JankaV80 komentáře u knih
Skvělé pokračovaní série Moje ségra je upír. V tomto díle budou děvčata čelit bulvární reportérce Hvězdné Seleně, která je přesvědčená, že ve Franklin Grove je něco nenormálního. A protože obě ví, že tomu tak je, je potřeba ji v odhalení pravdy (a to za každou cenu), zabránit.
Dvojčatům taky vrtá hlavou, jak je možné, že jedna je normální člověk a druhá upír. A tak je načase pustit se do pátrání, kdo byli jejich biologičtí rodiče a proč se při adopci rozdělili.
Kniha se dá přečíst za jediný den a pro -náctileté holky ji doporučuji.
Knihu jsem četla v rámci Čtenářské výzvy 2019, nejsem si jistá, zda bych po ní normálně sáhla. Jedná se o romanatický (teda spíš skoro až přeslazený) příběh dvou lidí, kteří se do sebe zamilují (bodejť, když Ridge hraje na kytaru a Sydney k jeho písničkám bude skládat texty), ALE ..... (u těch romańťáků je vždycky nějáké ale).
Příběh jako takový nebyl špatný, ale děsně mi vadilo to neustálé rozebírání jejich vztahu, ať už spolu nebo každý sám v sobě. V tomhle ohledu byla kniha zbytečně rozvláčná.
Nicméně, brala jsem si jako oddychovku, něco na vypnutí mozku. Svůj účel splnila, i když závěr knihy je někdy od strany 15 všem naprosto jasný.
Povídky podivných jsou prostě skvělé a dokreslují celou trilogii knih o podivných. Jednak se v povídkách setkáme už s povídkama, které v knize byly zmíněny (např. Legenda o obrovi Cuthbertovi), které mohou mít reálný základ (jak sám Millard zdůrazňuje) - mě se moc líbil příběh o první ymbryně nebo příběhy, které nekončí vůbec dobře, ale plyne z nich velké ponaučení - třeba Báječní kanibalové. Všechny povídky jsou moc zajímavé.
Je obdivuhodné, že autorka dovede udržet tempo a nepolevuje v něm. Ač už 4. díl, stále to má náboj. V jednu chvíli to vypadá, že ta či oná postava bude záporák/klaďas, ale ono se to potom "zvrtne" a všechno je jinak. Třeba taková postava Manon, ta se mi prostě líbí :-) Rozhodně knihu doporučuji a těším se na další díl z této série :-)
Zatím se mi líbil každý díl, ale tenhle, ten jsem hltala. Ke konci už jsem se od něj nemohla odtrhnout. Jednotlivé postavy se vyvíjí a mění - Celaena a Dorian projdou změnou velkou; Chaol jako by nevěděl, jak se rozhodnout, jaká strana jeho zemi a jemu samotnému přinese užitek - a aby byl děj opravdu napínavý, objeví se postavy nové - Jeřáb Bělotrn (muž, který bude cvičit Celaenu) a Manon s Abraxosem (ač ona je nelítostná čarodějnice a on zákeřný wyvern, nelze je nemít rád). Třetí díl je prostě plný zvratů a člověku to nedá a rovnou sáhne po dílu dalším (a to jsem udělala i já) :)
Pro mě osobně velké zklamání, čekala jsem toho daleko víc. Přirovnání k filmům Alfreda Hitchcocka a hororům StephenaKinga mi připadne dost přitažené za vlasy. Do knihy se mi neporařilo začíst (nevtáhla mě to děje), od 1/3 jsem pak už stránky jen otáčela a četla si pouze dialogy, na konci jsem přečetla posledních 10 stránek celých.
Může obsahovat SPOILERY
Tak nevím, KDO z těch dvou byl větší magor - Teo, který unese dívku (Clarice), kterou je posedlý a je přesvědčený, že když ji dá dostatek času a ukáže se jí v nejlepším možném světle, zamiluje se do něj NEBO nevyrovnaná Clarice, která když má možnost, "vrací" Teovi to, jak se k ní choval, respektivě je ještě horší. Jak pak vyplyne z příběhu samotného, Clarice chodila nějákou dobu k psychologovi a tak úplně normální (jak ji vidí Teo) není, svědčí o tom její výkyvy nálad.
Na jednu knihu je tam až příliš zvratů - Teo unese Clarice; Teo zabíjí bývalého přítele Clarice - Brena; Clarice se podaří získat Teovu důvěru, napadnout ho a udělat z něj vězně; Clarice se pokusí spáchat sebevraždu skokem do moře; Teo zachraňuje Clarice, ale v zápetí se rozhodne, že jejího skoku využije a schválně ji poraní páteř (divné, že ho nikdo nepodezřívá, když je studentem lékařské fakulty) a konečně autonehoda obou hlavních hrdinů s tím, že Clarice se probouzí se ztrátou krátkodobé paměti, což hraje do "karet" opět Teovi - a všechno to Teovi projde? To jako opravdu?
Každopádně poslední tři věty knihy jsou super. Mám z toho trochu pocit, že si autor nechal otevřená zadní vrátka pro napsání druhého dílu, kdy by si Clarice přece jenom mohla na některé věci vzpomenout a Teovi život znepříjemnit (nic jiného vych mu ani nepřála).
Knížka je napsaná opravdu velmi dobře, ničím neruší (a to přesto, že se střídají jednotlivé příběhy) a čtenáře velmi rychle vtáhne do děje. A to tak moc, že je člověku líto, že příběh končí ... i když vlastně ne, ještě tu je díl druhý :-)
Moc se mi na knize líbily různé typy písma, kterými jsou oddělené jednotlivé příběhy a vsuvky v podobě novinových článků nebo emailové komunikace.
Příběh je jednak o osudu Katherine a Matthewa, kteří se opakovaně potkávají v různých staletí, ale taky o tom, jak jedna změna události může změnit události následující ... v podstatě řetězová reakce. Spolu pak musí přijít na to, proč se od 18. století objevují pořád dokola, proč zrovna oni dva a čím to lze změnit?
Knihu rozhodně doporučuji. Dá se, dle mého názoru, přečíst i za jeden jediný den.
Kniha Velké maličkosti se mi líbila, ale rozhodně mě nestrhla tolik, jako kniha Je to i můj život. Je nesporný, že rasismus je problémem, ale po přečtení této knihy má člověk pocit, že rasista je úplně každý a nejvíce ti lidé, kteří tvrdí, že ne.
Úplný konec knihy (týkající se Brit a toho, kdo je její matka), který by měl čtenáře ohromit, je podle mého mínění už trochu přes čáru.
Kniha má okamžiky, kdy se od ní nemůžete odtrhnout. Bohužel ale i okomžiky, kdy je zbytečně roztahaná.
Budu se opakovat, ale nejde to jinak :-) Super kniha na dovolenou, naprosto odpočinkové čtení. Život jedné ženy se v určitém okamžiku, kdy se pro ni musí "zásadně" rozhodnout, rozdělí na dvě časové linie. Každá časová linie je jiná a přesto jsou si něčím málo podobné. Knize lze vyčíst snad jen to, že kdybych se chtěla rozhodnout číst pouze jednu časovou linii a druhou ignorovat, nevěděla bych, na kterou stránku přelistovat. Člověk musí číst knihu jako celek a tedy číst i obě linie příběhu.
Na knihu jsem se moc těšila, dlouho jsem ji měla zamluvenou v knihovně. Pak nastal den D a najednou ji držím v ruce. Začala jsem příběhem Jáchyma. Příběh mě ze začátku bavil, ale ve 2/3 mě nadšení z příběhu úplně opustilo (sama nevím proč). No nic, zkusila jsem příběh Veroniky a ten mě nebavil vůbec :-( Takže prozatím knihu odkládám a zkusím se k ní vrátit někdy jindy.
První kniha od Keplera, kterou jsem četla a rozhodně se mi líbila. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a detektiva Joona Linnu jsem si oblíbila. Už se těším na další díl s ním.
Jsme nadšená a ohromená. U knih ze série člověk spíš očekává pokles tempa v ději, ale tady tomu je přesně naopak. První dva díly se mi líbily a byly rozhodně čtivý, ale třetí díl nenechá člověka vydechnout. Pořád a pořád mě to nutilo číst dál. Na další pokrčování se těším.
Super kniha, kterou jsem hltala od začátku až do konce. Líbilo se mi, že děj knihy se odehrává v Dolomitech a že měl spád. Když už si člověk myslel, že Salinger přišel záhadě o rokli Bletterbachu na kloub, došlo k zvratu. Závěr byl rozhodně velkým překvapením.
Salinger mi jako postava nevadil, brala jsem, že je takový. Na jednu stranu špatný, ale milující otec, kterého jeho práce pohlcuje víc, než je zdrávo. Trochu mi lezla na nervy jeho dcera - v pěti letech neuvěřitelně vyspělá a chápavá osoba. No nevím, to mi připadlo až nereálné. A ostatní postavy (Wernera, Evi, Kurta, Mansfelda, ...) jsem měla ráda. Kdo by je taky rád neměl, když si pro život vyberou drsné Dolomity.
Na prvotinu rozhodně dobrý :-)
Kniha má sice originální námět a moc pěkně se čte, neřekla bych však, že se jedná pouze o dobrodružnou knihu. Vedle linie detektivní, kdy se hlavní hrdinka pomocí své schopnosti snaží zjistit, kdo vraždí, je tu i linie psychologická. Pubertální děvče se jednak vyrovnává se svojí nemocí, se ztrátou mámy, která ji velmi chybí a kterou musí občas suplovat své mladší sestře a první láskou.
Knize bych vytkla pouze závěr. Velmi rychle se dá prokouknout, kdo je vrahem a na konci knihy čtenáře nečeká žádné překvapení.
Kniha dobrá na relaxaci a odpočinek, nečekejte žádné velké úvahy.
Když knihu otevřete, nemůžete se od ní otrhnout. Moc pěkně se čte, děj má rychlý spád a čtenář je ve střehu, co se Pecymu kde stane, kdo na něj zaútočí nebo vymyslí nějáký podrz. Rozhodně knihu doporučuji, kdo má rád svět fantasy, přijde si na své :-)
To je přesně knížka pro začínající čtenáře. Má vtipný obsah, který člověka nutí číst dál, aby se dozvěděl, jakou další lumpárnu tatínek vymyslí a vykouzlí úsměv na tváři. Kniha má velká písmena a pěkné ilustrace, což ocení obvzláště malí čtenáři.
První kniha, kterou jsem od této autorky četla a nejsem zklamaná (určitě od této autorky vyhledám i jinou knuihu), i když musím přiznat, že jsem čekala něco trochu víc. Na příběhu se mi líbilo, že je psaný z pohled tří žen, kamarádek. Každou z nich něco trápí, každá má své malé tajemství. Jejich životní příběh se prolíná, pomáhají si, jedna druhou v případě potřeby vyslechne, všechny mají děti a starosti s tím spojené - a to mě na tom bavilo. I když se člověk na začátku knihy dozví, že někdo umřel, nespěchá, nechává příběh, aby sám vypověděl, co se stalo.
I když se kniha četla pěkně, nepatří k těm, které mě svým dějem nepohltily. Nicméně je to velmi příjemná oddychovka, která nezklame.
Milý Johne, Vzkaz v lahvi a Noci v Rodanthe jsem viděla v televizi zfilmované (knihy jsem zatím nečetla) a moc se mi na nich líbilo, že ne každý příběh musí za každou cenu končit happyendem. Když jsem tedy v knihovně objevila knihu Útěk do samoty od tohoto spisovatele, kamžitě jsem se rozhodla, že si ji přečtu. A rozhodně mě nezklamala. Na jednu stranu je to odpočinkové čtení, kniha vtáhne čtenáře okamžitě do děje a většině je na začátku jasné, že půjde částěčně i o milostrný příběh dvou lidí. Na stranu druhou autor popisuje silnou osobnost matky, která se rozhodne, že s nemocí syna bude bojovat a nevzdá to za žádnou cenu. Taktéž doufám, že kniha bude jednoho dne zfilmována.
Kniha se mi líbila. Od Viewegha jsem přečetla knih docela hodně a tuhle hodnotím jako jednu z nejlepších. Je čtivá, čtenáře vtáhne do děje a jen tak ho nepustí a je napsaná formou krátkých kapitol bez zbytečné omáčky okolo děje. Vtipný mi taky připadlo, že ač autor pozměnil jména politiků a státních hodnostářů, velmi snadno se dá odvodit o jakou osobu se jedná. Smutné na tom všem je to, že to v politice takto stále funguje.
Saturnin je Saturnin. Kniha sice pěkná, čtivá, ale také se kloním k názoru, že se mi seriál líbil víc.