Inutihar
komentáře u knih
Panenství
Marie Majerová
Kultovní záležitost naší gymnaziální třídy. Po mém někdejším referátu si to jako snad jediné dílo ze seznamu doporučené četby přečetl téměř každý z mých spolužáků a spolužaček.
Ropuší kletba
Gustav Meyrink (p)
Naprosto skvostná série vtipných a fantaskních povídek.
Mlhovina v Andromedě
Ivan Antonovič Jefremov
Absolutní utopie. Nejvíc mě fascinovala ta nebetyčná epičnost jednotlivých postav, kdy každé jejich slovo, každý čin působily, jako by se v nich rozhodovalo o budoucnosti lidské civilizace a celého vesmíru. Chvílemi to bavilo, chvílemi to nudilo, chvílemi to bylo absurdní. Bohužel to ale zbavovalo postavy jakékoliv lidskosti a uvěřitelnosti.
Nad rovinou
Marie Stryjová
Složitosti života v české vesnici ve Volyni za války očima dospívající dívky. Pro mě velké překvapení. Byť mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na poněkud neučesaný autorčin styl, nakonec jsem to četl prakticky jedním dechem. Mnohé situace mi připomínaly válečné vzpomínky mých vesnických babiček, které byly stejná generace a které zažily věci, jaké si asi ani neumíme představit. Zároveň znám některé původně české vesnice ukrajinské Volyně a viděl jsem tamní hřbitovy s českými jmény a uvědomil si, že ten poválečný odchod Volyňáků do Československa musel být pro mnohé z nich velmi náročným rozhodnutím.
V knize prakticky není dobová ideologie a chválení sovětské armády. Vzhledem k rodinné historii autorky to není úplně překvapivé, ovšem s ohledem na dobu vydání v bezčasí normalizace si to zmínku zaslouží.
Pět neděl v balónu
Jules Verne
Jako dítě jsem to začínal číst opakovaně a opakovaně jsem to nedočítal. Moc mě to nebavilo a děj se na rozdíl od mnoha jiných verenovek (a to i mnohem tlustějších) hodně táhl. Nakonec jsem to nějak dal, ale ten děj bych asi už dohromady nedal. Zlatý Nemo nebo Robur.
Ferdův slabikář
Ondřej Sekora
Absolutní kult. Asi jako velká část čtenářů mám mnohá říkadla i jiné pasáže uložené v paměti dodnes. Jen ten svištící svisle visící svišť mě pořád mate.
Depeche Mode
Serhij Žadan
Syrové, neučesané, zábavné i smutné. Putování perferiemi Charkova a pohled na odvrácenou stranu společnosti, která zatím moc netuší, co dělat s nabytou svobodou a příležitostmi, které nabízí. Ale je to vůbec svoboda a jsou ty příležitosti pro každého?
Přednáška o Depeche Mode naprosto boží.
Wang-dang americký slang
Sinclair Nicholas
Když jsem se k tomu dostal někdy v prváku na gymplu, tak jsem byl jak u vytržení, že něco takového vůbec vyšlo. Bylo to provokativní, vtipné a naše angličtinářka nad tím kroutila hlavou. Horší bylo zjištění o mnoho let později, s výrazně lepší znalostí angličtiny a osobní zkušeností s lidmi z USA i cest za oceán, že mnoho těch výrazů se nepoužívá nebo jsou velmi okrajové či regionálně specifické nebo český překlad v knize posouvá význam výrazu v americké angličtině. A po 30 letech od vydání se také hodně změnilo i ve Státech, takže mnohé termíny jsou teď dost problémové, pokud budou vyslovena na nesprávném místě v nesprávném čase. Ale jazyk a jeho učení je nekončící proces, že?
Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství
Tomáš Prokůpek
Výborný nápad i krásné provedení. Příběhy samotné sice nejsou všechny povedené a některé bych z knihy vyřadil (nebo, lépe, nechal autory upravit či dopracovat), ale i tak mi u toho tekly střídavě slzy smíchu a dojetí.
Tajné války superhrdinů Marvelu
Tom DeFalco
Pro lidi, kteří znají Marvel a Avengers jen z novodobých filmů a seriálů, to asi bude dost nestravitelné. Jenže abychom točili globálně úspěšné komiksové filmy, musíme mít nějaké základy, na kterých to stojí. A Tajné války jsou jedním z oněch klíčových děl, které inspirovaly současný marvelovský multiverse, i když se od dob vzniku tohoto komiksu celý Marvel výrazně posunul jak obsahem, tak tím, kdo je jeho cílové publikum.
Berlín, Alexandrovo náměstí
Alfred Döblin
Četl jsem to déle, než jsem čekal. Není to lehké dovolenkové čtivo, ale kniha pro zkušené, poučené čtenáře. Valí se na vás proud textu, emocí, komentářů vypravěče k právě přečtenému nebo nadcházejícímu textu i zdánlivě nesouvisejících pasáží citujících dobové reklamy, politické pamflety, písničky, Bibli či novinové zprávy a působí zpočátku chaoticky, ale pokud na Döblinovu jazykovou hru přistoupíte, tak vás čeká úžasný ponor do bahna velkoměsta (a to mnohdy doslovný) a životních osudů lidí pinožících se na okraji společnosti i velkých událostí, které v hlavním městě Německa probíhají.
Prostě skvělé.
Rozhodně doporučuji si během čtení nebo po přečtení pustit klasický němý montážní snímek Berlín, symfonie velkoměsta (Berlin: Die Sinfonie der Großstadt), během jehož sledování můžete zažívat toto město téměř stejně, jako Döblinův Franc Biberkopf na svých potulkách.
Černý korsár
Emilio Salgari
Upřímně - je to brak. Děj i postavy z velké části zkušený čtenář odhadne během chvilky. Černý korzár i jeho druzi jsou v podstatě nesmrtelní superhrdinové. Všichni kladní hrdinové jsou extra čestní, i když třeba stojí proti sobě, všichni záporáci jsou proradní až na půdu. Salgari vrší jednu atrakci za druhou, jak ho to napadne, aniž by se nějak obtěžoval s logikou děje, kontextem, konzistencí chování postav, nebo realitou a když je třeba, tak zasáhne nějaký deus ex machina. Závěrečné kapitoly už v podstatě vůbec nedávají smysl, pokud nad ním začnete přemýšlet a ten úplný závěr... No, opravdu WTF.
Ale zas je pravda, že mi skoro až tekly slzy od smíchu, když jsem to četl. Pokud jste to nečetli jako děti, tak se to asi nedá číst jinak, než ironicky.
Rok zázraků: Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze
Timothy Garton Ash
Četl jsem to nové vydání, se závěrečným esejem, v anglické verzi, protože jsem tehdy netušil, že vyjde znovu česky. Vynikající zachycení ducha doby, neotřelý pohled z vnějšku i jako historický pramen pro další bádání. Doporučuji číst třeba jako doprovod k poněkud vědecky suchému Sukovi a jeho Labyrintu revoluce, který by možná také zasloužil nové, aktualizované vydání.
Ze závěrečného eseje ovšem poněkud mrazí. A po pěti letech od vydání jsou některé rozdíly ještě výraznější.
Třicátý pátý a další roky
Anatolij Naumovič Rybakov
Oproti Dětem Arbatu mnohem více soustředěné na Stalina a lidi okolo něj a organizaci velkých stranických čistek. Hrdinové a hrdinky první knihy se zde objevují méně až okrajově, což mi trochu vadilo, protože pohled na běžné životy v děsivě době a různé mechanismy vyrovnávání se s tím, co se okolo děje, mě zajímaly. Ale i těch pár kapitol stálo za to a číst si, jak systém efektivně pohlcuje divadelního kritika Vadima ukazovalo na zrůdnost doby opravdu dobře. Na druhé straně i pohled do Stalinova myšlení a do zákulisí příprav politických procesů, výslechů, manipulace a vydírání, byť beletrický, ale založený na skutečnosti, je naprosto fascinující a obstál by i sám za sebe. Faktické dodatky, doplňující kontext ohledně čistek a poprav politiků a straníků a vykonavatelů Stalinovy vůle a členů jejich rodin, už čtenáře jen utvrzuje v tom, že ta země a doba byla naprosto vyšinutá.
Bohužel se v posledních letech zdá, že současné Rusko směřuje k nějaké její nové verzi :-(
Další díly česky nevyšly, ale snad je seženu v nějaké z řečí, kterými vládnu.
PS: pro ten správný dobový kontext doporučuji projít si Dějiny VKS(b), zejména pasáže, jak Strana zatočila s bucharinovskými obojetníky a trockistickými škůdci a vrahy. To je naprosto mrazivá četba.
Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav
Josef Linda
Každé začátky jsou těžké a novodobá česká literatura v tom není výjimkou. Záře, první "moderní" český historický román, zůstává příkladem slepých cest vývoje a dnes, mimo bohemistů, ji budou číst zřejmě jen čtenáři s vážným zájmem o historii české literatury a milovníci literárních kuriozit.
Je třeba respektovat, že Linda je skutečně první, kdo píše vážně míněnou historizující prózu v českém jazyce, byť ji píše více v duchu dobových teoretických představ o literálním jazyce, než živým jazykem samotným. Výsledek je tak čitelný jen s velkými obtížemi a to nejen kvůli tomu svéráznému jazyku, za který Linda schytal dost kritiky od ostatních obrozenců hned po vydání, ale i kvůli obsahu samotnému.
Na mě kniha působila, jako by se někdo ne moc dobře snažil zbeletrizovat divadelní hru. Dialogy jsou značně divadelní, šroubované až neživotné a časté vkládání básní a písní do textu působí někdy až směšně. Jazyk samotný je hodně básnický, místy připomínající klasické antické eposy, jak přízvučností, tak nadužívaním epitet typu "Jaroslav spanilotvářný". Mnohé Lindovy slovní novotvary jsou ve stylu jazykového brusičství. Jako celek se to čte dost zle, protože se to strašlivě vleče, ale zároveň je to ve své bizarnosti docela zábavné. Zážitek je to každopádně zajímavý z mnoha ohledů.
Četl jsem vydání z roku 1924.
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha
Jurij Andruchovyč
Mysteriózní alkoholické eskapády skupinky umělců během jedné dlouhé noci v neidentifikovatelném městečku na pomezí Haliče a Karpat. Ještě ne svobodná Ukrajina, už ne Sovětský svaz. Místo, které je kolektivní projekcí osudových zlomů ukrajinských dějin, rájem, peklem i očistcem. Krátké, úderné i opulentně užvaněné, vtipné i melancholické a chaotické jako opilství a následná kocovina, která všechny na konci čeká.
Člověk dobývá mořské hlubiny
Zdeněk Dobřichovský
Knížku jsem měl hodně rád jako dítě, hlavně se mi líbila obrázková příloha a řezy ponorkami a sám jsem si neustále kreslil podobné výtvory. Ale jak jsem se tématem zabýval dál, tak jsem zjistil, že celé pasáže jsou doslova opsány z jiných knih o historii potápění a podmořského výzkumu, což z ní dělá do jisté míry plagiát. Některé kapitoly jsou pak ideologicky zabarvené ve prospěch socialistických států více, než by bylo vhodné.
Dějiny zemí Koruny české II.
Petr Čornej
Ty závěrečné pasáže jsou slabší, ale to snad lze omluvit dobou vzniku. Pro rychlé seznámení s dějinami Československa a Česka pro běžného čtenáře ale dostačující.
Jan Žižka
Petr Čornej
Kniha výborná. Ani by mi nevadilo, kdyby měla ještě více stránek, četl jsem to jedním dechem.
