jarynek komentáře u knih
Zase jedno Čechovo dokonalé pohlazení po melancholicko nostalgické duši. Velké příběhy vyprávěné bez jediného slova a pouze na několika stránkách. Každý obrázek se dá dlouho prohlížet a je možno si vychutnávat jednotlivé detaily kreseb navozující atmosféru časů, které se již nevrátí.
Tady už zub času trošku nahlodal tu sci-fi stránku, ale v době vzniku to musela být pecka, protože některé věci, které nyní považujeme za normální či snad i přežité, musely být tehdy myšlenkami a nápady hodně pokrokovými. Stále je to však vtipná, příjemná časová hříčka se sympatickým hlavním hrdinou, kocourem jako jeho největším přítelem, neobyčejnou cestou za pomstou a láskou na celý život. Jen je průběh děje hodně předvídatelný. No alespoň jsem se nemusel v textu vracet a hledat, kde mi co v průběhu čtení uteklo:).
Tady jsem byl při čtení hodně rozpolcen. Prostředí, do něhož byl děj zasazen, se mi hodně líbilo. Po katastrofě rozdělený svět, vzácný materiál, s nímž je schopen správně nakládat jen jeden národ, a přitom je tento národ utlačován, tajemné nestvůry, výjimečná 25 dlouhověkých mužů, atd. I nápad s využitím odkazu na Djatlovovu výpravu byl fajn. Ale tak, jak autorka zvládla prostředí (i když ten popis mohl být zasazen více do děje, než aby to bylo stylem hlavní hrdinka se zeptá a vždy jí někdo vše rád či nerad vysvětlí), tak mne neoslovila práce s postavami. Mnohdy mi jejich chování přišlo nepravděpodobné. Především hlavní hrdinka mi při čtení postupně vadila čím dál více. Chvíli se v neznámém či nepřátelském prostředí bojí tak, že se ani pohnout nemůže, aby za několik stránek neohroženě hovořila s vůdcem pětadvacítky, kterého považuje za nepřítele. Kromě toho ačkoliv třináctiletá, nevzdělaná a seznamující se s mnoha zcela novými věcmi zaujímá postoje, které mi k jejímu věku a zkušenostem přišly nepravděpodobné. Asi bych jako mladší hodnotil lépe, ale takto to mé očekávání zcela nenaplnilo. I přesto se těším, kam v dalším díle bude vyprávění pokračovat jaké nové prostředí má autorka připraveno a zda dojde k objasnění některých záhad.
Tak tuto knihu jsem už jednou četl - v minulém tisíciletí:). Již tenkrát se mi to hodně líbilo a i na druhé přečtení velká spokojenost. Určitě některé pasáže čtenář prožívá jinak, když má teď vlastní děti. Každopádně super atmosféra něčeho nevyhnutelného, kdy víte, že děláte něco, co byste neměli, ale stejně si nemůžete pomoci a pokračujete ve svém zoufalém konání a kdy přehlížíte zcela zjevné, protože vidět nechcete. Ale ono se vám to vše bezpochyby spočítá i s úroky.
Stále řadím mezi jedno z nejlepších děl z toho, co jsem od Kinga četl.
Ono je to trochu sci-fi, protože takto akčního a vtipného pochůzkáře bychom mezi českými policisty těžko našli:), ale jinak nemám ke knize moc výhrad. Při četbě tohoto noirového dobrodružství, kdy hlavní hrdina řeší případ zmizelé týrané dívky, jsem se výborně bavil. Zajímavý a přitom v českých reáliích uvěřitelný příběh plný povedených hlášek a akčních scén rychle plyne. I díky rozpadajícímu se manželství má náš policista těžší období, a tak pro nějakou tu ránu nejde daleko, ale také jich hodně schytá. No a v pátrání za vyřešením případu je pak schopen občas překročit zákonné mantinely, a to i docela daleko za hranici. A čtenář pak jen rychle obrací stránky, zda mu vše vyjde.
Super obálka mne navnadila a při četbě povídek jsem nebyl zklamán. Jednotlivé kusy si drží celkem vysoký standard (bez ohledu na to, zda se jedná o sci-fi příběh na pár stránek či na více jak sto), z něhož pak vyčuhuje pár perel, kde jen litujete, že už je konec. Neoslovila mne vlastně pouze jedna povídka. Kupa originálních nápádů, ale i témat, s nimiž jste se mohli setkat jinde, ale vše zpracováno velice čtivě, děj má spád a ačkoliv některé pointy se dají odhadnut už dopředu, tak i v takových případech má vyvrcholení povídky něco, co čtenáře potěší / překvapí. Jedna z nejkvalitnějších českých sci-fi povídkových knih, které jsem četl.
Skvělě budovaná atmosféra, kde ani slovo nepřijde na zmar. Tam, kde jiní autoři potřebují několikaset stránkový román, zde stači dílo v rozsahu menší novely. Na to ale, jak je to krátké, tak dějově to tak čtenáři nepřijde. Napínavý, stupňující se děj a výborné krátké dialogy, vám nedovolí knihu pustiti, dokud ji nedočtete. Příběh ocení nejen ti, co znají filmovou předlohu a užívají si náznaků v ději a v dialozích, tak i ti neznalí, kteří se budou rádi po dočtení rádi vracet k některým pasážím. Nenadarmo patří kniha i film do zlatého fondu.
Film neznám, nemohu srovnávat, ale styl vyprávění příběhu ke zfilmování přímo vybízí. Rychlé, akční vyprávění dvou paralelních příběhů, které zprvu spolu zdánlivě nemají nic společného, v obou příbězích nekonvenční policejní vyšetřovatelé, kteří nejdou pro ránu daleko. K tomu atraktivní prostředí francouzských hor, tajemná zápletka, akční scény, napětí. Jen mi to ke konci přišlo trošku překombinované. Každopádně hodně čtivé.
Je asi složité proniknout do mysli autistického jedince, ale autorovi se poměrně dobře podařilo popsat, jak by takové myšlenkové pochody mohly probíhat. Hlavní hrdina se pohybuje ve vlastním světě, který se občas prolíná s tím naším, ale občas je tomu našemu světu velmi vzdálen. Příběh plný emocí, který někdy ztrácí na tempu, ale to pouze díky vyprávění hlavního hrdiny, který považuje za důležitého něco jiného, než obyčejný čtenář.
Křížová palba navazuje na Rychlopalbu, setkáváme se opět s neohroženým bezejmennným příslušníkem spolku "Pomáhat a chránit", který má takovou potřebu pomáhat, že heslo "Účel světí prostředky" u něj padne jak prdel na hrnec. Jen u toho občas bohužel musí trochu překročit hranici. No vlastně ne jen trochu. V Rychlopalbě to ještě byl celkem pohyb v šedé zóně, ale v pokračování je to v některých případech hodně za hranicí a tak nějak jsem vždy doufal, že se z toho náš hrdina nějak dostane a neudělá to, co se od něj očekává. No, zmýlená neplatí. Každopádně je na stole zase několik neprovázaných případů, které se musí vyřešit, opět kupa skvělých hlášek (i když jsem měl pocit, že jich oproti prvnímu dílu ubylo), akce střídá akci a vyprávění baví od první do poslední stránky.
Na Kinga hodně "obyčejný" příběh jen s mírnými náznaky tajemna, kde je tak trochu na čtenáři, kam až popustí uzdu fantazie. Autor opět dokázal, jakým je výborným spisovatelem, když jednoduchý námět "holčička ztracená v lese" umně zpracoval velmi čtivým a napínavým způsobem. Asi málokdo při čtení nebude hlavní hrdince držet palce a prožívat s ní její strachy, ale i malé radosti a překonávat všechny možné překážky při cestě za záchranou. Trochu jsem se bál, jak se autor popasuje se závěrem, ale mé obavy byly zbatečné. Zakončení je přesně takové, jaké se k tomuto rozsahem malému příběhu hodilo. Asi tuto knihu neocení všichni Kingovi čtenáři, ale za mne povedené dílko.
Ačkoliv se základním motivem nejedná o úplně originální motiv, kniha mne rychle vtáhla do děje a první půlka mne hodně bavila. Vyprávění má spád, pořád se něco děje a ani jsme nenarazil na něco, co by mne v logice příběhu nějak zvlášť bouchlo do očí. Ale druhá půlka se začala trochu zadrhávat a ke konci toho na krátkém rozsahu chtěl autor stihnout nějak moc a začal až příliš kombinovat, což bohužel úplně z mého pohledu neukočíroval. Zase tady platí, že někdy méně je více.
Poměrně civilní nehororové vyprávění s prvky tajemna zasazené do reálií USA 70. let. Ačkoliv neznám dějiny USA nějak dopodrobna, tak právě využití daných reálií se mi hodně líbilo. Odkazy na Watergate, atentáty, doznívající květinové hnutí, Kingovo oblíbené téma amerického traumatu z války ve Vietnamu, náboženské hnutí. A do toho je zasazen příběh obyčejného učitele Johna Smithe, který díky úrazu tak zcela obyčejný není. Probudit se za pět let a zjistit, že svět je úplně jiný, než jaký si jej pamatujete, a že vaše přítelkyně je ženou někoho jiného, to by byl nápor na každého z nás. A pokud ještě zjistíte, že máte schopnosti vidět do budoucnosti, tak to je teprve nápor na psychiku. Ačkoliv se s tím vším John vypořádává poměrně dobře, je jasné, že tahle jízda nemůže trvat dlouho. Opět hodně emoční závěr, který se hodně povedl. Nějak začínám na Kingových knihách oceňovat věci, kterých jsem si při dřívějším čtení až tolik nevšímal.
Silná kniha nabízejícíí velké množství interpretací
- jen ten, kdo je průměrný a nevybočuje z řady, není společností odstrkován
- inteligence a vědomosti automaticky neznamenají kvalitnějšího člověka
- i život mentálně slabších jedinců (či jinak hendikepovaných) může být z jejich pohledu plnohodnotný a šťastný
- i k hendikepovaným jedincům nutno přistupovat jako rovný s rovným
.....
Kniha, z níž po odložení budete mít hodně smutný pocit, ale na níž budete jen těžko zapomínat.
Barron si mne získal svými hororovými povídkami, ale románem s Izajášem Coleridgem se u mne posunul ještě o příčku výše. Esence toho lepšího z americké drsné školy - takový "Blood standard", jak zní originání název. Hlavního hrdinu s maorskými předky a s láskou k mytologii, si není možno neoblíbit. Hlavně když přesto, že patří k mafii a pro ránu nejde daleko, tak má v sobě zabudován takový etický kodex, jaký bychom většiná z nás těžko v sobě našla:). Kostra příběhu není nikterak originální, ale kniha je nadmíru čtivá, vtipná, napínavá. A to je přesně to, co od tohoto druhu literaratury očekávám.
Samozřejmě, že nyní už je komiks trošku jinde, ale když si vezmu, kdy kniha vznikla, tak je to neskutečná jízda plná nápadů a hříček, a to slovních i výtvarných. Když bych to srovnal se světoznámou Barbarellou, která vznikla v téže době, a která má podobné směřování, tak Muriel je na mnohem vyšší kvalitativní výši snad ve všech ohledech. Může to být tím, že je mi bližší náš humor a styl vyprávění a že jsem na Macourkových příbězích vyrostl, ale prostě jsem si to knihu hodně užíval (přičemž Barbarella spíše nudila). A Saudkova kresba je vynikající. V době vzniku kniha světových kvalit. Škoda, že tehdy nemohla do světa.
Tak tohle mne hodně bavilo. Zpočátku to vypadalo, že se bude jednat o rodinou generační vztahovku, ale rychle se to změnilo v napínavou a v jedné chvíli i dost krvavou podívanou s tajemným a všehoschopným záporákem, z něhož jde opravdu hrůza. Nevím, kdy naposled jsme měl z nějaké záporné postavy takovéto pocity. Hlavní hrdinky se snaží odhalit tajemství, kvůli němuž musí putovat do neznámých končin, kde odkrývají rodinou historii, která není moc růžová. Pln napětí jsem dočetl nakonec a zůstal sedět s velkým otazníkem. To je jako vše? Ten konec byl prostě hrozně rychlý a ne chyběla některá vysvětlení. Jen kvůli konci jdu s hvězdou dolů. Jinak to bylo hodně fajn. Tady se Argo trefilo do černého.
Tuto knihu jsem četl již v dobách dávných středoškolských a dodnes si pamatuji, že pokud pominu sbírky krátkých povídek, tak patřila spolu s Nadaným žákem a Řbitovem zvířátek do top 3. Takže po nějaké té dekádě jsem se ke knize vrátil a ani tentokráte nezklamala. Sugestivně popsaná narůstající atmosféra všude pronikajícího Zla, před kterým není skoro úniku a které je vždy o krok napřed. Asi si na noční stolek přidám česnek a křížek:). Jediné, co mi nyní úplně nesedlo, byl konec. Jednak mi tam nepřišlo úplně logické jednání některých postav a jednak finální střet s hlavní zápornou postavou byl snad až moc rychle na Kinga zakončen.
Hlavní hrdina jako režisér a herec v hlavní roli divadelní hry, v níž má od začátku promyšlené role jednotlivých postav a využívá je spolu s jím vytvořenými kulisami k vytvoření příběhu vedoucímu k závěru antických rozměrů. Autor se nebojí na svou inspiraci divadlem poukázat a jako už tradičně u Moorea jsem určitě nepochytil všechny odkazy. Pomsta zde není cílem, ale pouze nutným mezikrokem v cestě za vyššími metami. Totalitní Anglie (ale mohl to být i jakýkoliv jiný stát), jež k tomuto řádu dospěla z počátku možná dobrými úmysly, které se však změnily ve snahu o udržení moci za každou cenu a likvidující každého, kdo neplave v hlavním proudu. Sice občas až moc vysvětlující, ale pořád nadčasové. I když především v době vzniku to musela být skutečná pecka.
Rozjezd byl možná pomalejší, ale i tak zajímavý a nenudil. Místo akce je to spíše o vykreslení bezútěšného studeného místa někde na severu, kde málokdo může očekávat světlou budoucnost, a o hledání morálně správné cesty, přičemž jako obvykle to, co vypadá na první pohled jednoznačně, není po bližším seznámení tak jednoduché natřit na bílo či na černo. No a pak vyprávění nabere neskutečné grády, kdy mrtvola střídá mrtvolu, snad už si i přejete, aby to skončilo, ale autor dále šlape na plyn a přidává. Prostřední pasáž knihy byla rozhodně nejlepší. Takto namlsán jsem čekal nějaký velký závěrečný ohňostroj, který se ale nekonal a konec byl poměrně rychlý a vůči předchozímu kvapíku až komorní. To jsem byl trochu zklamán. Ale ne zas tolik, abych ubral na hodnocení. Kniha je plná výborných dialogů s nespočtem povedených noirových hlášek. Celkové vyznění knihy asi není pro útlocitnější čtenáře, ale za mne spokojenost.