JankaV80 komentáře u knih
Moje úplně první knížka z edice 7 lásky a jsem mile překvapena. Láska ve světě lichých ponožek je jednak o lásce sourozenecké a jedna o souznění dvou lidských duší. Autorka se tématu chopila moc pěkně. Příběh knížky má děj, který se sice vrací do minulosti (jak jinak taky pochopit to, co se s Alicí děje nyní) - autorka zvolila návrat pomocí zápisků v deníku, ale není to v žádném případě rušivý element. Všechny postavy knihy, a to je co říct, mi byly sympatické (ano, opravdu všechny). No a závěr knihy, ten je povedený a nejednoho čtenáře rozpláče (nebo ho donutí se aspoň zamyslet).
Knihu určitě doporučuji a těším se na další z této edice.
Jsem ke knihám s označením "Světový bestseller" velmi opatrná. Nejednou jsem byla nucená knihu s tímto označením odložit, protože mě vůbec nebavila. Nevím proč, ale příběh Claire a Evy se mi líbil od samotného začátku až do konce. Každá má své důvody, proč chce zmizet nebo proč by si s někým nejradši vyměnila totožnost. Příběh knihy plyne a postupně jsou v něm odhalovány tajemství, intriky, ale i nová přátelství. Za mě super relaxační čtení.
Velmi zajímavá a čtivá kniha vyprávějící o životě neslyšících. Je neuvěřitelné, že oba hrdinové jsou o jen pár let mladší než já a přesto se v době, kdy já jsem měla pocit, že se plno věcí mění k lepšímu, oni potýkali s až nepředstavitelnými problémy - Honza s prací, kdy jako neslyšící sice makal (a nekecal), ale nezapadal do kolektivu (jak by mohl) a vadil některým lidem a Eva se studiem vysoké školy. Nenapadlo by mě, že v době, kdy Eva studovala vysokou, by mohl mít neslyšící takový problém s materiály ke studiu.
A jejich dětství, to člověku vhání slzy do očí. Ne kvůli tomu, že jsou neslyšící, ale kvůli tomu, že v té době bylo znakování považováno za hloupé a neslyšící děti byly učeni orální metodou.
Knihu doporučuji naprosto všem.
První díl se mi líbil o trochu víc, než ten druhý. Přestože kniha patří mezi "ženské romány - tzv. slaďárny", o téhle to tak úplně říci nelze. Ano, každý čtenář pozná, kam ten příběh směřuje, avšak přesto všechno je v příběhu několik překvapení. S postupujícím dějem si člověk klade čím dál tím víc otázek: "Bude Hari mluvit?", "Zvládne se Zoe přizpůsobit Skotsku a jeho "jinému" počasí?", "Co to s Mary je?", ....
Nejvíc se mi na celém příběhu líbil vztah Hariho a Patricka. Patrick se s Harim začal kamarádit hned od prvního okamžiku a vůbec neřešil, že Hari nemluví.
Za mě dobrá oddychovka a pěkné pokračování příběhu.
Oddychovka z Irska a (nejen) lékařského prostředí. Četlo se to dobře, další díl si určitě přečtu, jen asi ne hned. Prostě až budu potřebovat relax :-)
Už třetí kniha z této série, stejná odpočinková kniha jako předchozí, a zatím autorka drží tempo stále stejné. Kniha má děj lehce předvídatelný a přesto všechno se čte lehce, člověk si u příběhu neuvěřitelně odpočine a vypne. Nejde jen o neromantickou a poté romantickou linii mezi Ninou a Sebastianem, ale hlavně o Nininu snahu obnovit zašlou slávu Cukrárně C. A tak se Nina snaží a peče, vylepšuje svoje recepty, hledá inspiraci, co zlepšit a čemu se vyhnout. Nebude v tom ale sama, to by nemohla za tak krátkou dobu stihnout - pomůže jí parta fajn lidí - Peter a Jane, Maddie, Bill, Margueriet a Marcel.
Při čtení Cukrárny v Paříži jsem měla chuť jít si koupit svůj oblíbený mandarinkový cheesecake a mlsat, vychutnávat si ho. Ještě, že jsem měla knihu za 2 dny přečtenou :-) Šlo by to i za jeden den. Knihu doporučuji jako nenáročné čtení na dovolenou nebo když se chce člověk zachumlat pod deku s knihou (třeba při dešti).
Když bych hodnotila jako dospělá, dala bych 3,5*. Vadil mi místy až roztáhlý a zbytečně komplikovaný děj. Člověk musel být ve střehu kdo s kým táhne za jeden provaz a kdo je proti komu, přičemž jeden zvrat následoval druhý a to někdy až hodně rychle. Podle mě by dětem ve věku 10-12 let stačil děj méně komplikovaný.
Hodnotit budu ale z pohledu mého 10-ti letého syna, kterému se knížka moc líbila. Byl z ní nadšený a překvapilo mě, že mu nevadí a dokonce fandí vztahu En s Jirkou. Moc líto mu bylo Tondy, který byl z děje a od kamarádů v podstatě odsunut. Velká škoda, že postava Tondy šla do ztracena, třeba se to v druhém díle zlomí. Uvidíme :-)
Se synem doporučujeme všem čtenářům, kteří mají rádi dobrodružství.
Po přečtení komentářů zde jsem si říkala, zda se do knihy vůbec pouštět. O to větší překvapení pro mě ale příběh knihy byl. Hlavní hrdinkou je Mel, která si vybrala práci spíše mužského ražení - IT odvětví, a tak má co dělat, aby ji mužské pohlaví bralo vážně. Všechno je navíc komplikované tím, že v práci se ani nevěnuje tomu, co by ji opravdu bavilo - programování, protože ženy přece programovat neumí - ale dělá ve své práci "obyčejnou" IT podporu (instalace počítačů, oprava zaseknutých tiskáren, aj.) bandě chlapů, kteří si o sobě myslí, že jsou hvězdy ve svém oboru. No a jak už víme, tato doba mladým a seznamování moc nepřeje a tak při hledání vhodného partnera na internetové seznamce Fluttr zažívá Mel jednu nepříjemnost za druhou. Jenže, jednoho dne se Mel rozhodne, že toho má všeho dost a rozhodne se udělat ve svém životě "něco jinak". A to "něco jinak" ji převrátí život naruby.
Celý příběh je pak okořeněný vztahem mezi Mel a Alexem (pokud to chápu ale dobře, není to ta hlavní linka příběhu).
Kniha se mi líbila, je to super oddechovka. Protože je psaná v netypickém prostředí, odpouštím ji i pár časových nesrovnalostí. A i když si myslím, že je kniha psaná asi hlavně pro mladší skupinu čtenářů a má jim ukázat, jak je někdy zbytečné trávit zbytečně moc času na internetu a podléhat různým sociálním sítím, i mě se kniha a její příběh líbila. Rozhodně doporučuji, já ji přečetla za dva dny a do čtení jsem se nutit nemusela.
Autorčina prvotina mě nadchla. Příběh dvou lidí - Patrície a Samuela - vyprávěný z jejího i jeho pohledu, postupně i z pohledu dvou dalších důležitých lidí (Patrika a Olivera), přičemž dějová linie z minulosti, přítomnosti a pro nás čtenáře i z budoucnosti (to se "píše" rok 2053), se prolíná. Vydařený popis několika lidských duší a lidských vztahů. Kniha o tom, jak člověku pomůže nejvíc setkání s neznámým člověkem, který je k němu upřímný. A co se mi líbilo vlastně úplně nejvíc bylo, že budoucnost je popsána úplně normálně a obešla se bez mimozemšťanů/robotů/aj. technických přemožeností. Knihu určitě doporučuji, moc se mi líbila. Snad se od této české spisovatelky dočkáme ještě další knihy/dalších knih.
Druhý díl se mi líbil daleko víc, než první. Čím to bylo nevím, ale těch téměř 600 stran jsem, když už jsem se ke knize dostala, doslova hltala. Vztah Sama Portera a Ansona Bishopa se posunuje dál a ač to vypadá, že detektiv Porter jde po Bishopovi, na konci knihy to na mě působilo tak, že Bishop stíhal Portera a dostal ho přesně tam, kde ho chtěl mít. Protože všechno se vším souvisí a je nějakým způsobem propojené.
Z nových postav jsem si oblíbila detektiva FBI Franka Poola, který se snaží na celou věc nahlížet nezaujatě a hledá pojítka.
No, co budu lhát, těším se na poslední díl z této série. V knihovně ho mám zamluvený, tak snad to nebude trvat další rok, než knihovny otevřou.
Jak jsem se na knihu těšila, tak mě, bohužel, nezaujala a hodnotím ji mezi detektivkami jako středně dobrou :-( Autorka sice zvolila zajímavé téma (tetování, kérky a tateři), ale děj byl jednoduchý a chvílemi až průhledný (koho by hned na začátku nenapadlo, jak to mezi Marni a Francisem dopadne, že). Celkově mi děj detektivky navíc narušoval vztah mezi Marni, která je sice taterka, ale není to žádný tvrďák, jak vyjde najevo, a bývalým manželem Thierrym a neustálý nátlak ze strany panovačného Bradshawa na "nezkušeného" Francise.
Kniha, která se mi opravdu líbila, zaujala mě, a to nejsem, prosím pěkně, dítě, ale dospělák :-) Prostě a jednoduše, příběh Martina, který putuje do minulosti (konkrétně do roku 1924) a "pere" se s životem tam, jak se dá, mě dostal.
Kniha je napsaná srozumitelně, má spád, autorka zbytečně nenatahuje děj, což velmi oceňuji. Příběh kluka, který sám svým chováním zapříčiní to, že místo k moři, jede na prázdniny téměř na samotu k babičce (vlastně prababičce) Julče. Chce tomu náhoda (možná, kdo ví), že se při jedné bouřce (s fialovými blesky) ocitne v minulosti. No a tím jeho prázdninové dobrodružství začíná ...
Upřímně, myslím si, že tato knížka by byla vhodná jako povinná četba pro děti ve 3. nebo 4. třídě. Autorce se totiž podařilo napsat knihu tak, aby v ní vystihla současnost, minulost a navíc se nebála jít i do scifi prvků, čímž celou knihu oživila.
Jo a jen tak mimochodem, dlouho jsem si říkala, proč se kniha jmenuje ZTRACENI v čase, když je o Martinovi. No co k tomu dodat? Vysvětlení je v knize :-)
Kniha mě nezaujala, nebavila a naprosto nechápu, proč má označení "Světový bestseller". Děj příšerně rozvláčný; příliš mnoho osob, ve kterých jsem se chvílema ztrácela a hlavně způsob vyprávění mi nesedl. K čtení knihy jsem se musela hodně nutit :-(
Když tu čtu některé recenze o tom, jak byla kniha "úžasná" a jako ji někdo "přečetl jedním dechem" říkám si, zda jsem nedržela v ruce jiné vydání této knihy :-)
Autorka, která mě zatím nezklamala. Každé téma, a i toto, je zpracované opravdu velmi dobře. Tentokrát se Judi zaměřila na problematiku Aspergerova syndromu a moc se jí to povedlo. Celý příběh je vyprávěn z pohledu několika lidí - Jacoba, jeho bratra Thea, maminky obou kluků Emmy, … Každý vidí danou situaci z jiného úhlu pohledu. Emma často říká, že Jacob by neublížil ani mouše. Ale Theo, Jacobův bratr, to vidí jinak, protože několikrát musel zasahovat a Jacoba uklidňovat a získal při tom několik modřin. A tak je to v tomto příběhu se vším. Takže konec samotné knížky, ten vás prostě ohromí :-)
Tahle kniha si označení "Světový bestseller" rozhodně zaslouží. Má originální téma, které člověka nutí se nad ním pořád zamýšlet. Není vyloučené, že by v budoucnu bylo rozpojování lidí opravdu možné. Nikdo z nás neví, kam se posuna věda a medicína. Jen to rozpojování by mělo být za jiných podmínek, než v knize. Přijde mi hodně zvláštní rozhodovat o rozpojení/nerozpojení dítěte v době puberty, kdy většina z nás dělá plno chyb. Závěr knihy byl naprosto excelentní a rozhodně doporučuji si ji přečíst :-)
Mám ráda detektivky, ale tahle kniha mě neoslovila. S největším přemáháním jsem přečetla 14 kapitol a knihu odložila. Nelíbil se mi způsob vyprávění, neoslovily mě postavy a vlastně ani samotný příběh mi nepřipadal ničím zajímavý.
Knihu jsem měla půjčenou od tchyně, aby mi zpříjemnila pobyt se synem v dětské léčebně. Přestože jsem autora neznala a byla jsem trochu nesvá, zda nevezu knížku zbytečně, velmi příjemně mě překvapila. Začátek byl po mě sice trochu horší, nemohla jsem si chvíli zvyknout na to, jak je kniha psaná, ale to se velmi rychle změnilo. Napínavý děj a dobrá zápletka s forenzní antropologií člověka nenechají na pochybách, že si vybral dobrou detektivku.
Tato kniha je klasika, ale přiznám se, že se mi zrovna lehko nečetla, vadila mi stará čeština. Takže chápu, že některé knihy psané ve staré češtině jsou pro dnešní děti přepisovány do, pro ně, pochopitelnější verze dnešní češtiny. "Bylo nás pět" budu mít spíš než s knihou spojených se seriálem, který jsem vždycky, když byl v televizi, děsně ráda sledovala a do budoucna sledovat budu.
Julii Caplin mám ráda, když jsem přesycená detektivek, psycho thrillerů nebo sci-fi, sáhnu po knížce z její série "Romantické útěky". Nevím čím to je, ale tuto knížku jsem až do poloviny nečetla s žádnou lehkostí, nebavilo mě to a chtěla jsem ji úplně odložit. Odložila jsem ji nakonec na chvíli, po určité době jsem se k ní vrátila a najednou se četla sama. Čím to je, netuším. Každopádně, příběh dopadne přesně tak, jak čtenář na začátku knížky odhaduje, žádné překvapení se nekoná.
Naprosto souhlasím s komentářem uživatele Aleš.R, vystihl to přesně tak, jak to cítím i já. Škoda, že autor tak strašně moc tlačil pilu, jen aby byl hlavní hrdina IN. Ale i přesto všechno se mi líbilo, jak neúnavně hlavní hrdina pátral a vypátral vraha, kterého nikdo nehledal a nikomu nechyběl.