Jane417 komentáře u knih
(SPOILER) Bylo to čtivé. Depkoidní, ale čtivé. Knížku jsem slupla za jeden den, ale žádné ohňostroje u mě nelétají. Doufala jsem, že téma bude jiné, ale opět se to zvrhlo, vím že ve vážné téma, ale už 100x ohrané. Hlavního padoucha jsem odhadla hned a jen doufala, že to bude jinak. Nebylo... Konec tedy ukázal, že vše bylo ještě horší, než si čtenář myslel, ale jinak...? Osobně jsem postrádala dovyřešení záhady se zmizelým otcem!? Prostě mi to tam chybělo. Taky mě zarazily myšlenky 9tileté holčičky, která v jednu chvíli pronesla, že se jí to někdy líbilo...
Thriller? Ani omylem! Bohužel jsem nepřišla na to, co to mělo být za žánr! Nepřišla jsem ani na to, o čem to vlastně bylo... taková splácanina všeho. Něco v tom smyslu, že Šumava je tajemné místo se svými tajemstvími, pověstmi a tragickou minulostí, která nechala otisk až do dnešních dnů... Myšlenka dobrá, ale zpracování hodně amatérské.
Na "Lexikon světla a tmy" jsem narazila náhodou, když jsem si prohlížela knižní novinky. Na rovinu... na první pohled knížka moc neokouzlí, ale po podrobnějším prozkoumání, jsem zjistila, že na GR má hodně vysoká hodnocení. Konkrétně 4,25*. To mě zaujalo, tak jsem si knížku hned pořídila a přečetla. Je to příběh, který se odehrává za 2. světové války v Norsku a odhaluje drastické zacházení, mučení, šikanování, útlak a vraždění Židů a kolaborantů v jednom norském domě, tzv. "domě hrůzy", pod vedením zakomplexovaného a psychopatického Henryho Rinnana, který sloužil nacistickému Německu. Zároveň je to příběh rodiny Žida Hirsche Kommisara, která je s tímto smutným místem spojena po několik generací. Časové roviny se v příběhu neustále střídají. Na začátku jsem měla v postavách lehce zmatek, ale po pár kapitolách jsem se zorientovala. Nečekejte žádné utrpení v koncentračních táborech, ale také nečekejte, že když se děj neodehrává např. v Osvětimi, že se nemůže páchat zlo. Může a v tomto případě se páchalo v nenápadné norské vile. S tématikou druhé světové války jsem četla lepší příběhy, ale tento si zaslouží pozornost právě proto, že je jiný a prostředí Norska také není úplně časté.
"Kruh" je opravdu psychothriller! Psychothrillerové rodinné drama! O ději nejde nic moc psát, protože v tomto případě nechcete absolutně nic vyzradit. Čtenář si totiž na začátku příběhu něco myslí, postavy na něj nějak působí, děj ubíhá... Jenže pak je vše najednou jinak a nevěříte jak jinak!? Když hlavní hrdinka Mel začne pohřešovat svou rodinu, v tu chvíli začíná jízda na pěkně divoké horské dráze! Nic není tak, jak se zdá na první a v tomto případě, ani na druhý pohled. Příběh je čtivý, napínavý, děj má více linek, více časových rovin, více vypravěčů, přesto nepůsobí překombinovaně nebo přeplácaně. Hlavní námět, který autorka použila, není v knížkách tak častý a moc se o něm všeobecně nemluví. Konec už je jen třešničkou na dortu. Jedna věc mi sice úplně jasná nebyla, ale to už asi autorka nechala na fantazii čtenáře. Toto je psychothriller, jak má být!
"Porodní sestra z Osvětimi" je jeden z dalších osvětimských příběhů, ale je jiný. Je napsán poeticky, je krásný a dojemný. Je to pohled do světa těhotných žen a porodnictví v podmínkách pekla. Naštěstí s "Mámou" za zády, která jim pomáhá jejich nelehké osudy přežít a stejně tak i jejich dětem. "Mámou" je postava porodní sestry Stanislawy Lesczynské, která je skutečná a román je inspirovaný opravdovými osudy žen, které se s ní v Osvětimi setkaly a kterým pomohla. Sestra, před kterou měl respekt i samotný Mengele. Žena, která byla klidná, vyrovnaná a nebyla schopna nenávidět. Nečekejte příběh nabitý akcí. Čekejte děsivé osudy osvětimských žen a jejich miminek, které jsou neuvěřitelné, hororové a šílené, ale byly to ženy, které, měly v očistci "štěstí", že se dostaly k "Mámě", k ženě, která je kandidátkou na kanonizaci.
"Módní salon" je společenským románem, který má tři hlavní hrdinky a který se odehrává ve třech různých dobách. Hlavními postavami jsou tři ženy... Fanny a její dcera Lisbeth a Rieke, která je dcerou Lisbeth. Příběh tří generací žen, které se zajímaly o módu a celá léta vedly módní salon Konig. Ne vždy šlo ale vše tak, jak mělo. Ve 20. letech 20. století se mladá Fanny chtěla prosadit jako módní návrhářka, ale cesta k tomuto cíli nebyla úspěšná. Lisbeth čelí ve 40. letech 20. století poválečné bídě a snaží se, jak jen může, salon udržet při životě. Zároveň ale i sebe a její dvě děti. No a Rieke, které se salon dostává do rukou v 70. letech 20. století po tom, co její bratr vedení salonu opouští... vede salon, kdy je všeho dostatek, ale bohužel i konkurence a ke všemu se ne vždy setkává s pochopením svého manžela. Román hlavně o těžkostech života, složitosti vztahů mezi matkami a dcerami, ale i mezi muži a ženami a o tom, jak každá doba přinášela nástrahy jak pro fungování salonu, tak pro samotné žití. Hodnotím jako průměrný román, který nezarmoutí, ale ani nenadchne. Chyběly mi zásadní zápletky a trochu děje, který vás více vtáhne. Vlastně se nic moc nedělo, akorát spolu hlavní hrdinky pořád nemluvily, protože jejich vztahy byly narušené. Nikdo s nikým vlastně moc nemluvil a chvílemi mě knížka opravdu nebavila.
"Tradiční český rok" je knížka, kterou jsem postupně pročítala opravdu celý rok a klidně to vezmu zase všechno od začátku! Spousty svátků, tradic, zvyků, pověr, říkadel, koled, písniček a pověstí... doplněných krásnými, klasickými a typicky českými ilustracemi Josefa Lady, dělá ze čtení a prohlížení vlastně takový kulturní zážitek. Je to jako procházka po skanzenu, ale taková, kde vás průvodcovský výklad baví a moc se vám tam líbí.
"Smrt je mým řemeslem" je román, který mapuje život Rudolfa Langa, který ovlivněn tvrdou, nelítostnou a nemilosrdnou výchovou svého fanaticky věřícího otce... proplouvá životem, různými profesemi, stává se vojákem, zažije vězení... až se stane členem SS a pod jeho velením umírají tisíce lidí. Rudolf, který je otcem a manželem je přesto masovým zabijákem, pro kterého je zabíjení "jen" práce a v té musí být nejlepší - jako vždy, když něco dělá nebo má za úkol. V některém z komentářů jsem se dočetla, že Rudolf je něco jako Forest Gump! Souhlasím, ale samozřejmě v negativním slova smyslu. Jako jedna z mála jsem z knížky úplně nadšená nebyla. Hrůzy a děsy, co se v ní odehrávaly, byly šílené, ale postava Langa byla tak stejná po celou dobu... byl stejný když montoval dveře v továrně i když vráždil děti.
"Odvrácená tvář lásky" je moje první zkušenost s Collen Hoover a rozhodně je to zkušenost velmi dobrá. Něco takového jsem hledala delší dobu! Romantické, "holčičí", ale ne stupidní a ohrané. Tento příběh není primárně young adult, je to spíše new adult, ale troufám si říct, že si ho můžou přečíst i starší, možná i zralé a nejzralejší ženy a i když se nemůžou s dvacetiletou hrdinkou ztotožnit, můžou např. zavzpomínat a nebudou se u toho cítit trapně, protože je to napsáno kvalitně a inteligentně. Kromě zamilovanosti, vztahů a sexu se v knížce řeší i hodně těžká témata... vlastně se tam řeší to nejhorší, co se může člověku stát a to ten příběh odlišuje od jemu podobných, ale naivních románků. Za mě je toto čtení prostě pro dospělé! Jediné, co bych napsala jinak, tak je epilog... to už bylo moc "červené".
"Rakvář" je originální detektivní příběh S. J. Bolton. Je pravda, že tentokrát trochu jiný, ale stále stejně kvalitní. Souhlasím s většinou názorů, že je první díl nové série možná slabší, než předešlé knihy, ale myslím, že jde jenom o to, zvyknout si na nový styl a nový příběh. Autorka sama v úvodu knížky přiznává, že vykročila ze svých vod a pustila se do témat, s kterými se čtenář v jejích knížkách ještě nesetkal, ale o kterých si přála psát ona... pohřbívání mladých lidí za živa, čarodějnictví, bílá i černá magie, okultní skupiny... K tomu všemu dvě časové linie - 60. léta a hlavní postava policistka Florance Loveladyová, která je nováčkem v mužském policejním sboru (mužští členové sboru jí dávají hodně znát, že je žena a tím pádem je vlastně méněcenná) a léta 90. kdy je z Florance zkušená a úspěšná policistka, i když ji kdysi nikdo jako ženě - policistce nevěřil. Co se dělo tenkrát a co se děje v současnosti kolem britského Pendle Hill? Proč bylo tenkrát zaživa pohřbeno několik dětí a provedl tyto hrůzy opravdu odsouzený "rakvář"? V této detektivce s nádechem hororu, tajemna a záhad ožívají staré legendy o čarodějnicích a čtenáři občas přeběhne mráz po zádech. Škoda jen konce, který mi nepřišel dostatečně vysvětlený... kdo byli oni, motiv,...? Nicméně pro všechny milovníky tajemna... S. J. Bolton nezklamala a posledním kapitolou a poslední větou v knížce z celé detektivky udělala opravdu mysteriózní thriller!
"Tajemství" by se měli vyhnout všichni, kdo nechtějí číst o duších, kdo nevěří na duchy, na nějaké nadpřirozeno nebo paranormální jevy. Takoví čtenáři zhodnotí toto vyprávění jako nesmyslný brak, který vlastně děsivý není. Pokud tu knížku bude číst jen ten, kdo taková tajemná témata vyhledává, tak se mu to bude líbit a to je i můj případ! Mám příběhy se strašidelnou atmosférou ráda a duchařiny jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, a proto se mi knížka líbila! Mrazivou atmosféru měla, podle mě, hned od prvních stránek. Proč např. nesmí hlavní hrdina Daniel, který byl na Craven Manor přijat jako zahradník, po půlnoci z domu a celou noc musí mít zatažené závěsy? Proč nesmí vstupovat do věže? Slovo "tajemství" v názvu neskrývá záhadu jen jednu, těch záhad je víc. Ano, byly zde určité podobnosti s Duchem domu Ashburnů, podobná linka, podobná šablona a mně to nevadilo. Na duchařské čtení jsem se těšila a tak jsem zklamaná nebyla. Oproti "duchovi" jednu hvězdičku ubírám, protože - na konci jsem do poslední chvíle čekala ještě nějaký zvrat, šok, otočku v ději a to se už nestalo. Konec bych asi vymyslela jinak... mrazivěji.
"Katakomby" jsou druhou knížkou, kterou jsem od autora četla. První byl samozřejmě Les sebevrahů a asi jako každý, kdo četl obě knížky, tak jsem je porovnávala. Musím říct, že mínusem Katakomb je, že jsou napsané podle stejné šablony jako Les. Autor vzal šablonu, podle které napsal Les a zasadil do té šablony děj Katakomb, ale... mně to zase až tak nevadilo. Samo prostředí je nakonec vlastně úplně jiné a myslím, že děsivější. Ono ztratit se v lese je hrozné, ale ztratit se v podzemí, kde vládne absolutní tma, tak je mnohem horší a přímo šílené! Parta mladých lidí se vydá do pařížských podzemních chodeb hledat ženu, která tam ztratila videokameru a poslední, co na ní bylo vidět, bylo to, jak žena křičí a utíká... V první polovině se seznamujeme s hlavními hrdiny, s prostředím katakomb, s pravidly katakomb a s katafily... dá se říct, že děj je čtivý, zajímavý, ale to nejlepší přichází s druhou polovinou. Napětí, akce, boj o přežití a z dobrodružného románu se stává 100% děsivý horor. Pro mě je tento příběh o něco lepší, než byl Les sebevrahů a mrzí mě, že autorovy knížky tak nějak zapadly a už se nevydávají další. Myslím, že si to knihy ani autor nezaslouží. Je pravda, že jsou ty příběhy takové "béčkové", ale myslím, že i přesto jsou kvalitní. Na děsivosti jim totiž dodává to, že se odehrávají na reálných místech. Lepší reklamu a marketing a mohly by to být trháky. Četla jsem spousty horších knih!
"Alisik" a první díl série "Podzim", jejíž hlavní hrdinkou je mrtvá teenagerka Alisik, která ale i po smrti musí řešit různé problémy a taky zjistit, co se jí vlastně stalo. Grafické zpracování je dokonalé, to je na plný počet hvězdiček a u komiksu je to podle mě prvořadé a nejdůležitější. Přesto je potřeba i příběhu a v tomto případě děj lehce pokulhává za tou krásou a pastvou pro oči, ale je to první díl a je takový seznamovací a rozjezdový.
"Vězněná" je hlavně děsivá! Prvních 30 stran mě nebavilo. To bylo nezáživné vyprávění o životě smutného a zmateného učitele Martina - žádná zápletka, žádný děj. Od druhé kapitoly a od chvíle, kdy se v příběhu objevila jedenáctiletá holčička Marie se vše naprosto změnilo. Z nemastného neslaného děje se stal napínavý, hororový, neuvěřitelný, drsný psycho thriller... takový ten typ četby, při které zavíráte oči a rozmýšlíte si, jestli číst dál nebo to vzdát. Ne každý na přečtení tohoto románu má nervy! Přívlastek "neuvěřitelný" je jistě na místě, bohužel v tomto případě se autor nechal volně inspirovat masovým vrahem ze Šumavy Hubertem Pilčíkem. Takže možná neuvěřitelné, ale v mnohých chvílích reálné. Spisovatel Pavel Renčín je na přebalu Vězněné přirovnávám ke Kingovi a musím říct, že stylem a způsobem vypravěčského umění mu opravdu může v klidu konkurovat! Mně se dokonce styl P. Renčína líbil víc, než celý S. King. Konec příběhu se mi sice moc nezdál, tak nějak mi asi nezafungovala fantazie, ale to je můj problém. Co mi vadilo, tak to byly nějaké věci, které mi přišly při nejmenším zvláštní... např.: "Nikomu nechyběla Klára?" Víc psát nemůžu, abych neprozrazovala. Přesto se tato knížka řadí mezi nejlepší, co jsem z české literatury, za poslední dobu, četla a nebojte... role Martina je důležitá, i když se to na úplném začátku nezdá. Jo a mimochodem - na houby na Šumavu bych momentálně asi nešla!
"Up Side Down"... pokud jste fanoušek seriálu, tak hodnotíte vysoko. Pokud fanoušek nejste, nečtěte to! Je to jen pro ty, kdo seriál znají. Já jsem si seriál a hlavně všechny postavy zamilovala, takže to moje hodnocení asi hodně ovlivnilo. V komiksu se dočtete o tom, co se dělo s Willem, když zmizel...
"Hovor se smrtí" ano i toto dílko od Ch. Cartera je skvělé. Opět výborné, nechutné, brutální, napínavé a neodložitelné čtení, při kterém máte chuť listovat na konec kapitol, abyste už věděli, jak to bude dál. Úplně originální čtení už to, po tolika dílech série, není. Carter si prostě jede podle své šablony, ale zase na druhou stranu, proč ne? Když mu to tak jde a čtenářům se to líbí. Videohovorový vrah, který při každém svém počínání vlastně zničí dvě osoby, jednu oběť, kterou brutálně zabije a druhou, totálně zničí psychicky, protože vraždu musí sledovat, právě přes telefon. Šílené, děsivé! Děj, pro mě, hezky zpestřil pan "J". To se mi líbilo a bylo to právě něco, co knížku odlišilo od ostatních a ačkoliv si protiřečím, udělala ji to originální. Na konci je to opět tak, že jednání vraha tak trochu pochopíte... nebo alespoň pochopíte, z jakého důvodu se mu to v hlavě porouchalo a začal se svým šíleným řáděním. Neuděluji plný počet, protože mi poprvé, v knížce od Cartera, přišlo něco nedovysvětleného a myslím, že docela důležitého. Tak asi to tentokrát autor nechal a čtenářově fantazii, protože jemu už došla?
"Matčina hra" dělá dojem klasického thrilleru o pošahané mamince, která se nechce vzdát svého "chlapečka" a chce ho mít jen pro sebe a vždy, když je potřeba, tak ho mít k dispozici. Tady je tou tchyní Pammie, která miluje svého syna Adama a nesnáší jeho partnerku Emily. Překvapivě, mně byla nejméně sympatická právě Emily. Pro mě byla hloupá, naivní a nechápu, jak mohla s Adamem chodit a hlavně s ním zůstat déle než týden! Ke všemu je to jedna z postav, která je v každé situaci vtipná, ale jsou opravdu chvíle, kam se vtipné poznámky, podle mě, absolutně nehodí. Když vás např. partner pošle někam, tak v tu chvíli vtipná asi nebudete. Emily ano! Je taky pravda, že na konci ji smích přejde, ale i tak mě ten její neustálý humor při čtení rušil a zkrátka mi to do tohoto žánru, v takové míře, nesedělo. Tušíte, že vše nebude, tak jak se zdá a jak se děj vyvíjí, ale já konec neuhádla. Dění gradovalo do hodně překvapivého konce, díky kterému se tato knížka zaslouží tak vysoké hodnocení!
"Čas čarodějnic" je knížka, která mě velmi zaujala. Svět lidí, upírů, démonů a čarodějnic určitě nenalákal jenom mě. Nečekejte ale žádné YA čtení, ani holčičí románek. Jakmile se řekne "upír" evokuje mi to Stmívání, ale ne ne, nic takového. Možná by se to dalo nazvat Twighlight ságou pro dospělé, ale pro ty, kteří mají rádi historii, podrobné popisy a atmosféru v knížce spíš, než děj prošpikovaný akcí. Ano, i tady máme hlavní hrdinku Dianu, která je krásná, chytrá, milá a je to čarodějnice, která ale čarodějnicí být nechce. Bohužel pro ni, je jednou z nejmocnějších čarodějnic a to je její největší problém, protože své schopnosti nechce a neumí používat... No a pak je tady upír Mathew, který je prototypem upíra, kterého světu dala S. Mayer. Dokonalý princ - jenže predátor! Láska, tajemství, magie, nenávist, porušování pravidel, vztahy všech druhů... Toto není literatura jen tak pro někoho. Čtení v některých částech není jednoduché, hodně popisné a někdy až lehce odborné - v textu se objevuje historie, věda, biologie, spoustu faktů... Přesto a zároveň právě proto se mi čtení moc líbilo. Znovu musím napsat - je to dobrá fantasy literatura pro dospělé.
"Tmavé stěny Willardu" je román, který se odehrává ve dvou časových rovinách a podle mě je to směska všeho, co vás napadne! Román pro ženy, psychologické drama, dívčí román, romantika, thriller, horor, historický román, young adult, gotický román a na konci tak trochu Titanic! Prvních 100 stran je takových pomalých, rozjezdových. Pak kniha chytne tempo a je pravda, že se čte dobře a zajímá vás, jak to bude dál, ale... Příběh ze současnosti je spíše pro dospívající slečny, než pro ženy. Vypráví o životě mladé Izzy, která po smrti rodičů objevuje nejednoho kostlivce ve skříni a která se náhodně ocitne ve staré psychiatrické léčebně, kde se svou pěstounkou odkrývají tajemství bývalých pacientů. Vyprávění o osudu Izzy se mi moc nelíbilo a hodně věcí tam bylo navíc a zbytečných... děj byl prostě moc přeplácaný. Tam, kde se spisovatelka mohla vyřádit... v příběhu z minulosti a popsat nám více děj mladé Clary, která se omylem ocitla ve Willardu (psychiatrické léčebně) byl takový plochý. Co tím myslím? Např. elektrošok je vysvětlen - pouští vám elektřinu do mozku... a to je vše! Vyprávění má chvílemi působit hrůzostrašně, děsivě, neuvěřitelně, což občas opravdu splňuje, ale zkrátka si myslím, že z toho šlo vytřískat mnohem víc. Kdyby se autorka soustředila více na Claru, než na nesmysly kolem Izzy, bylo by to mnohem lepší!
"Strach" je dobře vymyšlený thriller, který rozhodně není tuctový a zabývá se ne tak častým tématem... konkrétně pedofilií. Knížka vypráví příběh, dnes už dospělé Lou, která si do života bohužel odnesla trauma z doby, kdy jí bylo čtrnáct let a kdy ji zneužíval a unesl do Francie její učitel karate. Po mnoha letech se vrací do svého rodného města, kde na dotyčného opět narazí a zjistí věci, které ji vyděsí a ona to nechce nechat jen tak! Pro mě to nebyl příběh pomsty, ale příběh zničené lidské duše a zoufalství. Knížka má několik vypravěčů, takže vidíme několik pohledů na věc... a taky se s Lou vracíme do minulosti - právě do doby, kdy jí bylo zmíněných čtrnáct let a Mike ji unesl do ciziny. Vyprávění nemá moc postav, takže je dobře srozumitelné a pochopitelné. Kromě pedofilie se lehce otřeme i o téma stalkingu. Je to čtivé, napínavé, neobvyklé a poslední kapitola je velmi zajímavá.