Ivule9 komentáře u knih

Románový debut mladé nigerijské spisovatelky Ayobami Adebayo. Novomaželé Yejide a Akin nemohou mít dítě, což v tradičním africkém prostředí znamená v podstatě tragédii. Sledujeme vztah plný lásky a obrovské touhy mít dítě, ale zároveň lži a toho, že vše je vlastně jinak, než to na začátku vypadá. Strašně silný příběh, od kterého se nedá odtrhnout. Cesta, kam až se dá zajít, aby měl člověk vytouženého potomka. A do toho se vplétá i nigerijská politika. Moc mě baví číst romány z různých koutů světa a nahlížet do jiných tradic a mentalit. Pokračuju s africkými autory :-)

5 02.06.2022

Mám pro vás tip pokud plníte výzvu 2024 a ještě nemáte přečtenou knížku se slovem KDYBY v nadpisu.

Povídková sbírka indické autorky Ášápúrny Debí se zaměřuje na rodinné vztahy a mikrokosmos hinduistické velkorodiny. Na pozadí každodennosti se řeší například generační neshody, hierarchie velkorodiny, umírání, tradice, a třeba také to, jak něco zakamuflovat, aby z toho nebyla ostuda (tohle bývá velmi často tématem u tradičnějších kultur - naprostý opak přístupu "Je mi jedno, co si o mě kdo myslí").

Autorka má jednotlivé charaktery skvěle přečtené, povídky působí hodně autenticky. I vážné téma dokáže hezký osvěžit humorem a ironií, párkrát jsem se opravdu zasmála. Myslím, že u některých povídek ani nemusíme chodit do Indie, že se v nich poznáme sami. :-)

Jedná se o obyčejné situace z exotického prostředí, téměř v každé povídce je nějaké "prozření", autorka se zaměřuje na psychologii postav.

Ještě taková zajímavost k autorce - je považována za největší bengálskou spisovatelku 20. století, vydala zhruba 250 románů a novel a cca 3000 povídek (není to už moc? :-)), podle jejích knih vznikaly filmové adaptace i divadelní představení - a pozor - tato laureátka literárních cen, která zemřela roku 1995, neměla ani základní formální vzdělání, učila se sama.

"Máš přes rameno bráhmanskou šňůru? Co jiného by tě mohlo ochránit? Půjdeš přece pod stromy a tam se teď tři dny a noci bude povalovat duše zemřelého, protože se jí nechce opustit vesnici, rozumíš? Nebo už šňůru nenosíš a vymlouváš se podle kolkatské módy, žes ji poslal vyprat?

"Je to stejně všecko jenom zvyk. Ten jak se jednou poruší, je po všem. Člověk se stydí vrátit do starých kolejí. V jídle, v oblékání i ve spaní."

4 17.07.2024

Snídaně u Tiffanyho se mi moc líbila. Novela, kde opravdu platí, že v jednoduchosti je krása.

Když se na ten text podívám objektivně, není tam vlastně nic "extra", ale má to takové charisma a je to napsáno tak lehoučce, že jsem si za krátkou dobu oblíbila nejen hlavní hrdinku, ale hlavně vypravěče.

Taky mi to připomnělo, že jsem měla jako studentka nad postelí velký plakát Audrey Hepburn právě ve Snídani u Tiffanyho, aniž bych tenkrát ten film viděla, nebo četla knížku. Škoda, že už si nepamatuju, kde skončil... teď bych měla docela chuť si ho pověsit znovu :-)

Mám v plánu podívat se na film, zatím jsem si o filmovém zpracování jen četla a údajně je to více do komedie než příběh v knize, který je spíše smutný.

Děj se odehrává v New Yorku a vypravěčem je soused hlavní hrdinky Holly, mladý začínající spisovatel. Holly byla pro spoustu lidí neodolatelná (včetně vypravěče). Popisuje nám její "americký sen" a touhu po normálním životě. Ukazují se i střípky jejího těžkého dětství a mezi řádky i její ohromná vnitřní síla.

Skvěle napsáno!

"Nechci mít nic svého, dokud si nenajdu místo, kde já a věci k sobě budeme patřit. A pořád si nejsem úplně jistá, kde to je. Ale vím, jaké to tam je."

4 02.06.2024

Mám za sebou další skvělou a inspirativní knížku! Tentokrát psanou na základě skutečných událostí přímo z autorčina života.

Raynor s manželem Mothem přišli kvůli špatné investici o všechen majetek a hlavně domov - o farmu, kterou tolik let budovali. Prohráli soudní spor a stali se z nich bezdomovci. Mothovi navíc zjistili vážné onemocnění.

Raynor a Moth (věkem byli po padesátce) si prošli hodně těžkými obdobími, ale nakonec to nevzdali, už nebylo co ztratit, nasadili batohy a vyrazili na Pobřežní cestu - dálkovou stezku, téměř tisíc kilometrů dlouhou, lemující pobřeží jihozápadní Anglie.

Autorka se kromě popisu cesty a jejích pocitů, obav a nadějí, zamýšlí i nad otázkami bezdomovectví.

Jak obrovský je rozdíl ve větě: PRODALI jsme dům a vydali se na cestu (wow vy jste ale inspirativní) vs. PŘIŠLI jsme o dům a vydali se na cestu (následované odtažitostí lidí). Sami na cestě často pociťovali hlad, z důvodu nedostatku peněz byli většinou o nudlích a čaji, a spali v divoké přírodě.

Jak je to změnilo a jak to celé dopadlo určitě doporučuju přečíst všem, kdo mají rádi vítr ve vlasech :-)

Obecně mám radost ze situací, kdy se říká, že něco nejde, a pak někdo přijde a prostě to udělá :-)

Já se určitě časem mrknu na další autorčinu knihu: Bouřlivé ticho.

"Žasla jsem. Ten mužský, který si ještě před pár měsíci nedokázal bez pomoci ani obléknout kabát, teď stál na pláži jenom ve spodkách, nad hlavou držel postavený stan, na zádech měl batoh a oznamoval mi, že poběží."

4,5 hvězd :-)

4 21.08.2023

Na Moravě nekvetou olivy je vzpomínková kniha režiséra a scénáristy G. Agathonikiadise. Vrací se v ní do dětství, kdy žil jako malý Řek v Brně se svými prarodiči. Jako starý muž je rozkročen mezi Česko a Řecko, vrací se do Brna za svými nejlepšími kamarády a popisuje to krásné i děsivé, co tady jako dítě a mladík prožil. Mohlo by se líbit fanouškům Až uvidíš moře.

"Copak je možný, že jedna malá oliva v sobě může skrývat takovou metafyzickou sílu? Je možný, že v jedný hořký olivě se skrývá láska k vlasti, k polím a řekám, ke slunci a moři?"

"Čas je kostým, pod kterým jsou všichni nazí."

4 03.03.2023

Křehký příběh o stárnutí a ztrácení z pera francouzské spisovatelky Delphine de Vigan.

Autorka nám dává vhled na sklonek života Mišky, která žije v domově pro seniory a která postupně ztrácí slova kvůli postupující afázii. Miška byla dříve korektorkou v novinách. Dalšími postavami jsou Marie - dívka, která za Miškou do domova dochází a Jerome, Miščin logoped, oba pomáhají Mišce dořešit důležitou záležitost z minulosti a zároveň mají v sobě také nedořešená témata.

Celým příběhem se vine otázka vděčnosti a už na začátku se autorka zamýšlí nad slovem děkuji. Také nad tím, že před smrtí lidé chtějí projevit opravdový vděk těm, kteří pro ně něco zásadního udělali.

Jedná se o příběh, který přečtěte na jeden zátah. Je krásný a dojemný a zároveň se mi líbí, jak se autorce podařilo rozbít ten sentiment komičností i v takto závažném tématu.

"Ztrácet to, co vám bylo dáno, co jste získali, co jste si zasloužili, o co jste bojovali, o čem jste se domnívali, že to máte napořád.
Přizpůsobovat se.
Nacházet jiný způsob.
Obejít se bez toho.
Přenést se přes to.
Už nemít co ztratit."

4 20.11.2022

Frišta Petry Procházkové před rokem opětovně vyšla v novém kabátě k příležitosti jejího zfilmování (Moje slunce Mad).

Pozoruhodná kniha, která pravdivě, citlivě a často s humorem (i černým) popisuje afghánskou mentalitu a život v obyčejné kábulské rodině.

Co se týče obsahu, realita je často hrůzná a pro Evropany nepochopitelná. Ostuda před sousedy a zneuctění je pro Afghánce úplně nejhorší, co se může stát. A v knize vidíme, co všechno jsou schopni udělat, aby tomu zabránili nebo aby to zneuctění alespoň zmírnili.

Na knize se mi nejvíc líbí, že autorka nikoho nesoudí a ukazuje nám pohled afgánský i evropský a také to, že se jedná o úplně jinou realitu. Na což krásně navazuje linie příběhu o americké rozvojové pomoci. Tady nám autorka předkládá typický příklad střetu kultur.

Líbila se mi postava Mada a oblíbila jsem si hlavní hrdinku Herru, která pocházela z rusko-tádžické rodiny a do Kábulu se vdala a musela se přizpůsobit místnímu životu. Celý příběh měl pro mě naprosto nečekaný závěr. Krutý, dojemný a zároveň podaný s humorem.

Doporučuji všem, kteří mají stejně jako já rádi příběhy z různých kultur ze všech koutů světa.

4 16.10.2022

Murakami nás nechává nahlédnout pod pokličku svého spisovatelského umění. V knize píše o tom, proč je pro spisovatele důležité číst, jak je pro něj osobně nezbytná fyzická kondice a denní rutina. Že mnohokrát přepisuje to, co napsal. Uvádí, jak rozepisuje postavy, děj a zápletku. Co si myslí o literárních cenách a o školní docházce. Proč odjel z Japonska do Ameriky a jaké spisovatele on sám čte. Pro mě určitě zajímavá knížka - už jen to, kolik desetiletí se udržuje v literárním světě je prostě obdivuhodné :-) Na této knize mě zklamal doslov literárního kritika, který v podstatě Murakamiho shazuje - ten bych vystřihla úplně.

4 20.08.2022

Za ten promyšlený a skvělý konec dávám 5 hvězdiček, kruh se krásně uzavřel. Doporučuji.

4 25.07.2022

Za mě top kniha roku 2022.

4 10.07.2022

Moc se mi líbil i Purpurový ibišek a Amerikána, ale Půl žlutého slunce je svým dějem nejsilnější a zároveň nejdrásavější.
Autorka velice realisticky popisuje každodenní život v Nigérii a skvěle vystihuje niterné pocity jednotlivých postav. I když se jedná většinou o bichle, vůbec mi to nevadí, připadá mi, že tam není ani slovo navíc. Jedná se o mistrně sepsaný příběh, kde se autorka nebojí nazývat věci pravými jmény a zavádí nás do světa mladých, idealistických revolucionářů a zároveň do děsivých detailů občanské války. Na pozadí této války jsou v knize stále stěžejní vztahy mezi postavami.

4 10.07.2022

Román o lásce, předcích, dějinách a osudových zvratech. Tuhle knížku od ghanské autorky Yaa Gyasi určitě řadím mezi nejlepší knížky co jsem kdy četla. Ten příběh je doslova ohromující. Sledujeme osudy potomků dvou sester Effie a Esi, rozdělených v Africe v 18. století. Jedna větev předků žije v Ghaně, druhá se jako otroci dostali do Ameriky. Mapuje celkem 300 let života potomků až dodnes. Často jsem se vracela k rodokmenu, který je vyobrazený na dalším snímku a všechny tyto lidi kniha zobrazuje. Máte strach z vody nebo z ohně? Až se dozvíte, co se stalo vašim prapředkům, možná pochopíte, proč se Vám to děje. Určitě se chystám na další africké autory.

4 02.06.2022

Silný příběh syrské rodiny utíkající z války protkaný poetikou včel a květin. Malé záblesky světla v černočerné temnotě. Líbilo se mi, jak spisovatelka příběh poskládala, že se střídaly chronologicky jiná období a kousek po kousku se vše odkrývalo. Skvěle vykreslený vztah Nuriho a Afry. Velké smutno, ale hezky vetkaná naděje. Doporučuju k přečtení.

4 16.04.2022

Krásná kniha uvnitř i navenek!
Napsáno svěže, s četnými metaforami a citoslovci (s těmi autorka postupně naštěstí ubrala) a spoustou skvělých postřehů a detailů (taky je to pěkná bichle :-).

Příběh se odehrává v Dorsetu na jižním pobřeží Anglie v letech 1919-1945 v rodinném panství Chilcombe. Pán domu, vdovec Jasper, který už má tříletou dceru Cristabel, si přivede mladou nevěstu Rosalind, milující okázalost a pořádaní večírků. Příjezdem Jasperova bratra Willoughbyho, hrdiny z 1. světové války, se vztahy změní.

Od dospěláků se přesouváme k dětem: Cristabel, Floss a Digbymu, kteří jsou ve vzájemně zajímavém sourozeneckém vztahu (více nebudu spoilerovat). Nerozlučná trojka. Rázná Cristabel založí divadlo v kostře velryby, vyplavené mořem.

Jak děti dospívají, přichází druhá světová válka, která osudem všech zúčastněných pořádně zamává a dostaneme se až do protiněmeckého odboje ve Francii.

Úžasně napsaná kniha s poutavým smutno-krasným příběhem, zavedla mě do nečekaných míst.Líbíl se mi charakterově sourozenecký trojlístek, jak děti držely spolu, protože od dospěláků neměly zrovna na růžích ustláno.

Motiv divadla v kostře velryby byl skvělý! V příběhu byly i zajímavé vedlejší postavy. Celé to mělo charisma, rozhodně doporučuju a dávám 5 hvězd.

"Jako první vystoupil z kočáru otec, oblý a spokojený jako naducaná fazole vyloupnutá z lusku."

"Flossie si uvědomuje, že je v tom určitá síla, vůbec nic neříkat. V mlčení se už docela vyzná, zjišťuje, že jich existuje mnoho různých druhů."

"Copak není směšné všechno, když si udržuješ dostatečný odstup?"

Román Zeď je jednolitý text bez jakýchkoliv kapitol. Jedná se o zprávu, kterou napsala žena, jenž zůstala za neviditelnou zdí, sama v lovecké chatě, v přírodě, jen ve společnosti zvířat a musela se stát soběstačnou, aby přežila (pěstovala plodiny, musela i přes svůj odpor střílet zvěř, neustále se zásobit dřevem atd.)

Text na mě po nějaké době začal působit až meditativně, z toho mě pak vytrhlo poměrně kruté zakončení.

S hlavní hrdinkou jsem se v podstatě hned ztotožnila, celou dobu jsem obdivovala, jak se chopila práce a jak to zvládá. V myšlenkách se někdy vracela ke svému bývalému životu, mateřství, lidskému pokroku, svobodě, spěchu a shonu.

Bylo to výborné, vynikající! Navíc se tu sešlo několik témat, o kterých ráda čtu a přemýšlím.

V medailonku autorky je na konci napsáno, že v německy mluvících zemích je Zeď považovaná za kultovní knihu.

"Kdo běží, nemůže se dívat."

"O své tísni jsem vždycky mlčela; muž by mi nerozuměl a ženy, těm bylo podobně jako mě. A tak jsme raději klábosily o oblečení, přítelkyních, divadle a smály se s utajovanou bolestí v očích. Každá o tom věděla, a proto jsme o tom nikdy nemluvily. Byla to zkrátka cena, která se platila za schopnost milovat."

"S naší svobodou je to smutné. Pravděpodobně nikdy neexistovala jinde než na papíru."

3 01.01.2024

Autorka mě knihou Ostrov žije úplně dostala! Do příběhu zapracovala tolik krásných myšlenek...

Celé to do sebe pěkně zapadalo a navíc vždycky cením ekologický přesah. Ale vlastně úplně nejvíc oceňuju, že se autorka pokusila zachytit samotnou podstatu života. Celá kniha se mnou zkrátka nádherně zarezonovala.

Příběh se odehrává na ostrově v zátoce Steephill Cove, kde žijí lidé více v souladu s přírodou. Jednoho dne se na ostrově něco stane, život se promění a hrdinové se vydají na cestu...

Příběh s prvky magie, fantasy, ze kterého čiší láska k přírodě, je o hledání sebe sama. Zajímaví hrdinové, napětí a skvělé popisy okolí. Jen jsem měla pocit, že se některé informace vícekrát opakovaly.

Celkově svěží, originální a zamyšlení hodná kniha.

"Téměř každý člověk, kterého v životě potkala, byl neúplný. Kolik důvodů k takové neúplností našla. Někteří si ji způsobili sami. Zabývali se v životě něčím, co k nim nepatřilo. Ignorovali svoje poslání. Jiní se udržovali neúplní záměrně. Měli pocit, že nemohou být nikdy šťastní, rochnili se ve svém neštěstí, ve své smůle, zarputile odmítali udělat kroky, které by je z jejich katastrofy vyvedly."

"Vynucováním ještě nikdy nic nezískala. Trpělivostí, to ano."

"Grass má velké, živé, bušící srdce. Vejde se do něj mnoho lidí, mnoho zla, které páchají, a on se snaží najít jejich proč, to proč potom ospravedlní a vloží do svého velkého, vřelého srdce."

3 30.09.2023

(SPOILER) Havířovina mě docela bavila, bylo to napínavé, trochu tajemné a autorčin styl mi sedl.

Příběh o nepříliš úspěšné spisovatelce před čtyřicítkou, která se vrací po rozchodu k rodičům do rodné vesnice, a tam sepisuje svou třetí knihu o "Havířovině" - tajemném domě, jenž údajně přitahuje zlo.

Hlavní hrdinka zpovídá starousedlíky a z jejich výpovědí si skládá střípky mozaiky, co se v Havířovině kdy stalo, a do toho si mezi řádky řeší své osobní problémy.

Asi bych z příběhu vyškrtla (nebo pojala jinak) "románek" s truhlářem, ten mi tam přišel trochu jako pěst na oko a působil tak nějak rušivě, ale je to jen můj dojem

Jinak se kniha četla dobře, autorka v ní stihla naťuknout několik závažných témat, a bavilo mě i rozplétání příběhu. Konec na mě působil useknutě, pořád jsem byla ponořená v příběhu a najednou takový ten neočekávaný sek a konec...

Havířovinu můžu s malými výhradami doporučit.

3 20.06.2023

Naprosto skvělá kniha! Děj se odehrává v bagdádské čtvrti al-Batawín, ve válce, a v ruinách domů potkáváme úžasné panoptikum postav - stařenku Eliševu, která už spoustu let očekává návrat syna z války, vetešníka Hádího, který vykupuje a opravuje starý nábytek a rád si vymýšlí příběhy, šmelináře Faradže, ten skupuje domy v okolí, Al-Anwára, majitele plesnivého hotelu Arabství, který má asi 4 hosty, mladého novináře Mahmúda (ten hraje v příběhu stěžejní roli), Egypťana Azíze a další. V Bagdádu to v jednom kuse vybuchuje a v ulicích se válí části těl. Vetešník Hádí jednoho dne poskládá z jednotlivých kusů těl postavu "Frankensteina" a ten se stane nejhledanějším zabijákem ve městě.

Román je vícevrstevnatý, obsahuje prvky satiry, magického realismu, krutou válečnou realitu a i narážky na to, že vše, co je v televizi "musí být pravda".

Co se mi ale líbilo úplně nejvíc, byl ten mix postav, které jsem si už od začátku oblíbila.

Opravdu parádní kniha, doporučuju!

3 21.05.2023

(SPOILER) Knihy od Delphine de Vigan čtu ráda. Vždycky si vybere důležité, ať už nenápadné nebo třaskavé téma, a rozpracuje ho do příběhu, který donutí každého čtenáře k zamyšlení.

V této knize je to téma bezdomovectví.

Třináctiletá Lou potká osmnáctiletou bezdomovkyni No a snaží se ji zachránit. Lou má velmi vysoké IQ (moc mě bavily její myšlenkové pochody), což s sebou občas nese i komplikace. Její rodiče mají také své trápení, ale přesto Lou dovolí, aby s nimi No dočasně bydlela, než se dá dohromady (tady bylo krásně vykresleno, co dělá přítomnost No s matkou od Lou). Ze začátku to vypadá dobře, ale pak se vše zvrtne.

Lou je i vzhledem k věku ohledně No trochu naivní. Autorka se zamýšlí nad tím, kde je ta hranice, kdy se ještě lze vrátit do "normálního" života. No si toho v sobě nese příliš mnoho. Líbil se mi popis srážky reality lidí z jiných světů, v tomto případě těch doma a těch venku.

Jediné, co mi připadalo trochu nepravděpodobné, byl vztah Lou (zakřiknuté, pilné, o dva roky mladší) a třídního fešáka Lucase, který školu hodně ignoroval.

Knihu určitě doporučuju, je to silný text k zamyšlení.

3 09.05.2023

Miliónový jeep je naprosto strhující příběh!
Ta kniha je tak skvěle napsaná, že nemám slov. Styl psaní mi hodně sedl, připadal mi neskutečně vymazlený. A příběh samotný mě donutil přemýšlet, kde je ta hranice, kdy se ještě dají dát věci do pořádku a kdy už je to v háji.

Příběh mladého básníka, houslisty, emigranta, nekonečného snílka, lháře, zločince, hazardního hráče, megalomana a muže, který byl vždy přesvědčen, že má vše pod kontrolou. Sledujeme jeho život od malička až po hořký konec. Inspirací pro hlavní postavu byl Novákovi jeho otec. Dalšími postavami jsou manželka hlavního protagonisty (která teda musela mít nervy z oceli) jeho děti a různí lidé z různých fází jeho života. Hrdinův život i pád je líčen s upřímností a zároveň jakousi noblesou, což se mi líbilo.

No, ještě to budu chvilku rozdýchávat...

"A bytovky samy, ty laboratoře lidských konfliktů a územních agresí..."

" Ze všeho nejdůležitější je kontext, vždycky: neexistují žádné absolutní kategorie dobra a zla, všechno vždycky závisí na kontextu, který je pro každého pozorovatele, pro každého účastníka každé události jiný."

"Teď obíhala kolem dokola hranic města Radosti, Snu, Šílenství a Získaného zalíbení, aby se navrátila domů na barvu vášně, krve, sliznic, dluhů, prvního máje a exportérů Pravdy."

"Všechna stará euforie byla náhle zpátky včetně toho báječného pocitu, že mu prochází něco, čeho by se většina lidí vůbec neopovážila, že dává světu za vyučenou, že toho ví a prožívá víc, než kdokoliv jiný."

"Doma je doma a domov je výhradně otázkou kontextu."

"Popruhy byly zanedbatelná svízel, která neměla se svobodou nic společného, protože ta nemá nic společného s pohybem."

3 30.03.2023