jaroiva komentáře u knih
Výjimečně jsem zase sáhla po něčem, o čem jsem věděla, že se mi nebude hodit do aktuálního rozpoložení.
A přesto, že někteří považují tuto knihu za zklamání, pro mě je snad důležitější než Hana.
Ukazuje, jak křehká je naše svoboda, a měli bychom si podle mě nejen připomínat historii, která nastala, ale i uvědomit si, že naše dnešní doba jednou bude historií a ukáže se, jací jsme byli.
Nechala jsem se zlákat výborným hodnocením, navíc i dost vysokým počtem čtenářů, vzhledem k tomu, že knížka je letošní novinkou. Zakoupila jsem tedy audioknihu, hned, jak jsem ji uviděla v prodeji.
Ale přesto jsem ji nechala nějakou chvíli uležet, nějak se mi do ní ani nechtělo. Začala jsem poslouchat nakonec jen proto, že mi už dlouho strašila ve frontě a zabírala místo v mobilu.
Prvních pár kapitolek jsem si říkala, že to byl asi krok mimo. Ale to byl jen moment. Ke konci "Barbory" jsem už byla naprosto pohlcena příběhem a nedokázala se odtrhnout.
Skok na další osobu mi připadal až krutý, proto jsem byla ráda, že se osudy jednotlivých postav nakonec propojily.
Ke konci jsem už měla pocit, že to je vyprávění o nějaké vzdálenější - severnější - větvi naší rodiny, jako bych poslouchala příběhy té spousty obyčejných lidí, příběhy, které zůstávají oku skryté za stránkami starých matrik, když zůstaly zapsané jen informace o datu narození, povolání, a datu a příčině smrti.
Když skončila "Barka" (pro mě ale už to bylo stejně o Ludwikovi), nemohla jsem uvěřit, že je to už konec!
Chci informace o další generaci! Ale ono by ani to nestačilo. Kdyby to bylo psané stejně poutavě, zase by se mi to zdálo useknuté.
Musím se přidat k zástupu spokojených čtenářů (i když jsem tedy spíš posluchač) a knížku dál doporučovat.
Audioverze v tomto případě pro mě nebyla úplně top. Hlas Vilmy Cibulkové mi není úplně nejpříjemnější, ale její interpretace mě nerušila od toho, abych si mohla příběh dostatečně vychutnat.
Klasika všech detektivních klasik. Povinná četba pro milovníky detektivek!
Nevím, kolik zpracování jsem už viděla, ale ani jedno mě nezklamalo. Samozřejmě - nejlepší je stejně knížka. Poprvé jsem ji četla snad ve 13 letech a je jednou z knížek, které způsobily, že teď mám v knihovně už celé dílo Agathy Christie a chybí mi jen pár knih napsaných pod jinými pseudonymy.
Poslechla jsem jako audioknihu.
Asi bych mohla do puntíku opsat svoje hodnocení Slepé mapy. Jako bych četla příběh nějaké vzdálené větve naší rodiny, je to tak uvěřitelný a lidský příběh. Doporučuji i samotnou audioknihu, výborně načteno.
A měla bych i stejnou výhradu jako u Slepé mapy, prostě mě autorka mate používáním jmen, začínajících na stejné písmeno. Mám problém s orientací v postavách, když se jmenují podobně. Takže zatímco ve Slepé mapě byla Anna, Alžběta, Anežka, tak tady Běla, Blanka, Bohdana...
V tomto vzorci, doufám, nebude autorka v dalších knihách pokračovat, protože ani Cilka, Ctirada a Celestýna pro mě nebudou dostatečně rozlišitelné :)
Nečtu schválně žádné válečné knihy, ale tady jsem udělala výjimku, protože mě zaujalo, kolikrát je knížka navržena na knihu roku 2017... nelituji, že jsem se nechala inspirovat a jdu se přidat k těm, kdo ji nominují. Silný příběh skvěle napsaný. Text ubíhal tak rychle a hladce, že jsem si ani nevšimla, že čtu a najednou byl konec. Přečtení mi trvalo míň než 24hodin a to je dnes pracovní den a v práci číst nemůžu.
Viděla jsem nejdřív film, ale stejně mě to psychicky nepřipravilo na knížku. Jestli mám tohle zapotřebí... Nu, musím doporučit. Knihu i film.
Dočteno, ještě mi buší srdce, strávila jsem plné dva dny v Americe před 60 lety. Ať mi někdo povídá, že cestování časem neexistuje. Právě jsem se odtamtud vrátila a budu se chvilku vyrovnávat s časovým i geografickým posunem...
Edit 1/2021: pro mě zatím nejlepší Kingova kniha
Těžko k tomu něco psát, zvlášť v dnešní době je potřeba o těchto událostech mluvit. Zveřejňovat, nezapomenout!
Už vím, čím budu zas v nejbližší době otravovat okolí. Hláškou: "Tohle si prostě MUSÍŠ přečíst (nebo ještě lépe poslechnout)!"
Nevěřila jsem, že by autor mohl napsat něco ještě lepšího než Marťana, ale stalo se.
Nebudu nosit dříví do lesa ani psát spoilery, prostě si to přečtěte! Hned!
Krátké vtipné fejetonky. Opravdu jsem se pobavila, i když se mi zdá, že jsou to svou povahou vlastně samé stížnosti. Taky jsem brblavá povaha, ale M. Eben to podává skoro, jako by si nestěžoval. Přesto to tam cítím.
Co mě ale rozesmálo hlasitě, bylo balení dárků. To je tak! přesné :).
Myslím, že se k tomu budu vracet ještě postupně podle ročních období, dát si jednu kapitolku na začátku měsíce, a bude hned veseleji.
Zařazuji do ČV, jako knihu, kterou po dočtení někomu daruji... ale bude to zcela jistě nový výtisk.
Sérii čtu postupně, a u každé knížky mám pocit, že je nejlepší... Ale tahle je fakt z celé série (z dílů 1.-5.) nejlepší! :) Robert tady nebyl až tak nepochopitelně geniální jako v minulém díle, celkově byla zápletka taková nějak děsivě uvěřitelnější a i scénář byl maličko posunutý, spíš ke konci jsem si trochu vzpomněla na Dvojitý kříž.
Kromě napínavého děje se člověk musí zamyslet i nad tím, jak se lidé chovají na sociálních sítích.
V jednu chvíli jsem si říkala, že to už je fakt poslední Hunter, co čtu, že s další knížkou už vážně začínat nebudu, že na to fakt nemám nervy... ale už se těším na Zlobu.
Jen si to musím zase nechat na nějaký víkend, protože Carterovy knihy vyžadují čtení "na plný úvazek", nejde to prostě zavřít, dokud není konec.
Naštěstí je knížka dost krátká, protože i tak je mi po jejím dočtení fyzicky špatně.
Jedna z mála knih, kterou jsem přečetla sakumprásk celou včetně poděkování autora.
Autorovi děkuji a stejně tak i těm, které sám zmiňuje v poděkování.
Doufám, že se kniha někdy stane povinnou četbou, protože na tyto zločiny by se nemělo zapomenout.
O Osvětimi známe už snad příběhy všech zaměstnání (od porodní sestry, přes tatéra a kdovíkoho ještě, ... až po velitele), nacistické zločiny odsuzujeme, ale trvalo nám přes 30 let od listopadu, než se komunisty podařilo odstavit z vlády. O STBáckých sviních ani nemluvě.
Takovéto knihy je potřeba propagovat. O této součásti naší minulosti se nesmí mlčet.
Už jsem asi sklouzla do klišé, ale prostě si to přečtěte a posuďte sami.
První dva díly mě moc nepřesvědčily, takže mi dlouho trvalo, než se dostala řada na tento. A ten už mě přesvědčil, že stálo za to se do něj pustit. Takže budu určitě v sérii pokračovat.
Podle štítků zde bych řekla, že je to stokrát ohrané téma, ale bylo to čtivé a bavilo mě to až do konce. Samotný konec už trochu míň, ale to nestihlo pokazit celkový dojem.
Nechápu, proč se do těchto knih znovu pouštím, když všichni víme, jak to dopadne/dopadlo. A já pořád doufám, že se to nějak změní nebo co... a mávnutím kouzelného proutku nastane šťastný konec, Lidice zůstanou ušetřeny, atentátníci si užijí zaslouženého starobního důchodu...
Těžce to nesu, ale stejně si zas přečtu o Anthropoidu další knížku! A ještě k tomu o vánocích.
Ale nedá se nic dělat, musím doporučit. Tento způsob zpracování mě uchvátil a přikoval k textu. Ještě lepší než HHhH, na kteroužto knihu, resp. její styl, jsem si chvilku musela zvykat.
Atmosféra steampunku říznutého trochou gothic stylu, zasazená do Vídně přelomu 19. a 20. století a pěkně přetavená do kriminálního románu.
Sympatický vyšetřovatel, k tomu hrobník a jeho almanach o mrtvolách.
Detektivka mi trochu připomíná případy detektiva Murdocha, když si odmyslíte Anglii. Hlavně kvůli té steampunkové atmosféře.
Než vyjde další díl, pustím se asi do Katovy dcery. Doufám, že je stejně povedená.
Silný příběh, mimo jiné i proto, že je od začátku jasné, že dopadne špatně. Kniha začíná koncem, takže ani čtenáři, kteří si čtou normálně nejdřív konec, nejsou v žádné výhodě, knížku není potřeba číst proto, aby se člověk dozvěděl, jak to dopadlo, ale čistě jen proto, aby znal celý příběh.
Už jsem četla víc než jen pár knih na téma lásky starší ženy a mladšího muže, tato mi trochu připomněla mou oblíbenou v této škatulce - Cizoložství. A musím proto hodnotit stejně - plným počtem hvězd. A stejně tak jako Cizoložství - doporučuji.
Narozdíl od Chirurga mi jazyk v této knížce víc než seděl. Určitě jsem si po Chirurgovi spravila chuť a názor na knížky P. Dvořákové. Je poznat, že autorka je skoro stejný ročník jako já, protože se v knížce vyskytují až děsivě stejné detaily, jako mám z dětských vzpomínek, od blbinek jako nábytek pro panenky z krabiček od sirek, až po děsivé zážitky z kadeřnictví :)
Poslouchala jsem audioknihu a tedy nedokážu posoudit, jestli by i při pouhém čtení byla matka tak děsně nesnesitelná, ale audiokniha je prostě skvělá. Poslouchala jsem, ani nedutala...
Až poslední část mi připadala nějak strašně uspěchaná, možná trochu nedotažená. Myslím, že by knížka snesla i víc stránek.
Štítek "druhá světová" mě odrazoval, takže jsem se knížce celkem i vyhýbala. Ale teď, když ji načetla Dana Černá, tak jsem nemohla odolat.
A musím doporučit.
Příběh tří generací žen, který je sice zasazen do první poloviny 20. st., ale válka tam hraje jen vedlejší roli.
Je to knížka, která se mě dotkla, takže i když to zezačátku nevypadalo, musím nakonec dát plný počet bodů. Lidský příběh, který určitě stojí za to přečíst (nebo ještě lépe: poslechnout).
V prvním dílu jsem ještě věřila, že příběhy dopadnou alespoň v něčem dobře. V tomhle dílu je ale situace tak bezútěšná, že je veškeré doufání v obrat k lepšímu marné. Musela jsem si to dávkovat víc než první díl.
Opět skvěle popsané postavy a události, ale jímá mě po přečtení deprese.
Tohle bylo ale sakra dobré! Nejdřív mě bavilo jen to líčení událostí minulých (možná mi bylo bližší díky ich formě vyprávění) a současnost mě až tak nebrala. Připadalo mi to rozvláčné a některé informace že jsou zbytečně natahované. Jak se to ale začalo časově sbližovat, nabralo to pěkné grády. Poslední čtvrtinu knížky jsem hltala už stylem "nejím, nespím..."
Skvěle vykreslená psychologie postav a jak jsem zjistila, ty "zbytečné informace" nebyly až tak navíc, jak to původně vypadalo.
Obzvlášť se mi líbí, že postavy nejsou černobílé. Není tu jasně zlých nebo jasně hodných postav. Při hlubším zamyšlení je i lehce sporné, kdo je tady skutečný viník a kdo oběť.