iLuciferie komentáře u knih
Knížku jsem měla již nějakou dobu doporučenou a i jsem na ní zde na databázi občas natrefila, takže když jsem ji pak viděla i v několika žebříčcích ČV, řekla jsem si, že je mi naznačováno, že bych jí měla dát prostě šanci.
Bohužel to není vůbec žánrově šálek mé kávy, takže se mi od začátku nečetla dobře, během první poloviny jsem několikrát vážně uvažovala, že ji nedočtu, nicméně jsem nakonec vytrvala. Příběh mi přišel najivní, místy až trapný, s cílovkou na slečny ke konci základky. Popisy přírody mě nebavily, osobně mám ráda dějovější knížky. Jediná část, která mi dobře odpsýpala, byl paradoxně soudní proces, a poslední pětinu jsem přečetla na jeden zátah, což ale spíše než o jejích kvalitách vypovídá o tom, že už jsem se opravdu hodně těšila, až si dám něco jiného.
Zdejší vysoké hodnocení mě překvapuje, rozhodně bych toto nepovažovala za knížku, která by se líbila davům.
Ze začátku se mi hodně líbilo (i přes nějaké ty nelogičnosti), jak autorka využívá k napětí tejemného/nevyřčeného. Bohužel od chvíle, kdy příběh začíná rozkrývat "jak to všechno je", knížce postupně dochází počáteční kouzlo a očekávaná "pointa" ji pro mě zazdila uplně. Příběh jako takový mi nijak extra děsivý také nepřipadal, ale to je samozřejmě na vkusu a rozpoložení každého čtenáře.. Za mě ve výsledku celkem zklamání.
Knížka, která “přivedla ke čtení celou generaci dětí”. První knížka, kterou jsem si přečetla potřetí, a ikdyž už to pochopitelně není takové, jako když jsem ji před sedmnácti lety četla poprvé, ráda se k ní zas za pár let vrátím znovu.
Mimochodem, myslím, že filmové zpracování knížce rozhodně ostudu nedělá.
Začátek mi sice moc nevyhovoval - nepřehlednost postav, lehce zmatené přepínání mezi nimi i jejich zbytečně zdlouhavé uvedení. Nicméně následný příběh z lesa mi dojem velmi vylepšil - děj mě opravdu bavil a skvěle odsýpal, ke konci bylo těžké knížku odložit.
Tohle že je “jedna z nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého desetiletí”?! No tak to bych nechtěla natrefit na ty méně úspěšné..
Styl vyprávění mi absolutně neseděl, hlavní hrdina není zrovna někdo, komu by člověk s nadšením fandil, “magický” svět je dost neuchopitelný, nijak moc vysvětlený a pro mě dost nepřitažlivý.
V půlce jsem vážně zvažovala, že knížku nedočtu, ale nakonec jsem se hecla a dočetla. V druhé půlce se děj konečně alespoň trošku rozjede, ale ani tak mi celkový dojem už nevylepšil.. Za mě opravdu velice slabé.
Knížka o budoucnosti, která je již naší minulostí, umožňuje dnešnímu čtenáři docela zajímavé a zábavné srovnání autorových představ s tím, jak to pak vypadalo ve skutečnosti. Příběh, leč najivní, se četl lehce a já osobně jsem ráda, že jsem si ke knize, díky čtenářské výzvě, našla cestu.
Za mě zas zde zbytečně nadhodnocená kniha. Téma mi přišlo zajímavé, ale zpracování je totální průměr.. Škoda.
Za mě zas jedna z knížek, u nichž nechápu tak vysoké hodnocení. Nepřišla mi ničím výjimečná, ani zajímavá, jen zbytečně brutální.
Ano, také mi knížka i přes svou zřejmou odlišnost přijde srovnatelná s "naší" Hanou.
Jodi prostě umí psát velmi čtivě, příběhy na těžká témata zpracovává zajímavou formou a i zde je odlehčen částečně najivní (romantickou/přihlouplou/doplní si každý dle vlastního názoru a vkusu :)) zápletkou ze současnosti. Zajímavým nápadem mi také přijde příběh psaný kurzívou, který všemu jistě dává ještě minimálně jeden nový rozměr.
A málem bych zapomněla - v této knížce mi přijde, že je mnoho zajímavých námětů k zamyšlení (myslím více, než u předchozích třech knížek, co jsem od autorky četla).
Mě to bavilo. Nepovažuji se za nějakého fanatického fanouška HP (ano, knihy jsou sice tak trošku moje srdcovka, ale filmy jsem viděla asi každý jen jednou, možná první tři dvakrát..) a i v knížce mě vlastně část o kouzelnickém natáčení bavila zrovna nejmíň. Velmi jsem si užívala zejména začátek, kdy mi přišlo, že autor píše s takovou milou lehkostí. Jestli to psal opravdu sám, tak tedy klobouk dolů!
Mimo notoricky zmáných a totálně skvělých příběhů (Jak dělali dort, Jak myli podlahu,...) je zbytek vlastně celkem podprůměr, ale ty skvělé dělají knížku prostě jedinečnou a nezapomenutelnou!
Opravdu mile mě překvapuje, že si série i po více jak desítce drží pořád nastavenou úroveň. Tato knížka je pak takovou malou odměnou pro věrné fanoušky, protože nakouknutí “jak to všechno začalo” je snad muselo potěšit všechny..
Ano, knížka má dojemný, "milý" příběh. Líbí se mi i nápad na netradiční vypravěčku-smrt. Co mi ovšem vadilo byl styl zpracování, který se mi moc dobře nečetl. A proč smrt tolik spoiluje?! Škoda, chápu všeobecně vysoké hodnocení knihy, ale za mě je to ve výsledku spíš průměr..
Dlouho jsem nečetla tak smutný a pěkný příběh zároveň. Pěkný je zejména stylem zpracování. Knížka se opravdu četla sama, a i přes náročné téma, je mi z ní tak nějak milo na duši. Jako bonus příběhem velmi pěkně provází mé oblíbené prostředí hokeje.
Knížku jsem objevila jen díky čtenářské výzvě a musím říct, že i kdybych kvůli ní už nečetla žádnou, tak letošní čtenářská výzva splnila svůj účel.
Na této knížce mě fascinovalo, že tu má dlouhodobě tak vysoké hodnocení, tak jsem si chtěla ze zvědavosti přečíst pár prvních stránek.. Musím potvrdit, že se čte opravdu dobře a příběh, kde je vlastně konec jasný, mě zajímal od začátku do konce. Pro mě opravdu velké, příjemné překvapení.
Knížku jsem si vybrala kvůli ČV, nicméně to podle mě tedy NENÍ knížka, "jejíž hlavní postava je milovníkem koček", alespoň já jsem tam tedy nic takového nezaznamenala. (To jen jako upozornění pro případné "perfektionisty" z diskuzí :) )
Kniha má určitě pěknou myšlenku a poselství, ze začátku mě i bavila, ale tak od půlky mi to vlastě přišlo pořád dokola to samé (některé věty se tam opravdu i opakovaly), takže jsem se ke konci až musela nutit, abych ji dočetla.
Nejsem sice uplně cílovka, ale poslední dobou mě baví si občas dát nějakou "pohádku" na odlehčení, a tak jsem v rámci ČV sáhla po tomto dílku.
Začátek mě vlastně i dost bavil, ale postupně mi začalo vadit víc a víc věcí. Například nechápu, proč musí být ve většině fantasy světů tolik postav typu víly, jednorožci (o, pardon, tenkorožci)... Nestačil by uplně svět plný časodějné magie bez jiných zbytečných fantasmagorií?.. A pak samozřejmě chování hlavní hrdinky. A tak nějak hlavní hrdinka obecně. Ano, chápu, že je cílem mladší generace, ale musí to být až takto hloupé?..
No, takže ve výsledku, ne že bych přečtení knížky považovala za zcela vyhozený čas. Ono je zajímavé si občas lehce rozšířit obzory, ikdyž to není zas tak šálek té správné kávy. Ale na další díly bohužel nalákaná nejsem. A málem bych zapomněla - takto otevřené konce tedy vážně nemam ráda.
Ano, zase jsem se nalákala na vysoké hodnocení, krásný obal, lákavě napsanou anotaci a zmínku Joe Hilla na obalu. Ach já hloupá :)
Za mě celkem průměrný příběh (dokonce ani ta pointa mě až zas tolik nepřekvapila), který se sice nečetl špatně, ale že by byl napsaný nějak extra poutavě mi také nepřišlo. Hvězdičku navíc dávám za obrázky, které mi vlastně přišly jako jediný děsivý element a jejichž zařazení jsem si užívala víc než psané slovo. Škoda, že autor z nápadu nevytřískal víc.
Paní Marsons prostě umí psát čtivě. Ano, na koncích kapitol je vidět, jak děj schválně napíná, ale to jí ráda odpustím. Téma nadaných dětí mi přišlo zajímavé, jsem ráda, že se autorka snaží přijít vždy s nějakou novou oblastí zájmu. Linie s Pennem mě nijak nerušila a osobně jsem zvědavá, jestli se ještě v dalších dílech potkáme i s Fiffy..