Inutihar
komentáře u knih
Star Wars omnibus: Před dávnými časy... Kniha první
Roy Thomas
Kdo tehdy v roce 1977 mohl čekat, jaký obrovský komplexní kolos všeho možného do budoucna vznikne. Takže četba komiksu, vzniklého v době, kdy se možná ani nepočítalo s pokračováním, fandy Hvězdných válek dost pobaví.
Planeta Eden – Svět zítřka v socialistickém Československu
Ivan Adamovič
Kniha, jakou bych chtěl napsat i já sám.
Základy mičurinské genetiky
Andrej Ivanovič Vorobjev
Teď se to dá číst už snad jen jako zábavný exkurs do dob dávno minulých, kdy se ideologie stavěla nad vědecké poznání. Odborníka i poučeného laika zde zaujme zejména to, jak komplikovaná vědecká konstrukce se musí stavět, abychom popřeli nauku o dědičnosti, resp. dobovou terminologií "mendelismus-morganismus" jakožto spekulativní výmysl reakční vědy z imperialistického Západu.
Moře v 300 otázkách a odpovědích
Vincent Albouy
Super knížka o mořích a oceánech a života okolo nich, optimalizována pro dotazy, které vás nebo vaše děti napadnou, pokud se procházíte po francouzském pobřeží Atlantiku nebo ve Středomoří. Jediné, co mi vadí, jsou fakt malá písmenka.
Mořská fauna a flóra
Antonín Altmann
Kniha, která má jedinou vadu - ačkoliv je plná živočichů i rostlin a všeho mezi nimi, nikdy tam nenajdu to, co jsem měl v nějaké přímořské restauraci zrovna k večeři.
Plování od základů k závodní technice
Rudolf Štorkán
Kniha s vestavěným přehrávačem videí. Je hodně zajímavé číst si, jak se psalo o plaveckých sportech a přípravě plavců před více než osmdesáti lety.
S Theodorem o hieroglyfech
Václav Loukota
Starou egyptštinu jsem se sice nakonec nenaučil, ale i tak jsem se dozvěděl mnoho zajímavého. Určitě doporučuji.
Bájesloví slovanské
Jan Hanuš Máchal
Počet spolehlivých pramenů ke slovanské mytologii je značně omezený a s výjimkou některých archeologických nálezů se už nijak významně nerozšiřuje. Takže i víc než sto let starý přehled od Máchala je v mnoha ohledech dostačující pro základní seznámení s tématem, i když ta knížečka samotná se nedá chápat moc jako odborná práce v dnešním slova smyslu, ale spíše jako spisek popularizační. A samozřejmě moderní literatura nabídne výrazně více perspektiv daných pokrokem v oblasti srovnávací mytologie pro ty, co téma skutečně zajímá.
Dobrodružství kapitána Žvanilkina
Andrej Sergejevič Někrasov
Jako dítě na prvním stupni ZŠ jsem to četl opakovaně, ale jako dospělý jsem to už nezvládl, humor je příliš pro děti. Ale nevím, jestli by dnes Žvanilkin obstál v konkurenci Poseroutků a jemu podobných.
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl 3, Základy středověku
Felix Tauer
Spolu s dílem č. 4 to byla klíčová kniha pro mé projití zkouškou ze středověkých dějin na FF MU. A je to pořád zajímavé čtení a i když dnešní studenti už mají dostupné množství modernějších syntéz, než jsem měl já před nějakými 25 lety, tak i tady můžou načerpat nějaké zajímavé postřehy. A samozřejmě, pro dějiny českého a československého dějepisectví to stále zůstane milník.
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl 1, Světla východu a Hellady
Vincenc Lesný
Je lepší to číst spíše jako milník československé historiografie, v mnoha ohledech doposud nepřekonaný, psaný největšími tehdejšími kapacitami na dané epochy a oblasti.
Spousta věcí je už dávno překonána nebo korigována novějším bádáním a mnohé části úvodních kapitol o evoluci člověka a pravěku jsou z dnešního pohledu naprosto mimo, ale to je u skoro devadesát let staré odborné knížky pochopitelné. A díky kvalitnímu provedení to je krásný artefakt zasluhující čestné místo v knihovně.
Dějiny Německa
Helmut Müller
Není to špatné, ale zdá se mi, že pasáže o raně středověkých dějinách jsou možná zestručněné až příliš.
Budoucí lidstvo
Edward Bulwer (p)
Bizarně zábavný fantaskní kousek, založený na klasickém schématu "cesta do středu Země a ztracená civilizace". Bulwer popisuje podzemní říší jako prakticky ideální společenský model ve srovnání se zaostalými státy na povrchu země. A pak tam zmiňuje esoterickou pseudovědu, kterou český překladatel knihy (mystik a okultista Karel Weinfurter) komentuje a dále rozvíjí i v poznámkách pod čarou (v knize, kterou jsem četl já, si dokonce nějaký předchozí nespokojený čtenář k těmto poznámkám dopisoval tužkou rozezlené noticky typu "toto neexistuje!").
Za běžných okolností by to bylo asi zapomenuté dílko, známé jen v úzkém kruhu specificky naladěného čtenářstva obskurních brakových příběhů, referencí u jiných esoteriků a autorů dějin fantastiky. Jako naivní fantaskní příběh jsem to četl i já a docela se tím bavil. Nejvíce tím, jak Bulwer komentuje vysoké vzdělání i silná práva Gy-ei, neboli žen, jako jsou v místním jazyce nazývány, jejich schopnosti i přísně rozumový a formalizovaný systém výběru partnerů a to, jak se všichni umějí ovládat, aby to nakonec v posledních několika kapitolách naprosto postavil na hlavu skoro až ve stylu červené knihovny.
Jenže je zde ten Vril. A Jitro kouzelníků.
A množství "záhadologů" a konspiračních teorií, které se sice prakticky s nulovými doklady a důkazy, ale o to vehementněji vrilem zabývají. A německými nacisty. A létajícími talíři a tajnými základnami v arktických oblastech a na Měsíci a tak všelijak podobně. Koneckonců se tomu věnuje i Ludvík Souček v Případu Jantarové komnaty, pokud by vás zajímala čtenářsky vděčnější forma než jsou v lepším případě konspirační blogísky na internetu a v tom horším (neo)nacistická propaganda.
A není asi náhoda, že nové vydání knihy v Česku ve svém vydavatelství připravil Adam B. Bartoš, což si Bulwer fakt nezasloužil.
Zdivočelá země / Aukce
Jiří Stránský
Příliš mnoho postav navíc. To je asi první, co mě napadne, kdybych měl Zdivočelou zemi charakterizovat.
Příběh sám o sobě zajímavý a napínavý, zachycující velmi komplikovanou dobu i místo, ale utápí se v tom, že je strašlivě přelidněný postavami, které si pár dní po dočtení vlastně ani nepamatuji. Taky úplně neocením Maděrův až fetišistický vztah ke koním a dost mě mátlo, jak moc se relativně elitní voják a jeho kamarád policista (v utajení?) chovali v mnoha situacích naivně či neschopně.
Druhá část (Aukce) se svým nechronologickým řazením byla ještě mnohem zmatenější než první. Stránský najednou zaplnil už tak dost přelidněný příběh desítkami dalších postav, z velké části dětí a vnuků původních hrdinů, že se v tom prakticky nedá orientovat bez toho, aby si čtenář nemusel dělat nějaká genealogická schémata. Při každé (velmi časté) otázce "a to je zase kdo?" mi neustále vyskakovalo na mysl Sklepácké srovnání Bible a Sekory. Nakonec jsem poněkud rezignoval, "soudobé" části přeskočil a četl prvně ty "historické". Ty "soudobé" jsem pak dočetl až poté, kdy jsem ta jména začal trochu vnímat. Takové problémy s postavami jsem snad u žádné jiné knížky neměl.
Asi jsem rád, že jsem to přečetl, ale ten způsob jak je to napsáno, je zejména v Aukci naprosto strašlivý.
Dějiny všesvazové komunistické strany (bolševiků)
kolektiv autorů
Dávám tomu plný počet, ale jen proto, že krystaličtější příklad dobové komunistické (stalinistické) propagandy a "přepisování dějiny" zřejmě neexistuje. A ten dobový jazyk, kterým se účtuje s nepřáteli Strany a Stalina, ten je samozřejmě nedostižný.
Pročítal jsem to v návaznosti na četbu Rybakových Dětí z Arbatu a Třicátého pátého, které se odehrávají za velkých čistek, ale které zároveň popisují, jak se upravovaly dějiny ruské a sovětské revoluce od úplných začátků, aby byl zdůrazněn význam soudruha Stalina a vymazáni soudruzi, kteří se mu vzepřeli. A výsledkem jsou právě Dějiny VKS(b) v "kanonické" verzi z roku 1938, kdy už jsou všichni obojetníci a opozičníci jako trockisté, bucharinovci, zinovjevovci a jim podobní Stalinem spolehlivě zlikvidováni.
Neuvěřitelné, že se toto vyučovalo na VŠ a dělaly se z toho zkoušky.
Rozloučení s Marií
Tadeusz Borowski
"Vrátil jsem se s míčem na hřiště a kopl ho do rohu. Mezi autem a rohem bylo za mými zády nahnáno do plynu tři tisíce lidí."
Peklo. Málokterá novodobá kniha o holokaustu se dokáže rovnat Borowského povídkám sepsaným a vydaným těsně po válce. Mnohokrát jsem to musel odložit, abych vydýchal, co jsem zrovna četl, ale zároveň jsem se nebyl schopen odtrhnout, protože Borowski píše skutečně výborně. Nijak se přitom nesoustředí na ty hrozivé scény, který má s holokaustem čtenář (či divák) spojeny a násilnou a tragickou skutečnost zdánlivě vnímáme jen někde na pozadí. Jenže do relativně banálního popisu běžného dne, kde Borowski píše třeba jak se hrdina, autorovo alter ego, někde snaží šmelit se stavebním materiálem, nebo se poflakuje s krumpáčem, aby ho dozorce neviděl, pak vloží jednu syrovou scénku nebo třeba i jedinou větu, která vás prostě uzemní a připomene, že zde není normální nic, že holokaust a koncentrační tábory a okupace Polska byly čisté zlo a nelze před nimi uniknout.
Trochu pozitivnějšího pohledu na svět čtenář dočká snad až v poslední části knihy, ve sbírce (mikro)povídek či črt Kamenný svět, kde je schováno několik kousků, odehrávajících se po válce, u kterých se čtenář i zasměje.
Mimochodem, jednu z událostí popisovaných v povídkové sbírce Kamenný svět zná český čtenář ze zpracování Arnošta Lustiga jako Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou.
Nokturna
Léopold Sédar Senghor
Básně hutné jako horko nad savanou.
Četba je to náročná, jazyk básní je hodně specifický, velmi symbolický, odkazuje na africkou skutečnost i historii, reálné i mýtické postavy a místa a využívá množství nepřekládaných slov z různých afrických jazyků. Na konci sbírky sice připojil Senghor stručný slovníček, ale možná by se hodila i mapa.
I jako (myslím si, že) zkušený čtenář básníků pocházejících z neevropských kultur jsem měl ze začátku problém do těch básní proniknout. Až tak moc, že jsem to odložil a našel si francouzský originál i překlady do jiných jazyků, abych se podíval, zda je to autorem nebo čtenářem. A byl jsem překvapen, že se to čte lépe. Problém českého vydání je typografické zpracování sbírky. Senghorovy volné verše jsou zde do jednotlivých řádků děleny (dle mého názoru) na ne úplně vhodných místech Tyto přeryvy narušují rytmus četby. Až když jsem začal číst verše jako věty jedním dechem, bez ohledu na jejich uspořádání, teprve pak vystoupila jejich síla v plné kráse.
Zlaté dno
Vladimir Ivanovič Němcov
Sovětská dobrodružná sci-fi o podmořské těžbě ropy v Ázerbájdžánu? Byl jsem poněkud skeptický, zvláště u úvodních kapitol opěvujících krásy moderního Baku a genialitu sovětských inženýrů a inženýrek. Ale pak se to rozjelo v naivní akční dobrodružství, které chvílemi působilo až jako nějaká verneovka. Nechybí tajná podmořská zařízení, mořské bouře, ztracení potápěči, hořící laboratoře i záchrany na poslední chvíli.
Nezbytné dobově podmíněné odkazy na druhou světovou válku, sabotážní akce amerických diverzantů i odsuzování kapitalistů a válečných štváčů obecně jsou samozřejmě zahrnuty také. Kniha je evidentně určena pro mladší čtenáře, ale pro ty dnešní už bude nečitelná. Vhodné tedy spíše pro pamětníky.
Bílá garda
Michail Bulgakov
Chaotické jako válka? Velmi silné v jednotlivých pasážích, ale jako celek se mi to zdálo poněkud nesourodé. Historický kontex bojů o Kyjev v rozpadajícím se ruském impériu, kde se střetávají zájmy ukrajinských nacionalistů, ruských imperialistů, bolševiků i pozůstatků německých vojsk je dost chaotický sám o sobě, natož v této mírně horečnaté podobě.
Možná byl problém, že jsem to četl jako špatně připravený ebook, ve kterém nebylo vždy jasné, ke které dějové linii daný text náleží. Možná tomu dám ještě jednu šanci někdy v budoucnu.
Vojenská letadla (5), letadla současnosti
Václav Němeček
Můj komentář bude obdobný jako u předchozího dílu: je to hodně poznamenáno normalizační propagandou. Americká a jiná letadla ze Západu jsou jak dokladem agresivních choutek kapitalistických států a korupce, kdy imperialističtí Američané nutí západní státy používat a vyrábět americkou techniku, tak i ekonomického úpadku, kdy se na Západě utrácí peníze za zbrojení místo za sociální programy.
Na druhé straně sovětská letadla jsou vyráběna kvůli zachování míru, jsou skoro ve všech parametrech lepší než ta západní, a to, že se vyrábí i v Československu nebo jiných socialistických státech, je důkaz výhodnosti bratrské spolupráce socialistických států a dokladem, že socialistické ekonomiky jsou na tom ekonomicky mnohem lépe, když si to můžou dovolit.
Pravdou zůstává, že Němeček uměl sehnat různé podkladové materiály, takže je schopen fundovaně okomentovat i naprosto obskurní prototypy jak z Východu, tak Západu, což bohužel znamená, že ten text je místy poněkud zahlcený jejich kódovými názvy. Nepřiznané, ale patrné je to, že soudruzi utajovali výrazně více než imperialisté, takže mnohé uváděné informace je pro soudobého čtenáře lepší ověřit na internetu nebo v novější literatuře. Ovšem i tato kniha nakonec musela přiznat kvalitu tehdy nově zaváděným americkým letadlům jako F-16, kde Němeček píše, že díky potenciálu dalšího rozvoje budou zajisté používána i daleko do budoucnosti. Což lze po 40 letech od vydání knihy jen potvrdit.
