Jája92 komentáře u knih
Není to kniha, kterou bych přečetla na jeden zátah, ale o to víc jsem si knihu vychutnávala.
Nezbývá mi, než udělit knize a hlavně její autorce plný počet za dechberoucí knihu, která zahrnuje ohlédnutí za generaci žen, které zažívaly krušné a nemilosrdné časy.
Autorka velmi pečlivě mapuje život své prababičky, babičky a maminky. Navíc se dozvídáme, velmi srozumitelným způsobem historii naší země.
Autorka připojila k textu i dobové fotografie, které celý příběh ještě více oživily a já jsem měla u čtení před sebou tváře jednotlivých postav.
Neuvěřitelné, jakou sílu a odvahu musely mít hlavní postavy. Někdy mě zamrazilo, když jsem si znovu četla o krutosti holokaustu a nejen tohoto období.
Je to jedna z knih, na kterou budu dlouho vzpomínat.
Nenáročná, odpočinková knížka s nádechem exotiky, romantiky a dávné historie.
Hlavní hrdinka sympatická, přála jsem ji, aby nalezla své štěstí, po všech těch peripetiích, které ji potkaly.
O této knížce jsem slyšela již před mnoha roky. Zfilmovanou verzi jsem zatím neviděla, ale po přečtení se do ní rozhodně pustím.
Příběh o chlapci v horské vesničce a fence, která vystřídala mnoho a mnoho páničků, až teprve u Sebastiana našla své pravé místo.
Příběh plný dramatických událostí, ale i naděje, lásky a přátelství.
Poměrně zajímavá kniha o dívce, která žije v období svět. války a s ní spojené nejrůznější životní peripetie.
Na knize je trochu znát zub času.
Zdařilý výběr příběhů, každý z nich dokázal něčím zaujmout. Přesto se ale našly slabá místa.
O knížce jsem párkrát četla, ale nelákalo mě si ji nutně přečíst, ale nakonec si ke mně cestičku našla. :-)
Přiznám se, že jsem nic moc neočekávala, ale bylo to poutavé počtení o neobyčejné ženě, která si šla za svým snem.
Dozvěděla jsem se mnohé o mentalitě lidí v daleké zemi po první svět. válce. Obdivuji Vlastu K. za její odvahu a nezdolnost, obzvlášť po té, co k ní život byl mnohdy dosti krutý. Ke konci knihy jsou fotografie Vlasty a jejich nejbližších plus dovětek autorky.
Přesto se musím přiznat, že ve chvíli, kdy paní Vlasta odjela z Bagdádu, se na můj vkus začalo na scéně vyskytovat příliš mnoho nových postav a občas jsem byla u čtení poněkud zmatená.
Samozřejmě na vyprávění jde trochu poznat vrub času, kdy kniha vznikala. Přesto jsem ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst o tak významné osobnosti, která je bohužel v dnešní době možná dost opomíjená.
Mě nejvíce zasáhl příběh Cesta svatojanských mušek, za to dávám čtyři *. Z počátku jsem si myslela, že příběh bude spíše plytký a o ničem, ale nakonec mě naprosto zasáhl, více nechci prozrazovat. Jen jsem si rozhodně oblíbila Kate nežli Tully.
Také poslední příběh Voda, kámen, srdce byl velice odpočinkový, k zamyšlení a ke konci se od autora dozvíte, že nebyl některé události se zakládají na skutečnosti.
Zkrácené verze čtyř různých příběhů, které mohou mnohé čtenáře přimět po jejich přečtení bádat po plných verzích. :-)
Nejprve jsem začala číst příběh Šťastlivec, který jsem kdysi viděla i zfilmovaný, tudíž jsem zhruba tušila, o co se bude jednat. Přesto se jednalo o odpočinkový příběh, mám ráda, když se v příbězích objevují zvířata, v tomto případě to byli pejsci. Námět je to rozhodně zajímavý, Sparks umí čtenáře upoutat.
Další příběh, který jsem přečetla byl čtvrtý příběh, tedy Poslední přednáška, která ve mně zanechala velký a smutný dojem. Napsal jej člověk, který se bohužel dozvěděl o zákeřné nemoci a snažil se předat svůj optimismus mezi lidi. Na yt je záznam jeho přednášky.
Další dva příběhy jsou taktéž poutavé, v tomto případě si myslím, že se zdařilo k sobě seskupit pozoruhodné příběhy, které stojí za přečtení.
Dle některých komentářů jsem očekávala naprostou slátaninu a odhození knihy po pár stránkách. Avšak nestalo se.
Pro mě se stala odpočinkovým letním čtením.
Samozřejmě opět po tisíci omílaný příběh chudé, ale houževnaté a krásné dívenky a hříšně sexy a bohatého chlápka - šéfika s tajemstvím. Nic nového pod sluncem. Na druhou stranu je to dobře osvědčený příběh, který prostě hraje prim v takových knížkách, co si budem...
Ale čtení mě bavilo. Pasáž seznam Jebat na to mě vcelku pobavil a upřímně, copak každý z nás nemá své tajné přání, ale odkládá je na pozdější a pozdější dobu?
Občas se překvapivě i objevila hloubavá myšlenka o životě od hl. hrdinky. Přiznávám se, že to bych u erotického románu nečekala. I tajemstvím, kterým oplýval hl. hrdina jsem se setkala u tohoto typu čtení poprvé.
Pak samozřejmě nechyběl boj kdo s koho, i když čtenář/ka tuší od samého začátku, jak příběh skončí. Pár žhavých erotických scén, samozřejmě okamžitý soulad mezi hl. dvojicí, trochu dramatu, aby se neřeklo.
Poslední kapitola knížky mi přišla trochu úsměvná i nadbytečná zároveň. Rozhodně jsem se již setkala s mnohem horšími erotickými romány, kdy jsem opravdu knihu byla nucena odložit, protože se to nedalo číst.
Předchozí díl jsem nečetla, tudíž jsem si postupně skládala obraz o Blumové. Je to neobvyklý příběh plný mrtvol a morbidního chování.
Netušila jsem, zdali si hl. postavu oblíbit či ne. Poměrně neobvyklé vyjádření přímé řeči. Občas mi přišlo, že to bylo poutavější než omáčka okolo.
Chvílemi mi Blumova silně lezla na nervy.
Přiznávám, že pátrat po předchozím díle a Agonii smrti nejspíš nebudu.
Myslím, že čtyři příběhy, které se vyskytují v této knížce jsou velmi nešťastně napasovány k sobě a tím si navzájem velmi škodí.
Příběh 61 hodin a Kde se snoubí šero se šerem mě takřka nezaujaly, ne snad proto, že by byly špatně napsány, ale z důvodu, že nejsem cílovým čtenářem.
Za tu další dva příběhy mě zahřály u srdce. Seznam přání byl velmi poutavý, dalo by se říct i reálný a přála jsem si, aby vše dobře dopadlo. A u posledního příběhu O dívce, která chytala měsíc, jsem se ponořila do čtení od prvních vět a s napětím jsem sledovala celý příběh a odkrývala různá tajemství spolu s hlavní hrdinkou.
Od knihy jsem příliš neočekávala, ale nakonec mile překvapila. Téma, které autor zvolil je jedno z těch, které příliš nevyhledávám, takže jsem ke knížce přistupovala trochu skepticky.
Přesto se však kniha četla dobře, s napětím, některé scény jsou opravdu záživné a čekala jsem na rozuzlení příběhu.
I když jsem nečetla předchozí díly, ničemu to zvlášť nevadilo.
Nečekala jsem, že tato útlá knížečka ve mně zanechá takový dojem. Od autora jsem již četla Egypťana Sinuheta, tady jsem se setkala s odlišným "světem", který mě však hned od prvních stránek zaujal.
Je tu mnohé skryto mezi řádky... Dřina, boj s přírodou, koloběh života, láska... Ačkoliv má dílo pouhých cca 140 stránek, její rozsah je nesmírný. Navíc obsahuje černobílé kresby, které podtrhují celý příběh.
Závěr knihy mě překvapil...
Odpočinková kniha přečtená téměř na jeden zátah.
Hl. hrdinka se spolu se svým mužem - hajným stěhuje i s maličkým dítětem na samotu, odtrhnutá od městského ruchu a pohodlného života.
Vtipně vypráví nejrůznější příhody, která notně takové změny doprovází.
Velmi poutavě napsaná kniha, okouzleně jsem obracela stránku za stránkou a vychutnávala si originální příběh a malebný český jazyk.
Jako třešnička na dortu tu jsou krásné kresby.
Původně jsem knihu chtěla poslat dál, ale po přečtení jsem se rozhodla, že mi bude zdobit mou knihovnu a určitě si ji ráda ještě někdy v budoucnu znovu přečtu.
Můžu přečíst stovky knih na téma holokaustu a přesto se mi vždy u takového čtení svírá srdce při pomyšlení, jak neskutečně krutá byla a bohužel stále je lidská rasa.
Tento příběh vypráví již postarší pán, který vzpomíná na pobyt v koncentračním táboře v roce 1944.
Přesto se malinko kniha odlišuje díky popisům, co se dělo v Maďarsku před válkou, během války, ale i po válce! Nekončí osvobozením z pekla tzn. koncentrační tábor, ale autor dál popisuje, co se s ním dělo nadále, jak bylo těžké vracet do vlasti, kde na něj nikdo nečekal a musel se v útlém věku postarat sám o sebe.
Kniha je doplněná o fotografie.
Některé kapitoly jsou velmi krátké, přesto nabité emocemi. I když jsem některé informace již vyčetla v jiných knížkách podobného typu, některé události či situace jsem četla poprvé.
Určitě se jedná o knihu, která ve mně zanechala emoce a budu na ní dlouho vzpomínat.
Od autorky jsem již přečetla povícero knih, ale z této jsem nabyla rozporuplné pocity.
Kniha je rozdělená na dvě části, na minulost a současnost.
Když přechází z minulosti do současnosti je to velice náhlé a bez vysvětlení.
Děj jako takový je poutavý, ale postavy, které v knížce vystupují mi vůbec nepřirostly k srdci. Mladá Lottie a její "sestra" Celie se mi ze začátku pletly. Ale vcelku za to bylo zajímavé číst o tehdejší morálce, společnosti na ostrově..
Když se ocitneme v současnosti, dlouhou dobu jsem nechápala, kam postavy zmizely a musela si zvykat na novou postavu Daisy a její trápení.
Postupně autorka rozkrývá souvislosti, uzavírá jednotlivé osudy postav.
Celkový dojem ve mně však kniha nezanechala.
Odpočinková detektivka na jedno či dvě odpoledne, ze začátku mě teda příběh bavil více, pak to trochu sklouzlo do průměrnosti.
Po několika knihách, které jsem zakrátko po rozečtení odložila, mě Mlčení jehňátek okamžitě chytlo a nepustilo až do posledních stránek.
Film jsem viděla už před velmi dávnou dobou, takže mnohé jsem již pozapomněla. Vztah Starlingové a Hannibala byl vskutku plný napětí a do toho hledání vraha, kde každá vteřina byla vzácná.
Přiznám se, že až do přečtení této knihy jsem netušila, že se ve skutečnosti jedná o čtyři díly.
Nejprve se dozvíme více o osudovém shledání dvou významných osobností a tím není nikdo jiný, než Lada a Hašek. Čtenář se dozví zajímavé detaily z jejich života.
Pak už následují krásné ilustrace Švejka od pana Lady a ke každé kresbě je uveden odstavec, který danou kresbičku vystihuje.
Kdo nečetl Švejka, tak tu má nástin, co jej čeká v celém vydání. Samozřejmě ani mě neminula představa pana Hrušínského při čtení jednotlivých příhod dobráckého Švejka.