ichinose komentáře u knih

Jako veškerá tvorba vynikajícího Stefana Zweiga se mi i jeho jediná románová fikce vryla pod kůži a zalezla za nehty. Nemůžeme se na hlavního hrdinu dívat jako na zbabělce, zatraceného vlastní myslí. Můžeme na něj pohlížet jako na zničeného člověka, zničeného svým vlastním strachem z neznámého. Strachem z nejistoty. Strachem z ublížení druhým. Zweigovo pojetí všech postav je jako obvykle citlivé a plné porozumění. Nemůžeme se vyhnout chybám, ale jsou naší součástí po celý zbytek života."A tak když po prvním jednání začala klesat opona, sklonil jsem v krátké chvíli, než se rozsvítilo světlo, rychle hlavu a utekl prostřední uličkou - a myslím dost rychle, že mě nemohl vidět, že mě nemohl poznat. Ale od oné chvíle opět vím: žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí."

7 10.10.2012

Mé první setkání s tímto autorem a s celou sérií. Jen tak namátkou vybráno v naší knihovně s celkem pěkným výběrem fantasy děl. Knížka se četla pěkně, rychle a celkem i poutavě, Velký Skeeve vypadá jako nepříliš tupý tulpan a i zbytek jeho učňů má svých pět pohromadě, akorát mi na Cestě chybělo to "něco", ta šťáva, která všechno pěkně dochutí a zbaví literární pokrm mdlé chutě.

10.07.2012

Po celou dobu mě netečnost a neuvěřitelná absence citů Mersaultových přímo dráždila a vyvolávala ve mě pocit znechucení. Proplouvá odevzdaně životem, proplouvá nedotknutelný a nedotčený. I já sama jsem se stávala mělkou a cynickou. Četla jsem s pocitem, že žádného tak opravdově prázdného člověka jsem v žádném literárním díle nepotkala. Žádné známky gradování, žádné varování před závěrečným výbuchem. A právě proto na mne tak zapůsobil závěr, právě proto jsem dlouho po dočtení jen upřeně hypnotizovala naprosto prázdnou zeď přede mnou. Výborné.
Hlavní a jedinou jistotou v životě každého člověka je smrt.

13 21.05.2012

Nejspíš jsem četla jednu ze slabších knih od Grahama Greena. Po přečtení ve mne nezanechala žádný hlubší pocit a když si teď vzpomenu na název knihy, musím nějakou chvilku vzpomínat, o čem ten příběh vlastně byl. Umění psát se panu Greenovi nezapře, ovšem vykreslení pocitů a charakterů postav bylo poněkud mělké. Snad jen Rowův přítel ze sanatoria, pán, jehož jméno jsem zapomněla (omluva), mi byl nějakým způsobem blízký.

3 21.05.2012

Výborně ucelená a přehledně napsaná kniha dokumentující dějiny homosexuality (a jakkoli se to nazývalo dříve :)) v českých zemích. Skláním poklonu panu Putnovi a autorům, kteří se podíleli na sepsání těchto textů.

1 21.05.2012

První povídka mě dostala a vryla se do mne tak, jak jen se příběh takového rozsahu vrýt může. Výborné, prostě dokonalé. Druhá povídka byla už trochu slabší, ovšem Cunninghamovo kouzlo bylo stále patrné. Je jedním z králů slovomalby.. Nicméně, třetí povídka je jedním z příběhů, které se snadno přečtou a také velice snadno zapomenou. Nezanechala žádný hlubší dojem, byla.. mělká, pro mne neměla smysl.

Co já si osobuji, i ty si osobuj.
Každý atom, který je můj, je nejinak tvůj.

2 17.03.2012

Narozdíl od pár jedinců (kterým samozřejmě neberu názor na tuto knihu) jsem si z přečtení odnesla silný zážitek. Potřebujeme takové příběhy. Potřebujeme ne fikci, ale fakta. Samozřejmě, že po jazykové stránce je knížka možná slabší, ale Mike Perry přeci není spisovatel (zatím). Pokud se rozhodne dál psát, jen dobře. A že psát neumí? I kdyby (s čímž nesouhlasím), každý nějak začínal.

3 26.02.2012

Já se moc omlouvám, ale tato knížka mě prostě neoslovila. Ano, má podtitul "pornogroteska", takže si všichni dokážeme představit, jaký námět by asi měla mít, ale i u tak laděné knížky a obzvášť od Svatavy jsem čekala víc. Dáma a švihadlo byla skvělá, výborně napsaná a "náročnější". Snad mě tu nikdo slovně nenapadne. Ale každopádně, pište dál, Svatavo! :)

2 26.02.2012

S Cunninghamem se to má tak. Musíte si na jeho psaní zvyknout. Zvyknout si na neobyčejné slovní obraty, podivně utvářené věty a hlavně, vcítit se do postav a jejich charakterů. Je to už dlouho, co jsem četla Hodiny a někde v mém seznamu knih k přečtení se skrývá i Domov na konci světa a Vzorové dny. Cunninghama nemůže číst každý.

Trvalo mi delší dobu, než jsem plně začala vnímat děj knihy a rozpoložení lidí, o které tu vlastně jde. Ale čím déle jsem četla, tím jsem se do děje více zahryzávala... Akorát konec přišel náhle, nečekaně a prázdný. Prázdný jako vyklizená galerie..

2 23.02.2012

Jelikož jsem jako prvního nesehnala Musashiho, pustila jsem se do tohoto příběhu. Ačkoli jsem místy téměř usínala, protože jsem často četla až do absolutního odpadnutí, kniha mi podala informace o jedné hodně důležité kapitole japonských dějin - období, kdy několik významných mužů v podstatě sjednotilo Japonsko. Nezdá se vám, že si zapamatujete více informací o reálných událostech, když o nich čtete v beletristické podobě?

Ačkoli jsem na Taiko místy dostávala vztek, chtěla ji vrátit do knihovny, schovat pod postel nebo někam dozadu do skříně, dočetla jsem. Spokojená. Velice spokojená. A na druhou stranu jsem chtěla, aby příběh měl tak ještě alespoň o sto stránek více. :)

7 26.01.2012

Prostě Death Note, není co dodat. Dokonalost, promyšlenost, genialita. :)

1 26.01.2012

Podle mne skvělý příběh, který jsem si, navzdory mým zvyklostem, vychutnala pěkně kousek po kousku. Ani chviličku nenudil, Wells se vyhnul přehnaně dlouhému popisování okolí a myšlenkových pochodů.
Tady je právě ukázka absolutní zbytečnosti schopnosti být neviditelný. V lidech je odjakživa zakódován strach z neznámého. Proč se většina z nás bojí tmy, i když tma sama o sobě není ničím nebezpečným? Protože nevíme, odkud očekávat potenciální útok. Stejně tak je tomu s neviditelným člověkem. Když se lidé o Griffinovi dozvěděli, přirozená reakce byla obrana a poté útok. I kdyby byl Griffin jiné povahy a charakteru, kdyby lépe zvládal své stavy amoku, stejně by pravděpodobně jeho příběh skončil tak, jak skončil.
Výborná kniha, byla od pana Wellse první a rozhodně ne poslední, kterou jsem si přečetla. :)

8 19.01.2012

Opět ten klasický (i když mírně pozměněný - každý se přeci nějakým způsobem posouvá a vyvíjí) a námi uctívaný Kulhánek. Tak dobrou a zároveň smutnou náladu po dočtení jsem neměla od Nočního klubu. Přeci jen, když si knížku nevychutnáváte po kouskách, ale zhltnete jí celou za dva dny, najednou zjistíte, že už jste na poslední stránce a je vám mizerně, že jste již svou lačností dospěli ke konci a nějaké další knížky od Kulhánka se dočkáte až za cca 152 let. :D Ale tak to bylo, je a bude s jeho tvorbou.
Skákala jsem radostí už u první stránky a ještě nadšenější jsem byla díky odkazům a propojeností s jinými Kulhánkovými knihami. Prostě dokonalost. :)

6 12.01.2012

Každý rok čtu Malého prince. Každý rok mi přinese něco nového. Každým rokem mi více a více přirůstá k srdci. Putuje se mnou už od mých čtyř let, kdy jsem poprvé byla schopna přečíst knihu sama... Okouzlující...

4 01.12.2011

První kniha od Svatavy, kterou jsem se odhodlala přečíst. Píšu odhodlala, jelikož z různých anotací a recenzí k její próze jsem získala dojem, že naprosto odsuzuje heterosexuály a požaduje, aby se z homosexuálů stala osamocená skupina vytržená ze společnosti většinově orientované. Že soužití s nimi nedělá dobrotu. A částečně jsem měla pravdu. Jako heterosexuální většina pohlíží (nebo pohlížela) na nás, Svatava jim to vrací v plné míře v podobě této hodně slušně napsané knihy. Místy sebelítostivé, místy obviňující, místy myšlenkově zvrácené a pomatené. Místy typicky zamindrákované. Nenávidím sebelítost a přeci jsem knížku neodložila na kopičku, v mé hlavě označené "vrátit" (no, také částečně proto, že nenávidím nedočtené knihy). Dočetla jsem během dvou dnů a celkem si i pochutnala na vytříbenosti slovních obratů. Občas jsem ovšem měla pocit, že celý děj se odehrává v komunistickém Československu, ne jen některé jeho části. Každopádně, dávám 4* :)

"Proč spíš jenom s heterosexuálkama?"
"Protože kdybych spala s lesbama, připadala bych si teplá."

4 30.11.2011

Knize dávám takové hodnocení jen proto, že po jazykové stránce na mě příliš nezapůsobila, ovšem to, co si paní Shoko musela prožít, s jakou agónií musela příběh psát a že se dokázala po tom všem vyškrábat zpět na nohy, aby si udržela nějakou úroveň žití, je ohromující. A navíc byla schopná právě touto knihou podat svědectví o zvrácené stránce nejen jakuzy, ale většiny lidí. Pokračujte v psaní, paní Shoko..

1 06.10.2011

Ani Murakamiho první kniha mě nedokázala zklamat. Tak syrové, nechutné, detailní scény jsem v žádné jeho jiné knize nečetla. Jsem dosti odolná povaha a přece jsem se při některých scénách otřásala zhnusením. Je skvělé, když kniha dokáže zapůsobit i na vaše nejniternější touhy, fobie, úchylky a tady se to povedlo dokonale. Výborné!

3 06.10.2011

Opravdu nestíhám žasnout nad rozmanitostí a barvitostí prostředí, které Arthur C. Clarke v tomto příběhu popisuje. Bylo to mé první setkání s jeho tvorbou a musím říct, že jsem byla nad očekávání spokojená. I když sci-fi není mým šálkem dobrého japonského čaje (to víte, já raději fantasy :) ), tenhle příběh jsem si vyloženě užila. A i když mi chvilku trvalo, než jsem si po všech těch historických a filozofických románech zvykla na tento žánr, rozhodně se k nějaké knize od Clarka ještě vrátím. :)

7 22.07.2011

Prozatím jsem pouze v polovině knihy, tím pádem nemůžu hodnotit celek. I přesto však musím uznat, že knížka je skvěle strukturovaná a perfektně vystihuje (co jsem zatím stihla přečíst) naivní pohled na tzv. romantické přátelství žen 16. - 18. století, kdy lidstvo (převážně muži) vidělo ženy jakožto asexuální bytosti, které prostě nemohou být pod vlivem tak nízkých pudů, jakým je například potřeba sexuálního uspokojení (a pod těmito vlivy si tak připadala i drtivá většina žen). Paní Lillian zde prokazuje, že se plně orientuje v širokém spektru literatury (a to nejen na lesbické téma, téma ženského přátelství, nebo třeba i feminismu) a je také výborná spisovatelka. Toť tedy zatím vše, až dočtu, komentář upravím. :)

Dodatek: Kniha mi poskytla dost inspirace pro další čtení, i když pravdou je, že většina knih zmíněná v textu se hledá v českých končinách dosti obtížně. Některé knihy nebyly ani přeložené. Ale prostě a jednoduše: Krásnější než láska mužů shrnuje dějiny ženské homosexuality od dob renesance po nějaká 70. léta 20. století tak výborně a čtivě, že i pro člověka, kterého se studium historie netýká ani palcem u nohy, bude její čtení představovat zajímavé obohacení znalostí... Ale už tu plácám páté přes deváté. Jedním slovem: výborné. :)

2 22.07.2011

Neskutečně obsáhlé, podrobné a zároveň čtivé a geniální dílo, které sice možná nezaujme po prvních pár stránkách, ale jakmile se dostanete za určitou hranici, nedokážete se odtrhnout a prostě to musíte dočíst... no téměř na jeden zátah. Pan Eugenides stvořil dalo by se říci biografii člověka, jenž je intersexuální, a dovedl popis historie jeho rodiny, prožitků, životních traumat a problémů téměř k dokonalosti (a to musím ještě hodně pečlivě zvážit použití slova 'téměř'). Celý příběh je neskutečně věrohodný (čemuž také výrazně pomáhá původ spisovatele). Myslím, že v tomto případě je Pulitzerova cena více než zasloužená.

5 29.06.2011