JakubiRa komentáře u knih
Velice pěkně románovou formou zachycené historické období. Zkreslené obrázky první republiky se rozplynuly jako dým. Nejsem rodák ani obyvatel Karviné, ale nebydlím zase až tak daleko, proto jsou pro mě místo, kde se děj odehrává, nátury postav, jazyk... docela blízké. Také jsem patřila do okruhu čtenářů, kteří na všude se vznášející otázku (Už jsi četla Šikmý kostel?) odpovídali ne. Ihned po dočtení prvního dílu jsem rozečetla druhý, protože mi osudy postav zalezly velmi hluboko pod kůži. Autorka má obrovský dar pomocí příběhu přes prožité emoce z četby zprostředkovat realitu, všechny potíže a tragédie, s nimiž se lidé museli vypořádat. Odborník by asi našel nějaké nesrovnalosti spojené s tématem těžby, jazykovědec by měl připomínky k pojetí jazykové stránky, ale mě se román moc líbil.
Velice působivě popsaný osud člověka. Na jedné straně k politování, na druhé vzbuzuje obavu - co všechno se může skrývat v blízkém člověku? A co může takový člověk dělat, když najednou i rádoby přátelé na něj pořádají štvanici? Zahrada je moje první knížka od Petry Dvořákové a s jistotou můžu říct, že si přečtu i ty dříve vydané.
Řekla bych, že je to autorčina nejlépe napsaná kniha z těch, které jsem četla. Je v ní pěkně vykreslená nepěkná doba a osudy postav se jako vždy vpijí pod kůži. Děj sice není tak dynamický jako v předešlých titulech, spíš volně plyne a nabaluje další a další linie, ale propracovaný je dobře. Lenka Chalupová zraje. Snad tedy "Třešně" a "Jablko" budou mít ještě třetí sestřičku, jak paní Chalupová na besedě naznačovala.
Tato kniha má v mém životě zvláštní místo. Přišla mi do života rok před smrtí Hany Andronikové a já jsem zrovna měla jedno z těch těžších období ve svém životě. Byla nám doporučena ke státním zkouškám a jako jedna z mála z toho velkého výběru mi dokázala vstoupit do srdce a udělat tam pěkný kolotoč. Mám ráda víceúrovňové romány, proto mi styl a kompozice maximálně vyhovovaly. Zaslouženě za ni autorka získala ocenění. Dodnes ukázky z knížky využívám jako motivační texty ve vyučovacích hodinách.
Trochu jsem se bála, protože příliš nemám ráda povídky (než se rozečtu, je konec :-) ). Ale Lenka Chalupová nezklamala. Svižné, uvěřitelné, někdy drsné, ale perfektní čtení. Více v recenzi.
Další ze skvělé řady knih Lenky Chalupové. Román se odehrává ve skutečných kulisách II. světové války, ale zaměřen je na osudy obyčejných lidí.
Kateřina Tučková dokáže dokonale propojit historické pozadí s příběhem. I když jí kritika vytýkala, že jazyk jednotlivých postav není zpracován a odlišen úplně dokonale, mě zaujala tím, jak dokázala pracovat s jednotlivými rovinami příběhu a různými styly, které kniha vyžadovala (vypravování příběhu z různých úhlů pohledu, administrativní styl dokumentů...) a nenásilně je spojit v jeden celek. Jsem maximálně spokojená.
Přes různé protichůdné komentáře a rádoby recenze jsem toho názoru, že kniha, přestože není na čtení náročná, člověka dovede k zamyšlení. Komu jednou osud uštědřil pár facek, určitě ví, o čem mluvím.
Jistě že bychom mohli hledat mouchy a srovnávat využití podobného tématu napříč staletími, dlouze diskutovat o životních cestách, osudu, pokoře apod.
Mně se kniha líbila, četla se úžasně a s hlavními hrdiny jsem prožívala každou vteřinu naplno.
Kniha se mi velice líbila. Vypravování takového příběhu z pohledu Smrti je opravdu mrazivý. Liesel je opravdová odvážná dívka, jejíž osud mě velmi oslovil. Je to jedna z těch literární hrdinů (ek), která z života jen tak nezmizí. Je to jeden z mnoha příběhů na toto téma, ale je podaný naprosto jedinečně.
Opět moc hezká knížka, i když místy velmi drsná. Ale toho, kdo zná ostatní tituly Lenky Chalupové, to nevyvede z míry. Rozporuplná postava Albíny nás provází různými odstíny socialismu a kolektivizace. Za srdce vezme příběh Míny, která musela proplouvat občas krutým světem dospělých. Rozuzlení tradičně očekávané (styl autorky), ale v ten moment nečekané (alespoň já jsem ho takové nečekala).
Jsem vždycky trochu skeptická k pokračování příběhů. Přesto jsem si knihu přečetla a nejsem zklamaná. Autorka vytvořila postavu, která ožila. Někomu je sympatická, jinému nesedí. Mně je velmi sympatická a ráda jsem sledovala její další osudy. První díl byl samozřejmě "silnější". Ale proč je srovnávat? Prostě Lou se snažila žít dál a vypořádávat se s dalšími životními lekcemi... pěkné oddychové čtení.
Nádherně napsaná kniha. Po dlouhé době jsem u knížky opravdově brečela. Po Slepé mapě, která mě stylem moc nezaujala, jsem trochu měla strach. Ale nakonec jsem ráda, že jsem se do četby pustila. Je zvláštní sledovat životní cesty. Někdo je má hladké a přímé, někdo se skrz utrpení dobere jiskřičky naděje a získá sílu žít dál.
Vyhovovalo mi to, že děj se neodehrává lineárně, ale prolínají se časová pásma. Spousta věcí vyplývá až s postupující četbou, jako když se skládá velkorozměrové puzzle a až na konci utvoří celý obraz. Obdivuju propracovanost románu, kdy náznaky na prvních stranách dostanou pravý smysl až na konci příběhu.
Mám ráda knížky, kde se prolíná více dějových rovin, takže jsem byla nadmíru spokojená. Radka Třeštíková velice trefně vystihla smutnou a drsnou realitu života žen různých věkových kategorií v rozličných životních situacích. Jeden problém z mnoha úhlů pohledu. Taková mozaika výstřižků různých osudů, která dává ucelený obraz. Četla se mi dobře. Ač bych ji zařadila do oddechového čtení, hodnotím vysoce, protože mě na mnoha místech zavedla do míst, kde jsem se našla.
Velice milé povídky z grónských loveckých stanic. Příjemné nenáročné čtení pro radost, autor má smysl pro humor a umí ho bezvadně přetavit do slov. Některé postavy prostupují napříč povídkami, jiné se jen mihnou, soubor podává odlehčeným stylem celistvý obraz života lovců „na severu“.
Námět se mi moc líbil. Kolikrát chce člověk něco ze své minulosti změnit. Zde je rozvinuto, jak by takový zásah mohl eventuálně dopadnout a co by pro dotyčného obnášel. Někomu nemusí motiv cestování časem vyhovovat, to je jasné. Mně to nevadilo. Příběh není náročný, styl čtivý, jak jsme u Mussa zvyklí.
Alena Mornštajnová je záruka kvalitního příběhu, kvalitního zpracování a perfektního stylu. Vyhovuje mi, když je příběh psaný ve více časových rovinách a postupně se spojuje. Navíc na jeho pozadí vyplývá obraz dané doby. Po Haně jsem si říkala – vysoká laťka, ale zde je laťka stejně vysoko jen v jiném prostředí a jinak pojatá.
Graficky úchvatně zpracovaná publikace. Již v předmluvě je řečeno, že je myšlena je jako upomínka na film, tedy je určena především pro spokojeného diváka. Méně už asi osloví čtenáře, který touží do zákulisí proniknout podrobněji. Já jsem spokojený divák, fanoušek skupiny Queen a obdivovatel Freddieho. Textu, pravda, mohlo být trochu více.
Na knihu jsem se těšila a věděla jsem, že mě autor nezklame. Mám ráda jeho styl a moc si vážím jeho názorů. Kniha ale předčila všechna má očekávání. Není to žádná suchá studie (což jsem ani u Pavla Kosatíka nepředpokládala), ale obraz T. G. Masaryka ve všech možných souvislostech, jeho lidská tvář bez čítankových a učebnicových příkras. Každá kapitola má neuvěřitelný šmrnc. Jsou to jakoby samostatné úvahy nad jednotlivými tématy, které tvoří kompaktní celek.
Velice dobře napsaná kniha. Zpracovává skutečnost, která se tiše skrývá v blízkosti každého z nás. Visí ve vzduchu jako stín. A dokud se nás nedotkne osobně, nepochopíme úplnou hloubku tohoto problému. Autorka odkryla bolest, kterou mnoho lidí kolem nás prožívá. Ráda čtu příběhy se spletitými osudy, což se v této knize povedlo. A z konce přímo mrazí.
Moc pěkně napsaná knížka. Čtenáře vtáhne do doby konce 19. století hned na první stránce. Hlavní postava - Caitriona - mi byla velice sympatická. Kniha je milá, nenáročná a pohodová. Uvítala bych propojení více faktografických informací o Émilu Nougiérovi a Eiffelovce s příběhem, přesto se mi kniha líbila. Pěkné oddechové čtení. Příběh sice pro dobu typický, ne jedinečný, ale v žádném případě není laciný nebo hloupý. Více v recenzi.