jaroiva komentáře u knih

Vtipné. Jen je to podle mě špatný formát jakožto kniha. Jednotlivé vtipné článečky jsou asi lepší. Takhle jsem měla tendenci číst dál a dál, a jak je toho moc za sebou, nemůžu si to dost vychutnat.
Možná teď občas náhodně otevřít a připomenout si jen jeden, dva odstavce.

12 29.07.2023

Sakra, nějak jsem se po dobu, než jsem to přečetla, ztratila v tom, co je sci-fi, a co bylo ve zprávách...
Není to tak dlouho, co jsem poslouchala přednášku Jana Cibulky v rámci večerů na FF UK (Co o nás ví internet) a začala jsem dost přehodnocovat hrozící nebezpečí své digitální stopy. Proč o nás má G**gle vědět kompletní informace o pohybu... atd.?
A G**gle toho ví hodně, a ještě mi to posílá měsíčně, abych viděla, co všechno ví a že mě sleduje na každém kroku.

A čeho jsem se nedočkala tady? Opět výborná kniha A. Eschbacha. (Zatím mám za sebou jen ještě Tkalce gobelínů).
Hlavní hrdince Heleně jsem měla tendenci radit, ať tohle a tamto nedělá, že na to přijdou... a taky přišli...
Jediné, co mě rozčilovalo, byla vyšší míra překlepů a divných kusů překladu.

Platební karty odhazuji v dál, pouvažuji, jak ještě více omezit svou činnost na internetu... Ale dneska se tomu člověk moc těžko vyhýbá.

14 28.07.2023

Vtipné, ale místy i k zamyšlení. Tohle se mi dost trefilo do nálady. Kdy že bude ten druhý díl?

15 25.07.2023

Nejsem zrovna milovník filmů, ale toto je už několikátá knížka o Hollywoodu, která se mi dostala pod ruku...
Opět dost zajímavá. Jeden nebo dva z těchto filmů bych i ráda viděla.
Ale jinak se mi opět potvrzuje, že Hollywood je hlavně velký byznys. Takže mě vlastně ani nemrzí, že filmy nesleduju a toto šílenství nepodporuju.
Každopádně ale zajímavé si o tom počíst.

14 23.07.2023

Tahle knížka je zelená, ale až po jejím dočtení jsem si uvědomila, že obálka je vlastně maskáčová. A tedy i obsah je takto maskáčově zelený - vojenské uniformy, lesy, přechod hranic... jen jedna povídka je ještě trochu říznutá poštovní modří.
M. Vostrý opět drží vysokou laťku kvality. Ale to už mě vůbec nepřekvapuje, takže jsem si s chutí přečetla i vojensky-politická témata, která normálně ani náhodou nevyhledávám.
Věc, která mě hodně baví u těchto povídek, je to, že název sice odpovídá obsahu, ale nakonec úplně jinak, než se zezačátku zdá. Tady mě nejvíc překvapil název Buchty pro Andreu a Nejrychlejší kůň na světě. Díky tomuto momentu překvapení si jistě i povídky lépe zapamatuju.
Jako vždy jde o trochu mysteriózní povídky, které chytnou a nepustí a mají vtip a jasnou pointu! I když u některých člověka spíš mrazí, zvlášť v této sbírce.
Nejvíc se mi líbila titulní povídka, pak Muzikant na jezeře, a jako milovníka kryptografie mě dost zaujal Učitel hudby.
Jo, můžu směle doporučit, i když pro případné seznámení s autorem možná bude místo této knížky lepší sbírka Muzikant na jezeře, která obsahuje i dvě výše zmiňované povídky a k tomu to nej z předešlých sbírek.

13 21.07.2023

Tohle prostě nedočtu. Druhý pokus od autora, ale jeho styl mi prostě nesedí, nedokážu se soustředit na nějaký děj. Ačkoli není dlouhá, stačila mi necelá polovina knihy.

Protože mám všechny předešlé sbírky přečtené, nebo - v případě Nejrychlejšího koně - právě rozečtené, nová knížka mě zaujala.
Zjistila jsem ale, že obsahuje povídky, které už někde mám. Tak rychle dočítám ty z Nejrychlejšího koně, které jsem ještě nečetla.
A musím konstatovat, že výběr povídek do této sbírky byl proveden tak, že se mi absolutně trefil do vkusu. Z předešlých sbírek jsou sem vybrané ty opravdu top povídky.
Takže ano, jsem přesvědčena a jdu se poohlédnout po výtisku i této knihy, abych ji přidala do poličky srdcovek.
Všechny povídky z knihy se mi hodně líbily, všechny jsem hodnotila na max. počet bodů, což se mi u povídkových knih jiných autorů nikdy nestalo. Přesto však mám nějaké nezapomenutelné favority:

- Noční výpravčí - první povídka, kterou jsem od autora četla a taky první, na kterou si vzpomenu, když vidím jeho jméno. Tajemná atmosféra kolem nádraží mě pohltila. Nádraží a prostředí kolem něj je jedním z častých námětů povídek Mirka Vostrého a vždycky si to maximálně užiju.

- Poslední vánoce na frontě - druhým tematickým okruhem vedle prostředí kolejí jsou vojáci apod. Toto je jedna z povídek tohoto ražení. Jak nevyhledávám veteránské historky a válečné vyprávění, tak tahle povídka mě taky vtáhla.

- Nejrychlejší kůň na světě - atmosféra, že by se dala krájet, musíte číst dál a dál. Něco tušíte, ale jako i u ostatních povídek, pointa je i přes tušení ještě trochu jiná, vyšperkovanější.

- Muzikant na jezeře - stejně jako Nejrychlejší kůň se týká útěku za železnou oponu, tady zase trochu z jiného pohledu a s jiným výsledkem, ovšem o nic méně zajímavá pointa.

Všechny povídky nejen z této sbírky mají atmosféru, dokážou čtenáře dostat velmi rychle a hluboko do příběhu a (aspoň u těch ze sbírky "Noční výpravčí" to už mohu potvrdit) zůstanou dlouho v paměti.
Hlavními postavami jsou živoucí, obyčejní lidičkové, muži, kteří se stávají hrdiny, aniž by o to sami stáli. Ukazují svou odvahu a charakter neokázalým způsobem, tak, že jsou nám blízcí tak, jako by si s nimi mohl člověk sám povykládat u piva. I těžká témata popisuje M. Vostrý laskavě a s nápadem. Každá povídka má jasnou pointu.
Toto byla radost číst. Vřele doporučuji, zas jedna knížka, kterou budu vnucovat kamarádům :)
K úplné dokonalosti chybí souboru ještě povídka Tunelář ze sbírky Čarodějnice, takže si ještě pořiďte tu Čarodějnici :).

13 18.07.2023

Můj názor po doposlechnutí audioknihy (16. 9. 2022):
Další kolečko osudů starých známých. Pořád ještě mě to bavilo, ale jsem ráda, že už zbývá jen jeden poslední díl. Možná je ideální v nejlepším přestat. Na tu sedmou část si ještě počkám, až bude přeložená do češtiny, ale budu ráda, že už to skončí.

14 18.07.2023

Pokleslá zábava :D Hotová panmixie. Trochu fraška. Připomnělo mi to trochu něčím styl Toma Robbinse.
Ale na letní pohodičku ideální oddechovka.

14 16.07.2023

Pilíře se mi moc líbily a doporučovala jsem je k přečtení. Totéž platí i pro tuto knihu... ovšem v případě, že jste nečetli Pilíře. Takže kdybych hodnotila knihu samostatně, dostane 5* + doporučuji. Extrémně čtivé, nemá to hluchá místa.
Kdybyste nečetli popořadě, tak tento díl je ještě lepší než Pilíře, jestli číst jen jednu z knih, tak raději Na věky věků než Pilíře.
Jenomže já jsem ji četla až jako druhou.
Půlka knihy je stejná jako Pilíře, jen změněná jména postav, druhá půlka červená knihovna a pohádka. Opět dost černobílé postavy.
Skoro se stydím, že mě to zase tak bavilo. Jen Caris mi v druhé polovině už lezla čím dál tím víc na nervy a posledními větami mi tuto postavu autor dočista znechutil.
Od Folleta si ráda přečtu ještě něco jiného, jen bych chtěla, aby to bylo opravdu jiné.

19 16.07.2023

Něčím mě to i dostalo.

8 13.07.2023

Tak tohle mě tak strašně nebavilo, že jsem si nakonec jen prohlédla obrázky a přečetla k nim pár popisků, ale nehodnotím. Architektura nebude "můj" obor zájmu. Myslela jsem, že do ní zkusím trochu zabloudit, ale byla to slepá cesta. Neříká mi to nic.

Z knihy si odnáším jednu zajímavou radu - má cenu si zaznamenat to, co mě překvapilo. To, co mě nepřekvapilo, už na nějaké úrovni vím.
Celá metoda je šitá na digitální nástroj. Předpokládám, že na stránkách, na které kniha mnohkrát odkazuje, bude k zakoupení nějaký další "prémiový" obsah. Ale nezkusila jsem tam ani klikat. Chápu, že se v digitální podobě lépe vyhledává, ale ocenila bych nějakou alternativu z analogového světa. Už proto, že jako inspirativní příklad autor uvádí Octavii Butler, která si svoje poznámky zapisovala do zápisníků.
Autor mě zdaleka nenamotivoval k tomu, abych odhodila svůj milovaný papírový Bullet Journal a vzdala se pokusů o digitální minimalismus. Vcelku ráda jsem si to přečetla, ale používat uvedené postupy mě neláká.

12 09.07.2023

Vůbec mě to nebavilo. Jsou knihy, které po 130 letech asi už nemají co říct, aspoň ne mně.

8 07.07.2023

Ale jo, nakonec se mi to líbilo. Podtitul "vy ji nevidíte, ale ona vidí vás..." mi připadá docela matoucí. Zrovna tam, kde o něco jde v zápletce, i aktéři viděli ji. Ale to je asi málo podstatný detail.
Čekala jsem původně něco docela jiného. Takže nečekaný obsah pomohl zlepšit mé hodnocení.

19 06.07.2023

Normálně mě tyhle bezdějové romány moc nebaví, ale jak Optimisté, tak tento román mě prostě bavily.
Příběh se odvíjí pomalým tempem, tak, že si stíháme všímat všeho kolem, vnímat atmosféru popisovaných míst a změnu nálady ve společnosti s měnícím se časem a místy.
Moc pěkně popsané prostředí československé komunistické éry, která jen tak jakoby mimochodem neodvolatelně zasahuje do životů postav.
Moc se mi to líbilo, jdu na nějaký další román tohoto autora.

19 05.07.2023

Osobnost Olgy Havlové je pro mě hodně zajímavá. Tento životopis mě ale tak nenadchnul jako některé jiné od autora.
Nešlo to tak hluboko, jako třeba životopis Věry Čáslavské.

12 04.07.2023

Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5.
Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi.
Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal.
Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.

Knížka se mi líbila, jen nechápu, kde je ten humor. Možná to je dobře, protože kdyby to mělo být jako Spolčení hlupců, jak se uvádí v anotaci, tak takový humor bych nemusela.

14 30.06.2023

Došla jsem do půlky... nebaví mě ta stavitelská část a nechce se mi vyzobávat ty kousky krimi, co mě zajímají. Takže nedočteno.

11 30.06.2023