ipkkk komentáře u knih
Styl psaní je tristní. Jak tu již přede mnou někdo poznamenal, opravdu to připomíná slohovku žáka 5. třídy. Je to napsané naprosto bez emocí, jako bych četla návod k obsluze nové pračky. Ani děj není nijak obsahově napínavý, navíc autorka naprosto zlehčuje situaci židů a jejich urpení v Osvětimi. Vzhledem k tomutu všemu a mnohému dalšímu, co se mi na knize nelíbilo nechápu, jak může mít hodnocení 80%.
Po Haně je tato kniha moje druhá nejoblíbenější od autorky. Paní Mornštajnová opět napsala naprosto strhující, dechberoucí příběh. Ano, kniha je opravdu temná a téma to není pozitivní, ale bez zla není dobro a také není dobré zavírat před zlem oči, což dělalo bohužel právě okolí té malé holčičky. Mrzí mě, že někdo dá špatné hodnocení jen kvůli tomu, že kniha pro něj není dost sluníčková. Nechápu tedy proč pak vůbec takovou literaturu čte. Myslím, že autorka dokáže vzbudit velké emoce a to je dobře, umění je o emocích a ne vždy jen těch pozitivních.
Je mi autorky líto také kvůli kauze s Toy Box, která nařkla autorku z plagiátorství nebo ukradení námětu. Četla jsem obojí a podobné to opravdu není, Toy box jen sprostě lže a nejspíš se chce jen zviditelnit. Je ale smutné, že tomu mnoho lidí věří a některé to dokonce může odradit od čtení.
Ačkoliv na fantasy moc nejsem, tak tohle je naprosto dokonalý. Doporučuju a hned se vrhám na další díl.
Knihu jsem přečetla asi za den. Prostě se nedalo odtrhnout. Zasáhla mě obrovským způsobem a když jsem jí dočetla, tak jsem jen s otevřenou pusou koukala do prázdna a měla jsem pocit jako by mi někdo zapíchl nůž do srdce. Málokterá kniha vzbudí tolik emocí, navíc tak nenásilným a poutavým stylem, jak je to napsané.
Žila jsem na vesnici a je to až děsivé, jak se autorky vyprávění schoduje s opravdovými charaktery lidí na vesnici. Typicky jednoduchost, omezené myšlení, homofobie, neustálé pomluvy a drbání, lidé , kteří by si pro korunu nechali vrtat koleno, hloupí, zlí, chamtiví... Je to vlastně docela bizár. Jsem ráda, že nemusím v takovéto komunitě žít.
Moje druhá kniha od Kinga a rozhodně mám chut si přečíst nějakou další. Nechybí tam napětí, tajemno, tíha bezvýchodné situace. Hlavní dětské hrdiny jsem si oblíbila už od začátku.
Tohle je pecka! Uplně to ze mě vyždímalo emoce. Malá knížka, která má sílu vás rozbrečet. Konec byl hořkosladký a velkolepý. Barči je mi moc líto. Představuju si, jak by mohl dopadnout alternativní konec, že je už dospělá, bydlí se svým hodným manželem v domečku, kde sice není vždy perfektně uklizeno, ale vládne tam pohoda a láska, s rodičema se nevídá a děti mít nikdy nechce, protože by nemohla dopustit, aby někdy někdo trpěl, tak jako ona a bojí, že by byla špatná máma.
Tahle kniha je jako by vás někdo bodl do srdce, tak moc mě zasáhla. O dětech, které společnost považuje za zaostalé, ale někdy je v nich tolik lásky, na kterou jiný nemají ani kapacitu.
Moje první setkání s knihou od paní Deváté a jsem mile překvapena. Tento styl humoru je mi blízký a to jsem o 60 let mladší. Zábavné, oddychové a pohodové čtění u kterého se zasmějete.
Stalo se vám někdy, že jste viděli nějaký obraz - abstrakci a nemohli jste uvěřit, že se taková patlanice prodlala za tolik milionů dolarů a že se to někomu líbí? Tak něco podobného se mi stalo s touto knihou.
Knihu jsem dostala už minulé vánoce. Napřed jsem se jí stěží pokoušela číst jednou, pak byla odložena. Podruhé jsem již s velkou námahou dočetla do konce a to jen kvůli tomu, že to byl dárek. Velmi chaotické přeskakování různých dějů, míst, velké množství postav, o kterých, ale skoro nic nevíme. Do knihy jsem se nedokázala začíst ani po 300 stránkách, bohužel. Plytký, předvídatelný děj, nesympatická hlavní postava a na konci rádoby romantické klišé. Navíc mi přišlo jako by každá stránka byla stejná jak předchozí, klidně by se to dalo shrnout do povídky na pár stran a mohlo by to vypovídat víc a být napínavější. Myslím, že výpadek proudu je zajímavý námět na katastrofickou knihu, ale toto je ukázka, jak se to nemá dělat.
Za mě je to spíš podprůměrná detektivka/krimi. V jedné scéně je v autě starší žena (detektivka) Kate a její pomocník mladý muž Tristan, stojí někde ve městě v noci a k jejich autu přiběhne skupinka opilých mladých děvčat a všechny si vyhrnou trička a naprosto nesmyslně začnou svá prsa přitiskávat na jejich auto. To si reálně opravdu neumím představit, je poznat, že to napsal chlap, který si spíš píše své sexuální fantazie, navíc jsem čekala, že to bude mít tedy aspon nějaké zapojení do děje, což se nestalo. Celkově mi děj přišel předvídatelný, byla to vlastně většinu knihy tak trochu nuda.
Nádherné fotky, velmi silné příběhy, rozhodně stojí za přečtení nebo spíš pořízení do knihovny. Název knihy pak pochopíte z nejsilnějšího příběhu.
Bohužel jsem nedokázala dočíst. Její nározy mi byly až nesympatické a nesouhlasím s nimi. Třeba že si rodiče vybíráme sami, rakovinu vyléčíme pozitivním myšlením... Nelíbí se mi ani techniky, které tam popisuje, např. měli bychom se vykřičet a nafackovat polštáři. Nějak si ani nedokážu předtavit jak to dělám nebo proč bych to vůbec měla dělat.
Brutální knížka. Totálně mě vtáhla do děje a přečetla jsem jí za 2 dny. Po přečtení toho, jak se hlavní "hrdina" Honza choval (např. extrémní neopodstatněná žárlivost, podezřívání, agresivita, zvláštní ezo myšlenky a nápady) jsem si uvědomila, že to v mém okolí úplně přesně sedí na jednoho člověka a teda až ted zpětně jsem si uvědomila, že za tím téměř jistě stojí také pervitin. Rozhodně stojí za přečtení.
Takové pohodové čtení na dovolenou, docela jsem se bavila :)
V knize je za sebou několik skutečných příběhů, které vypráví poznamenané dcery špatnou výchovou matek. Třeba matka alkoholička, citově chladná matka nebo agresivní atd. Některých mi bylo hrozně líto, jak se k malým dětem někdo může takhle hnusně chovat. Myslím, že kniha je poučná hlavně pro ty, kteří to v dětství neměli s rodiči jednoduché a snáz si uvědomí, že je potřeba se s ním vyrovnat a taky že nejsou jediní.
Začátek mě zas tak moc nebavil, ale postupně se to rozjelo a začalo to všechno dávat smysl a zapadat do sebe. Zajímavej příběh lidských osudů, někdy velmi smutných a krutých, nespravedlosti v životě , ale i naděje.
Pro mě jedna z nejhloupějších knih, co jsem četla. Děj mi přišel předvídatelný, ačkoli chování Margo jsem nechápala a byla mi velmi nesympatická, taková rozmazlená namyšlená pubertačka, která na sebe za každu cenu potřebuje upozornit.