Istonor
komentáře u knih
Proč chodíme do kostela?
Jan Sokol
Na otázku „proč tam chodíme?“ jsem se neustále ptal rodičů (i sám sebe). Nikdy mě to nebavilo, připadalo mi to jako automatismus beze smyslu, před kterým však i prof. Sokol v knize varuje. Avšak těžko takové věci vysvětlovat dítěti. Asi mě tato kniha sama o sobě nepřivede zpět do kostela, jsem však rád, že jsem si ji přečetl a konečně rozšířil svůj omezený obzor. Není to suchá katecheze a prof. Sokol zde velmi zúročil své znalosti biblistiky, antropologie i filosofie, které však předává po svém způsobu poutavě i srozumitelně.
O Norikovi
Vladimír Chvátil
Mám rád deskové hry od Vládi Chvátila, zejména díky jeho snaze o minimalizaci náhody na samotné hráče a humoru, který se v jeho hrách často vyskytuje. No a humor Norikovi neschází, to v žádném případě. Avšak náhodu v gamebooku holt musí každý přetrpět. A jak ke gamebooku přistupovat? S humorem a vybírat tu nejvtipnější z možností? Pravda, byl jsem kolikrát v pokušení lehce podvádět a dozvědět se, kam tahle „pitomost“ jenom povede. Nu a nakonec to vlastně až taková sranda – minimálně pro Norika – nebyla. Osobně jsem si vybral nejmladšího z bratrů, na kterého se osud vskutku usmál (rozuměj kostky). Díky svému intelektu a štěstí se byl Norik schopen vyhnout lesu, který mnoho lidí ještě dnes s křikem budí ze spaní. A pak jsem pokračoval v příběhu a jen tak tak jsem to své štěstí s Norikem opravdu nakonec našel, načež jsem byl v pokušení si Norika zahrát hned znovu a užít si ho i s traumatem samotného lesa (ale tak třeba zase někdy příště). Takže Norika určitě zkuste; a vlastně i deskové hry od Vládi Chvátila vůbec, nebudete litovat.
Nedokončené příběhy
J. R. R. Tolkien
Nedokončené příběhy nejsou klasickou beletrií, jsou spíše studijním materiálem a pramenem toho všeho, co Tolkien rozpracoval a nikdy nedokončil. Bohužel se již nedozvíme, zda by to tak nechal, texty rozvedl či je nakonec zavrhl. Tolkien byl, jak známo, velký perfekcionista. Byl schopen nějaký příběh rozvinout v několika verzích, ze kterých si pak ve finále ještě leccos vybíral a kombinoval, na což zde upozorňuje i jeho syn Christopher (jehož poznámky jsou zastoupeny minimálně stejným poměrem jako text jeho otce). Ano, kniha vnáší světlo do některých momentů Hobita, Pána prstenů i Silmarillionu; čerpají z ní internetové encyklopedie a další díla. Ale spor o to, zda lze tyto části brát jako součást kánonu, již zde mezi fanoušky zřejmě navždy zůstane. Možná pro tyto texty platí i to, co řekl sám Tolkien o dodatcích k Pánovi prstenů, totiž aby je čtenář – pokud nechce – vůbec nebral na zřetel. Já jsem se však do nich s radostí ponořil a tato radost u mě přetrvá i do dalšího věku.
Moudrost
František Koukolík
Není zase tolik knih, které by se zaobíraly tématem moudrosti jako takové. Tím cennější je ovšem příspěvek doktora Koukolíka k tomuto tématu, kde se k moudrosti staví – zejména – ze svého lékařského a vědeckého hlediska, načež ovšem neopomine zmínit ani jak moudrost vnímají obyčejní lidé, filosofové, apod. Pan doktor Koukolík zde také předkládá dvacet devět definic moudrosti, jak je pojaly konkrétní (psychologické, filosofické, sociologické a jiné) studie, kde případný zájemce nalezne další informace k tomuto tématu. Bohužel kniha trpí jistou upovídaností a roztahaností, kdy člověku často přijde, že by jí slušelo spíše nějaké konečné sesumírování. Osobně mě překvapila teorie, že moudrost lze dnes měřit, byť uznávám, že tento „problém“ je starý jako lidstvo samo. Již někteří antičtí filosofové považovali moudrost za jednu z ctností. Člověk buď tedy byl moudrý nebo nebyl, nic mezi tím. Na druhou stranu známe i údajný slavný citát delfské věštírny: „Moudrý je Sofoklés, moudřejší je Eurípidés, ale nejmoudřejší ze všech je Sókratés“. Inu čtěte, přemýšlejte a poznejte sami sebe.
Poselství Ježíšovo
Jan Sokol
Prof. Sokol tuto knihu napsal v šedesátých letech pro své malé děti. Tedy přesnost překladu (z řeckého originálu) ustupuje do pozadí před srozumitelností, což čtenáře někdy může udivovat, s jakými slovy se tu setká. Na druhou stranu byl prof. Sokol výborným spisovatelem a mistrem českého jazyka, takže jeho překlad je čtivý a srozumitelný. Novější vydání knihy nikdy nevyšlo, a hádám její roli později převzala autorova další kniha, totiž „Čtení z Bible“, kde se už čtenář setká i s doprovodným komentářem, který zde – až na závěrečné poznámky, které měly být spíše v úvodu – chybí.
Člověk a svět očima bible
Jan Sokol
Prof. Sokol se v této své diplomové práci snaží o úvod do chápání bible z pohledu antropologie a historie tak, aby ji zpřístupnil dnešnímu čtenáři, který nemá žádnou představu, jak s biblí vlastně zacházet. Přirozeně se – jako věřící katolík – nemohl vyhnout nestrannému názoru, na což ovšem sám poctivě v úvodu upozorňuje. O to víc jsou potom důležité některé myšlenky, se kterými se čtenář v knize setkává, a že Bible a víra jsou nakonec složitější záležitosti, než nějaký rigidní kreacionismus a anachronistický výklad Písma svatého, jak si to dnes spousta lidí stále představuje. Jenom je škoda, že šlo právě o diplomovou práci a na rozsahu příspěvků je to značně znát. Člověk má pocit, že některé myšlenky byly pouze letmo načrtnuty a z důvodu úspory místa (vyžadovaného diplomkou) se jim již nedostalo patřičného prostoru.
Dluh života
Jan Sokol
Jak vlastně správně vystihnout slovy velikost této knihy, ve které se nachází tolik podnětů k přemýšlení a jejíž myšlenky jsou dnes snad ještě aktuálnější, než v době svého vzniku? Možná nejvhodnější bude ona vděčnost, o které prof. Sokol často hovořil. Vděčnost za to, že zde máme jeho myšlenky v ucelené podobě, za což patří editorům náležité poděkování. Ona totiž valná většina článků, esejů či glos je už dnes de facto nedostupná. Nicméně právě proto můžeme díky této knize pociťovat vděk, vděk za to, že jsme tu prof. Sokola měli a stále se můžeme obohacovat jeho myšlenkami, pokorou a myšlenkovou srozumitelností.
Testování softwaru
Ron Patton
Této knize se někdy přezdívá „bible testování softwaru“. A i když je už na trhu více jak dvacet let, tak stále nabízí výborný pohled na to, o co vlastně v tom testování softwaru jde. Zejména první polovina knihy člověku poskytne velmi solidní základy, na kterých může dále stavět. Pokud vás láká kariéra testera v IT a nechcete sahat po něčem modernějším v anglickém jazyce, tak určitě nebude nemoudré začít právě touto knihou. No a novější informace člověk nalezne v „aktuálnějších“ knihách, na internetu, případně přímo v praxi, protože každá firma (jak je ostatně uvedeno i v knize) může mít k procesům testování naprosto odlišný přístup a metodiku.
Řízení kvality softwaru
Petr Roudenský
Jedna z prvních knih ryze české provenience, která pojednává o testování softwaru. Samozřejmě, že v tomto ohledu nemá smysl tuto knihu srovnávat se zahraniční (anglickou) literaturou, která už v době vydání této knihy byla naprosto někde jinde. Na druhou stranu, i když už má tato kniha nějaký ten pátek za sebou, tak stále může poskytnout solidní přehled o tom, co práce IT testera vůbec obnáší. Jde však o čisté základy, další informace případní zájemci musí hledat jinde. Škoda jenom těch chyb v názornosti (obrázek výše, níže, na další straně), kterých je tu víc, než by se na knihu zabývající se tématikou „kontroly“ slušelo. Shrnuto a podtrženo: není to špatná učebnice pro začátečníky, a možná i zkušený tester by si v ní dokázal najít něco, nad čím doposud vůbec nepřemýšlel.
Rejstřík k Hobitovi
Daniela Binderová
Rejstřík k Hobitovi, který je však dnes použitelný pouze pro stará česká vydání v Odeonu (1979, 1991) a Mladé Frontě (1994, 1998). Ve své době mimochodem také upozorňoval na chyby/nepřesnosti v překladu, které již novější vydání Hobita vesměs opravilo. V současné době je již spíš takovou tolkienovskou relikvií a upomínkou na starší časy, kdy vycházely fanouškovské projekty jako časopis Imladris a podobné fanziny, které již odvál čas (mimochodem dnes velmi sběratelsky cenné). No, jak už to tak bývá, autoři zestárli a mladší generace již tolik zájmu o Tolkienovo dílo – jak si několikrát povzdechl i Michael Bronec – neprojevuje, což je veliká škoda. Podobné projekty zřejmě časem z paměti lidí zmizí stejně jako vzpomínka na Eldar v zemích Středozemě.
Knihovnické fondy, procesy a služby
Pavla Kovářová
Českých porevolučních knihovnických knih je jako šafránu. A když už nějaké vznikají, točí se spíše kolem knihovědy nebo informační vědy nežli přímo „praktickým“ knihovnictvím . Studenti jsou tak odkázáni v podstatě jen na své zápisky a roztroušené články po různých časopisech, a zájemci o studium či široká veřejnost kolikrát ani nemá představu o tom, co knihovny – kromě půjčování knih – vlastně nabízí. Kniha Knihovnické fondy, procesy a služby tuto mezeru zaceluje velmi náležitým způsobem. Je první knihou v edici „Knihovnictví a informační vědy“, ale bohužel také zatím poslední. Snad se brzy dočkáme dalších pokračování, a studenti i zájemci o studium (či o knihovny a knihovnictví vůbec) budou moci snadno zjistit, čím vším se ten obor dnes celkově zabývá.
Kritika je zbytečná
Laisi Finwen
Na knihy Laisi Finwen jsem narazil náhodou, když jsem hledal nějaké zdroje quenijštiny. A hle, autorka sama vytvořila slovník a dokonce – kromě jiného – napsala i pár knih o tématu, který tak moc dnes potřebujeme, a tím je péče mezilidské vztahy. Nejde o fundovanou odbornou knihu, což jí však neubírá na kráse v tom, jak moc dnes potřebujeme empatii a omezení kritiky v dlouhodobých vztazích. Kniha je to útlá, zabere chvíli vašeho času, ale na myšlence v ní sdělené bychom měli pracovat celý náš život.