ichinose komentáře u knih

Číst Murakamiho povídky je jako poslouchat Nedokončenou.

4 06.01.2016

Po dlouhé době jsem zase hltavě přečetla příběh plný symbolismu, nejasných a vrtkavých osudů a puklin v realitě, to vše zabalené do surrealistického kabátu. Murakami opět ukázal, že umí jemně a s citem podat vyprávění, které je spletité jako pavučina předená tisíci pavouky po staletí. Asi bych ale Kroniku nedoporučila někomu, kdo se s Murakamim setkává poprvé.

1 02.03.2015

Skvěle ucelený a čtivý úvod do informační vědy. Doporučuji k přečtení i lidem, kteří se s tímto oborem ještě nesetkali. Gleick je totiž cool.

1 07.09.2014

Kniha Česká reklama je nejen vynikajícím vhledem do historie komerčních médií, reklamních praktik a nejslavnějších reklam u nás, ale taktéž popisuje vzestupy a pády významných českých (i československých) agentur a slavné i strastiplné životní cesty lidí, kteří byli v tomto směru průkopníky a skvělými inovátory. Dozvídáme se o prvních náznacích proměny reklamního průmyslu v komunistickém československu, lehkém osmělení v osmdesátých letech, obrovském boomu nových mediálních a reklamních agentur po sametové revoluci, získání sebevědomí a trochy drzosti v letech devadesátých a končíme velkým zlomem - zavedením internetové sítě jakožto nové platformy pro další reklamní počiny.

Kniha není psána příliš odborně, jde spíš o historii podanou velmi čtivou a poutavou formou, která dokáže zaujmout i člověka, který má o marketingu a reklamě minimální znalosti. Zároveň je však hodně přínosná i pro ty, kteří se o dané téma zajímají z profesionálního hlediska. Česká reklama nabízí obsáhlý přehled mezníků na poli českého a československého reklamního dění doplněný o barevné fotografie billboardů, reklamních spotů, momentek ze života jednotlivých tvůrců a agentur včetně profesionálních propagačních snímků.

O knize jsem předtím neslyšela, o to větší jsem měla radost, že existuje taková, která se věnuje pouze českému a československému prostředí a dokáže jej tak barvitě popsat. Spousta reklam a kampaní se mi připomněla, narazila jsem však i na některé, převážně staršího data, o kterých jsem neměla tušení. Vzhledem k mému současnému statusu začínajícího copywritera jsem našla hodně inspirace a motivace pro budoucí práci, zároveň jsem se dozvěděla, jakým způsobem fungují procesy a vztahy mezi agenturami a zadavateli, získala jsem celkový přehled o historii české reklamy a možná i tušení budoucího vývoje a směru, kterým se možná celá česká scéna bude ubírat.

1 01.05.2014

Můj první severský literární počin a zároveň další detektivka, které jsem dala šanci. Na zimu zavřeno není nijak náročný román, čte se velice dobře a rychle, což je vhodné především pro lidi, kteří si chtějí u četby oddechnout a nezatěžovat svou mysl zbytečně složitými podněty. Nenáročný jazyk by ale dle mého měl být vyvážen precizně zkonstruovaným příběhem a u detektivního žánru i provázaností činů a motivů jednotlivých postav, což mi tento román neposkytl. I tak se ale jedná o dílo hodné pozornosti čtenáře, který holduje žánru krimi či thriller a který neklade důraz na vyšší náročnost četby, jako to dělám já.

2 12.04.2014

Legendární kniha, opěvovaná série, zbožňovaný autor. Stopařův průvodce je kniha, kterou si vyberete, když potřebujete povzbudit a nasát trochu toho odlehčeného absurdního humoru. Je nekonvenční a dokazuje, že sci-fi lze psát i jako komedii. Postrádala jsem ale nějakou hloubku, rozvinutější "back-up" story, nejenom jeden (musím ale uznat, že vynikající) vtip naskládaný za druhým. Rozhodně mě ale Stopařův průvodce bavil natolik, že si další knihy přečtu s chutí a dozvím se odpovědi na otázky podobně palčivé jako otázka původu Vesmíru, Života a tak vůbec. :)

4 23.03.2014

Já Dana prostě žeru. Od knih, přes přednášky, články, po aplikace na mobilní telefony. Je vtipný, jeho výzkumy a styl, jakým je předkládá běžnému čtenáři, je poutavý a čtivý. Takto mě snad žádný jiný autor, který nepíše beletrii, neuchvátil. Už mám vše přečtené a chci víc, pane Ariely!

12.03.2014

O autorovi jsem předtím ani neslyšela, tato kniha byla zapůjčena v rámci mých výletů "knihovna naslepo". Detektivní žánr jsem si ovšem vybrala záměrně, jelikož jsem chtěla, aby mě konečně nějaké dílo přesvědčilo, že i detektivky mohou mít literární kvality. Oddanost podezřelého X nevyniká vynikajícími slovními obraty, složitě postavenými větami či výjimečně širokou škálou použitých slov. Naopak dílo je vyzdvihováno jednoduchým stylem, který dokáže skvěle podtrhnout komplikovanost příběhu a konečně i podstatu samotného detektivního žánru a tou je zločin, psychologická hra mezi postavami či důkazy, které musí být získány. Tady je to zvládnuto dokonale. Prostý popisný styl připomíná matematický vzorec, kterým se Higashino rozhodl řešit otázku hloubky lidských emocí a vůle obětovat se pro lidi, jichž milujeme. Nechci spoilerovat, proto jen doporučím všem, kteří jako já na detektivky zanevřeli.

8 12.03.2014

Komu přiznáte právo na život? Vrabčák, jemuž je vhozena do dlaní otázka, zdali své nenormální dítě nechat žít, či zemřít, náhle hodnotí svou vlastní existenci. Bojuje se svými vlastními démony. Je mu nedobrovolně přidělena funkce převozníka, který má ale najednou možnost volby. Převézt a otevřít tak cestu ke svým snům a tužbám, avšak za cenu toho být pronásledován mučivými představami sebe sama jakožto netvora, který v podstatě zavraždil své dítě, nebo odmítnout poskytnout místo na lodi do podsvětí a uvázat se k péči o tvora, který s největší pravděpodobností nikdy nebude schopen ničeho jiného než základních biologických funkcí?

3 03.03.2014

Opět Ariely, jak ho znám a mám ráda. Nemluví o ekonomii a lidském chování nezáživně, jako většina ostatních, vytahuje tu zajímavou podstatu a předkládá nám jí s lehkostí a humorem jemu vlastním.

2 29.01.2014

Nikdy se mi beat generation nedostala pod kůži. Kerouacův román Na cestě mi připadal zbytečně zdlouhavý a ani další autoři mně nezaujali natolik, že bych jejich dílo hltala pořád a pořád dokola. Ginsberg neomrzí. Ginsberg uchvátí svou přímočarostí a přirozenou vulgaritou, která v jeho podání působí jako vrchol vytříbené mluvy. Ginsberg zpívá. Ginsberg huláká. Ginsberg žije. Žije ve svých básních, které neustále naléhavě tepají a dožadují se, aby byly vnímány. Ginsberg nezastírá.

Půjčila jsem si více souborných vydání Ginsbergových básní, ale toto mi připadalo nejucelenější a nejpřehlednější z nich. Pomocí skvělého chronologického zařazení básní můžete vnímat vývoj Ginsbergova stylu a způsobu vyjadřování. Od mladistvého buřičství až po básně, ze kterých je cítit Ginsbergovo smíření se smrtí a i jakási pýcha, kterou pociťuje nad způsobem, kterým žil.

6 18.06.2013

Neónová bible mne dostala především svou přímočarostí a prostým popisováním viděného. Na mnoha místech můžete rozpoznat význam skrytý za jednoduchými větami a začnete přemýšlet nad tím, zdali si to autor ve svých šestnácti letech uvědomoval, nebo jestli je možné toto vyjadřování přičíst nezkažené mladé mysli. Myšlenkové pochody a pocity tu nejsou zdlouhavě rozváděny, ale není to ani potřeba, protože je stejně podvědomě chápeme a přijímáme. Neonová bible je dílo, ke kterému se nejspíš ještě několikrát vrátím.

6 17.06.2013

Na tuto knihu jsem se chystala už hodně dlouhou dobu a udělala jsem dobře, že jsem jí neotevřela už tehdy. Na některá díla člověk musí dozrát, aby mohl plně pochopit a uvědomit si veškeré okolnosti, které dovedly svět do stavu který v knize tak mistrně a uvěřitelně McCarthy popisuje. Cesta od McCarthyho je dokonalým vylíčením postapokalyptického světa a popřením těch, kteří tvrdí, že by lidstvo mohlo apokalypsu přežít stmelením a spojením sil. Popírá, že by lidé mohli přežít, kdyby se navrátili k metodám používaným před technologickými objevy, protože člověk toho už není schopen. Civilizace je natolik "vyspělá", že absolutně ztratila schopnost přežít bez výdobytků moderních technologií. McCarthy nám zde předkládá pokrm sestavený z lidské krutosti a bestiality, ale také snahy vydržet, jít vpřed a věřit v oheň, který si neseme v sobě tak dlouho, dokud ho nemůžeme předat dál.

7 03.06.2013

Na Barvu nachu jsem narazila víceméně náhodou a o to více mne potěšilo, jak syrová, upřímná a nezkreslená je. Alice Walker nám zde předložila nejen příběh Celie, ale většiny afroamerických žen první poloviny dvacátého století. Útlak, potlačení identity, týrání, znásilňování. Představa, že život ženy má jen jednu vytyčenou trasu: děti, kuchyň, manžel a jeho uspokojení, je zde právem vyvracována. Putujeme s Celií a prožíváme s ní vše dohromady. Bolest, stesk, uvědomění sama sebe, lásku k ženě. Film jsem ještě neměla možnost zhlédnout, ale vzhledem k obsazení hlavní hrdinky vynikající Whoopi Goldberg nebudu váhat dlouho.

3 09.03.2013

1Q84 je složitá kniha propletená sama do sebe s takovou dokonalou lehkostí, až je to zarážející. Tengo a Aomame jako dva ostrovy. Jako dva paralelní světy. Jako překrývající se reality, které se zároveň nikdy nepotkají. Hodnotit můžu až po přečtení třetí knihy a věřím, že do doby, než se mi dostane do rukou, budu mezi prsty přelévat příběh, který v této knize Murakami rozběhl. Budu tkát kukly ze vzduchu a až nastane čas, prohlédnu dál..

Jen jedna věc, která je u předpokládaného bestselleru zarážející: korektura. Nebojím se použít slovo zprasená. Nebojím se říct, že až jedna pětina stránek obsahuje alespoň jednu chybu, kterou objevíte, i když se na ní nesoustředíte a tím pádem je chyba rozptylující. Odpoutává od čtení a od příběhu. Doufám, že na třetí knize si už dají na korekturu pozor.

7 22.01.2013

Taková hra na kočku a myš. V tomto díle nám Murakami předkládá scény zbavené většiny vulgárností (oproti jeho pozdějším dílům), avšak o nic méně děsivější. V Piercingu se mnohem více soustředí na psychologii a celkovou náladu, než na přespříliš brutální scény, které jsou typické pro knihy napsané později. Souhlasím s ewkou69, že kniha by se měla přečíst na jeden zátah, jelikož jedině tak můžete skutečně ocenit, jak brilantně popsal Murakami myšlenkové pochody v mysli muže posedlého precizně provedeným zločinem a ženy ze sadomasochistického klubu závislou na prášcích, zacyklenou ve stereotypu dne.

2 17.12.2012

Navzdory občasné zdlouhavosti a nutkání přeskočit několik stránek jsem si užívala pomalu plynoucí harmonii slov, kterou pan Nabokov využil. Ani v nejmenším nelituji, že jsem po knize sáhla a rozběhla se do příběhu putování, falše, zoufalství a bezmezné posedlosti. Humbert (Hamburg, Himler, ...), ztracený ve své vlastní vášni, ve svém sídle obklopeném nymfičkami z nichž každá bude a je Lolitou. Lolita, dívka na cestě bez konce, bez naděje na útěk, v knize i ke čtenáři odtažitá a bez kapky citu. Vladimir Nabokov zde rozehrál partii, ve které je poražený vítězem a vítěz poraženým. Partii člověka zmučeného svou neukojitelnou vášní a dívky, využívající a uvědomující si svou moc. Výborné.

7 15.11.2012

Skvěle přehledná učebnice, pomohla mi oživit si potřebné znalosti na TSP. Doporučuji :)

29.10.2012

Mé první setkání s humoristickým univerzitním románem dopadlo na výbornou. Jelikož se mi naskytl "Den zkázy" dříve než "Hostující profesoři", vzala jsem zavděk tomuto románu. A neudělala jsem špatně. Již od začátku mi knížka zvedla náladu, i navzdory tématu si její obsah s chutí přečte i nekatolík. Jakožto studentka zoufale se snažící už několikátý měsíc dopsat seminární práci si dokážu představit, pod jakým tlakem se Adam Jablick musel cítit, ačkoli věčné trápení katolíků s antikoncepcí pro mně zůstane navždy neznámou. Dostala se mi do ruky kniha napsaná s lehkostí, šmrncem a šarmem, ovšem do plného hodnocení mi ještě něco chybělo. Těším se na "Hostující profesory".

4 26.10.2012

Mé první setkání s absurdním dramatem bylo poněkud.. absurdní. A bylo mi trochu teskno. Nevím, zdali má toto drama obsahovat odkaz na osamělost starých lidí, kteří žijí již v poněkud jiném světě, než lidé mladí a dospělí. Ano, chystá se veliké finále, jehož nepochopitelnost a nesrozumitelnost má větší váhu, než většina obsáhlých projevů.

1 13.10.2012