invocation11 komentáře u knih

Em, ne. Na tohle téma bylo napsáno daleko více lepších knih. Mě Dorte nudila, její depky mě nebavily, nijak jsem s ní nesouzněla ani nesoucítila, spíš mi přišlo, že se prostě jen sama nudí a tak o tom píše… Nevím, proč hledáme v zahraničí, když Myšková (Nícení), Soukupová (Marta v roce vetřelce) nebo Semotamová (Ve skříni) si touto tematikou hledání vlastní existence a svého místa ve světě poradily daleko lépe, a jsou to naše české autorky.

PS: Knihu jsem četla v lednu a s odstupem téměř tří měsíců si z ní nevybavím žádnou myšlenku, scénu, pocit... snad jen znuděnou "achjocojenmamdělat" Dorte.

19.03.2020

Tak na tohle jsem se těšila – zas trochu jiný, originální a vcelku aktuální námět, ale až při čtení jsem zjistila, že jde o young adult literaturu, no nic. Přišlo mi, že na svůj věk se tu děcka chovají až moc „dospěle“, téměř všechno vědí, znají a téměř se vším si poradí (ač chápu, že nějak prostě museli odstřihnout ty dospěláky, aby děcka stála v popředí, páč o tom přeci YA je, o mladých, dospívajících atp.) Konec tedy až moc „happyendovský“ na to, jaký měl děj průběh, čekala jsem možná nějaký větší zvrat/dopad/následky, ale nakonec se přeci jen můžeme všichni šťastně obejmout.
 
Klidně bych zachovala název Bezvodí, vcelku se mi líbil a dobře zní. Tak jako ok, čekala jsem něco trochu jiného, ale pro mladé je to vcelku dobré... budu hodná – 3.

1 19.03.2020

Dovedu si to představit jako film. Hodně italských detektivek má podobně zamotané provázané scénáře (Tělo, Contratiempo apod.), ale jako kniha? Nevím... Začátek byl skvělý – parádní rozjezd, tajemno, akce, jako skok do studené vody (4 hvězdičky), jenže postupem času a všemi těmi dalšími rádoby zápletkami/překrucováním pravdy a manipulací to začalo upadat (takový průměr), no a ke konci už to i trochu nudilo, alespoň mě. Hlavní hrdina lynčovaný chudáček, na druhou stranu nejde pro ránu daleko, ale duší je naivní romantik. Ten závěr by mohl být daleko víc překvapující, kdyby nebylo místy tak zdlouhavých pasáží a zbytečného děje uprostřed. 2,5 – sorry, Jamale.

2 28.12.2019

Pokud bych měla popsat knihu jedním slovem, bylo by to - RYCHLÁ. Rychlý začátek, rychlý útěk, rychlá rekonvalescence, rychlé kolegiální sblížení, rychlá akce, rychlé poskládání si všech puzzlí dohromady, rychlé vyřešení, rychlý závěr, dokonce i ten styl/mluva jsou rychlé, úsečné, co nejstručnější (věty typu: Kocour se neukázal. Vyšly hvězdy. Nestarala se o to. Vrátila se do bytu apod.) Byť by to námětově mohlo být zajímavé, já se s nikým "nesžila" ani nesoucítila (možná jsem to při té rychlosti ani nestihla), bohužel. A viník byl pro mě jasný hned od počátku knihy...

3 28.12.2019

Ze začátku jsem si říkala: super, je vidět, že C. J. Tudor se našla a jde svou cestou – psát umí, navodit atmosféru zrovna tak, i překlad musím pochválit, chtěla jsem číst dál a dál... jenže v momentě, kdy se tak trochu konečně otřeme o onu zmíněnou jámu, nedá si nevzpomenout na pár Kingových děl (nebudu však spoilerovat, ať nekazím četbu jiným) a je to tu opět – ano, víme, že Tudor je jeho velkou fanynkou, ale některé věci by zkrátka mohla udělat tak, aby v nich byla JEN ona. Konec možná trochu slabší, ale jako celek fajn.

2 01.12.2019

Stejně jako čtenářka níže jsem na rozpacích. Od Kepnes jsem před lety četla Ty, což mě docela bavilo, zase trochu jiný druh thrilleru, než na jaký je člověk zvyklý, a tak jsem se na její novinku vcelku těšila. Jenže co to vlastně mělo být? Thriller? Horor? Romance? Nebo mix všech dohromady? Protože jako celek to prostě nefungovalo – když už se někdo opírá o Lowecrafta, měl by tomu dát atmosféru, a ne použít ho jen jako vábničku pro rádoby romantický dráma... Přiznám se, že mě kolikrát ty výlevy hlavních hrdinů ani nezajímaly a nic ve mně nevzbuzovaly. Vůbec nejhorší zbytečnou postavou je pro mě Eggs, který by v celém příběhu vůbec figurovat nemusel. Všechny ty ubíjející sebelítostivé monology (co kdyby, jak kdyby, protože kdyby) a skákání časem i mezi postavami mi vůbec nesedly a vlastně jsem se nakonec těšila na to, až knihu prostě dočtu, tečka.

01.12.2019

Souhlasím s komentářem níže. Petru Němcovou mám docela ráda, je mi sympatická, líbí se mi její účast na různých charitativních projektech i její stále pozitivní povaha, a samozřejmě je také velmi úspěšná a krásná. Myslím, že její příběh zasáhl v r. 2004 spoustu lidí, nesouhlasím však s názorem, že svou kariéru vybudovala právě díky němu. Kdo čte knihu pozorněji, ví, že Petra byla světově úspěšná již dávno předtím (a popravdě myslím, že by klidně měnila, pokud by měla možnost vrátit cokoli zpátky).

Literárně samozřejmě nejde o žádný extra přínos, spíše o vyrovnání se s tragickými prožitky a nalezení vnitřní síly jít dál. Pasáže o modelingu (pro nás obyčejné lidi) byly zajímavé a nepřikrášlené, což oceňuji, horší už je to s popisem života v České republice. Ano, vím, že věci u nás nebyly růžové, ale při čtení jsem měla pocit, jako bych se vrátila do středověku (neměli jsme, co jíst; za krádež lízátka by mě zavřeli do vězení apod.), což mi popravdě přišlo místy hodně přitažené za vlasy... Stejně tak jednoduchý jazykový styl a střídání spisovné a hovorové češtiny působilo až příliš "školácky". Přesto jsem ráda, že výtěžek z knihy byl věnován na charitativní účely a přeji Petře jen to nejlepší.

01.12.2019

Zpočátku mě to hrozně bavilo. Rozjezd super, byla jsem našponovaná jak gatě a čekala, co se bude dít dál. Za mě byla ta detektivní část opravdu skvělá. Když se příběh překlopil do klasické „kingovky“, nevadilo to, ale čekala jsem přinejmenším stejné tempo a napětí jako na začátku. Líbilo se mi, že se příběh volně prolínal s další Kingovu knihou (Pan Mercedes) v podobě postavy Holly Gibneyové. Nicméně ten konec mi přišel tak nějak… rychlý, nedotažený, nijaký? Zkrátka taková bleskovka, bum a konec, což mě vcelku zklamalo. Vůbec mám pocit, že nové „kingovky“ těm „klasickým“ zkrátka nesahají ani po kotníky. Zároveň by mě zajímalo, jestli kniha není jen Kingovou reakcí/názorem na Donalda Trumpa a podporu Mexika?

5 01.12.2019

Velké překvapení! Původně jsem od knihy neměla žádná očekávání, a o to více mě však dostala. Skvělý nápad, dobře a poutavě napsané, opravdu jsem knihu nechtěla odložit. Na literaturu pro děti a mládež jsou některé scény překvapivě skutečně drsné, věřím, že by s nimi měli kolikrát problém i dospělí... Nicméně já si to užila až do posledního odstavce (pecka!).

V rámci post-apo, které jsem měla možnost tento rok číst, rozhodně to nejlepší – Krvavá zima (blbost), Apokalypsa (zpočátku ok, dál už trochu nudí, takový průměr), Napětí (skvělý nápad, ale nevyužitý a zbytečně moc jednostranně feministicky laděný). S čistým svědomím dávám 4 a jsem zvědavá na další díly.

1 28.10.2019

Ne. Neviděli (jsme Melody) a ani mě to nebavilo. Hysterická hlavní hrdinka, naprosto nesympatické postavy, tupí policajti všeho druhu, spousta rádoby hluboce spletitých vztahů, luxusně nudný superúžasný rezort jak z (americké) reklamy, tolik náhod pohromadě, že se člověk nemůže přestat smát a všichni, co si hrají na Hercula Poirota… Zkráceno a jedním slovem – za mě prostě – NE.

3 28.10.2019

Na tomto příkladu je vidět, jak obyčejný motiv/téma dovedou rozehrát napínavý příběh, a to ani není třeba brutálně zmasakrovaných mrtvol, sériových vrahů a úchylů všeho druhu. Kniha drží své zajeté tempo a s přibývajícími stránkami nepolevuje, snad právě naopak – člověk má kolikrát chuť někým v knize zatřást nebo ho profackovat. Zkrátka typické lidské chování v krizových situacích, kde každý hraje hlavně za sebe.

Konec trochu moc tlačí na pilu a je, dá se říct, i nadbytečný, ale chápu, že se jím autorka snažila určité věci vysvětlit. Od Étienna jsem popravdě čekala trochu víc akce, ale co už... Za mě lepší 3,5*, ale vzhledem k tomu, že mě příběh opravdu vtáhnul a po dlouhé době jsem nechtěla knihu odložit, dávám 4 a dokonce odpustím i občasné překlepy.

4 28.10.2019

Ne, prostě ne. Věštba je skutečně jen taková berlička, o kterou se kniha sice opírá, ale jinak zas až takovou roli nehraje. Prostě román o čtyřech sourozencích a jejich strastiplném životě. Danielova kapitola mi přišla tak jednoduše odfláknutá, až jsem si říkala, že by možná bylo lepší, kdyby ti sourozenci byli nakonec jen tři...

Přišlo mi, že si autorka chtěla šplhnout u co největšího počtu čtenářů (čím větší záběr, tím přeci líp, ne?), a tak zmatlala dohromady všechna aktuální rasová, náboženská i homosexuální témata, nechybí dokonce ani nějaká ta moderní fajn psychózka a závislost. Na mě to však jako celek působí tak vlezle podbízivě, že je mi to popravdě spíš protivné. Již druhá kniha z Arga, co mě v poslední době zklamala. Titulka super, moc pěkná, ale na ní to přeci jen nestojí, že?

4 28.10.2019

Nemůžu si pomoct, ale prvních 150 stran jsem měla pocit, že čtu nějakou červenou knihovnu, a to ještě z konce 19. století... Ženušky, nadšený, že klofly svýho vysněnýho chlapa, jen řeší, jak se jím nechat obšťastnit, kolik budou mít dětiček a další happily ever after stuff (smajlík, co chytá za hlavu). Pak stačí jeden dopis a jé... hlavní hrdinka je rázem osvícená, co že to ten její fuj mužíček ale je za neřáda. Postavy pro mě nesympatické, ploché a "bez života", konec - co nejrychleji už to zabalit a příběh ukončit. Za mě prostě slabé, bohužel.

28.10.2019

Jak by řekl Shakespeare: mnoho povyku pro nic... Kniha byla předlouhá, zbytečně popisná (chlap, co dokáže přesně říct, jaký účes a oblečení má kdo na sobě... bravo, je vidět, že dílo zkrátka psala žena), místy až nudná. Četlo se to sice rychle, ale nějak mě to prostě nevtáhlo. Nejslibnějších je posledních 100 stran, které sice naznačují určitý směr a pointu, ale končí nějakým malinkým náznakem a tečka. Duchařina? Ne, není tu čeho se bát. Autorka se sice snažila navázat na atmosféru Machena nebo Lovecrafta, ale tady se to bohužel minulo účinkem. Anebo já se u autorky minula knihou...

3 22.08.2019

Druhá knížka od autorky a ode mě opět pochvala. Harperová opravdu umí! Nejen příběhově, na což většina knížek spoléhá, ale i formálně. Děj je přiměřeně dávkovaný, prolínání minulosti s přítomností v tomto žánru asi klasika, čím déle však člověk čte, tím začíná příběh nabírat na tempu – kapitoly se zkracují, pro navození napětí končí přesně na těch správných místech, dobrá je i psychologie jednotlivých postav. V textu je skutečně cítit dynamika a pohyb, žádné statické popisy a nudné promluvy, což oceňuji.

Australská divočina opět v trochu jiném, ale stejně nebezpečném a vražedném podání. Pointa v předchozím Suchu byla možná o trošičku výraznější, nicméně já jsem spokojená a určitě doporučuji.

6 11.08.2019

Vcelku zajímavý počin. Je cítit snaha vyvážit formu i obsah na stejnou úroveň. Některé minikapitoly jsou těžké, jiné veselé, hravé, úsměvné, každá však končí trefnou pointou. Úvodníky novinových článků sesbíraných z těch nejdůležitějších dobových událostí (opět na 50 slov) do příběhu také skvěle zapadají. Jen konec byl na můj vkus tak nějak zbytečně urychlený (honem, honem, ať už je El velká a můžem konečně dopsat tu poslední finální tečku). Líbí se mi i obálka s Alicí Liddellovou, ten odkaz na Alenku je tu celkem příhodný. Za originalitu, vypointování a vůbec za zpracování knihy jako celek dávám 4*.

4 22.07.2019

Dorna mám moc ráda, ale tímhle mě tentokrát nepřesvědčil. Celé mi to přišlo až moc vykonstruované, tematicky trochu vybrakované jak ze série Saw. Ani konec tentokrát nebyl tak silný jako obvykle. Pro mě osobně nejslabší z Dornových knih.

2 22.07.2019

Stephena Kinga mám opravdu ráda a chtěla jsem si od něj přečíst něco moderního. Bohužel se ale přidávám k menšině, kterou příběh moc nebavil... Celé to bylo takové nějaké nemastné neslané, příliš zdlouhavé a nezáživně popisné... Čekala jsem něco víc o masakru před Městským centrem (ne, protože bych byla úchyl, ale čistě proto, že Kingova raná tvorba je hororová a jen tak s nějakým, byť jakkoli nechutným tématem, se moc nemaže), ale tady prostě nic. Napsat to kdokoli jiný, byl by to průměrný thriller, ale na Kinga je tohle prostě bohužel slabé.

22.07.2019

Chápu, proč je Murata považována za vycházející hvězdu japonské literatury a tato kniha to beze sporu potvrzuje. Za veškerou tou nadsázkou a počáteční ironií se totiž skrývá děsivá pravda, asi jako když setřete zaprášené sklo. Hlavní hrdinka je všemi - rodinou, kamarády i společností tlačena do role, které nerozumí a ani jí nesedí. Vymyká se tak zažitým stereotypům a společenským normám, což ji řadí někam mimo (kazový článek).

Kniha se zabývá otázkou „normálnosti“ a vůbec podstatou člověka uvnitř společnosti. Budeme skutečně „normální“, pokud podle předpokladu založíme rodiny, vychováme děti a pořídíme si hypotéku? A pokud budeme „normální“, budeme zároveň i šťastní? Keiko se nevyzná v mezilidských vztazích, ale nachází samu sebe uvnitř velkoobchodní a pevně dané struktury. Jedině tam nachází pravý smysl svého života, jakýsi řád, základ, o nějž se konečně může opřít. Svým způsobem je kniha o lidském osamění, a to o lidském osamění uprostřed masy lidí, která nás obklopuje.

Myslím, že čtenář potřebuje číst tuto knihu ve správném věku, pak se v ní najde. Pro jiné to může být jen hloupé tlachání o tom, jak správně vyrovnat konzervy v regálu… Chtěla jsem původně dát 3,5*, ale když o tom tak píšu a zpětně vzpomínám, má kniha opravdu něco do sebe a ráda bych si ji přečetla ještě jednou.

6 22.07.2019

(SPOILER) Tvl, to je ale chujovina, že se na to vůbec plejtval papír... Říkala jsem si, koho konečně napadne o našem Boru napsat, ale tohle si fakt nezasloužil, jak vycucaný z Fantastických fakt (rok 2000, číslo 2, taky ho mám doma).

Mám za sebou exploaťáky, slashery i R&R horory, takže mě jen tak něco nerozhodí (na rozdíl od paní knihovnice, co mi knihu půjčovala), ale tohle nešokovalo, ani neděsilo. Chlámala jsem se smíchy. Jako by autor ne a ne najít dobrej horor a péčko, co by konečně uspokojily jeho choutky, tak si prostě napsal vlastní. Na začátku upozorňuje na neologismy, přímé promluvy a „chybovost“ jakožto autorský záměr, potud ok, nemám s tím problém, pro mě za mě, klidně. Ale aspoň by to muselo mít nějakej „tvar“. Netuším, kde čtenáři našli tu „hloubku“ a psychologii postav, možná tak při zakládání ohníčku? A co měla v Boru ksakru znamenat ta vagina dentata? Chybělo už jen přidat upíry a pár zombíků, to by aspoň byla řež!

Jako sorry, málokdy hodnotím takhle, ale nemůžu si pomoct... a to jsem se na knihu fakt tešila. I ten Les sebevrahů je oproti tomuhle mistrovský dílo, bohužel. Má to aspoň nějakou hlavu a patu. Doporučuju každýmu Budějčákovi, aby se z plna hrdla zasmál. A teď si jdu aspoň spravit náladu nějakým SKUTEČNÝM hororem, byť béčkovým.