Ivulka90
komentáře u knih
Je to i můj život
Jodi Picoult
Je to i můj život - kniha na kontroverzní téma, která mě donutila přemýšlet. Přemýšlet nad tím, co je morální? Co je správné? Je vždy morální to, co je správné? Tohle je jen část otázek, které vyvolala.
Nenávidět Sáru bylo strašně jednoduché. Na druhou stranu, co my víme, jak bychom se ve stejné situaci zachovali? Mně osobně se příčí myšlenka na to mít dítě, které by bylo obětním beránkem ve prospěch dítěte jiného, myšlenka na dítě, které by bylo předem zrozeno jako zdroj "náhradních dílů". Co je ale člověk ochoten udělat pro vlastní dítě? Kam až je ochoten dojít?
Podle mého názoru se jedná o knihu se zajímavým námětem, kterou stojí za to si přečíst.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Kniha, která je velice čtivá a zajímavá. Je pravdou, že člověk tuší, jak příběh skončí, ale to mu nijak neubírá na síle.
Otázka viny a trestu je stále aktuální.
Čeští panovníci a prezidenti od Sámovy říše po Miloše Zemana
Roman Cílek
Kniha je sice napsána čtivě, ale informace v ní je třeba brát s rezervou. Někdy si člověk není jistý, zda se nejedná jen o překlep (např. umístění Zličanů do Kuřimi, správně je Kouřimi), či reálnou faktografickou chybu (poprava 27 předáků českého stavovského povstání je datována do roku 1620, přesně 21. 6. 1620, tím by ale následek předcházel důsledku).
Lolita
Vladimir Nabokov
Kniha, která ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem zhnusena chováním člověka, který takovýmto způsobem týrá a zneužívá děti. Na druhou stranu jsem byla nadšena ze stylu, kterým je kniha napsána. Ač to bude znít podivně, tak Nabokov povýšil příběh o pedofílii na umění.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Analfabetka je po týdnu přečtená a já jsem nadšená. Stejně jako u Stoletého staříka byla kniha velice vtipná a svižná. Dovolím si říci, že Analfabetka se mi líbila snad ještě více, než již zmiňovaný Stařík.
Vtipná kniha bez přemíry flashbacků. Hlavní hrdinka oplývá dokonalým cynickým pohledem na svět. Prostě něco skvělého.
Můj život po životě
Michal Viewegh
Tuhle knihu jsem otevřela po doporučení přátel. Konečně kniha od Viewegha, která se mi "líbila". Celkem druhá, první jsou Báječná léta pod psa.
Kniha je ve své podstatě založena na materialismu autora, na jednu stranu se nedivím - aktivní, samostatný člověk je najednou odkázán na pomoc okolí, není ani schopen vydělávat peníze pro svou rodinu; na druhou stranu - brečet po nemožnosti ochutnávat vína v Jižní Americe je dle mého v dané situaci dost dětinské, ale je to autorův životní styl, tak na jednu stranu proč ne.
Asi jen zdravotník, lékař, psycholog,... nám může říct, nakolik si jen stěžuje a fňuká a nakolik je to "otevřená" zpověď.
Každopádně je to velice poutavé čtení.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Tak je ta kniha za mnou a já nevím... Údajně se jedná o "klasiku a jednu z nejlepších knih", ale já to tak nevidím... Jazyk je na jednu stranu zajímavý a klobouk dolů před překladatelem, který se do tohoto díla pustil, ale všeho moc škodí, a proto mi byl "týnovský" jazyk brzy velice, opravdu velice protivný. I to může být jedním z důvodů, proč jsem k této knize nezahořela "láskou na celý život".
Navíc jsem se nějak nemohla donutit, aby mi bylo, byť i jen na chvíli, Alexe líto. Vždy, když už to vypadalo, že ho budu litovat, tak jsem si vzpomněla na všechny hrůzy, kterých se dopustil na ostatních, a bylo po lítosti. Podle mne si svůj osud zasloužil, ale je to asi dáno tím, co jsem v životě zažila.
Suma sumárum - myšlenka velice zajímavá, ale její zpracování je poněkud nedotažené, pokud to tak mohu říct. Hlavním negativem, alespoň pro mne, byl "týnovský" jazyk, který mi byl, jak už jsem zmiňovala, po chvíli velice protivný.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Za mne plný počet bodů. Tuto knihu jsem skutečně přečetla jedním dechem, během jediného odpoledne. A byla jsem z ní nadšená.
Nelze k ní přistupovat jako ke klasickému hororu, ale spíše jako ke sci-fi, nebo ještě lépe k mysterióznímu příběhu. Takto jsem ji pojala já a skutečně mne uchvátila.
Příběh je velice čtivý, neotřelá zápletka, a hlavní pro mne byl fotografický materiál, který celou knihou prostupoval. Fotografie plně korespondovaly s textem a já jako čtenář jsem měla chvílemi pocit, že jednotlivé postavy z příběhu existovaly.
Skutečně dobrá kniha. Už se těším na její pokračování =)
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Tato kniha byla velice čtivá. Prvních asi 150 stran bylo nekonečných, následoval střed, který je vcelku čtivý, ovšem závěrečných asi 200 stran bylo - ostatně jako u každé knihy Milénium - strhujících.
Konec, který pro nás autor připravil, se dal víceméně očekávat od začátku, ale příběh byl úžasně vystavěn.
Když shrnu své pocity z celé trilogie, pak první díl byl nejlepší, měl spád, nápad... Druhý díl já osobně hodnotím jako nejslabší článek série - to hlavně k vůli velké míře za vlasy hodně přitažených momentů. Poslední část, která uzavírá sérii, byla opět velice čtivá, ovšem alespoň pro mne nedosahuje kvalit dílu prvního.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Je pravdou, že tato kniha má pomalejší rozjezd než první díl trilogie, to jí ovšem neubralo na atraktivnosti a čtivosti.
Opět jsem ji přečetla téměř jedním dechem.
Jádrem je velice zajímavá zápletka. Přestože od začátku víme, že hlavní hrdinka dané vraždy nespáchala, tak téměř dokonce nevíme, kdo je skutečným vrahem. Velice mne zaujaly i spletité vztahy mezi jednotlivými postavami.
Hned se musím pustit do posledního dílu této úžasné krimi trilogie.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Jedná se o první knihu, kterou jsem četla od severského autora. Musím říct, že za mne je to prostě bomba - skvělá kniha, která má pravda poněkud pomalejší rozjezd, ale pak to jede.
Velice zajímavá zápletka, a i když člověk ví, že chvílemi je děj lehce přitažený za vlasy, tak to Larssonovi s klidem v duši odpustím. Okamžitě začínám číst další díl.
Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
Přítelkyně z domu smutku je velmi čtivá kniha, ale už se k ní nehodlám nikdy vracet. Ano, popisuje věznění politických vězňů a vězňů trestaných za "normální" zločiny.
Chvílemi mi přijde, jako kdyby si autorka neuvědomovala, že je ve vězení, a očekávala zacházení jako v hotelu. Nemohu si pomoci, ale její vyprávění na mne působí velmi arogantně.
Je nutné si uvědomit, že z pohledu tehdejšího práva byl důvod pro její věznění - pokud nebyla ochotna řídit se právním řádem, pak musela očekávat sankce. Neříkám, že je to správné nebo že by to tak mělo být, ale bylo.
Padesát odstínů svobody
E. L. James (p)
Konečně jsem se dostala na konec posledního dílu. A musím říct - díky bohu.
Trilogii jsem dočetla s jistou dávkou sebezapření, protože zásadně neodkládám knihy, které jsem číst začala.
Takže si dovolím malé shrnutí - Naivní mladá panna se shodou náhod dostane k zešílení (údajně) nádhernému milionáři, který se sám vypracoval a není mu ani třicet let, má však psychické problémy, které se odráží v jeho sexuálním životě - nesmíme také zapomenout na jeho bývalou dominu, po které chtěl už jen samé sub. Hlavní hrdinka bez jakékoli sexuální zkušenosti hodlá vyzkoušet BDSM, které ji neuchvátí a uteče, ale potom se vrací a zjišťuje, že to není zas tak špatný - pozor připravte se na konec o sladkosti tureckého medu - a nakonec se vezmou a mají spolu děti, žijí v nádherném domě, ona bez zkušeností vede nakladatelství, které pro ni manžel koupil, a společně vyhazují z oken miliony a miliony amerických dolarů.
Kniha již nebyla tak čtivá, jako předchozí díly. Autorka se asi snažila narychlo zaměřit na původ psychických problémů hlavního hrdiny a také hodit do děje nějaké to napětí - pokus o únos, únos... Ale podle mne se jí to moc nepovedlo. Ne nejlépe dopadlo i průběžné zařazování retrospektivního vyprávění, které vás při čtení může splést, ale ono to vlastně ani moc nevadí.
Chápu, že se najdou čtenářky, které budou hltat každé slovo, a je to naprosto normální a v pořádku - jsou to ideální knihy pro odpočinek, kdy nemusíte přemýšlet, ale běda, jak o tom přemýšlet začnete.
Literární scéna potřebuje podobné autorky, aby se čtenářky mohly zasnít (no, některé asi ano). Ale já vím, že se k podobnému žánru vracet nebudu.
Padesát odstínů temnoty
E. L. James (p)
Tak další díl této ságy. První díl jsem přečetla tak trochu s očekáváním, co to bude. další díly jsem četla jenom proto, abych zjistila, jak to dopadne.
Ano, uznávám, že je kniha čtivá - u mne se možná jednalo o touhu, zbavit se toho naprosto nerealistického blábolu. Když jsou v prvním díle vykresleny postavy jako velmi ploché, tak jsem čekala - asi jsem opravdu naivní -, že budou v tomto díle dotaženy, ale ono ne.
Popis sexu je neustále stejný, takže po chvíli si člověk říká, že z toho jejich "okořenění" se stává pěkná rutina, ale to je jen pohled čtenáře, který z této knihy nebyl odpálený.
Zápletky jsou více či méně výsměchem, pokud už se nějaká objeví a má jistý potenciál, tak jej autorka s citlivostí tanku Sherman zašlape do země, což je ještě patrnější v dílu posledním.
Takže suma sumárum - pro mne to byl velmi čtivý blábol s velice zajímavým psychologickým podkladem, který ale už nikdy nevezmu do ruky.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Tak jsem se tedy odhodlala a přečetla všechny 3 díly. Už první díl mi přišel jako blábol - neustálé opakování frází, Christian je prostě boží, dodnes nechápu, jakým způsobem mu visí ty kalhoty na bocích.
Kladně za sebe hodnotím námět - tedy spíše jeho psychologickou povahu, která je potom detailně vysvětlena v dalších dílech. Podobné téma se v naší literatuře nevyskytuje, takže není s čím srovnávat.
Kniha je podle mne vhodná pro toho, kdo chce naprosto vypustit, vypnout a nepřemýšlet o ničem, protože když začnete přemýšlet, tak dojdete k tomu, že je to "pohádka pro dospělé" dosti přitažená za vlasy.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Líbila se mi tato kniha? To je otázka. Ano, téma bylo bezesporu zajímavé.
Dojmy z četby jsou rozporuplné - kniha je velmi pesimistická, hlavní hrdinka je ztělesněním pesimismu. Řada událostí je líčena tak, že se člověk, znající historii, musí zamyslet, zda je pravdou to, co píší odborné publikace, anebo velmi zaujatý pohled autorky, která nám ukazuje, že Němky byly chudinky. Nikdo nepopírá, že se neměly nejlépe, ale co je moc, je moc.
První část knihy měla spád a já se od ní nemohla odtrhnout, ale pak přišel zlom, já knihu dočetla s jistým sebezapřením.
V částečně mi svou manipulativností připomíná Habermannův mlýn. Ale to je jen můj názor.
V závěru knihy se objevuje věta, že Gerta strávila zbytečný a nenaplněný život, v některých pasážích knihy jsem přemýšlela o tom, že čtení některých pasáží je také zbytečné
Habermannův mlýn
Josef Urban
Ano, kniha bezesporu předkládá zajímavé a stále diskutované téma.
Za mne se však jedná o dílo, které mi celou dobu ukazuje, jak byli Češi po válce nespravedliví. Je to, alespoň pro mne, velice manipulativní dílo, které mi stále předhazuje, co si mám myslet.
