INCOGNITOREADER komentáře u knih
Všechno co platilo pro první díl platí i pro druhý. Kresba je hezká. Děj je šílený. Ale dohromady to dělá zábavný mix. Ve dvojce je teda děj asi šílenější než v jedničce..
Anotace zde byla opravdu hodně slibná. Realita už bohužel taková nebyla. Čtyři sourozenci jdou k věštkyni a dozvědí se datum své smrti. Nesmějí o tom spolu mluvit. Následně sledujeme jejich životní osudy až do jejich smrti. Vůbec mi nepomáhalo, že jejich matka je někdy popsána jako matka a jindy jménem. Ztrácel jsem se. Není to špatné, ale podle anotace jsem opravdu čekal více.
Opět jsem poslouchal jako audioknihu. Opět je načtení skvělé.
Co už není tak skvělé je příběh. Teoreticky se jedná o naprosto úžasné téma.
Začínáme v období druhé světové války a celý děj by se měl točit okolo vylepšování lidí a dovedení myšlenky nadřazené árijské rasy do úplného a "dokonalého" konce.
Zní to dobře, co?
Výsledek bohužel tak dobrý není. Kniha je hodně roztříštěná a děj skáče z několika lokací, aby se spojil ve velkolepé finále. Bohužel to tak úplně nefunguje a knize ubližuje jak její délka tak i dlouhé vysvětlovací pasáže o vědě. Ano zde se kniha přiklání více k vědě a fyzice.
Úplné finále a epilog celkový pocit z knihy jen srazí ještě níže.
Za mě se zatím jedná o nejslabší díl série.
Miloval jsem Stopy hrůzy a když jsem viděl, že existuje jejich pokračování tak jsem jásal. Nutno podotknout, že jsem původní Stopy hrůzy četl někdy před 20ti a více lety :-) Mám je spojené s velkou dálkou nostalgie. Kniha je rozhodně určena pro mladší čtenáře a dospělému čtenáři nemá asi moc do z literárního hlediska nabídnout. Ale určitě zaujme všechny fanoušky Stop hrůzy. Za mě každopádně knize nepomáhá délka, původní knihy měly něco okolo 120 - 150 stránek. Tady máme 216 a i když by se mohlo zdát, že je více prostoru tak podle mě to naopak děj natahuje. Příjemný návrat z nostalgie, ale objektivně nemůžu dát vyšší hodnocení.
Já poslouchal audioknihu, výborně načtenou Veronikou Lazorčákovou. To načtení velkou měrou způsobilo, že jsem knihu doposlouchal. Nejsem cílová skupina. K young adult už mám docela daleko. A tak mě toto téma úplně nevzalo. Začátek byl slibný, ale potom od určité události kniha nabrala směr, který me upřímně moc nezajímal a tak mi trvalo opravdu hodně dlouho se proposlouchat nakonec. Neříkam, že se jedná o špatnou knihu. To vůbec. Jazyk, kterým je napsána je krásný. Až se nechce věřit, že je to prvotina.
Detektivní jednohubka, která je řekněme spin of k detektivní sérii s Patrikem a Erikou. Ale bohužel nedosahuje kvalit původní série. Jedná se o variaci na klasickou detektivku kdy.je skupina lidí uvězněna a stane se vražda. Okruh podezřelých je omezený a vyšetřování začíná. Tedy by spíše mělo. Tady to docela drhne a moc se nevyšetřuje. Škoda. Podobné téma se dá zpracovat brilantně.
Docela nezvyklé téma. Začínáme na hřbitově kde probíhají práce s přesunem ostatků kvůli stavbě metra. Vraždy na sebe nenechají dlouho čekat. Jsou dílem šílence a nebo za to muže otevření hrobů a probuzení zlých sil? Za mě příjemné překvapeni. Dobře a rychle se četla.
Poslouchal jsem jako audio knihu. Je hodně dobře načtena panem Jiřím Švarcem. Jinak platí to stejné co u prvního dílu. Příjemná oddechovka, která nemá hluchá místa. Tenhle díl se dá směle přirovnat k Danu Brownovi. Určitě budu v sérii pokračovat.
Kniha mě dost překvapila tím, že je vyprávěna z pohledu první osoby a ne klasicky vypravěčem. Tady se jedná o vyprávění sestry, která byla najatá, aby se starala o manželku archeologa v Iráku. A vypráví nám příběh a svoje poznatky. Poirot se objevuje poměrně pozdě a mě kniha docela nudila. Mám detektivky rád, i jiné knihy od Agathy mám rád, ale tady mi to bohužel nesedlo.
Z Dívčího orchestru se postupem času stal Osvětimský orchestr. Osvětim je dnes "značka" , která prodává, tak to bohužel je. V době původního vydání knihy to určitě bylo něco, co bylo jedinečné. Dnes když se podíváme na ten zástup účetních, knihovnic, tatérů a nevím koho všeho z Osvětimi tak se kniha až skoro ztratí. Jedná se o příběh francouzské zpěvačky Fanii, která se to transportu do Osvětimi dostává do tamního ženského orchestru. Z toho důvodu je částečně oddělená od hrůz, které se dějí okolo. Pohled je hodně subjektivní hlavně v osobním přístupu k celé té hrůze okolo a možná trochu naivní. Důstojníci SS jsou většinou popsáni jako brutální bestie, bez špetky inteligence a proto je možné jim podstrčit dokonce zakázané autory hudby. Je tu hodně popsáno jak prostředí změní obyčejné lidi a co jsou potom schopni dělat za jakoukoli i nepatrnou výhodu. Kniha se čte svižně, rychle.