Jaehyun komentáře u knih
Knížku jsem poprvé četla když vyšla, takže v roce 2017 a pamatuji si z ní jen to, že jsem ji hodně rychle jsem zapomněla.
Tehdy jsem knížce dala 4 hvězdičky, protože jsem měla trochu jiný systém hodnocení knih. Teď jsem se rozhodla si to přečíst znovu a došla jsem k závěru, že nemám potřebu ji někdy číst ještě jednou. Děj se celou dobu strašně táhne, dlouho se tam absolutně nic neděje a dost věcí se tam opakuje stále dokola. Konec byl dost uspěchaný a o ničem. Dočetla jsem to s velkým sebezapření.
Naprosto miluju sérii Šepotání a té tohle nesahá ani po kotníky. Nuda nuda nuda.
Knížku jsem poprvé četla když mi bylo asi 12-13 let a byla to pro mě pětihvězdičková záležitost. Dlouho jsem celou sérii měla jako jednu z oblíbených, takže ať už na ni mám teď názor jakýkoli, nijak to neovlivní to, že se mi tehdy líbila.
Nedávno se mi podařilo sehnat první díl a po všech těch letech si ho znovu přečíst a teda wow. Měla jsem to přečtené za jeden den a jako chápu, proč se mému mladšímu já tehdy líbilo.
Moje straší já, které už má ale dost načteno si při rereadingu chtělo rvát vlasy. Nejraději bych hlavní hrdinku Darinu propleskla aby se začala chovat normálně, ale na druhou stranu se chovala jako typický teenager s rozbouřenými hormony. Zemřel ji přítel, rodiče se rozvedli a matka si našla nového chlápka a Darina má pocit, že ji nikdo nerozumí. Pak zjistí, že její mrtvý přítel není mrtvý a stejně tak další 3 studenti, kteří ten rok zemřeli a tak se rozhodne zahrát si na detektiva a pomoct jim rozluštit záhadu kolem jejich smrti a klidně se při tom sám ohrozit. A teda na to, že s Phoenixem chodila jen dva měsíce to byla velká láska jen co je pravda. :D
Bylo to jedno klišé za druhým a dialogy teda nic moc. Ale připomnělo mi to staré časy a teď bych dala knížce tak 2-3 hvězdičky (nechávám 5 z nostalgických důvodů).
Miluju a jsem neskutečně ráda, že komiksy znovu vycházejí! Už se těším na další!
Celkově se mi celá série Měsíčních kronik líbila a jsem ráda, že jsem ji po tolika letech dala šanci. Nejlepší byl za mě úplně první díl Cinder a pak Scarlet, poslední dva díly mohli být o dost kratší, hlavně ten poslední. Bavilo mě i speciální vydání o Levaně, kde se dozvíme něco o její minulosti a proč je jaká je. Určitě se podívám i na doplňkovou knížku Hvězdy nad hlavou.
'Brána je dokořán, blázni vycházejí'
Kniha je psaná zvláštním stylem, na který si ale rychle zvyknete. Není tu přímá řeč a žádná jména. Postavy jsou pojmenované podle toho, co je definuje (Slepec, zloděj, šilhavý chlapec, lékařova žena atd). Bylo to ale čtivé a děj mi rychle ubíhal. Hvězdičku dolů dávám za jednu věc co se stala v léčebně a u které se mi zvedal žaludek.
V tomto díle se toho moc nedělo a první půlka se trochu táhla. Hlavní hrdinové se poměrně rychle rozdělí a nějakou dobu musí přežít na vlastní pěst. Velké wow pak přijde v poslední části. Dost to ale táhnul Thorne, který je za mě skvělou postavou už od druhého dílu a Cinder. Cress mi na druhou stranu moc nesedla, ale co chtít od někoho, kdo byl 7 let zavřený ve vesmírné družici a povídal si sám se sebou. Četla jsem to docela dlouho ale i tak mě to bavilo. Líbí se mi na tom ten 2012 - 2015 vibe.
Tohle byla hrozně fajn knížka a vypadá to, že by mohla mít pokračování. Pokud tomu tak bude, ráda si to přečtu.
Ach jo, no... Tohle byla nuda. Akce skoro žádná, popisy nic moc a hlavní hrdinka byla na ránu. Měla příšerně nízké sebevědomí, všechno si přebírala po svém a chyběl ji drive, který by příběhu dodal šťávu. Od začátku až do konce o sobě pochybovala a jediným hlasem moudrosti byl její zvířecí společník. Nechť žije Myška!
Ani romantická linka se mi moc nelíbila, když už chtěla autorka udělat knihu plnou ženských, mohla tam dát i ženskou záporačku.
Co se mi ale líbilo bylo LGBT téma, které bylo pěkně zpracované a vztah celé rodiny.
Pořád jsem ale na něco čekala, a to něco nepřišlo. Příběh byl dost plochý, stejně jako postavy a předvídatelný. Do dalších dílů se pouštět nebudu. Četla jsem už lepší prvotiny a tahle k nim bohužel nepatří.
Druhý díl mě bavil trochu míň než první, ale pořád dost na to abych se pustila do dalších. Bavila mě postava Vlka a kapitána Thorneho, ty jeho hlášky neměli chybu.
Ač rodinné ságy moc nevyhledávám, tak tohle mě opravdu bavilo a bylo to i čtivě napsané. Příběh čtyř generací obyčejné korejské rodiny, která se snaží přežít v zemi, kde není vítána.
Nebavila mě jen poslední část, protože mi oproti zbytku knihy přišla odbytá a byli tu zmíněné osudy vedlejších postav, které mě nezajímali.
Za mě ale i tak můžu doporučit, určitě je to knížka kterou si v budoucnu ráda přečtu znovu.
(Kdo by se nevyznal v korejských a japonských slovech, tak na konci je slovník)
Tohle bylo prostě super, dobře napsané a hlavně vtipné. Nejsem cílovka a i tak jsem se u toho dost nasmála. Moc doporučuji, myslím že se u toho pobaví každý nehledě na věk.
Toto je asi nejlepší retelling, co jsem zatím četla. Líbil se mi styl psaní a bavilo mě to od začátku až do konce. Děj byl sice předvídatelný a spoustu věcí zjistíte dřív než k nim dojde, ale bylo to tak dobře napsané, že mi to nevadilo. Cinder, Iko i princ Kai jsou fajn postavy, bavil mě jejich humor.
Celkově mě knížka mile překvapila, protože jsem od ní moc nečekala a určitě si přečtu i ostatní díly, chci vědět co bude dál. Původně jsem myslela, že je to samostatný příběh a ostatní knihy že se odehrávají jen ve stejném světě, takže mě ten otevřený konec dost zarazil.
Nebylo to špatné, ale asi jsem od knihy čekala víc. S čínskou mytologií to nemělo nic společného a s fantasy taky ne. Vlastně se tam toho ani moc nestalo, žádný velký zvrat nepřišel a příběh byl dost pomalý a někdy i nudný. Na druhou stranu ten nápad se mi líbí a některé části byli fajn. Není to ale kniha na kterou budete ještě dlouho vzpomínat.
V osmém díle se Alfa Cru opět setká v Benátkách a společně zamíří do samotného srdce oceánu! Od Talassiopy získají proroctví týkající se daleké budoucnosti a rozhodnou se do záchrany světa pustit s ještě větší vervou. Na chvíli se k nim přidá i princ Cassaras a odvede je na místo posledního odpočinku, kde se Lennox dozví zajímavé věci o své rodině.
Orion už přestává být jejich jediným nepřítelem a každý z Alfa cru se musí zhostit své role při záchraně oceánů.
(SPOILER) Miluju Aleu a toto byl opět skvělý díl! Tentokrát se příběh zaměřil hlavně na Aleu s Lennoxem, shledání se ztracenou sestrou, objevili se tu také nové magické bytosti a další mořské dítě s (podle mě) úžasnou schopností! Lennox prošel velmi zajímavou a příjemnou proměnou a z Aley se opět stala dívka moře. Jupí!
Jediné co mi trošku vadilo, byla ve třech momentech docela velká předvídatelnost toho, co se stane ale miluju svět, který Stewnerová vytvořila i se všemi magickými bytostmi, takže prominuto.
Souhlasím i s komentářem od Erika017. Taky mě trochu mrzí, že Alea není starší, protože ta série už vychází už strašně dlouho a ty emoce, které Alea s Lennoxem prožívají, mi na dvanáctileté děti přijdou až moc silné. Hlavně je tam dost líbání! Takže si je také musím představovat všechny starší než jsou.
Mimochodem Jenkins byl top! :D
Druhý díl mě bavil o kousek víc než první. Pořád to bylo dost předvídatelné a na konci i trochu klišé, ale četlo se mi to líp. Nejspíš už jsem věděla co od toho čekat.
Vždycky se bojím dát knížce, která má tak pozitivní ohlas, nižší hodnocení.
Na Zlomky nekonečna jsem se strašně těšila, ale ve výsledku mě to nebavilo tak, jak jsem čekala. Líbil se mi začátek a konec, kde se podle mě autorka dost vypsala, ale prostředek mě strašně nudil a kdybych měla knížku jen půjčenou, asi bych ji ani nedočetla do konce, což mě hrozně mrzí.
Moc mi nesedla ta neexistující nemoc a prostředí. Mohlo se to klidně odehrávat v Čechách, když už je to od české autorky a ne někde v cizině. Také jsem čekala, že mě to dojme trochu víc, což se nestalo (Nevím, jestli je to chyba knihy nebo můj nedostatek empatie, takže na tohle jsem při hodnocení moc nehleděla). Navíc se to celé hrozně táhlo a já si říkala, kdy to ten kluk už bude mít za sebou... A já taky.
Abych ale nepsala jen negativa, tak se mi moc líbil styl psaní, postavy byly všechny velmi sympatické a nebyl nikdo, kdo by mi tam vyloženě vadil. Bavili mě Mattovi kamarádi i Erikova mladší sestra. Ne každý umí vykreslit dětské postavy tak, aby nebyly otravné ale autorce se to povedlo. Líbily se mi i některé myšlenky a filozofování o vesmíru a vztah obou kluků byl pěkný a ne přeslazený.
Tohle byla taková fajn letní jednohubka, kterou přečtěte za jeden den. Osobně bych brala, kdyby to bylo trosku víc propracované do hloubky a zaměřilo se to třeba jen na jedno téma místo tolika najednou, ale i tak mě to bavilo a našli se i situace, kdy jsem se u knihy musela usmívat. Pokud chcete něco milého a nenáročného, tak můžu doporučit. Na prvotinu to bylo pěkné a pokud autorka vydá i další knížky, moc ráda se do nich pustím.
Za mě průměrná duologie.
Postavy nejsou ničím výrazné, romantická linka nebyla nic moc a to co mi na začátku přišlo fajn, to už mě ke konci trochu nudilo.
Líbil se mi ale barevný svět virtuální reality a prostředí Japonska, jen mě to nenadchlo tolik, jak bych čekala. Hlavně už na začátku vám je jasné, kam se příběh bude ubírat a nic vás tak nepřekvapí.
Tohle bych popsala jednoduše jako cozy vibes knihu na podzimní večery~ (ironie že to čtu v létě, ale to člověk dopředu prostě neví)
Pokud si chcete přečíst něco pomalého a příjemného, tak to je kniha pro vás. Starý Londýn, plesy, knihy, láska a namlouvání. O ničem jiném ta kniha není, ale já si to i tak hrozně užívala a bavilo mě to číst. Animant se mi jako hlavní postava líbila a ač se mi to často nestává, u jedné kapitoly jsem se i docela zasmála (kdo četl tak kapitola 15. Asi jsem si tu situaci uměla až moc dobře představit). Pan Reed byl také fajn a nepohrdla bych třeba ještě kapitolou až dvěma navíc.
Od autorky jsem četla i Limeu a tu můžu také doporučit (ostrovní vibes).