JanaDor komentáře u knih
Dopisy jsou pečlivě vybrány a představují starosti, obavy a zklamání všeho druhu, které nám dávkuje sám život. Dalo by se říct klasika. Výjimečné jsou svými odpověďmi autorky. Málokde jsem četla tak úžasné reakce, jež jsou podány s citem, porozuměním a optimismem. Autorka se snažila do nich dát samu sebe. Dělí se o příhody ze svého života, o své zkušenosti, o své přátelé a také o vztahy. Jsou podány hovorově, aby jim porozuměl každý, ale nepůsobí lacině. Což je dar.
Hlavní hrdinka Charley opět skvěle perlila. Dokázala mě rozesmát, zaujmout a dokonce mi věnovala překvapení v případu, v němž jsem vůbec neuhodla, jakým směrem se vyřeší. Také mě dojala nádherným vylíčením, jak vypadá nebe, které na nás čeká po smrti. A co mě nadchlo šíleně moc, že kniha stále jiskřila romanticko lehce erotickým nádechem. Autorka je skvělá, že si úroveň nejen udržuje, ale posouvá si ji výš a výš. S velkým očekáváním se těším na další setkání v novém díle. Protože závěr…. závěr stál za to. Ach! :-)
Tato kniha je úžasná. Vyvolala ve mně pocit štěstí ze čtení. Rozesmála mě svou bezprostředností. Dojala mě svou upřímností. Vylíčené scény jsem si přehrávala před očima a vše prožívala s obyvateli Broken Wheel. Krásně mě z ní mrazilo a já jsem si to užívala. Prostě je skvělá. Nejraději bych vám ji vnutila se slovy, že každý, kdo miluje knihy, by si ji měl přečíst. Myslím si, že větší úspěch bude mít u žen, protože nejvíc k nám mluví Sára. Sára je knihomolka, která věří, že knihy pomůžou lidem být lepší. Že každá kniha si najde svého čtenáře.
Je to pohodové, milé a vypracované vyprávění podané s vtipem a citem pro danou situaci.
Proti knížce jako takové nemám ani slovo. Je velmi dobře napsaná. Je to důležité svědectví jednoho člověka, který přežil. Ale z obsahu je mi na zvracení.
Kdo může dělat takové věci? Nemůžou se nazývat lidmi, ani zvířaty – ty by to svému druhu nikdy neudělali. Co to je, když to krutě trápí nevinné lidi? Neumím toho tvora pojmenovat.
Kniha byla přepsaná dle Wilhelmova svědectví, jež bylo uveřejněno v TV dokumentu z roku 2005 a v knize Wilhelm Brasse Photographer 3444 Auschwitz 1940-1945, vydané v roce 2012 (v tomto roce Wilhelm zemřel). V doslovu je stručně popsán jeho životopis. Po válce se už nikdy nepostavil za fotoaparát. Nemohl. Kdykoliv se zadíval do objektivu, viděl mrtvé z Osvětimi. Také jsou zde krátké zmínky o šéfech SS, jak byli po válce potrestáni. Uprostřed knihy je vsazeno 7listů na pevném papíře s fotografiemi, které Wilhelm v Osvětimi udělal.
Dlouho jsem při čtení neměla tíživý a nervózní pocit z osudů hrdinů jako u této knihy. Šíleně moc jsem si přála konec. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne a chtěla jsem to mít za sebou, abych už měla klid. Já vím, proč těchto knih čtu méně. Nemám na to nervy. Takže za mě je tato kniha výborně plíživě mrazivo čtivá.
Knihu vřele doporučuji všem, kteří mají rádi drama s postupně odkrývanými souvislostmi. Psychologie postav je výborně prokreslena a já si je všechny uměla dobře představit. Možná proto na mě kniha tak působila.
Dlouze očekávaný závěrečný díl trilogie Čistý je dočten a já jsem na vážkách. Na jednu stranu jsem příjemně překvapena jak reálně vše vyznělo, jak mě příběh dokázal upoutat ke katastrofické vizi a na druhou stranu jsem si představovala konec úplně jinak. Úmrtí v závěru mi připadalo zbytečné a jiná oběť, jež praví, že kapitán opouští loď jako poslední zas správné. Jsem z toho rozhozená, protože konec je zároveň otevřený s určitou tečkou a také příslibem naděje. Je to dobře promyšlené, ale špatně popsatelné, že si to musíte přečíst, abyste pochopili :).
Kniha je velmi čtivá. Perfektně jsou tu vyjádřeny pocity hlavních hrdinů. Chvíle napětí a momenty překvapení, které postupně odkrývají fakta o osobách, kteří se pohybovali v Benovém okolí, jsou skvěle načasovány. Co se asi stalo, jsem tušila v poslední třetině knihy, ale do pachatele jsem se netrefila. Největším plusem příběhu je, že je vykreslen nadmíru opravdově.
Zvu vás k napínavé jízdě, která vám přinejmenším pocuchá účes. Ale dle mých pocitů, to spíš vidím na čtecí vysavač. Vtáhne a nepustí.
Příběh se mi ze začátku líbil nejvíce. Měl lehký vtip a kouzlo jemné romantiky, kdy dvojce se hezky pomalu sympaticky a s humorem sbližuje. Ve třetině jsem si uvědomila, že mi leze něco na nervy. A já vám řeknu co. Je to přezdívka, kterou vymyslel Jason pro svou lásku Haley. Nesnáším hmyz a představa, že mi pořád někdo říká kobylko, mě děsí. V tu chvíli si představím zelenou malou potvoru s velkýma nohama a mám po romantice. Slovo kobylka mi teda pěkně kazilo čtecí zážitek. Kobylka. Brrrr. No budiž, to je můj problém. Ale proč autorka z pohodové, normální holky učitelky, která má ráda sport, zábavu, k tomu ráda peče, proč z ní udělala ke konci hloupou husu, která v ten moment nepřemýšlí? Tak by se možná zachovala náctiletá sobecká holka, která křičí já, já, jenom já. A ne třicetiletá žena v normálním životě. Asi na dvaceti stránkách mi Helay lezla šíleně na nervy. Závěr to vše spravil. Přesto po přečtení mám pocit, že to nebylo tak dobré, jak by mohlo. Příběh měl skvěle našlápnuto, pak si zvrtl nohu v díře. Po přiložení ledu na bolavé místo, chůze pokračuje, ale opatrně. Takže kniha je lepší průměr. Líbila se mi, pobavila, ale unesená z ní nejsem. Doporučila bych ji romantikům, kteří mají rádi přeslazený čaj s kapkou rumu, jenž pobaví :-)
Autorka si prošla i ve skutečnosti sebevraždou svého bratra. Proto je to tak skvělé napsané. Všechny události a osoby kolem jsou smýšlené. Ale hlavní myšlenka je prožita. Děj se soustředí na Lexie. Na její osobu a skrze ni, vnímáme události kolem rodiny. Příběh neobsahuje překvapení a zvraty. Trochu jemné zamilovanosti ano. Vtáhl mě do tragédie jedné rodiny, kdy jsem pochopila, že je fajn častěji říkat svým blízkým, že je máte rádi. Protože nikdy nevíte, kdy je vidíte naposledy. Je to smutně krásné vyprávění o nečekaném odchodu a smíření.
Příběh je úplně milý od samého začátku. Úplně mě chytl svou hřejivostí a zamilovaností, která je úplně boží, protože úplně přesně popisuje pocity první čisté lásky dívky, která je úplně zavřená a nikdy úplně nezažila život venku. Úplný život zná jen z filmu, knížek a vyprávění. Život si představuje úplně jinak, než ho začne zažívat prostřednictvím zamilovanosti. Příběh má úplně skvělý rozjezd a úplně rychlý konec, což se mi až tak moc nelíbilo. Autorka úplně nevyužila závěr, jež mohla více rozvést. Přesto se mi to skoro úplně líbilo. Tak a už jsem doúplňovala.
Kniha mile vyčnívá ve změti erotických knih na tomto trhu. Je jiná, není přeslazená. Asi tak, že chlapi se neradi baví o citech. Nerozebírají situaci ze všech stran. Je to příjemné, přečíst si román z jiného pohledu. Je zde kus napětí, kdy jsem opravdu se zvědavostí čekala, jak se z toho Ryan dostane, ale opět nic mrazivě děsivého. Příběh je lehce okořeněn vtipem a drzostí. Napsán je čtivě a nikde to nedrhlo. Pokud hledáte erotický román jemně říznutý napětím, trochu jinak podaný, určitě si přečtěte tuto knihu.
FA SCI NU JÍ CÍ…..Ještě teď, hodinu po přečtení, ji mám plnou hlavu a musím na ni myslet. Udivuje mě na ni vše. Strhla mě svou nadčasovostí, dějem, stylem a v neposlední řadě obálkou. Je úžasná. Jak přebal, tak obal. Ještě nesmím zapomenout na Slovo úvodem, které je od samotného autora z roku 1976, kde vysvětluje proč knihu napsal a proč takový název. A doslov, který je nadvakrát. První je od Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání v roce 1957 a druhý je neméně zajímavý doslov k tomuto vydání od Františka Novotného. Jako celek je kniha prostě dokonalá.
Líbilo se mi to. Dobře se to četlo, hezky jsem se zabavila a zasnila. Tak nějak jsem pochopila, že nad dějem je lepší nepřemýšlet. Je to tak, že takoví chlapi jsou spíše v pohádkách a takové ženy, jsou do chlapa tak zabouchnuté, že by mu snad i vraždu prominuly.
Kniha se hodně soustředí na psychiku Rylee, která vše vypráví. Je mi sympatická díky tomu, co si vše v minulosti prožila. Fandím ji a přeji ji tu velkou lásku. Rylee není ideální a není můj typ kamarádky, proto dávám knize jeden bod dolů. Jinak je to vydařený jednoduchý román, kde si moc ráda přečtu pokračování.
Smrt. Nejpřirozenější součást života, které se nejvíce bojíme.
Anotace knihy mě zaujala a musím říci, že mě nezklamala. Netypický příběh je dobře napsaný, dobře vymyšlený a zůstává mi po něm pocit dobré knihy po přečtení. Je to tak zvláštní a nevšední příběh. Ale hodně se mi líbil. Autorčin styl je poetický, přestože se zabývá smutným tématem. Kniha nevyznívá truchlivě, naopak. Příběh neobsahuje velké akce ani překvapení, spíše plyne jako voda v řece, jako opravdový život s těžkými i hezkými chvílemi. Autorka vlastně vybízí k přemýšlení. Vede k úvahám, co je v životě důležité. Nemáme ho promarnit přemýšlením o něm, ale žít ho. Prostě mám tento typ knih moc ráda a pokud i vy, určitě si ji přečtěte. Je fakt pěkná.
Získat si srdce malého čtenáře, to je velký úspěch. Je potřeba do pohádky dát jiskru, která rozhoří ohýnek života příběhu v hlavě dítěte. A pak se může říct, že kniha je skvělá. Někdy je to moc hezky poeticky napsáno a promyšleno, ale jiskra chybí. A tady? Už určitě víte, kde směřuji. Zde pro mě jiskra přeskočila. Příběh je živě vylíčen, hezky promyšlen s mile skrytým poučením a dětem se líbí. Knihu čtu nejmladšímu čtyřletému Vašíkovi a opravdu ho zaujala. Vašík totiž moc pohádky nemusí, raději má zvířátkové knihy. Autorka se strefila kladívkem, tedy tématem cirkus, přímo na hlavičku hřebíku, tedy zájmu dítěte – prostě zásah.
Pane jó!!! To byl tak úžasný, nádherný, dojemný, zamilovaný, lehce erotický románek. Mně se tak líbil, tak dobře se četl, že jsem to dala za jeden večer…No dobře, tak skoro....Začala jsem číst v 10 hodin večer a pár stránek mi zbylo. Musela jsem jít spát, abych nedřímala na druhý den v práci. Prostě tááááková nádhera to byla. Opravdu vřele doporučuji. Je to skvělá oddychovka, která ve mně vyvolala horu pocitů, kde nejvíc převládalo dojetí. Velmi mi sedla hlavní hrdinka. Na první stránku jsem si ji zamilovala.
Kniha o lásce. O nádherné, pravé lásce, kterou se nechávají inspirovat umělci, básníci a o které sní každý z nás. A, že ne? Ha, věřte, že vám nevěřím.
V příběhu se prolínají dvě romance, ale jedna láska vede. Protože vydržela léta, zestárla a i po smrti jednoho z nich tu je. Celou dobu jsem ji při čtení cítila. Velmi pěkný příběh, který je opravdu dobře napsaný a velmi dojemný.
Autor mě tak trochu zmátl. Skoro od začátku jsem si myslela, že vím, jak příběh dopadne. Spletla jsem se. K tomu na mě čekala průběhem celé knihy malá překvapení. A to dává této romanci něco navíc. Nesklouzla do přeslazeného čajíku, ale pěkně na mě padalo z cukru zrnko po zrnku a já si vychutnávala jemnou sladkost, která k romantice patří.
Neskutečně jsem se na tuto knihu těšila. Paní Blanku sleduji od léta 2013, kdy jsem si přečetla na internetu o jejím úspěchu na světové soutěži marmelád. Vaří marmeládu z čerstvého ovoce, za použití málo cukru, zachování co nejvíce vitamínů a přirozené chuti. Konzervuje pektinem. Autorka tuto knihu zpracovala jako své marmelády – poctivě a kvalitně. Je ničím nešizená a s láskou psaná.
Kniha je vydána na kvalitním papíře a obsahuje stovky krásných fotografií, pořízených na cestách. Celkově se kniha dobře četla. Obsahem je mi velmi blízká, sděluje nejen zážitky z cest, ale i své myšlenky, pocity…..Vypráví i o nepříjemnostech, se kterými se na cestách setkali. Popisuje místní obyvatele. Historky, které jí sdělili, vážící se k místům, jež v průvodcích nenajdete. Z každého slova psaném o jídle, je cítit, jak ho miluje. Mezi povídáním o cestách dává vsuvky se svými myšlenkami a názory o českém obchodu, o farmářích, o slušnosti. Na konci se mi líbilo shrnutí cesty, finanční i obsahové. Dozvíme se kolik km najeli, kolik nafty spotřebovali, kolik dali za dálniční poplatky, v kolika zemích vařili marmeládu, kolik utratili za pokuty a s jedním se vám svěřím hned. Naštěstí je nepotkala žádná nehoda. Kniha je krásným příkladem, že když něčemu opravdu věříte a jdete si za tím, dokážete to. Paní Blanka je mi z knihy velmi sympatická, nejen pro svou pracovitost. Ale i proto, jaká je. Nádherná kniha nejen pro milovníky recepisných cestopisů.
Nádhera. Tady není ani o čem psát. Prostě krásný román. Takže jdu spát.
No jo, kecám, musím vám přeci říct, jak moc se mi to líbilo. Připravte se na pozitivní a opěvující sdělení o této úžasné novince. A ne, abyste toho čtení teď nechali. Je potřeba vstřebávat z okolí i hezké věci. Po dlouhé době normální román bez sexu, plný emocí ženám tak blízkých, odehrávají se ve Skotsku. Chlapy to asi bavit nebude, takže prominou, že je opomíjím.
Holky, pokud milujete zamilované romány, ale nemáte rády slaďáky, tak je to přímo pro vás.
Všechny postavy mi byly moc sympatické. Kniha mě pohltila na jeden večer a nedala mi pokoj, dokud jsem ji nepřečetla. Vřele, milionkrát vřele ji doporučuji. Velmi povedený zamilovaný román.
Ty jo, jsem překvapená, že toto napsala třináctiletá holka. Smekám klobouk a uznávám, že se jí to povedlo. Není to stoprocentní, ale blíží se tomu.
Kniha je určena pro dívky a těm se bude líbit velmi moc. O tom jsem přesvědčena. Jsou tam kouzla, láska, rodina, přátelství, dobrý konec.... Styl psaní se během čtení také zlepšil. Rozjezd příběhu byl pro mě trochu těžkopádný, v tom jsem cítila dětskou ruku. Ale jak se rozepsala, tak to bylo čím dál lepší a konec byl úžasný. K tomu se vše odehrává v Římě. Hlavní hrdinka dvanáctiletá Aurora, své město miluje. A tak se jím ráda toulá a popisuje ho – no pro mě úžasné. Byla jsem v Římě jen jednou, ale nadchl mě. Pěji chválu, ale opravdu myslím, že zaslouženě. Velmi vydařený dívčí román a nejen pro ně. Také ho vidím jako kouzelnou pohádku, kde Aurora pozná své kamarády, brášku a najde svou první lásku. To vše je v balíčku, kde se plní přání. Přání, které nám přijdou na mysl jen tak, neplánovaně. Které víte, že se nesplní. A tady jo. To vede k různým milým i vtipným momentům, do kterých se zamíchá i nějaký trapas. A o to jde. Přesto všechno si to užít a být šťastný, že okolo vás jsou lidé šťastní.
Tak co nalákala jsem vás? Já doufám, že ano. Super dárek pro dívky kolem desátého až třináctého roku. Kdo má rád pozitivní literaturu, tak vzhůru do ní, potěší každého. Mám z ní moc hezký pocit.