Ivetaa komentáře u knih
Nádherná kniha, je zde mnoho výstižných komentářů napsaných pode mnou. Snad jen poznámka na odlehčení, že vlastně díky Fr. Josefovi, který trpěl nespavostí, pracujeme od cca šesti ráno. To jsme se moc za ty roky dopředu neposunuli...
Komentářů je tu téměř dva tisíce - není co dodat - jen, že smekám před Panem spisovatelem (ano s velkým P) pomyslný klobouk a doufám, že ještě napíše nějakou krásnou knihu. Bude mi potěšením ji přečíst.
Za mých studií nebyl autor z pochopitelných důvodů zařazen do povinné četby. Letošní čtenářskou výzvou si tedy doplňuji zároveň vakuum ve vzdělání... Jinak kamery, čipy, atd. - to vše mi nějak připomíná naši současnost - ač v románu vydaném rok před smrtí autora (1949) je to čirá utopie. Smekám klobouk nad úžasným dílem, poplatným dnešní době.
Krásný román o hrozné době, kterou bych nechtěla zažít.
...Berou nám sílu tak, že nás přesvědčí, že žádnou nemáme. Ale slova a věty mají sílu...
Kniha se čte dobře - závěr je smutný. Bohužel takových zbytečně smutných osudů a míst je u nás více.
Kniha přečtena téměř "jedním dechem" - zajímavé postavy i příběh.
Příběh mladého začínajícího lékaře na venkově sleduji od první strany s velkým očekáváním. Stává se asistentem staršího a zkušeného lékaře, který mu vážně, ale i s humorem jemu vlastním, předává své zkušenosti. Autor zde krásně vystihuje dobovou atmosféru a úplně jiný přístup k pacientům na venkově, kde se všichni znají a jiný ve velké nemocnici, kde je velký anonymní "šrumec". Tady vítězí zájem o bližního a láska k povolání. Všichni se dobře znají a vědí, na koho je spolehnutí a kdo potřebuje trošičku popostrčit. Příběh se odehrává v 60. letech (začínají hrát Beatles a Rolling Stones). Ale svým vyprávěním a nadčasovostí patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. Mohu za to poděkovat mé milé známé až z Barcelony, že jsme se tak krásně sešly nad knihami z lékařského prostředí.
Krásná kniha a zvláštní styl vyprávění - viz komentáře pode mnou. Jen ubírám jednu hvězdičku za otevřený konec.
Také jsem neodolala a zakoupila - jako v loňském roce. Je skvělý a držím palce autorům. Díky, že jste.
Velice povedená kniha s mnoha krásně psanými pasážemi. Např. cituji: "Jestli se na vysokou školu nakonec nedostaneš, můžeš se vždycky učit od lidí, s nimiž se seznámíš. Každičký člověk, který ti v životě zkříží cestu - od lékaře po popeláře - tě může něčemu naučit, když budeš chtít"...
Hezky napsaný příběh, který by se mohl odehrávat v jakékoli době. Tolik marnosti, smutku, ale i naděje.
Nebudu hodnotit. Asi půjdu proti proudu, ale já byla zklamaná. Po přečtení knih Hany a Slepé mapy (které se skvěle četly), jsem se touto knihou proskákala ke konci, a to jen proto, že jsem čekala na něco, co nepřišlo. Asi fikce není má parketa.
Po přečtení u mě nostalgická nálada a hlavně vzpomínky na rodinu, kdy jsme sledovali všichni TV seriál.
Dodnes se mi vybavují postavy a těším se na pokračování osudů při čtení dalších dílů.
První a druhý díl byly přečteny za dva večery. Nedalo se od knih odejít... Po malé pauze pokračuji s dalšími.
Nepochopím, jak mohla "tetička" sama se sebou žít, za to co provedla.
Ságu jsem přečetla celou v rekordně krátkém čase. Je to jednoznačně nejlepší dílo, které se mi v poslední době dostalo do rukou. Rodina Heřmanů a blízkých mi bude chybět.