Janina2609 komentáře u knih

“Já třeba vypadám, jako bych měl jen prázdné ruce. Ale sebou si jistý jsem, a vším jsem si jistý, jsem si jistý svým životem i tou smrtí...mám jen tohle...ale aspoň tu jistotu držím v rukou stejně pevně, jako ona drží mě.”
Tahle kniha mě dostala. Jednoduchý příběh Mersaulta v první části knihy a otázky lidské
existence v části druhé je naprosto dokonalé čtení. Přikláním se na stranu příznivců povahy hlavního hrdiny. Mé sympatie získal právě tím, že za všech okolností zůstával sám sebou (to chce odvahu, ne každý to dokáže a chápu, že to někomu může být nepříjemné). Na “stádní” a univerzální společnost působil stroze, příliš věcně, ale vnímavý čtenář zachytil jeho citlivost a vnímavost (radost z Mariiných pestrých šatů, krása mořské pěny sledování nebe...). Jen zkrátka nedával na odiv své prožívání. No a to se mu právě stalo osudným v počáteční absenci očekávaných emocí, kdy tím popudil veřejnost, získal otevřené nepřátelství soudkyně a všechno to přispělo k průběhu procesu.
Klidně bych dala víc než 5⭐️

9 29.10.2021

“Hledá se Hazeová Dolores,
vlasy plavé, rty jak růžička.
Věk 5300 dní má dnes,
profese žádná...nebo hvězdička....”
Mistrně napsaný příběh po stránce jazykové, kdy autor skvěle pracuje se slovy (jediný důvod, proč jsem knihu dočetla až do konce), ale s obsahem pro mne nepřijatelným. Stokrát si můžu říci je to průnik do duše a pocitů, líčení smyslnosti, slavná kniha, problém s vnímáním nepříjemných témat...atd. atd. Ale nemůžu jinak.
Podstata příběhu u mne vyvolala znechucení a nepříjemné emoce a to u čtení nehledám.
Román je místy zdlouhavý s nudnými popisy, nezachránil to ani poměrně dynamický závěr.

2 29.10.2021

“Doufám, že se smrt nepodobá spánku. Někdy mi hlava únavou klesne na prsa, můj obličej připomíná slunečnici, které chybí slunce, hlava mi visí na stonku páteře zvadle, nehybně, bezmocně...”
Soubor povídek se společným závažným tématem, které nejsou ani trochu plytké, dobře se čtou a zanechají existenciální pocity.

9 24.10.2021

“Tehdy jsem se úplně celá svěřila do její náruče. Byly jsme v tý tmě dokonale spolu a nic nás nemohlo rozdělit. Dokonce i srdce nám snad bušilo společně. Byla to chvíle, kdy jsem se dokázala přiblížit k Eri úplně nejvíc jak se dalo.”
Přečteno na jeden zátah, zdánlivě jednoduchý děj vám nedovolí knížku odložit. Autor opět rozehrává komunikační koncert, perfektně přiblížená atmosféra nočního japonského města. Vyprávění očima kamery a hlavně první osobou množného čísla dodalo příběhu zvláštní a velmi příjemný šmrnc.

6 19.10.2021

“Mirku-život je příliš krátký, než aby se uklízelo!”
Pan Horníček je mistr slova, povídky jsou čtivé, příjemně strávené nedělní odpoledne s knihou.

6 17.10.2021

“Vstup ne pro každého
Jen pro pomatené”

Soubor tří příběhů mě naprosto učaroval. Lázeňský host jako předkrm-lázně doporučuji v rámci svého zaměstnání, od teď budu k lázním doporučovat i tuto povídku-popis prožívání lázeňského pobytu v Badenu pacientem (autorem vypravěčem) nemá chybu.
Dále “skvěle ochucená polévka” Cesta do Norimberka - dokonalý pohled do duše cestovatele filozofa.
No a pak to přišlo: hlavní chod Stepní vlk. Napadá mě homolkovské “ to je žrádlo” (každý je jednou částí duše vlk či jiné zvíře). Nejkrásnější část Vlka je ale velké finále
v závěru - maškarní bál a freudovské Magické divadlo. To je závěrečný dezert a opravdová lahůdka.
Neodpustím si přidat “Mozartův” pokřik v Magickém divadle:
“Hej hochu, platí, že řeč se ti tratí, dech se ti krátí?
Myslíš teď snad na čtenáře, na ty mrchy bídné tváře, co ti žerou z kalamáře, písmo sázejí, bludy razí, druhé jenom štvou a kazí, šavlí házejí?
Člověk by se jenom smál, cos ty draku napáchal, ržál a za břich se popadal, smíchy se až podělal!
Ó ty srdce důvěřící, pryč s tou černí, dej si říci, ty dušičko věčně tklící, zasvětím ti jednu svíci, ať si žertem zjasním líci. Lusknem si a poskočíme, z kopýtka si vyhodíme, taškaříme, čtveračíme a ocáskem zavrtíme, jen na konec nemyslíme.
Pánubohu poručeno, čert má na tě políčeno, bití, nářez je tvé věno, cos napsal, vše nažvaněno a ze všech sil nakradeno!”

1 17.10.2021

“Studánku dej mi blízko u lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa”

Nádherné básně pro každou náladu, ať už jste smutní, veselí nebo třeba podráždění.
Líbila se mi sbírka Co zbylo z anděla a básně Dům, Motlitba a Uprostřed léta.

8 15.10.2021

“Tolik nešťastných nedorozumění! A těch termínů schůzek kolik už jsme dostali. A jak dlouho jsme na vás čekali včera večer, víc než dvě hodiny! Ale to nevadí, to se prostě stává. Řekl bych, že nic z toho nebylo vaší vinou. Dokonce o tom vůbec nepochybuju.”
Hlavní hrdina Ryder se prostřednictvím vzpomínek vrací k důležitým etapám svého života. Jeho hotelový pokoj je náhle pokojem, ve kterém trávil jako dítě prázdniny. Nepozná rodné město, vlastního tchána, manželku, dítě ...postmoderní vyprávění pracuje jako paměť, která také reprodukuje jen určitou část reality, takže ve výsledné vzpomínce často něco chybí nebo přebývá a výsledkem jsou jen střípky skutečnosti.
Když jsem příběh četla, připadala jsem si jako ve snu-dny nemají pevné hranice, neexistuje zákon času a prostoru, cesty vedou odnikud nikam stejně tak jako tramvaje, auta. Řada scén kompletně přebírá znaky noční můry: náhlá nahota na veřejnosti, neschopnost někoho dohonit bez ohledu na rychlost běhu, potácení se v kruhu, dialogy bez návaznosti.
Rydera stále někdo zdvořile (typické Japonsko) prosí o drobnou laskavost - jeho poslání (klavírní koncert) se stále něco staví do cesty, zamotává se do sítě povinností a závazků. S každým dalším úkolem ale Ryder nachází další dávno zapomenutý kousek sebe samého a dozvídá se něco víc o tom, kým dřív býval.
“Neutěšenci nejsou čtení na dobrou noc, spíš dřina a plody vydá až po čase”
Doporučuji k přečtení a dávám 5⭐️

7 12.10.2021

“Vědomí je jen průsvitná blána pokrývající lidskou existenci. Zkušené oko ji snadno prohlédne a uvidí primitivní síly a instinkty, které člověka skutečně pohánějí, které tvoří základ jeho touhy po moci.”
Málokdy čtu dvakrát jednu knihu, ale u této jsem udělala výjimku. Tematika příběhů profesora Yalona mne hodně baví, tenhle příběh od začátku do konce nemá chybu.

3 04.10.2021

“A davy děsit upraveným výkladem každého nového nařízení(...)Zmnohonásobit tak nedůvěru, prohloubit čistky, posednout strachem z vlastního stínu každého jedince. Je to přibližně ono?”
Poměrně čtivý špionážně psychologický román působivě přibližující náladu plnou strachu v době studené války v 50.letech. Moje první a rozhodně ne poslední kniha od E. Hostovského.

1 27.09.2021

“Lidi si představují, že lidský mozek se nachází v hlavě; kdepak v hlavě-vítr od Kaspického moře ho přináší!”
Dvě skvělé povídky(Bláznovy zápisky a Nos) s příchutí magického realismu či fantasy. Atmosféra starých ruských časů, satira, inteligentní humor a mistrovské líčení s bohatou slovní zásobou.

3 24.09.2021

Nejlepší je Mateří kašička :D

5 21.09.2021

“Marno je na vodu plynoucí psát, písmena začnou tancovat...”
Výběr ze sbírky japonské poezie Kokinšú.
Kratičké verše o radosti z krásy květin, o podivu nad zpěvem ptactva, o něžném smutku z ranních mlh, o sbírání švestkových květů na věnce do vlasů. ..Škoda jen, že máte přečteno za jeden den.

7 19.09.2021

“Rván jsem, mučen divé lásky spárem, spal mě, znič mě oka svého žárem...”
Útlá knížka nabízí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Básně jsou rozděleny do čtyř oddílů, které odpovídají různým podobám lásky, jež doprovází jednotlivé fáze milostného vztahu muže a ženy. První oddíl je věnován jakémusi nevinnému chlapeckému snění, kdy básníci hledají svůj ženský ideál. Ve druhém oddílu tyto něžné verše střídá roztoužená poezie s erotickými motivy. Třetí soubor básní charakterizuje jistý odstup a ochlazení vztahu, verše v této sekci obrazí určitý nesoulad, který sebou nese každý dlouhodobý vztah. V posledním oddílu pak osamocení autoři nostalgicky vzpomínají na mladické lásky a dávné milostné zážitky. Výbor veršů přibližuje prostřednictvím básní známých autorů všechna stádia a podoby lásky, a odhaluje, že všechny její metamorfózy jsou svým způsobem krásné. Milostné verše jsou doplněny grafikami předních, převážně secesních, výtvarníků, které byly původně zveřejněny např. v „Moderní revue“ či „Erotické revue“.

6 15.09.2021

“Nemělo cenu cokoli říkat. Nerozuměli by mi. Nikdo by nerozuměl tomu, co jsem tam zažil. Nejde to vyprávět, nedá se to pochopit. Ani ti nejbližší doma to nepochopí.”
Jen zopakuji již napsané: zařadit jako povinnou četbu a co nejvíce tuto a jí podobné knihy šířit mezi lidmi, kteří nezažili, nevěděli nebo bohužel raději zapomněli.

23 13.09.2021

“Kdybys tu se mnou šel, viděl bys co mám rád.
Kostelík, strouha, most, krajina obyčejná,
všední a překrásná jak šedí vrabci
z hejna,
řeka, stín kaštanu, hojivá vůně, chlad.”
Příjemná procházka podzimním Brnem, ve které nám básník krásně a melancholicky přiblížil všední okamžiky v různých částech města.

6 11.09.2021

“Nebudu sloužit tomu, več už nevěřím, ať už si to říká domov, vlast nebo církev; a v životním nebo uměleckém způsobu se zkusím vyjadřovat co nejsvobodněji a nejúplněji a bránit se budu zbraněmi, které si sám zvolím: mlčením, vyhnanstvím a lstí.”
Pokud chcete vědět jak vypadá Peklo, sáhněte po Joyceovi. Pro mně přetěžká kniha, prala jsem se s ní, nutila se, odkládala, vracela ve čtení...ale stálo to za to.

2 11.09.2021

“Pomyslel si-to je žena, jejíž síla není v tom, co říká, ale jak mlčí.”
Jako rodilá plzeňačka jsem si nemohla nechat tuto knihu ujít. Kolem plzeňského “Kontíku” chodím každý týden, ale uvědomila jsem si , že o jeho historii nic nevím. Jasně, není nic lehčího, než si o hotelu a jeho před i poválečné historii něco najít, ale takhle ve spojení se skutečným příběhem křehké Eugenie to bylo příjemnější. A vůbec se mi hrdinka nejevila jako nevděčná nebo rozmazlená-její život se často odehrával podle představ ostatních, možná i díky době ve které vyrůstala.
Trochu mi vadil styl psaní, konkrétně používání zbytečně velkého množství rozvíjejících přívlastků ve větách, což někdy odvádělo pozornost od děje.

5 11.09.2021

“Kluk František a jeho oči plné snů”
Nádherný příběh s kouzelnými ilustracemi, jejichž krása vyniká na velkém formátu knihy. Mám ráda knihy podporující fantazii a tato k nim rozhodně patří.

8 31.08.2021

“Každý na světě hledá štěstí. A existuje jediný jistý způsob, jak ho dosáhnout. Spočívá v kontrole našich myšlenek. Štěstí totiž není ve vnějších podmínkách, ale závisí na vnitřním rozpoložení.”

Docela pěkná knížka, i když starší, ale pořád aktuální. Základní myšlenky shrnuté do přehledů na konci kapitol si přímo říkají o vytištění a pověšení nad manažerský stůl :)
Přikláním se k názorům o zbytečně velkém množství příkladů, od poloviny knihy lze odstavce přeskakovat.

3 29.08.2021