Ja.Yitka komentáře u knih
Jsem velmi příjemně překvapena a moc nechápu proč má knížka tak nízké hodnocení. Měla spád, vykreslení charakteristiky postav bylo také dobré, je pravda že v některých chvílích se tam člověk mohl trochu ztrácet a některé osudy nebyly úplně dotažené ale i přesto ji hodnotím velmi kladně. Popis přírody, pár strašidelných historek, zápletka i napětí tam bylo. Přečteno za dva večery. Za konec a modrý svetr dávám jednu hvězdu dolů ale určitě si ráda další knihy od této autorky přečtu.
Příběh byl super, děj měl spád, krátké kapitoly držely tempo, možná místy trochu rozvláčné vzpomínky ale nuda to rozhodně nebyla. Jednu hvězdičku dávám dolů za neuvěřitelný a za mě trochu přitažený závěr. Ale to prostředí, zajímavý námět a pro mě i nově zjištěné zajímavosti o Fidži - super, doporučuji ;)
Za mě velmi slabé, trochu jsem doufala že se přiblíží kvalitám Klevisové nebo Březiny, ale opravdu mi to přišlo spíše jako new adult s detektivní zápletkou. Vztah mezi hlavními postavami kriminalistů byl jak z podprůměrné červené knihovny, celkovou linii příběhu dost upozadil, rozklíčování případu a závěr knihy mě nenadchl a ani nijak zvlášť nepřikvapil. Další knihu asi vynechám ale mladé autorce fandím a třeba ji za pár let zase zkusím :) Půl hvězdičky jsem přidala za povedenou obálku.
V první třetině knihy mě hrozně rozčilovalo skoro všechno a říkala jsem si, jestli to mám vůbec číst, když mi to tak zvedá tep ale pak už nešlo přestat. Průhledné a připravené chování kvůli budoucím tahanicím a soudu bylo jasné i čtenáři od počátku jednotlivými vstupy mezi kapitolami. Kdybych to bohužel v nedávné době nezažila u kamarádky, která se stále soudí o svěření péče, řekla bych že to je přitažené za vlasy, ale s lítostí musím říct, že právě tyhle hnusné šarvátky, slovíčkaření a každé gesto je právě to na čem se nejvíc točí právníci. Autor to vystihl velmi věrohodně. Druhá poloviny knihy byla trochu zrychlená, hlavně závěr mi přišel docela "hopem" ale jak mi někdy otevřené konce nevadí, v tomto případě jsem tak moc doufala v nějaký dobrý konec, že jsem byla hlavně ráda že už konec je a že to dopadlo jak to dopadlo :) Každopádně zajímavé téma, dobře uchopené, zajímavě a svižně psané, mohu doporučit.
Souhlasím s většinovým názorem, že to bylo příjemné oddychové čtení. Krom extrémně pozitivní a perfektní hlavní postavy se mi líbilo vykreslení charakterů všech osob, záhada byla na vedlejší koleji ale vůbec to nevadilo. Chvílemi jsem se i příjemně pobavila a zasmála a závěrem jsem ráda, že konec skončil trochu jinak než se očekávalo, to mě potěšilo celkem dost.
Nazdar prcino Lulino!
Od začátku mi bylo jasné, že to je mimo žánr který standardně vyhledávám. Po velkém nadšení švagrové se ve mě ale probudila zvědavost. Upřímně, kdybych nebyla ovlivněna doporučením očekávajícím zpětnou vazbu, knížku bych zcela jistě odložila velmi rychle. Inspirace a pokus o variaci na český Sex ve městě a 50 odstínů šedi je zjevná (to jsem teda taky nečetla, ale taky jsem tomu dala šanci), především těch sexuálních scén tam je dost, ale víc než vzrušující mi přišly úsměvné, ale nemám moc s čím porovnávat a nejsem cílová skupina. Co se týče vulgarit myslím, že debžot (tenhle výraz jsem neslyšela od ZŠ :D), šulini, prciny, frndičky a buchtičky nikoho moc pohoršit snad nemohly :) Chybějící uvozovky jsem postrádala hodně a psaná forma šišlající dcery mě vyloženě bolela do očí. Závěrem ale i něco pozitivního - v pár situacích, spíše v druhé části knihy, jsem se párkrát zasmála a podívala jsem se trochu do života a myšlení (v té době) začínající české herečky. Ještě se někde musím podívat co na to říkal pan Drábek, myslím že z velké části byla knížka autobiografická, což bylo také zajímavé.
Kniha se mi moc líbila. Tématům ohledně druhé světové války se spíše vyhýbám, poslední dobou jich je až dost a povětšinou jsou psány z pohledu Židů, prostředí koncentračních táborů apd. V tomto případě začíná knížka nadšením malé obdivovatelky Hitlera, ačkoli celá rodina není vyloženě nakloněna nacismu. Každopádně je dobré uvědomit si, že i pro Němce, v tomto případě pruské, nebyla (obzvláště poválečná) doba také vůbec jednoduchá. Téma dětských míšenců, kteří vznikly v této těžké době, ať už v lepší případě z lásky a okouzlení americkými či cizineckými vojáky, nebo v horším případě ze znásilnění, je velmi těžká ale také velmi zajímavá a řekla bych že celkem opomíjená. Onemocnění alzheimerem nebo transgeneračními přenos traumat jsem vnímala spíše okrajově. Kniha měla skvělý spád, vůbec mi nevadilo střídání vzpomínkového období se současností, závěr byl asi až trochu moc happy end ale potěšil mě a celkový dojem knihy nezkazil. Doporučuji.
Od autorky jsem četla všechny knížky a nejlepší je za mě stále Houbařka, ale ani tato nová nezklamala. Líbí se mi styl jejího psaní, ačkoli zpravidla to jsou vždy témata dost smutná až ponurá. Neděle odpoledne je rozdělené do tří částí knihy. V první a nejobsáhlejší je příběh syna, ten je psaný více slangově, promítá se tam dost témat která byla v posledním desetiletí aktuální ale některá jsou velmi zajímavá a rozhodně stály za zmínku (např. šmejdi a zákulisí těchto praktik). Na něj dále navazuje kratší část o matce, kde se vracíme spíše zpět do (po)komunistické doby, autorka umí skvěle vystihnout náladu a atmosféru a poslední nejkratší část je otce. Všechny části dohromady spojují knihu jako celek a dovolují nám nahlédnout více do psychologie postav. Za mě další zdařilá kniha.
Velmi dobře napsaná kniha na velmi ošklivé téma, ale to už se v případě těchto autorů tak nějak čeká. Jako první jsem četla trilogii a ačkoli jsem knížky zvládla celkem rychle za sebou, přišlo mi to hrozně komplikované, zmatečné a náročné na pochopení. Místy až chaotické. Dům panenek mě naproti tomu velmi příjemně překvapil, knížka se četla sama, nebylo to zbytečně moc složité, určitě bych ji doporučila.
Kniha mi velmi připomněla Myší díru od Simony Votyové, kterou jsem před nedávnem četla. Motiv reinkarnace, minipříběhy lidí a domácností do kterých v nové identitě vypravěčka vstupuje, vtipné i dojemné chvíle, i vztahové úvahy, jsou hlavními rysy obou knih. Asi bohužel pro Annu jsem četla první zmiňovanou Myší díru a ta mě nadchla opravdu hodně, takže téhle dávám o hvězdičku méně, ale i tak to bylo velmi povedené a četlo se to hezky. Těším se na Jozefínu.
Docela zklamání, i když naštěstí jsem neměla veliká očekávání. Zápletka by mohla být dobrá a zajímavá, rozuzlení bylo také dobré, celkově potenciál knihy by byl, ale styl psaní mi přišel trochu laický, hlavní hrdinka dost nesympatická a co bylo hodně špatné byl i překlad. Několikrát se opakující slovo blinkat mě vyloženě iritovalo. Knížku jsem ze zvědavosti nakonec dočetla ale stálo mě to dost přemáhání a od autorky asi zatím žádné další knížky vyhledávat nebudu.
Dočetla jsem to se zapřením, hlavně tedy druhou část knihy kde už nebylo nic nostalgického ani zajímavého a celkově celá knížka mě stylisticky ani dějově vůbec neoslovila. Na které ročníky kniha cílí je jasné a s tím byla i propagována, chvílemi mi to však přišlo jen jako reklama na staré značky a jejich podsouvání do textu až násilné. Styl a jazyk psaní odpovídal deníkovým zápiskům náctileté školačky. Pohled ze strany dítěte mě nevadí, jsou autorky které to umí mistrně (např. Petra Soukupová) ale tady mi to přišlo velmi na amatérské úrovni a trochu mi to připomínalo takové ty sešitky co prodávají v Albi ("Je Ti 30,40,50,60 atd.), kde je přehled právě těchto vzpomínkových záležitostí... každopádně svoje fanoušky to očividně má a pár nostalgických vzpomínek to ve mě také vyvolalo, ale další knihu Devadesátky si asi nechám ráda ujít :)
Thillery mám ráda a přestože témata spojená s únosy dětí mě už moc neberou protože mi přijdou většinou hodně podobná, tato kniha mě příjemně překvapila. Dějová linka sledována třemi úhly pohledů mi přišla akorát - Elissa byla milá, chytrá a sympatická, Elijáš zajímavý, neotřelý a průběžný vývin a vykreslení postavy skvělé a poslední úhel, vyšetřovací, taky fajn, asi by mi tam chyběl. Za mě mohu určitě doporučit a už teď se těším na další díla autora. Na to že to byl debut, paráda.
Já jsem byla naprosto nadšena a to povětšinu času ale je fakt, že ke konci kdy všechno gradovalo tak se mi to začalo trochu zamotávat a v některých částech jsem se trochu ztrácela. Nicméně velmi čtivé až mystické a ještě z prostředí Šumavy, příjemné osvěžení.
Pro mě obrovské zklamání, dle recenzí jsem bohužel očekávala asi příliš mnoho. Kniha o "spisovatelce" co není schopná dát dohromady knihu mi přišla více než trefná a dost mi připomínala autobiografii. Více jak půl knížky se pouze babráme v plytkých popisech o tom jak ji nejde napsat kniha, je tam spousty zbytečných postav a popisků, její místy až hysterické stavy mě vyloženě iritovaly a celkově jazyk psaní a slovní obraty mi přišly na velmi tuctové až amatérské úrovni. Dvě hvězdy dávám za vyústění knihy které bylo trochu očekávatelné ale i tak mě potěšilo (od poloviny knihy jsem měla dilema jestli ji odložit nebo ne, tak aspoň tak).
První část knihy se mi příliš nelíbila, pasáže a podrobné popisy a detaily vyšetřování byly zdlouhavé, z mého pohledu často i zbytečné a hodně podobné všem knihám o zmizelých. Nicméně druhá část knihy měla skvělé tempo, velice napínavé zvraty a prakticky jsem ji nedokázala odložit. Závěr a rozuzlení za mě dobré, jen lehce překombinované a možná trochu očekávatelné, nicméně za mě určitě v lepším průměru thillerů.
Jedna z nejslabších knih za poslední dobu, dočetla jsem to s velkou námahou. Jazyk psaní velmi jednoduchý, příběh slabý, Meredith taková prostoduchá (ale hezká žejo), Greer zbytečně agresivní, protivná, urputivá... co se týče nějakých rádobyeroticky laděných vstupů, nevím zda se autorka inspirovala v 50 odstínů šedi, ale to kousání do rtů mě extrémně nebaví.
(SPOILER) Knížka na to, že je prvotinou, nebyla až tak špatná ale porovnání s Monyovou zatím krom zvoleného tématu není na místě. Příběh byl tak trochu mix více žánrů ale díky krátkým kapitolám a dvou dějovým linkám se to četlo rychle a skoro samo. Co mi ale nejde do hlavy je způsob zavraždění Alžbety. Sjela pod vlak, ale její auto se zároveň našlo na jiném místě opuštěné. To znamená, že tam sjela, vypadla z auta a to pak samo někam zajelo? Nebo to bylo špatně formulované a ona pod vlak skočila ale nález auta jinde nepřipadal nikomu divný? To mě tam hrozně rozčiluje jak to není dotažené a promyšlené. O muzeu mrtvol nemluvě, 40 figurín mi přijde také poněkud přitažené za vlasy, ale budiž. Ale ta Alžběta, to mi tam prostě nesedlo vůbec...
Za mě celkem zdařilé, téma zajímavé a určitě by nemělo být opomínané, ale co se týče stylu psaní a celkově jazyku vyprávění, poutavosti a věrohodnosti, za mě určitě o dost dál je Soukupová nebo Dvořáková. Nicméně určitě zkusím od této autorky ještě ráda i další knížky :)
Za mě bohužel obálka lepší než obsah. Styl psaní mě příliš neoslovil ačkoli pár celkem zdařilých odstavců tam bylo. Jinak vše dost rozvláčné a hlavně hrozně jednostranné.
Už z počátku, než zjistili jaký je pan Jozef šmejd a manipulant, jsem nepocítila absolutně žádný pokus dát mu nějakou šanci nebo se snažit pochopit, že maminka se může zamilovat a dát šanci tomu se s ním shledat nebo ho nějakým způsobem tolerovat. Nakonec se samozřejmě ukazuje jak špatný a necharakterní člověk to je (ačkoli otázka nakolik je příběh inspirován skutečností a nakolik je dokreslena nelidskost a chamtivost řekla bych až "duševního chudáka" Jozefa). Nicméně i z vlastní zkušenosti musím podotknout, že i když nový partner mojí mamky, se kterým se dala dohromady až v pozdějším věku, se příliš nezamlouvá ani mě, ani bratrovi, oba ho tolerujeme a to hlavně proto, že dělá šťastnou ji. Ze začátku jsem také trochu skřípala zuby ale brzy jsem pochopila že není asi nic sobečtějšího a zraňujícího než dávat ultimáta mezi lásku k dětem (navíc již dávno dospělým) a touze po lásce (ačkoli ve věku zralejším).
Jinak co se týče knihy, řadím ji k průměrným, dočetla jsem ji spíše proto, že byla krátká a už ji určitě číst znovu nebudu.