Ivulka90 komentáře u knih
Kniha vzpomínek, ze kterých mrazí. Ačkoli jsem se jako studentka během besed setkala s několika přeživšími holocaust (chcete-li šoa či hebren), nikdy mě toto téma asi nepřestane fascinovat - lidská krutost i ohleduplnost na jednom místě.
Události kolem 2. světové války nesmí být zapomenuty - a jak sám Miloš Bondy říká - nemůžeme ani odpustit, ani zapomenout....
Kniha je pro studenty historie naprostým základem, pokud chtějí pochopit dějiny středověké Evropy. Nesporným faktem však je, že se v ní objevují i zavádějící (pokud nechci říct vyloženě nepravdivé) informace - to jsem se -prosím pěkně - dozvěděla během zkoušky od samotného autora (Dle doc. Dršky má ale tyto "nesmysly" na svědomí paní Picková =D )
Po přečtení prvního i druhého dílu se nemůžu zbavit dojmu, že jejich spojení do jednoho filmu (který jsem už viděla) bylo šťastné. Nestává se často, aby se mi film líbil více než jeho předloha, ale tady se to stalo.
Ale i tak - oba díly jsou příjemnými oddychovkami, které neurazí, ale ani nijak extrémně nenadchnou.
Co o tomhle dílu pentalogie říct? Čte se dobře, nenadchne, neurazí.... Trošku mi vadil vložený příběh o vlčici, ale to je můj problém. Jdu se podívat i na další díly, třeba to bude časem lepší....
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. Nemám ráda klasickou červenou knihovnu ve stylu ona ho chce, ale je chudá a on bohatý, nebo on ji nechce, ale pak chce a zas je jeden z nich švorc. Tohle bylo něco trochu jiného. Sice je od začátku více méně jasné, jak to všechno dopadne, ale vzhledem k myšlence o eutanazii je to všechno zajímavější. A - přiznávám se bez mučení - Willův cynismus a sarkasmus mě nejednou pobavil.
Takže podtrženo a sečteno - je to milá knížka s předvídatelným dějem, která je - alespoň pro mě - dobrou oddechovkou...
Celá série je konečně dočtena a já si říkám - nebylo to zlé, ale raději již nikdy více.
Závěr trilogie - no, upřímně, některé události se daly předpokládat, jiné byly vcelku překvapivé. Nemůžu - vhledem žánru - hodnotit uvěřitelnost, ale nebylo to špatné.
Jsem člověk, který neodkládá rozečtenou knihu, proto jsem se rozhodla, že sérii přečtu celou. Jsem zvědavá, co přinesou další díly.
Stejně jako předešlý díl mi chvílemi kniha silně připomínala Sirotčinec slečny Peregrinové, Harryho Pottera a Percyho Jacksona, přesto mi to nijak nevadilo. Kniha byla i tak pro mě velmi čtivá.
Ke knize jsem se dostala více méně náhodou a byla jsem velmi mile překvapena - nic jsem neočekávala, jen se nechala příběh plynout. Musím přiznat, že některé události se daly dost dobře předpokládat (např. jak to dopadne s Clary a Jacem), ale to mi nijak nevadilo. Brala jsem to jako oddechovku.
Musím se ale přiznat, že jsem přemýšlela, co mi kniha připomíná - mám to! Něco mi připomínalo Sirotčinec slečny Peregrinové, něco zase Harryho Pottera a Percyho Jacksona, ale výsledek vůbec není špatný.
Po přečtení knihy jsem došla k tomu, že Adina Mandlová byla velice zajímavá osobnost. Z mého pohledu značně rozporuplnná, ale rozhodně zajímavá.
Zajímavé čtení - nepopírám, v podobném duchu píší i jiní autoři, ale Berry je pro mě jednička v tomto žánru.
Alana Aldu mám neodmyslitelně spokojeného se seriálem M.A.S.H., ale po přečtení knihy ho vidím i jinak. Jeho laskavý humor, se kterým komentuje veškeré dění, mě dostal.
Nejdříve jsem musela přestat srovnávat knihu a seriál, protože jsou to dvě zcela samostatná díla, pak jsem si teprve mohla začít vychutnávat knihu. Seriál sice vycházel z knihy, ale musíme se na něj dívat jako na samostatné dílo.
Některé části knihy jsou zkratkovité, ale nejsem si jistá, jestli to vadí. Kniha mě dostala. Nebrala jsem ji jako román nebo jako knihu povídek, ale jako částečně dokumentární dílo.
Když to všechno shrnu - kniha není jako seriál, který zbožňuju, ale má nezpochybnitelné kouzlo. Podle mě stojí za přečtení.
Prokleté dítě - ano, je potřeba si skutečně uvědomit, že je to dílo inspirované Rowlingovou, nikoli jí celé napsané.
Když se pokusím nespojovat si úplně hru s řadou knih, pak dojdu k tomu, že je to opravdu skvělena psané. Nesmíme zapomínat, že nečteme román a řadu detailů si musíme domýšlet a představovat, stejně jako když čteme divadelní hry od Čechova, Shakespeara a dalších.
Další z řady vzpomínkových knih - ač jsem jich přečetla již několik, nikdy mě asi nepřestane šokovat, čeho všeho byli lidé schopni. Pokud otevřete libovolnou knihu, která je postavena jako vzpomínky na koncentrační tábory, dozvíte se o zvěrstvech, která byla na lidech páchána, o tom, jak podmínky mohly člověka dergadovat téměř na zvíře, nebo jak člověk postupem času otupí.
Ano, všechny ty hrůzy se skutečně děly a myslím si, že by to nemělo být zapomenuto - nezapomínejme, že jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří by si přáli nástup těchto starých pořádků.
Trošku mi to připomíná ono slavné - "Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět."
Kniha, na kterou jsem přemýšlela. Na tom, že i maličkost může hodně změnit, něco je (s touto myšlenkou se setkáváme i v jiných dílech - např. Muž, který sázel stromy).
Je pravdou, že děj nijak extrémně negradoval, ale já jsem to přijala - já jsem nečetla obyčejný román, ale román s filozofickými prvky - a tam to podle mě sedí =)
Příjemná oddechovka =) Nic moc od knihy nečekat, nebudete zklamaní.