Ivy komentáře u knih
Místy mě ta absurdita pobavila, jinak to byla klasická povinná četba. Štěstí, že tak krátká díky čemuž se mi ve výsledku líbila. Vidět tohle drama na živo by bylo určitě o ničem jiném.
U některých spisovatelek mě udivuje odvaha pouštět se do pokračování nudných příběhů. Tady naopak, i když je na toto téma knih jak máku, lituji, že pokračování Jace a Bethany není. Stejně jako první díl je tohle (aspoň pro mě) kvalitní příjemná četba a skvělé vůbec ne nudné zápletky - kniha mě jednoduše bavila :).
Tuhle knihu mohu číst dokola a dokola a zřejmě mě nikdy neomrzí. Což je, co říct vezmu-li v potaz můj vztah k povinné četbě k maturitě :D. Podle mě nejpovedenější příběh od Austenové. Zkoušela jsem i její další díla, ale žádný mě neupoutal abych ho dočetla nebo se k němu vrátila.
Kniha mi přišla pod ruku o nudný prázdninový den, kdy jsem jí přečetla během jednoho dne. Odpočinková, příjemná kniha, která mě překvapila v tom, že neskončila jak jsem od začátku čekala a jak tomu většinou bývá :).
Většinou s přibývajícími díly se snižuje jejich kvalita. Tady to ale není pravda. Řekla bych, že nejlepší díl série (ne, že by předešlé dva byly o tolik horší nebo špatné). Ani u třetí knihy mě příběh Gideona a Evy nenudil. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Pro mě to byl příběh v podstatě o ničem. Působilo to na mě tak, že spisovatelka nevěděla kam zakomponovat tu spoustu sexu a do tohohle příběhu se mi to v takové míře moc nehodilo.
Teď už se na jejich příběh dívám jinak, ale když mi bylo třínáct nechala jsem se tím unést a nenechala na Edwarda a Bellu dopusti :).
Protože tohle byla asi první kniha o tomhle tématu do které jsem se postila musím říct, že se mi líbila. Teď když čtu další a další knihy na podobné dějově a srovnávám je mezi sebou určitě 50 odstínům nepatří vrchní příčky, ale takový ten lepší průměr. Přesto mě kniha bavila. Příběh Anastazie a Christiana byl (když jsem to četla) originální a něco nového teď už je toho ale spousty.
Moje první kniha od této autorky (do téhle doby i poslední). Na zahnání nudy je tato kniha dobrá, ale víc bych od ní nechtěla.
V poslední době na tohle téma vychází tolik knih, že osočovat jednu autorku jak kopíruje druhou je zbytečný. Na tohle téma se dá být kreativní a originální, ale v rámci mezí jinak je to všechno stejný. Kniha se číst dala, příběh je hezký a pokračování se mi líbilo více než první díl.
No, ne že by si oproti prvnímu dílu kniha nějak polepšila, ale drobe lepší to bylo. Událostí se tam seběhlo víc, některé bych úplně vypustila, ale co... jsem zvědavá o čem bude třetí díl, protože si myslím, že už v prvních dvou bylo řečeno maximum a i tak to byla nuda, třeba třetí díl předčí má očekávání, ale pochybuji o tom.
Přečteno během pár dnů takže si dokážete představit jak mě kniha bavila. Líbilo se mi jak se jejich vztah vyvýjel. Nejdřív po ní štěkal a choval se jak osel a pak jí na rukou nosil - pro duši jako je ta moje to byl blahodárný balzám. Teším se na další díl :).
Knihu jsem četla několikrát, narazila jsem na ní náhodou (nevšednímu zpracování grafické stránky knihy opravdu zaujme) a díky ní jsem objevila Nikkiho, kterému jsem naprosto propdala :D (ne, neva, že mu je okolo padesáti :D). Opravdu upřímné a zajímavé nahlédnutí do jeho života. Nejvíc mě fascinovala jak se probral z kómatu a pobavil mě jeho rozhovor v rádiové stanici.
Při čtení jsem se občas měla chuť knihu odložit, prostě mi na ní něco nesedlo, ale nakonec se mi jí povedlo zdárně dočíst. Jako příběh je to opravdu zajímavé. Zaujalo mě to jeho pátrání po tom jak to všechno doopravdy v jeho minulosti bylo. V jednu chvíli když do posledního detailu popisoval výrobu a používání jeho nejoblíbenějších drog jsem si ironicky říkala hmm... díky za poučení fakt se bude hodit. Nejzajímavější částí byly z doby jeho léčení, když mu svěřili do péče jeho dcerky.
Neříkám, že jiným se kniha nemůže líbit, ale pro mě to byla nuda nad nudu. Zřejmě si pokračovaní přečtu, nic to ale nemění na to jak mě kniha zklamala. Jejich vztah mi po chvilce přišel jen jedno a to samé, ze začátku dobrý, po chvilce nudný, uspávající. Řekla bych, že kniha byla úplně bez akce, postrádala jsem jakousi zajímavější zápletku. Navíc nepřijde mi až takový terno, že se pokaždý při sexu převlékne za něco jiného. To, že jí něco provede aby ho opustila bylo jasný už od začátku, jinak by se spisovatelce těžko psalo pokračovaní. Navíc se mi přes 400 stran na takový příběh zdá moc, prostě to měli zkrátit a ušetřili by mě trápení, protože se mi kniha míst četla tak jako se mi čte povinná četbu k maturitě.
Někomu by mohlo vadit, že tu chybí zápletka, nějaká dramatická událost, protože už od prvních řádků knihy je jasné kam tohle dospěje - ke šťastnému konci, ale mě to rozhodně na škodu nepřišlo. Bylo mi celkem vtipné jak si pokaždé když na to několikrát přišlo nebyly schopní říct pravdu o svých citech do očí. Odpočinková četba, přečteno s přestávkami během jednoho dne nedokázala jsem se od toho odtrhnout dokud jsem nebyla na poslední stránce.
Naprosto nechápu, co se na téhle knížce ostatním nelíbí. Od začátku to na mě sice neudělalo dojem, protože přímo srovnávat knížky, která je lepší zvláště ještě s 50 odstíny, to mě moc neoslovilo, ale kniha se mi četla hezky, příběh to také není špatný a už netrpělivě čekám na další díl. Kate se mi zalíbila svojí nevšední profesí mága přes počítače, inteligencí a svojí vzdorovitostí. No a Dominik... kapitola sama o sobě, kdo by takový chlapa nežral? :D. Štěstí, že jsem se nedala ovlivnit zlými jazyky, kteří nepřipouští, že by se někomu jinému kniha mohla líbit.
Přestože to byla povinná četba kniha mě opravdu bavila a četla jsem jí ráda. Je poutavě napsaná, tak nějak bez emocí a opravdu vám podá pravdivý obraz toho jak to bylo kdysi.
Asi moje nejoblíbenější kniha od téhle spisovatelky. Už jenom protože hlavní hrdinka nebyla jak ze žurnálu, prožila si svoje a spíš než problémy s kluky (jako ve většině těchhle románů) se prala sama se sebou.
Líbil se mi pohled dvou lidí na stejnou věc ale z úplně jiné strany. Kniha je originální - matka a dcera proti nemoci, která změnila život celé rodině. Navíc není to jen nudná porucha příjmu potravy, ale i obsesivně kompulzní porucha s kterou se musí vypořádat, což je zajímavé a hlavně neohrané.