Inutihar komentáře u knih
Sbírka historek o tom, jak hrdinní Angličané a Američané (a možná trochu i Francouzi) v Berlíně vyhráli studenou válku.
Asi jsem od toho čekal trochu víc.
Velké dějiny se knihou dle očekávání prolínají spíše na pozadí osobních příběhů, ale i tak jsou některé z mého pohledu klíčové momenty až příliš zestručněny. Ale jako největší slabinu knihy vidím chybějící pohled z "druhé strany". Mnohé vzpomínky vojáků z Británie nebo USA nejsou zas tak extra zajímavé a raději bych si přečetl, jak v knize zmiňované krizové momenty vnímali a řešili v NDR nebo SSSR. Nebo něco víc o zkušenosti východních Berlíňanů či o protišpionských operacích Stasi.
Druhá věc, co mi vadí, je ten styl, jak je to napsáno. Text v některých pasážích dost drhne (třeba ta část o tiskové konferenci SED z listopadu 1989 je dost šílená) až do nečitelnosti. Ale díky bohu, že je to všechno pryč a po Berlíně se můžeme procházet bez omezení a na hrozné momenty minulosti už jen vzpomínat v muzeích a u památníků.
Edit říjen 2023: měl jsem možnost nahlédnout do anglického originálu a to, co jsem si pamatoval jako nesmysly či chyby překladu je přeloženo správně, bohužel ty chyby a nesmysly jsou již v původním textu
Pro mě malý literární objev. Kuprinovo Rusko počátku 20. století je země alkoholiků, násilníků, šovinistů a pochybných existencí bez ohledu pohlaví či společenskou vrstvu a jen v málokteré povídce je nějaká postava označitelná za jednoznačně kladnou. I Kuprinův životní příběh alkoholika a emigranta by klidně mohl být další povídkou, která by do sbírky bez problémů zapadla. Autor rozhodně neskrývá svoji skepsi ohledně národní přirozenosti Ruska a Rusů, vztahů Ruska k dalším národům impéria či Evropy i toho, co to vůbec Rusko je. Mnoho povídek má témata značně kontroverzní a dějové zvraty či pointy nečekané i přímo šokující (zde vede Mořská nemoc), v mnoha případech jsem skoro nevěřil jak tomu, co čtu, tak tomu, že kniha vyšla v době vrcholné normalizace (jasně, ukazovala to špatné, zaostalé a ošklivé carské Rusko, v SSSR se takové hrozné věci určitě neděly, že?).
No, sbírka anekdot. Jsou to dost drsné politické vtipy krutě odhalující reálnou nefunkčnost sovětského systému, antisemitismus, všudypřítomnou tajnou policii, nepotismus a tak podobně. Jak uvádí autorka v předmluvě: v SSSR neexistuje svoboda tisku a pravda se tak mezi lidem musí předávat jinak. Předpokládám, že vytáhnout tuto knihu v těch nejtemnějších letech po převratu v roce 1948 musela být přímá linka do vězení.
Je to víc reportážní, než jsem si myslel. Historické kořeny konfliktu Ukrajiny a Ruska jsou spíše naznačeny, ale zase osobní zážitky z dané doby a míst jsou strhující. Docela dobré, byť jinak, než jsem si přestavoval.
Petrohradský magický realismus? Ale i tak je tam vidět ten nekonečný ruský marast.
Lyrizované popisy krajinek Klostermannovi jdou dobře, ta atmosféra je z toho opravdu cítit, jako bych se tam procházel sám, ale ty postavy a děj... To se mi zdálo celé jaksi rozplizlé. První půlka byla docela zajímavá, ještě ta scénka na hrázi a u soudu vypadaly, že se to pěkně rozjede a... A nic. Jako by najednou autor nevěděl jak dál, jak to ukončit a zároveň se tam snažil narvat "happy end". Napsal bych víc k hlavním postavám a co mi na nich vadilo, ale nechci to zkazit případným zájemcům spoilerováním.
Edit: už jsem četl další knihy od Klostermanna a zdá se, že všechny trpí tím samým - popisy krajiny jsou super, ale ty postavy a jejich chování jsou jaksi strašlivě umělé
Jak to hodnotit? Jako zábavný a naivní brakový sci fi román? Je to radikální antiutopickou vizi? Jako varování před totalitou? I samo objevení v podstatě zapomenutého autora, který má dle některých zdrojů dokonce vazby na prvorepublikové Československo, může být pro čtenáře přínosem. I když poučené čtenáře žánru nemá kniha čím překvapit, je pravda, že většina obecně známých antiutopických děl vzniká až po Ďábelském roku, což tomuto spisku dává přece jen punc originality. A nakonec mě to bavilo.
Výborná, i když do značné míry tragická kniha o střetu modernity a tradice a komplikovaném hledání kořenů a vlastního místa v životě. Jedno z klíčových děl jak moderní arabské literatury, tak literatury označované jako postkoloniální.
Kniha, na kterou jsem kdysi dávno narazil ve výprodeji mé místní knihovny za 5 Kč, aby mě po letech opakovaného čtení dovedla až k výletu na Curacao a Bonaire. Co víc třeba dodat? Že mám i DVD s filmem, které na té výpravě Hass natočil.
Jinak je to velmi zajímavý cestopis zachycující první zkušenosti s potápěním a následnou cestu tří rakouských studentů (z tehdy již anektovaného Rakouska) za potápěním do nizozemského Karibiku v předvečer druhé světové války. Když po několika měsících jejich pobytu válka začala, jako příslušníci nepřátelského státu se ocitli v dosti nezáviděníhodné situaci, kdy byli považováni za špiony. Zpět do Evropy se dostali po komplikované cestě přes USA, Čínu a SSSR (což je ale v knize velmi zestručněno).
Hans Hass byl průkopníkem podmořského výzkumu, fotografie a filmování jako J. Y. Cousteau a panovala mezi nimi i jistá míra rivality. Od konce 60. let však Hass z obecného povědomí mizí a širší veřejnosti je nyní prakticky neznámý.
Název je poněkud zavádějící, čtenář dostává spíše Jesenina lyrika než angažovaného revolucionáře, což mě, musím přiznat, kapku zklamalo. Překlady od Hory a Mathesia jsou jiné než Zábranovy, ale myslím, že mají co nabídnout i po téměř sto letech od vydání.
Moje oblíbená doba pro vojenská letadla. Rané stíhačky mají neopakovatelné kouzlo.
Kniha jako taková má ovšem některé pasáže dost poznamenány dobou vzniku jak z ideologického, tak faktického hlediska, kde je třeba úspěchy SSSR a socialistického bloku vyzdvihnout až na úkor pravdivosti. Ale i tak je to výborné. Škoda, že nevyšlo znovu jako předchozí tři díly, antikvariátní dostupnost je dost omezena.
Na jednu stranu oceňuji investigativní práci a všechny informace sesbírané a prezentované v jednom balíčku. Ale fakt se mi nelíbí, jak je kniha zpracována. Oproti Bossu Babišovi mi Rudý Zeman připadal roztahaný a neuspořádaný, spíše jako sbírka textů než kniha s jasnou strukturou.
Série krátkých povídek ukrajinských sci-fi spisovatelů, relativně originálních a chytře vypointovaných a víceméně i bez dobou podmíněných ideologických obezliček. Česká verze je výběrem z rozsáhlejšího ukrajinského originálu. Za mě spokojenost.
Příběh střetu svobodomyslných horalů s panskou mocí jako podobenství o Ukrajincích usilujících o nezávislost. Klasické dílo od jednoho z nejslavnějších ukrajinských autorů.
Někde Steve dost tlačil na pilu, aby to bylo "vtipné". Škoda. Kresby Marka Douši geniální.
Pavel umí psát výborně, což dokazuje i v Dukle. Problém mám v tom, že s odstupem cca 60 let je ta knížka zajímavá asi jen pro pamětníky a zájemce o historii české kopané. Medailonky z velké části dávno mrtvých fotbalistů a trenérů jsem přeskákal, postřehy z USA a zahraničních cest odolaly zubu času poněkud lépe.
Vtipné a nadčasové postřehy ze Sládkovy cesty po Americe z konce 60. let 19. století. Určitě doporučuji.
Taky mě to donutilo dohledat si pár odkazovaných textů. I když bych nějaké osobnosti přidal a jiné zase vynechal...
Můj základní text pro zkoušku z moderních dějin. To už je let...
Kniha se snaží nabídnou revizionistický pohled na izraelskou historii, částečně v tradici izraelské "nové historie". Hirstovy interpretace jsou ale velmi často zjednodušující či nepřesné, český překlad nejvíce postižená místa díky poznámkám překladatele koriguje. Autorův antiamerikanismus navíc sráží některé části knihy na úroveň politického pamfletu.