Inutihar
komentáře u knih
Robinson Crusoe (převyprávění)
Josef Věromír Pleva
Jako dítě jsem samozřejmě Robinsona znal jen z této verze a četl opakovaně mnohokrát a hodně mě to bavilo a samozřejmě jsme si na Robinsony hráli. Ale také mi vrtalo hlavou, proč obrázkový příběh o Robinsonovi pro dětskou promítačku, který jsme měli doma, má momenty, které z knížky neznám. Teprve jako starší jsem pochopil, že ta knížka existuje i v jiné podobě, nepřevyprávěná pro děti, a po dalších mnoha letech jsem si ji přečetl. A pro děti je Pleva určitě přijatelnější, originál je zaměřený úplně jinak.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Profesionálně vytvořený produkt. Nic víc.
Nezaujalo mě to, styl, jakým je to psáno, mi neseděl, působil sterilně a vyprázdněně. Děj samotný, zejména ke konci, zkušenějšího čtenáře znalého historických reálií střední Evropy na konci druhé světové války nutí přemýšlet nad tím, co vše z reálného příběhu hlavního hrdiny mohlo být zatajeno.
Přečtěte si raději něco od Lustiga nebo Borowského.
Doba z druhé ruky: Konec rudého člověka
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Buďme jen rádi, že porevoluční léta a rozpad Československa přes všechna možná negativa neproběhl ani vzdáleně v tak děsivé podobně, jako rozklad SSSR a začátek ruského kapitalismu. I komunistické zločiny v Československu jsou jen matným odrazem toho, co všechno se dělo v zemi, kde podle některých zítra znamenalo včera.
Je to těžká četba, ale téměř jsem nebyl schopen se odtrhnout o té fascinující mozaiky hlasů, příběhů i jen výkřiků, které skládají znepokojující obraz postsovětského Ruska a jeho obyvatel. Ta země je nemocná a její léčba, je-li vůbec možná, bude náročná a dlouhá.
Obrazový opravník obecně oblíbených omylů
Ludvík Souček
Ve své době to muselo být super, ale v éře google a wikipedie se dá velmi rychle zjistit, že některé opravy omylů jen nahrazují jeden omyl jiným.
Vážení přátelé, ano
Ladislav Pecháček
"Mlčím. V takových případech vždy zaujímám osvědčenou politiku aktivní neutrality. Mlčení si lze vyložit jako souhlas, ale kdyby došlo na věc, vždycky můžu tvrdit, že jsem mlčel."
Mechanismy moci a lidské povahy zůstávají stejné za každého společenského systému.
Astronauti
Stanisław Lem
Lemův v podstatě debut nejvíce trpí neustálým polopatickým vysvětlováním fungování různých technologií. To sice mohlo být zajímavé v době vzniku knihy, ale zubu času to neodolalo, nejen proto, že Lem opravdu neodhadl, jak se bude technika vyvíjet. Na soudobého čtenáře to může působit úsměvně či naivně, ale především to zdržuje při čtení a kdyby to v knize nebylo, tak by to na děj nemělo vůbec vliv. Ideologie mi tam překvapivě až tak nevadila, sovětská SF ze stejné doby (např. Jefremov) má popisy utopistické komunistické společnosti výrazně intenzivnější.
Příběh sám je pak poměrně akční, za předpokladu, že čtenář je ochoten skousnout Venuši jako v podstatě obyvatelnou planetu. Hlavní hrdina, pilot Smith, je docela dobře podán, ale klíčoví vědci výpravy jsou dost neživotní panáci, takoví fachidioti. S ohledem na to, jak dobré postavy psal Lem později, je to docela s podivem.
Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
Není to vtipné na první dobrou. Formálně vzato je to spíše román pikareskní než humoristický. Postavy jsou většinou nesympatické a ten humor či satira se objevuje až mezi řádky a podle toho, jak znáte americká 60. léta, hnutí za lidská práva, rasové bouře a tak dále. I ten překlad, se mi zdá, docela zastaral, minimálně v pohledu na některé reálie.
Impérium
Ryszard Kapuściński
Cestopis, reportáž, kniha o historii, avšak hovořící i k současnosti. Úžasné postřehy o Rusku a jeho okolí, sovětské politice a rodícím se postsovětském světě, totalitní moci a dějinách s až nepříjemně vizionářským závěrem ohledně (ne)schopnosti Ruska projít transformací. Pořád se nejsme schopni poučit.
Co nám jde k duhu
Andrej Platonov (p)
Řezal jsem se smíchy u všech tří povídek. Zejména skvěle beztvaré univerzální typy byrokratů z Gradova jsou tak výborně charakterizovany, že se to dá prakticky beze změny číst jako satira středního managementu jakéhokoliv soudobého korporátu nebo státní správy kdekoliv a kdykoliv jinde.
Děti Arbatu
Anatolij Naumovič Rybakov
Mechanismy moci, které umí semlít každého, bez ohledu na to, jestli je k systému konformní, nebo se jakýmkoliv způsobem vymyká. Nesvoboda, manipulace, paranoia, udávání. Systém a společnost z našeho dnešního pohledu naprosto vyšinuté, ale zároveň v tom lidé žijí své běžné životy a řeší obyčejné lidské starosti. Uniknout se tomu nedá. Někdo toho využívá, někdo to ignoruje, někdo to schystá naplno. Jen sem tam nějaký náznak, vzpomínka či osoba připomenou, že existoval a může existovat i jiný svět.
Paralelní linie se Stalinem a jeho spolupracovníky, která mě za začátku připadala trochu navíc, je nakonec výborná a čím více reálné postavy sovětských vůdců a historii vznikajícího SSSR znáte, tím je zajímavější. Mimochodem, slavný výrok připisovaný Stalinovi „Smrt řeší všechny problémy. Kde není člověk, není ani problém“ se poprvé doložitelně objevuje až v této knize.
Četl jsem to jedním dechem a pořád se mi nechtělo věřit, že to česky vyšlo ještě před revolucí (i když tedy český doslov se to ještě snaží ideově správně vysvětlit). Škoda, že některé postavy nebo dějové line vyznívají trochu do ztracena a i ten relativně náhlý konec působí, jako by v knize něco chybělo, byť jsem si vědom, že to Rybakov plánoval a psal jako vícedílnou ságu.
Pro chápání novodobého Ruska naprosto zásadní kniha.
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
První dvě třetiny knihy považuji za naprosto výborné, naopak ty pasáže o přípravě útěku z vězení, byť vtipné tím, jak variují motivy klasické literatury, mě poněkud nudily. Ale jako dítě jsem tyto narážky úplně nedocenil, stejně tak jsem jinak vnímal ty zmínky o otroctví či jižanská "specifika" typu krevní msty a lynčování. Až mě překvapilo, jak drsný ten příběh ve skutečnosti je a kolik je tam mrtvých (nebo se o nich alespoň mluví) a asi by mě zajímalo, jak se stalo, že to je obecně považováno za knížku vhodnou pro děti.
Zajímavé je srovnání s anglickou verzí a práce s různými dialekty angličtiny, což český překlad (četl jsem klasický Gelův) skoro nezohledňuje, i když chápu, že v čeština to půjde napodobovat jen velmi těžko.
Lvíče
Josef Škvorecký
Víc jsem si užíval ty scény z redakce a politické narážky, než trochu natahovanou milostnou zápletku, ale detektivní pointa byla nakonec výborná.
Hodnotím v kontextu dalších Škvoreckého knih, pořád je to vysoce nad průměrem české/československé literatury.
Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku
Antonín Tesař
Jako milovník filmů (a obskurních zákoutí světové kinematografie zvláště) jsem si tuto knihu zakoupil prakticky ihned jak vyšla. Jenže shodou různých okolností jsem se k jejímu dočtení dostal až po několika letech. A zklamán nejsem. Jako úvod do pojmů, žánrů a témat spojených s „brakovými“, „béčkovými“ a dalšími filmy stojícími mimo běžný filmový mainstream, slouží kniha naprosto dostatečně nejen nezkušeným divákům, ale i divákům poučeným, kteří uváděné filmy znají z vlastní divácké zkušenosti. Platí, že čím víc toho znáte, tím víc si to užijete a třeba s autory i vnitřně zapolemizujete, proč zrovna nějakého vašeho oblíbeného tvůrce či tvůrkyni nebo dílko zmínili jen letmo nebo vůbec.
Oproti jiným knihám o filmu psaných fanoušky pro fanoušky, které jsou mnohdy velmi povrchní, je poznat, že autoři filmy a tvůrce, o kterých píší, nejen milují, ale jsou schopni také kritického zhodnocení a zasazení do širšího filmově-teoretického i dobového a společenského kontextu. To, společně se závěrečnou kapitolou s českém a československém brakovém filmu, považuji za největší hodnotu knihy.
Vadí mi asi jen jistá nevyváženost jednotlivých kapitol, ale vzhledem k tomu, že kniha je spíše souborem esejů než monografií s jednotící linkou, dá se to celkem chápat.
Moskva - Petušky
Venedikt Vasiljevič Jerofejev
Jedna velká jízda. První dojem - neuvěřitelně zábavná záležitost. Ale zároveň čtenář stále vnímá tu typickou všeobjímající ruskou chandru a celkovou mizérii, která celému vyprávění dává výrazně tragičtější podtón. Výborné.
Sedmikostelí
Miloš Urban
Nejslabší Urban. Ale aspoň mě kniha navnadila znovu si projít Albertov a okolí.
Město
Valerjan Pidmohylnyj
Mé první setkání s ukrajinskou literaturou jinou než poezií či povídkou. Trochu sociopatický hlavní hrdina mi sice k srdci nepřirostl, ale po literární stránce jsem nadmíru spokojen.
Poslední tečka za Rukopisy
Miloš Urban
Toto jsem si fakt užil. Nakonec jsem ještě přečetl i Babičku
To nemyslíte vážně, pane Feynmane!
Richard P. Feynman
Docela mě překvapilo, že i tak velký duch jako Feynman je tak trochu fachidiot a nehodlá připustit, že i v jiných oborech, zejména těch nepřírodovědných, mohou existovat lidé, co něco umí. Nebo prostě možná jen ty momenty, kde narazil, nepsal do této knihy.
Ze světa lesních samot
Karel Klostermann
Krajinomalba mu jde, ale ty postavy a jejich chování...
Moskoviáda
Jurij Andruchovyč
Jednoduše skvělé. Alkoholická cesta Moskvou z výšin vysokoškolské koleje do morálního bahna moskevských ulic i pekelného podzemí. Pokud vás neodradí Andruchovyčův styl psaní, který je nezastavitelnou šílenou jízdou variující "proud vědomí", a sedne vám jeho styl humoru míchající vysoké a nízké, určitě si knihu užijete.
Jen ten konec s šílenými vizemi o zdání nezávislosti, falešných referendech, loutkových vládách a obnovení Impéria je za současných okolností poněkud mrazivější než autor nejspíše zamýšlel, když to před třiceti lety psal.
Aktualizace květen 2023: divadelní hra na motivy Moskoviády od studia X10 je výborná a určitě doporučuji ke shlédnutí
