Ivulka90 komentáře u knih
Thrillery a detektivky mám moc ráda, většinou je vrah očekávatelný , tady jsem tedy vraha očekávala, předpokládala, tipovala, ale nakonec jsem byla mimo..... Dvojice detektivů byla zvláštní, spíše mi byl sympatický Hess. Za mě ano, další povedená kniha ze severu...
(SPOILER) Kniha se čte sama... Dá se skutečně přečíst jedním dechem... Konec jsem tak trochu očekávala.
A teď můj osobní dotaz: Jsem jediná, kdo vidí podobnost mezi Půlnoční knihovnou a knihou Veronika se rozhodla zemřít?
Přečteno velmi rychle, ale já prostě nevím... Humor byl opravdu prvoplánový, taková lehká oddechovka. Ale nevím, jestli mám chuť číst další díly...
Zajímavé čtení - nepopírám, v podobném duchu píší i jiní autoři, ale Berry je pro mě jednička v tomto žánru.
Trošku mi to připomíná ono slavné - "Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět."
Kniha, na kterou jsem přemýšlela. Na tom, že i maličkost může hodně změnit, něco je (s touto myšlenkou se setkáváme i v jiných dílech - např. Muž, který sázel stromy).
Je pravdou, že děj nijak extrémně negradoval, ale já jsem to přijala - já jsem nečetla obyčejný román, ale román s filozofickými prvky - a tam to podle mě sedí =)
Kniha, která je velice čtivá a zajímavá. Je pravdou, že člověk tuší, jak příběh skončí, ale to mu nijak neubírá na síle.
Otázka viny a trestu je stále aktuální.
Analfabetka je po týdnu přečtená a já jsem nadšená. Stejně jako u Stoletého staříka byla kniha velice vtipná a svižná. Dovolím si říci, že Analfabetka se mi líbila snad ještě více, než již zmiňovaný Stařík.
Vtipná kniha bez přemíry flashbacků. Hlavní hrdinka oplývá dokonalým cynickým pohledem na svět. Prostě něco skvělého.
Předem musím přiznat, že tohle není můj oblíbený žánr, takže jsem asi zaujatá. V první řadě je to hrozná nuda, nuda, šeď.... Ačkoli tenhle typ literatury primárně nevyhledávám, mám takový dojem, že je to v podstatě "vykradená" série Božský... Neurazí, nenadchne...
Tak nějak nevím....... Asi jsem od knihy čekala víc. Nejsem puritán, takže mě explicitní popis sexuálních scén a poloh nijak nepobuřuje. Vadily mi ploché postavy, děj prakticky veškerý žádný (udějte si přepis porna a máte skoro to samé). Zaujal mě konec (příliš šokující nebyl, tušíte to asi od půlky, ale za to má autorka plusové body)..... Za večer přečteno, ale musím si něčím zpravit čtenářskou chuť...
Alana Aldu mám neodmyslitelně spokojeného se seriálem M.A.S.H., ale po přečtení knihy ho vidím i jinak. Jeho laskavý humor, se kterým komentuje veškeré dění, mě dostal.
Prokleté dítě - ano, je potřeba si skutečně uvědomit, že je to dílo inspirované Rowlingovou, nikoli jí celé napsané.
Když se pokusím nespojovat si úplně hru s řadou knih, pak dojdu k tomu, že je to opravdu skvělena psané. Nesmíme zapomínat, že nečteme román a řadu detailů si musíme domýšlet a představovat, stejně jako když čteme divadelní hry od Čechova, Shakespeara a dalších.
Další z řady vzpomínkových knih - ač jsem jich přečetla již několik, nikdy mě asi nepřestane šokovat, čeho všeho byli lidé schopni. Pokud otevřete libovolnou knihu, která je postavena jako vzpomínky na koncentrační tábory, dozvíte se o zvěrstvech, která byla na lidech páchána, o tom, jak podmínky mohly člověka dergadovat téměř na zvíře, nebo jak člověk postupem času otupí.
Ano, všechny ty hrůzy se skutečně děly a myslím si, že by to nemělo být zapomenuto - nezapomínejme, že jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří by si přáli nástup těchto starých pořádků.
Konečně jsem se dostala na konec posledního dílu. A musím říct - díky bohu.
Trilogii jsem dočetla s jistou dávkou sebezapření, protože zásadně neodkládám knihy, které jsem číst začala.
Takže si dovolím malé shrnutí - Naivní mladá panna se shodou náhod dostane k zešílení (údajně) nádhernému milionáři, který se sám vypracoval a není mu ani třicet let, má však psychické problémy, které se odráží v jeho sexuálním životě - nesmíme také zapomenout na jeho bývalou dominu, po které chtěl už jen samé sub. Hlavní hrdinka bez jakékoli sexuální zkušenosti hodlá vyzkoušet BDSM, které ji neuchvátí a uteče, ale potom se vrací a zjišťuje, že to není zas tak špatný - pozor připravte se na konec o sladkosti tureckého medu - a nakonec se vezmou a mají spolu děti, žijí v nádherném domě, ona bez zkušeností vede nakladatelství, které pro ni manžel koupil, a společně vyhazují z oken miliony a miliony amerických dolarů.
Kniha již nebyla tak čtivá, jako předchozí díly. Autorka se asi snažila narychlo zaměřit na původ psychických problémů hlavního hrdiny a také hodit do děje nějaké to napětí - pokus o únos, únos... Ale podle mne se jí to moc nepovedlo. Ne nejlépe dopadlo i průběžné zařazování retrospektivního vyprávění, které vás při čtení může splést, ale ono to vlastně ani moc nevadí.
Chápu, že se najdou čtenářky, které budou hltat každé slovo, a je to naprosto normální a v pořádku - jsou to ideální knihy pro odpočinek, kdy nemusíte přemýšlet, ale běda, jak o tom přemýšlet začnete.
Literární scéna potřebuje podobné autorky, aby se čtenářky mohly zasnít (no, některé asi ano). Ale já vím, že se k podobnému žánru vracet nebudu.
Kniha se četla dobře, ale byla asi nejslabsich z knih, ktere jsem od autorky cetla - asi je to i tim, ze je treti v poradi a princip vystavby pribehu je porad stejny. u všech knih teto autorky, ktere jsem cetla, vidim inspirace Panoptikem od J. Deaverra.
Po přečtení celé trilogie se nemůžu ubránit srovnání s Hunger games - ty jsou, alespoň podle mého názoru, mnohem lepší, dotaženější do konce. Byla jsem zvědavá, jak bude vypadat filmové zpracování. Neměla jsem to dělat, vcelku dobrý dojem z knížky byl tou "slaďárnou", kterou z ní udělali filmaři, dost narušen.
Podtrženo a sečteno - není to špatná oddechovka, ale už se k těmto knihám asi nevrátím.
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. Nemám ráda klasickou červenou knihovnu ve stylu ona ho chce, ale je chudá a on bohatý, nebo on ji nechce, ale pak chce a zas je jeden z nich švorc. Tohle bylo něco trochu jiného. Sice je od začátku více méně jasné, jak to všechno dopadne, ale vzhledem k myšlence o eutanazii je to všechno zajímavější. A - přiznávám se bez mučení - Willův cynismus a sarkasmus mě nejednou pobavil.
Takže podtrženo a sečteno - je to milá knížka s předvídatelným dějem, která je - alespoň pro mě - dobrou oddechovkou...
Celá série je konečně dočtena a já si říkám - nebylo to zlé, ale raději již nikdy více.
Nejdříve jsem musela přestat srovnávat knihu a seriál, protože jsou to dvě zcela samostatná díla, pak jsem si teprve mohla začít vychutnávat knihu. Seriál sice vycházel z knihy, ale musíme se na něj dívat jako na samostatné dílo.
Některé části knihy jsou zkratkovité, ale nejsem si jistá, jestli to vadí. Kniha mě dostala. Nebrala jsem ji jako román nebo jako knihu povídek, ale jako částečně dokumentární dílo.
Když to všechno shrnu - kniha není jako seriál, který zbožňuju, ale má nezpochybnitelné kouzlo. Podle mě stojí za přečtení.
Je pravdou, že tato kniha má pomalejší rozjezd než první díl trilogie, to jí ovšem neubralo na atraktivnosti a čtivosti.
Opět jsem ji přečetla téměř jedním dechem.
Jádrem je velice zajímavá zápletka. Přestože od začátku víme, že hlavní hrdinka dané vraždy nespáchala, tak téměř dokonce nevíme, kdo je skutečným vrahem. Velice mne zaujaly i spletité vztahy mezi jednotlivými postavami.
Hned se musím pustit do posledního dílu této úžasné krimi trilogie.
Velice zajímavá kniha.... Hlavní je nelitovat - lítost nikomu nepomůže.