intelektuálka komentáře u knih
Autorka se mi vepsala do srdce Heřmánkovým údolím ... a ani zde mne nezklamala...
Sestavila příběh o ženách a pro ženy - na podkladě skutečnosti ....
Pokud dítě postrádá lásku , promítne se to v dospělosti ... a na to doplatila Edita.....
Ale postava Irmy, která přes všechny těžkosti dokáže dětem i vnoučatům vytvořit zázemí - ta mi někoho připomněla ....
Ale jako Evaho 73 - i mne napadla myšlenka o mužských postavách ....
Kniha z naší minulosti, které určitě věnujte pozornost.....
I já jsem se po letech znovu setkala s Janou - přemýšlím, zda ještě v literatuře je postava, která vyznívá tak kladně ...
Jana je sirotek, který i přes náročné dětství dokáže najít své místo v životě a naplnit si život láskou ...
Její cesta je kostrbatá - plná překážek a nepochopení - ale ona je bojovnice ...
Opět dílo, které má přesah do dnešních dnů a které pokládám za klasické - znovu se k němu ráda vracím a vždy Janě držím pěsti ... a doporučím.
Je možné, že na vichrných skotských vřesovištích planou takové vášně ?
Autorka vytvořila jeden z krásných románů o lásce, zradě a smrti - a pomstě ...
Vzájemný vztah divokého Heathcliffa a svéhlavé Kateřiny je osudový a zničující ...
"Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - podstata života.
Já jsem Heathcliff. Sama moje bytost je on."
Na tehdejší dobu nekonvenční láska - a společenské zábrany jim neumožní společný život - Heathcliff miloval a byl zrazen...
"Nemůžu žít, odešel mi život, nemůžu žít, odešla mi duše!!!"
Pomstou postupně ničí příslušníky obou rodů - ale v závěru se přece jenom zdá, že láska mladých bude cestou z prokletí...
I po letech čtenářský zážitek - a možná i více pochopení pro ty trpící duše..
Kniha tu má celkem rozporuplná hodnocení - možná k ní čtenář musí dozrát.
Já ji určitě doporučím - má oblíbená.
Pěkná vzpomínka na mládí - novodobý vesnický román ???
A ono to vypadá, že se toho tak moc neměnilo - moje babička pocházela z Vysočiny...
Obraz je reálný - ale není kritický, tak to na vesnici opravdu vypadalo...
A řeč, kterou je kniha psána, je mi velmi blízká - a to je autorka o generaci mladší...
Jak píše Chesterton - tuto knihu musíte mít v sobě zažitou ... a já na ten vesnický život za mého dětství vzpomínám moc ráda..
Tentokrát jsem měla opravdu štěstí při výběru knih ...
Každé ráno je cesta domů delší a delší .... a náměstí menší a menší...
Citlivé dialogy mezi dědečkem a vnukem - stáří i dětství jsou si blízko, mají v sobě bezelstnost a určitou naivitu.... a zranitelnost - oni se pomalu loučí...
Noahunoahu říká mu dědeček - protože ho má rád dvakrát víc...
A příběh doplňují vzpomínky na babičku a hovory s ní :
"Když mi bylo sedmdesát a ty ses na mne podíval, podlomila se mi kolena stejně jako v šestnácti..."
Láska a poetismus života a přijetí konce, který přichází - to je tady ve hře ...
Opět jiný Murakami - vyvolal ve mě vzpomínky na mládí a studentská léta...
Musím ale napsat, že moje vzpomínky jsou veselé, plné idealismu, stálého zamilování a touhy změnit svět...
Proč tak smutný a nostalgický příběh ?
Již na prvních stránkách symbol hluboké studny - té, o níž mluví Naoko :
strašlivě hluboké a plné husté tmy - navařené ze všech temnot, co jich na světě je - je to pojem duše, do jejichž hloubek bychom se neměli vydat ?
Já tam cítím hodně z japonské mentality - spoutává jejich konvenčnost mladé natolik, že se bojí uniformity a raději volí odchod ze světa ?
"Smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít..."
A znovu odkazy na světovou literaturu a hudbu - kniha pro mladou generaci, která se hledá a pro starší na nostalgické vzpomínky...
.... A život plyne jako řeka ..... někdy je čistá a klidná .... někdy divoká a nebezpečná ....
A když přijde bouře,je třeba najít záchytný bod .....
O tom vypráví tento příběh - je jako říční proud ....
O divoké přírodní kráse Colorada .... o tragické lásce .... o zakotvení v lůně přírody ..... o síle ženy, která dokáže najít nový směr a jít dál ....
.... klekla jsem si do vlhké trávy a požádala zemi o požehnání ....
Příroda a tok řeky jsou tu jako symbol nových začátků .... a obě ženské postavy obdivohodné ....
A závěrečná myšlenka :
..... Kéž bychom si vážili země a jeden druhého a vzdali tak hold všem, kteří tu byli před námi a kteří přijdou po nás ....
Tak budiž pozdravena řeko naděje ....
Musím doporučit.
Karin Lednická se ujala zpracování historie svého kraje ....a je tu jakési memento té doby ....
Zpracování jistě obsáhlo velkou řadu studií - a spisovatelka to zvládla skvěle ... a napsala příběh žijící, věrohodný ....
" Předkládám témata této knihy ke konstruktivní diskusi .
Snad z ní vzejde poznání, smíření ....Kéž by ...."
A pokud vím, autorka chystá pokračování ....
Klasické nadčasové filosofické dílo - i když nesouhlasné s mojí životní filosofií ...
Obraz anglické aristokracie 19.století - a Oscar Wilde, Dorian i lord Henry mě chvílemi bavili - ale chvílemi mě mrazilo ...
" Každá tělesná i duševní výjimečnost s sebou nese neblahý osud..."
Opravdu by někdo z nás chtěl mít nastavený obraz vlastního svědomí ?
A postřehy Wildea o ženách : "
" Žádná žena není geniální . Ženy jsou pohlaví ozdobné ..." /Tady bych si dovolila polemizovat /.
" Ženy mají podivuhodně primitivní pudy... jsou to pořád otrokyně, které hledají pány ... /Víme, že Wilde měl blíže k mužům.../
A závěrem :
"Jak to vlastně prospěje člověku, když celý svět získá - a na duši škodu utrpí ? "
Co je lépe - uchovat si nezkalený lesk mládí anebo přijmout život tak, jak přichází ?
A na to Oscar Wilde odpovídá zcela jednoznačně.
Další dílo, k němuž se můžete vracet - a podle životní situace vám dá odpověď.
Působivé zpracování divadelní hry - příběh ze života - kouzelný překlad ....
Manon Lescaut - mladá, naivní, rozpustilá i svůdná - proč by nevyužila svých půvabů, přesto, že miluje rytíře Des Grieux :
"Čím to, že já Manon, tak šťastna jsem ?
Čím to, že já Manon, se líbím všem,
co na mně lidé mají ?
Mě nezajímají, jen jeden, jen jeden...
A rytíř Des Grieux, zamilovaný a důvěřující :
" Manon, nechte vše, co plodí zkázu,
Manon, já vám věřím bez důkazů,
moje láska nechce od vás oběti,
Manon Lescaut, nenechte mne trpěti ...
A postava pana Duvala, který by si rád za peníze koupil mládí a krásu ... tak to v životě chodí...
A nakonec každý zaplatí svou daň ...i po letech zážitek, pan Nezval patří k mým oblíbencům ...
Samozřejmě nemohu jinak- než chválit - velmi čtivě sepsaný vznik a osud této unikátní stavby - kterou dobře znám...
A také osud rodiny Landauerových - jejich odraz slunečních paprsků na onyxové desce přeruší nástup nacismu ...
Zajímavá mi připadla otázka antropologického výzkumu čisté rasy - a umístění do vily ... a stejně vyčnívající postava Hany - přítelkyně Liesel ...
Závěr je dojemný - je tu cítit budoucnost ...
" Skleněný pokoj, místo zasvěcené rozumu a rovnováze, věčný prostor zarámovaný přímkami, v němž se světlo mění v hmotu a prostor v hmatatelnou substanci, prostor, který popírá samu existenci času ...."
Krásně vyjádřené, pane Mawer - doporučím.
Nový rok jsem chtěla zahájit světovou literaturou - a tak jsem sáhla po této knize - slavný romantický příběh lásky...
"Margueritin příběh je vyjímečný. Kdyby byl obyčejný, nemělo by smysl jej psát."
Nerovná láska se smutným koncem - již předem odsouzená k zániku...
Nezištná láska Marguerite, která dává svému milenci volnost , protože morálka tehdejší společnosti by nepřála jejich budoucnosti ...
"Může mě potkat jediné štěstí : že poznám muže, jenž bude natolik velkorysý, že nebude chtít, abych mu skládala účty ze svého života, a který mě bude milovat spíš kvůli mé duši než kvůli mému tělu."
Ale to štěstí bylo krátké ...
"Bůh k ní byl milostivý, protože ji ušetřil obvyklého trestu a nechal ji zemřít v přepychu a kráse dřív, než by ji zastihlo stáří, první ze smrtí kurtizán. "
Kvalitně sepsaný autobiografický román s nadčasovým dozvukem.
Doporučím.
Kafko Tamuro - trochu jsem váhala, zda tě vzít s sebou na mořské pobřeží...
Ale bylo to velmi příjemné překvapení...
Tvoje hledání cesty životem a naplnění osudu...
Osud je jako menší písečná bouře, co bez ustání mění směr...
Ta bouře totiž, to jsi ty sám..Máš ji v sobě..
Až z ní vyjdeš, budeš někdo úplně jiný než na začátku..
To přesně ta bouře znamená...
Zaujal mne příběh slečny Saeki - ona svou polovinu našla - ztratila - a zůstala napořád sama...
A postava laskavého Óšimy - který citlivě vede Kafku po cestě k duchovní katarzi...
A protiválečná myšlenka dvou vojenských zběhů :
"My se jen nechtěli dál vézt v takový vlně záměrného násilí..."
Skvělé dílo s filosofií o životě .. mnoho odkazů na světovou literaturu a hudbu...
Pane Murakami, vy budete v mé knihovně, stále se ke knize vracím..
Doporučím všem generacím - má hodně co říci...
A ještě doplním, až se vrátím z cest...
Toto je moje sváteční delikatesa .... setkání po letech s oblíbenou románovou postavou ...
.... " starý, dobrý, snivý cynik .... ubohý romantik bez iluzí, nakrátko pobývající na tomto světě pod jménem Ravic ...."
Ano, tohle je doktor Ravic, štvanec bez domova v mezidobí válek .... muž, který přes všechny útlaky dokáže v sobě zachovat člověka ...
A ani jeho pomsta ve mně nedokázala vyvolat nepochopení ....ve válce jsou jiná pravidla ....
A vždy velmi ráda čtu o pravém mužském přátelství s Morosovem ....
A ten závěr - kde Arc de Triomphe může jen bezmocně přihlížet nastupující fašistické mašinérii se mne vždycky dotkne ....
Při každém z dalších setkání je mi EMR bližší .... musím doporučit.
" Když se dostanete příliš blízko k černé díře, vtáhne vás její gravitace do své ponuré, temné reality .... "
A to je případ hlavní postavy Nory - její život se sype jako hromádka z karet a ona v zoufalství sahá k poslední štaci ....
Jenže .... to ještě zdaleka netuší, že mezi životem a smrtí existuje přestupní stanice, a to je " půlnoční knihovna ", kde se Nora setkává s moudrou rádkyní ....
A plná výčitek si klade otázky, zda se na životních křižovatkách rozhodla jít správným směrem ....
Její strom života má spoustu větví - a na každé z nich se Nora setkává s odpovědí ....
A ocitá se na území ekvidistantním - nepatřícím ani k jednomu břehu ....
Věřila jsem v závěr, který tento autor použil .... a kniha zdaleka není povrchní ....
Odpovídá na spoustu otázek - a uvádí " důvody, proč zůstat naživu ...."
Ano - to stojí za přečtení ....
Tohle je literární skvost s ingrediencemi historie, rodinné ságy, magie - ale i záští a zlobou ....
Příběh ze severního Mexika, jejímž hlavním hrdinou je včelí chlapec Simonopio....
chlapec s handicapem, ale i s nadáním vidět to, co jiní nevidí ....
Osiřelého hocha se ujme rodina Moralesových a on u nich najde lásku a přístřeší....
Ovšem svými nadpřirozenými schopnostmi se on na oplátku stává jejich ochráncem....
Protože ne každý dovede pochopit jeho odlišnost a hrozí mu nebezpečí .... kojot čeká na svoji příležitost....
Vypravěčem je " bratr " včelího chlapce, který se v závěru vrací do krajiny svého dětství, aby se znovu shledali ... a včeličky zde hrají svoji roli ....
Kouzelné a laskavé vyprávění ....poselství o síle lidského přátelství .... doporučím.
Tento kousek půdy, který pokrývá bouřemi bičovaný ostrov, poskytuje lidem obživu i teplo .....
Ale ... přijímá také jejich mrtvé ....
A stejně vichrem jsou bičované i životy osídlenců ....a Fin se vrací, aby se zapojil do pátrání po záhadném mrtvém v rašeliništi ....
Odkrývá zde smutný osud osiřelých dětí a tajemství, které je tu skryto ....
I po druhém čtení mne autor oslovil a tuto trilogii považuji za nejlepší z jeho díla.
Zde mne autorka potěšila, když přesunula děj své knihy na jižní Moravu - kraj, který mám ráda .....
I vzpomínka na zatopenou vesnici a symbol kostelíka probudil vzpomínky ....
A děj zabývající se záhadnými vraždami v chatařské osadě se postupně odvíjí - a vrací se do minulosti, odhalující " vraní oko " .....
Pěkně se mi to četlo v období doznívajícího léta ..... doporučím.
Tento autor také patří k těm, k nimž se ráda vracím ....
Ten nadhled nad zločiny, osobitý humor a ironie tria Carl - Asad - Rose mne vždy dokáže pobavit - a tím pádem ta hrůza je zmírněná ....
V tomto díle se ukáže, jak dokáže bigotní víra postihnout duši dětí ....
Linie příběhu se proplétá až do samého konce - a my věříme, že pachatel bude potrestán .....
Ráda se znovu setkám s touto povedenou trojicí z oddělení Q - doporučím.
Další ze zajímavých knih o náhledu na budoucnost ....
S hlavní myšlenkou o důležitosti vzdělání pro osobní rozvoj člověka a kvalitu jeho života ....
New York v 25 století .... a postava Roberta Spoffortha - robota deváté generace ....
Jeho setkání s Bentleym - člověkem, který umí číst, vyvolá nepokoj .... a dávnou vzpomínku na to, co mu v životě schází ....
" Svět znal kdysi velký lidi - lidi, kterejm to myslelo, který měli v sobě nezdolnou energii a napadaly je fantastický věci .... "
Setkání s Mary- Lou a soužití s ní přivede Bentleye do vězení .... a po jeho útěku je mu znalost písma záchranným bodem .... a čtení mu pomůže k návratu ....
A v závěru zaznívá myšlenka o nutnosti zachování lidského rodu na světě ....
Co jsem ?
Jsi lidská bytost a toužíš po štěstí ....
Pěkné myšlenky - a vzhledem k počtu čtenářů ani nemusím doporučovat ....