Icarus
komentáře u knih
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Nedokážu dost dobře popsat proč, ale od první stránky mě kniha naprosto učarovala a zůstal jsem u ní až do úplného konce se stejným zaujetím, jako jsem ji začal. Budu nad ní ještě dlouho dumat, přesto si jsem jistý, že se po uležení zařadí do těch nejlepších děl, jaké jsem kdy četl. Klasický Márquez ve své nejčistší podobě - vyprávění podobné hovoření starých lidí, předtuchy, věštění, nanebevzetí, nesmazatelné křížky na čele, láska, vášeň, smrt, smilstvo, a nakonec samota u každého z Buendíů.
Kniha je, podobně jako sám příběh, plná rozporů, a to už je v základu. Čte se dobře, ale vlastně ani ne. Avšak jakmile čtenář přistoupí na autorovu hru, na magii obtisklou a vžitou v kruté realitě lidského života, s notnou dávkou melancholie, nemůže být zklamán. Dostane totiž přesně to, co slibuje název.
Na závěr bych ještě vyzdvihnul překlad pana Medka, který je po všech směrech naprosto dokonalý.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Laskavá kniha se zajímavým nápadem. Možná bych něco lépe rozvedl (a neuchyloval se k vysvětlování všeho, možná jen sem tam něco nechal nevyřčené), ale jinak je to dílo, které má ve své moci se zavděčit takřka všem. Rozumím tomu boomu, které se jí dostalo, přesto však více jak tři hvězdičky nedám. Tak či tak... něco tomu chybí. Jinak však zcela doporučuji.
Kirke
Madeline Miller
Opět výborná kniha, napsána krásným jazykem, vhodná pro kteréhokoliv fanouška řecké mytologie. Víc než předchozí Achilleova píseň však trpí tím, že se nepouští do přílišných popisů Kirčiných pocitů jako takových, a tak jsme spolu s ní spíše svědky probíhajících mýtů, než že bychom zjistili o ní něco víc. Přesto však zajímavý náhled do antických bájí. S chutí jej budu doporučovat.
Alžběta z Yorku: Poslední bílá růže
Alison Weir
Zdá se, že autorka je především vědecká historička než beletristka. Na vyčerpávajících skoro pěti set stranách podává život Alžběty z Yorku nejkomplexněji, jak jen to jde, ale tím trpí celkové vyprávění - stěžejní (dramatické) události jejího života jsou podány jako by mimochodem, načež zběsilé tempo vyprávění žene dál. Osobnost samotné královny zde též není nijak dobře podána. Po přečtení nemám tušení, jaká doopravdy byla, snad jen to, že se vždy ochotně přizpůsobila situaci, do níž ji osud zavál. O jejím vlastním pletichaření se prakticky nedovídáme.
Je vhodné po této knize sáhnout, jakmile má čtenář alespoň nějaké povědomí o středověku Anglie, konkrétně pak o válce růží, jinak se může snadno ztratit a mnohdy nechápat, proč postavy jednají, jak jednají.
Naprosto katastrofální je však překlad, který zcela devastuje už tak nepříliš poutavě napsaný děj. Věty mnohdy nedávají smysl, překladatel se několikrát spletl v postavách a oslovoval je jinak, opakování týchž slov i v jedné větě, podivné pokroucené metafory, nerespektování české překladatelské tradice v oblasti anglických jmen (zeměpisných i osobních). Hrůzný zážitek, dočteno jen kvůli osobní zálibě v dějinách Anglie a pídění se po událostech, k nimž se člověk mnohdy nedostane ani po důkladném pátrání na internetu.
Kniha sama o sobě není napsána nijak význačně, není ani příliš dobře vystavěna. A ten šílený překlad tomu jen přihoršuje. Bez něj bych knihu klidně doporučil jakémukoliv zájemci o anglickou historii, ale s ním nikoliv.
Zářivá noc hvězd a ledu
Rebecca Connolly
Svižně ubíhající kniha o lodi, která zachránila přeživší katastrofy jménem Titanic. Vyloženě nenadchne, ale ani neurazí - poselství vyplývající z knihy mohou působit vyčáchle, nejsou ale o nic méně důležité. Zajímavý střípek k historii Titaniku, který bych spíš doporučil tomu, koho «Nepotopitelná loď» fascinuje jako mě. (Ačkoliv o něm tato kniha prakticky není.)
Achilleova píseň
Madeline Miller
Kniha napsána nesmírně krásným jazykem, autorkou, u níž je zjevná vášeň pro řeckou mytologii. Dojemný příběh, který zcela učaruje a přenese čtenáře do horkého Řecka zmítaného starými mýty. Oceňuji, že se téměř nevěnuje bohům jako takovým, které zde vystupují výrazně negativně, vzdáleně. Hvězdičku strhávám jen za to, že autorka si stále od Patrokla i Achilla udržuje menší odstup, jako bychom byli jen za jakousi propastí a pozorovali dění jejich dobrodružství, aniž bychom přímo prozkoumali pocity aktérů
