to. Jakmile jsem pochopila, že věci nejsou takové, jak se zdají (resp. jak nám je předkládá vypravěč - majordomus Stevens), kniha mě pohltila a už se četla sama. Líbí se mi, jak autor ukázal, že člověk může podporovat zlo a ubližovat lidem kolem sebe (i sám sobě), přestože je přesvědčen (a hrdý na to), že dokonale plní své povinnosti a svěřené úkoly. (Můj dodatek: Vždyť i ta největší zvěrsta, jako např. koncentrační tábory, se mohla dít jen díky tomu, že spousty lidí plnily své povinnosti a poslouchaly rozkazy.)
Pán se stará
Josef Prokeš
Výborná kniha, určená především lidem uvnitř katolické církve, vhodná pro pomalejší (a rozjímavé) čtení. Vychází z apoštolské exhortace papeže Františka Radost z evangelia, ale autor se nebojí úvahy o křesťanství a církvi prokládat vlastními zážitky a vzpomínkami, díky čemuž se text snadno a příjemně čte (v tom mi připomíná knihy P. Heryána). Nejvíc mě nadchla kapitola Nevyslyšená modlitba.
Měla jsem tu čest zúčastnit se i jedné přednášky P. Prokeše a vím, že je to moudrý a zapálený kněz, který má rozhodně co říct. Jeho prvotina to jen potvrzuje a já moc doufám, že bude psát dál.
Mezipřistání
Matěj Hořava (p)
Když jsem kdysi četla Pálenku, očekávala jsem něco jako cestopis, takže jsem byla zpracováním dost překvapená. Teď už jsem předem věděla, co mám čekat, a dostalo se mi toho vrchovatou měrou. Autor píše vlastně stále stejně, jen kulisy se změnily (dostáváme se do gruzínského Tbilisi). A když se čtenář naladí na autorovu notu, funguje to perfektně: neschopnost hrdiny zůstat na jednom místě, jeho zvláštní rozlítanost a roztěkanost, tíhnutí k duchovnu, úvahy o jazycích, schopnost vžít se do druhých lidí, ale ne žít s nimi..., to vše je fascinující. Jsem zvědavá, do které země se autor/hrdina vydá příště. Nebo už někde zakotví?
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Hrdý Budžes je jedinečný a pro mě nepřekonatelný, ale tohle bylo také velmi dobré. Z příběhu zmizela Helenčina roztomilá naivita, gymnazistka Helena si už moc dobře uvědomuje, v jaké době žije. Právě skvělé vylíčení atmosféry doby normalizace považuji za největší klad knihy - ta šeď, všudypřítomné pokrytectví, marnost, bezmoc, neustálý vztek a naštvání všech na všechny.
Jaké je to asi v čudu
Zdeněk Svěrák
Texty písniček, příběhy o Radovanovi a zlém výrostku Hugovi a několik dalších pohádek/povídek, které potěší děti i dospělé.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Musím říct, že na mě byla tahle kniha až moc brutální. Co se Gitě dělo za války a po válce bylo sice strašné, ale dávalo to smysl. Ale morbidní událost v pražském bytě mi přišla už trochu moc. Chyběl mi motiv tak krutého jednání, pořád jsem čekala, že se to nějak osvětlí, že tam třeba bude nějaká souvislost s událostmi v Puklicích, ale ono nic. Takže to nakonec působilo v podstatě jen jako snaha šokovat za každou cenu. Ale téma odsunu a zabavování německého majetku, osudy německých Židů, otázka viny a jejího ne/přiznání a ne/odpuštění atd., to vše bylo zpracováno stylisticky jedinečně a nezapomenutelně. Ale jsem ráda, že to mám za sebou. :-)
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Trochu jsem se obávala, že tuto knihu o stavu současné společnosti z r. 2017 už čtu vlastně dost pozdě, ale opak je pravdou. Některé myšlenky v posledních dnech nabývají na obrovské aktuálnosti. Třeba kapitolu o Rusku jsem četla shodou okolností zrovna v den, kdy Putin napadl Ukrajinu. Ve světle těchto událostí mi při četbě lezl mráz po zádech – Rusko je v knize velmi prozíravě vykresleno jako největší bezpečnostní hrozba dneška. I další myšlenky jsou více než aktuální. Třeba vděčnost Havlovi a dalším porevolučním politikům, kteří nás dovedli do NATO. Nebo naopak neprozíravost většiny politiků po Havlovi, kteří naprosto kašlali na vytváření spojenectví a vztahů naší země s ostatními státy (a naopak nám v zahraničí dělali spíš ostudu). No a témata populismu, dezinformací, Babiše a Zemana jsou taky stále aktuální – všechny je tu ještě pořád máme.
Všem, kteří ještě nečetli, knihu moc doporučuji.
Zlepšete své prezentační dovednosti: Jak srozumitelně, inspirativně a sebevědomě prezentovat
Theo Theobald
Velice kvalitně zpracovaná příručka. Je tam všechno, co byste mohli při přípravě a přednesu prezentace potřebovat, a ještě se to dobře čte.
Kosprd a Telecí
Eva Papoušková
Abych řekla pravdu, nějak jsem se nemohla přenést přes to, že se děti ve školce oslovují příjmením, což je vlastně hlavní východisko celého příběhu. Je to prostě divné, i když tam vidím určitou paralelu s Machem a Šebestovou (ti ale pocházejí z doby, kdy se příjmením ve škole skutečně oslovovalo, ale myslím, že ve školce ani tehdy ne). Pak mi přišlo, že školkové děti se chovaly a mluvily mnohem vyspěleji, než by odpovídalo jejich věku. S dcerou nás kniha zaujala ve chvíli, kdy děti utekly a začalo to být napínavé a dobrodružné, to nás bavilo. Jinak jsem ale z této oceňované knihy trochu na rozpacích.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Ano, mohli bychom se rýpat v tom, nakolik je příběh "holky z bažiny" realistický, a zcela jistě bychom došli k závěru, že je to spíš taková pohádka v hávu reálií Severní Karolíny 50. a 60. let 20. st. Ale pokud tuto určitou pohádkovost přijmeme a necháme se unášet jedinečnou poetikou života v bažině, kde rostliny, živočichové i lidé žijí v úžasné symbióze, budeme okouzleni a uchváceni.
Já Baryk
František Nepil
Četla jsem s 9letou dcerou a oběma se nám kniha moc líbila. V knize je doporučení pro děti od 5 let, ale myslím si, že pro tak malé děti to určitě není - vzhledem ke stylu, slovní zásobě a možná i ději, který není příliš akční a spíš si všímá drobných zajímavostí o zvířatech. Ale pro starší děti a dospělé krásné čtení.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Velmi dobré čtení, ale autorčina prvotina se mi líbila ještě o chlup víc. Tohle mi přišlo až moc zaměřené na Američany. Autorka ukazuje, že dokonalý život dokonalé rodiny Richardosonovy v dokonalém městečku Shaker Heights vlastně zase až tak dokonalý není. Ale to je čtenáři Neameričanovi jasné hned od začátku. :-) Jinak ale nemám výhrady, téma rodičovství/mateřství je zpracováno citlivě a z mnoha úhlů pohledu, a nechybí ani problematika rasismu a soužití odlišných kultur, kterou autorka zkoumala už ve své prvotině. Doufám, že paní Ng bude psát dál!
My name is Karamel a bydlím v Londýně
Michaela Sanytrová
Krásná a milá knížka, která dětem prostřednictvím příběhu medvídka Karamela přiblíží leccos ze života v Anglii i něco z angličtiny (slovíčka, fráze). Není to učebnice angličtiny, ale takové zpestření a doplnění pro děti, které se anglicky začínají učit.
