immortal-party komentáře u knih

ne, ne, ne! bez skrupulí si odvážím říct, že tato kniha je jedna velká marnost. podle mě by se románové knihy na téma druhé světové války měly jednoznačně začít regulovat. pak to takhle dopadá.
přesně, jak tu už někdo řekl, většinu knihy jsem byla nucena obracet oči vsloup. postavy nejsou vůbec pěkně vykreslené natož jejich pocity. vše je šíleně předvídatelné a nereálné. jakoby autorka ze všech poznatků z televize, populárně-naučných časopisů a článků uvařila instantní guláš.
na příběhu je markantně znatelná ruka ženy. jednotlivé situace se vykreslují v tom svrabu moc idylicky. u Lale není celou dobu zcela jasné jaké jídlo třeba jedl, byť měl zvýšené příděly jídla, autorka se zmíní jen o UHO vodě se čtvrtkou brambory. po takové tříleté dietě se rozhodně přece nedá nafutrovat konfitovanou zvěřinou s glazovanou svíčkovou omáčkou. ve vile se šuká za peníze, ale všichni se k ženám chovají jako k dámám. to určitě. kápová u baráku za čokoládu Lale požehná lásce na tamější palandě s Gitou…a tak dále

jediné co z Lale v celé knize kloudného vypadne je zpochybnění existence boha. avšak i to po horké vaně a napojení se archivním vínem nakonec popře.
ad výše: svým ostrým komentářem hodnotím pouze špatnou prezentaci příběhu. rozhodně nebagatelizuji pohnutý osud přeživšího z koncentračního tábora a ani hrůzný mezník historických dějin.

Do tmy je moje čtenářská prvotina od Anny Bolavé a jednoznačně tuto knihu mohu označit za osobní objev letoška. z knihy jsem doslova nadšená a nemohu si odpustit přečíst si co nevidět Ke dnu. sice jsem se zařekla, že pokud se někým takto nadchnu, tak si musím nadšení správně nadávkovat, a ne to vše hrknout naráz do sebe. leč zde udělám výjimku.

autorčin styl psaní mi lahodil jako meduňkový čaj v létě u mé babičky. ač bych to nečekala, u dvou pasáží jsem se skutečně rozesmála - "...to jsem si opravdu tehdy říkala, že se na to vyseru". tím byl sepsán ortel, že je kniha skvělá. moc se mi líbily zastřené a nevyjasněné situace. celá víla i se svou nemocí byla krásná.

zkrátka dlouho se mi nestalo, že by mi už uprostřed knihy bylo líto, že brzy skončí. a tak to mám nejradši.

14 27.10.2020

takové rozuzlení děje jsem nečekala. neměla jsem nejmenší tušení, že autorka bude mířit mysteriózním folklorním směrem. její psaní je opojné. tleskám, příběh mě opět nadchnul a bavil. určitě bych knížku žánrově nezařadila do ranku hororů. Anně Bolavé přeji mnoho dalších knižních úspěchů a nechávám si ji v hledáčku.

11 07.05.2021

Listopád jsem si v knihkupectví zakoupila příznačně dva dny před 17. listopadem po cestě z práce. v tramvaji (šalině) jsem jej ihned s vervou otevřela a prakticky nedala z ruky, dokud nebyla nadohled poslední stránka. opět velice čtivé a vtahující do děje.
jakožto generace narozená až po roce '89 jsem si hnedle vybavila matčinu větu při konfrontaci s její přítelkyní, které jsem jako dítě plně nerozuměla: "...jsem ráda, že to skončilo. konečně jsem se pořádně nadechla."
díky knize jsem si uvědomila, jak skvělé je žít ve svobodné zemi, ačkoliv mnozí nyní tento status podrývají. co všechno můžu a nemusím, aniž bych upadla v nemilost tehdejšímu režimu.
děkuji autorce za tato osobní prozření!

10 03.12.2021

"přečetla" jsem ve formě mluveného slova a tuším, že právě díky němu mohu o příběhu říci, že jakž takž šel. krátila jsem si jím svou ranní rutinu u zrcadla při líčení. pokud nebyla audiokniha záměrně zkrácena, fyzickou knihou bych byla zklamaná.

poslední skutečně dobrá až precizní kniha z 2. světové války byly Laskavé bohyně, dlouho po ní nic. autoři by se měli konečně chytnout za nos a od nevyčerpatelného a vděčného tématu 2. světové války na chvíli upustit. mám dojem, že tuto historickou periodu využívají, aby svému plátku dali trochu šťávy a něco na tom trhli. napsat po tolika četných publikacích něco převratného dá kumšt.

9 26.05.2020

reklama na lavičce zastávky MHD s anotací "Představte si svět... ve kterém vás muži nebudou podvádět, ...nebudou závislí na internetovém pornu, ...a nebudou se chovat jako hulváti" mi od prvního dne hla žlučí. ženám to dost výrazně zkresluje představy a s prominutím z nich dělá naivní andule. je choré snít o nereálných věcech a očekávat je ve světě reálném.


zkrátka sexistické. od tohohle ruce pryč.

četla jsem reprint z roku 1928, což se mi zamlouvalo. poslední dobou jsem začla být lehce skeptická vůči novějším vydáním. mám pocit jako bych se nechtěně ochuzovala o napínavější a zajímavější naraci. faktem je, že v rámci zachování tištěné četby se složitost a délka textu okrajuje.

Helga byla ďáblice. chtěla bych takovou ženu potkat osobně a následně ji pak oslovovat Helgo. abych se přiznala v určitých úsecích jsem pociťovala teplo na duši, když Sternenhoch začal Helgu zbožňovat. ukájelo mě, když Helga měla všechny ty pitvorné sadistické potřeby degradovat "jeho" osobu, když byl v její přítomnosti. jenže v některých chvílích jsem ho naopak litovala, přála mu ty nejluxusnější kurtizány a chlast jen, aby zapomněl, vypl. pragmatická jsem byla až u situace, kdy vyřvával "Helgo, doprdele mě vskoč". to byla panečku legrace.

á propos Helga mě inspirovala ke kouření viržinek.

8 04.08.2011

Klíma je skvost české literatury. pozoruhodná a líbivá osobnost. Nemesis je protkaná alkoholovými přeludy, klepkou, depresemi, pocity méněcennosti, chtíčem a jistou zvráceností. je to sonda do duše lehce labilních osob, které se rády napijí. přitom je v ní mnohem víc co nejde pouhými slovy popsat. skvělé dílo.

7 29.09.2016

Klasika, kterou by si měl přečíst KAŽDÝ.

7 15.06.2011

velice těžko se mi kniha zavírala po jejím dočtení. autorka opět dokazuje svoje metamorfní tvůrčí schopnosti a v retrospektivně laděném vrtu do lidských osudů a myšlenek vyzývá čtenáře k pokračování příběhu.

6 19.01.2021

poslední dobou si libuji v mluveném slovu a u Planiny to byl právě tento případ. při poslechu jsem se po dlouhé době bála a s napjatostí pouštěla následující díl. jasně, byla jsem ovlivněná islandskou přírodou a prostředím, které jsem minulý podzim sama navštívila. se zakomponovanou snovostí, abstrakcí, animismem a metaforami si u mě Bragi udělal velký červený vykřičník.

6 26.05.2020

budu se opakovat, ale R.U.R. je vrcholně nadčasové. je to až nepochopitelné, anebo ne? má to spád a hlubokou myšlenku. musím to vidět v divadle.

6 28.08.2018

čte se to jako první nástřel

6 04.07.2011

je zde užito mnoho odborných a lékařských pojmů, což laika většinou nepustí ani k druhé větě. jsem vděčná této publikaci za objasnění panektomie.

6 15.06.2011

váhala jsem jak náročná a čtivá kniha bude, proto jsem se opět u této klasiky všech klasik uchýlila k rozhlasové adaptaci. zápletka a postavy mi nebyly cizí díky adaptaci Formanove. už od tehdy je mi rafinované přátelství mezi Valmontem a markýzou sympatické.
ano, rafinované. to je to slovo. žádné nudné cachačky drbů u čaje o páté.

5 29.08.2022

půjčeno v knihovně. nedočteno, a to mi chybělo posledních 15 stránek, což považuji za zhovadilost. hrozně jsem se u Smilly trápila přitom nápad s druhy sněhu a grónské prostředí byla trefa do živého. i vykreslení postav se zdařilo, zdály se opravdu zajímavé. knihu jsem si vybrala na základě Čtenářské výzvy a skutečně se na detektivku těšila. byla to však nepřehledná změť vět. nevím, zda jsem byla v blbém rozpoložení či zkrátka nejsem detektivkový typ. halt to se někdy stává. i Tokarczukovou jsem chápala lépe. měl to někdo také tak? vzhledem k vysoce kladným komentářům a skvělým hodnocením si právě přijdu šíleně nepatřičně.

5 04.05.2021

"přečteno" formou mluveného slova a vůbec toho nelituji. v tomto případě jde jak o kvalitní příběh, tak o precizně namluvený děj. pana Pechláta byla radost poslouchat. moc se mi líbily ty jeho pauzy na nadechnutí s jemným mlasknutím (hehe).
velice mile mě překvapilo, že tuto historicky laděnou detektivku zasazenou do drsného prostředí Jizerských hor napsal tak mladý nadějný autor. vřele doporučuji dalším čtenářům.
bylo by příjemné, kdyby p. Horníček pokračoval ve své tvorbě s postavou kněze Viléma, případně obecně s postavami jezuitů. ráda bych se dozvěděla více.

5 15.04.2021

Rok perel jsem objevila na ČRo Vltava jako mluvené slovo a jeho jednotlivé díly mi zpříjemňovaly čas strávený v koupelně a kuchyni. vypjaté, upřímné, vášnivé, hysterické a vroucí emoce se mnou zacloumaly tak, že jsem se málem píchla do oka řasenkou a podruhé se skoro řízla do prstu.

v první řadě bych měla pochválit zpracování namluveného příběhu Janou Štvrteckou. její jemný hlas chlácholil, vzrušoval a přes zatnuté zuby dokázal vzbuzovat dokonce zlost a touhu se mstít. režisér si vybral skutečně dobře.
na straně druhé mě maličko mrzí, že jsem příběh nečetla ve fyzické podobě. vlastně ne, nevím... zase ty trefné intonace hlasu, hudební vsuvky a doprovod, to bych v hlavě při četbě těžko svedla.

co se týče příběhu, tak ten pochopí skutečně asi jen ten, kdo si něčím podobným sám prošel. jedno, jestli v heterosexuální či homosexuální rovině. láska je vůl. hřeje i pálí... a někdy vás sežehne. jednou, dvakrát, třikrát... a pak přichází fáze Fénixe.

5 16.10.2020

Tokarczukovou mi v covidové situaci seslalo snad samo nebe. sice jsem ji měla v merku už dlouhou dobu, ale příznačnější chvíli si skutečně nemohla vybrat. v době restrikcí a znepříjemňování "běgunství" mi její přelety letadlem i vlakem dělaly doslova blaho na duši.
její ojedinělý a osobní výklad běhu děje mě nutil připomínat si vlastní cestovatelské zážitky. nevím, zda právě kvůli tomuhle faktu jsem se často v jejím přelétavém toku myšlenek ztrácela stejně jako moje 160 centimetrová maličkost v rušné metropoli, anebo byla sama autorka poháněna potřebou stihnout nám říci vše co měla na srdci stejně jako cestovatel chtíčem stihnout tento rok navštívit ještě to a ono. tak či onak mi byl její spisovatelský um příjemný.
Běguny řadím mezi knihy, které mě bezesporu ovlivnily a jejich čtení mi bylo nadmíru blízké.

káj-džas?

5 16.10.2020

letmý silný příběh ženy, jíž zdecimovalo ukrutné čekání v totální nejistotě. depresivní jako rozvrzaná houpačka o půlnoci na podzim.
nezpochybnitelné svědectví o tom, že válka měla i nepřímé oběti.

5 04.10.2012