I.H.
komentáře u knih
Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
Před mnoha lety mi profesorka češtiny půjčila sbírku Hemingwayových povídek se slovy "to by se ti mohlo líbit". A mě se to líbilo. Od té doby jsem zapomněl nejen název knihy, ale i obsah většiny těch krátkých příběhů, ale to hlavní, co zůstalo, byly pocity, které na mě při čtení vanuly - ať už útržkovité dialogy jenom lehkce naznačující dramatické vztahy postav, nebo sugestivní popisy krajiny, vůní a chutí... Proto jsem se po letech rád k Hemingwayovi vrátil právě knihou Sbohem armádo. Bohužel tentokrát se podobné pocity nekonaly (rozdílu věku to nepřisuzuji! :) To, že válka je chaotická, že je nesmyslná a krutá k osudům, je z knihy jasné hned. Styl vyprávění vnímám stejně. Ale nějak mě minula ta zásadní věc - nepochopení, proč hlavní dívčí role vzplanula láskou tak silnou, že pro ni obětovala vše. Vzplanula jí už na straně třicet a mě byla nesympatická asi tak od strany třicet jedna. A jakkoliv byl konec tragický, posledních několik desítek stránek k němu spěje natolik jasně, že už jsem na něj čekal jako na vykoupení. Ale možná právě tenhle prožitek chtěl Hamingway v těch, kdo žádnou válku nezažili, vyvolat. Každopádně v mé knihovničce hodnotím čtyřmi hvězdami z pěti a možná tomu dám zase pár let odstup.
