jarynek komentáře u knih
Udělat na cca 10 stránkách komiksovou povídku, aby měla alespoň trochu nápad a pointu, je hodně těžké. Některým příběhům se to celkem povedlo, ale většinou i ty by s větším (alespoň klasickým jednosešitovým) možným rozsahem určitě vyzněly lépe. Na druhou stranu je v knize i pár kousků, které šly zcela mimo mne, u nichž jsem těžko hledal myšlenku.
Vyzdvihnout musím Rusko - ucelený, dojemný příběh jako plnohodnotná pocta Batmanovi.
Celkem depresivní čtení. Oba příběhy ukazují kam až může zajít totalitní režim při své paranoie vidění světa rozděleného na dvě části. Na tomto základě jsou zprvu hodně realiticky vyprávěny životy dvou mužů, kterým tento režim výrazně ovlivnil život. Dostáváme se tak jednak do výcvikových táborů NKVD a do sibiřského Gulagu, abychom se násedně přesunuli do Spojených států, kde oba příběhy vrcholí. I zde je však dohánějí stíny sovětské minulosti. Konce s trochou mystiky nejsou špatné, ale tím, jak syrově a realisticky vyznívao vyprávění od začátku, bych preferoval i realističtější konec. Každopádně hodně povedený příspěvek do MDEK od Crwe.
Povedené završení trilogie. Nevím, zda psát, že se jedná o zakončení, protože konec byl hodně otevřený, ale na druhou stranu, proč ne. U tohoto autora v každé knize oceňuji velký počet zajímavých a originálních, avšak přesto svým charakterem reálně pojatých, postav, a to nejen kladných, ale i záporných, k nimž si během čtení dokážu udělat citový vztah. Ne jinak je tomu zde. Až mne mrzelo, že ne všechny skončí dobře, ale je jasné, že dobrý konec pro všechny by v takovémto příběhu nevyzněl dobře, a že pokud by špatně skončily jen záporné postavy, by také nebylo věrohodné. Tato závěrečná kniha Prvního zákona měla hodně akční vyznění především ve střední části, až mne pak překvapilo, jak ke konci zpomalila ke konci to bylo spíše dlouhé trošku natáhlé loučení a účtování s jednotlivými postavami. To možná mohlo být trošku kratší. Ale jinak za mne spokojenost.
Na poměrně malém rozsahu knihy navštívíme čtyři hodně rozdílné planety, přičemž autorka dokáže každou z nich popsat dostatečně podrobně tak, že si dokážete poměrně dobře tyto planety představit. Už jen tato linie vyprávění mne potěšila, V rámci putování po planetách však ještě probíhá komorní příběh o smyslu putování po vesmíru, objevování, vědeckých výzkumů. Asi ne každému styl vyprávění sedne, ale za mne to bylo čtivé, plné zajímavých nápadů. Buud muste od autorky zkusit i sérii Poutníci.
Svět Ekho mne baví, ale čím dál více je to vykrádání sebe sama. Odkazy na různé reálie jsou stále fajn, ale samotné příběhy byly bez větší invence. Kresba je stále výborná, světy jsou barvité a plné života a nápaditých detailů, to pro mne tentokráte bylo hlavní plus knihy, ale příběhově pro mne spíše zklamání.
Nejakčnější díl série, který zakončuje události u Moře střepů. Ono by to bez té akce ani snad nešlo vše uzavřít. Celou trilogií je protkáno poměřování dobra a zla vůči každému činu a skutečnost, že mnohdy je potřeba pro vyšší dobro učinit menší zlo. A v tomto finálním pokračování je právě uvedených dilemat nejvíce a rozeznání správné volby nejméně jednoznačné, což jsem jednoznačně přivítal a z tohoto pohledu určitě nejlepší díl. Na druhou stranu jsem nebyl úplně nadšený z postav - ty mi přišly nejlepší hned v prvním díle a na mnohé jsem se těšil i v obou pokračováních, v nichž však tyto postavy byly hodně upozaděny (nebo se s nimi pracovalo jinak, než bych očekával) a středem vyprávění byly jiné postavy. Což by samo o sobě nemuselo být na škodu, avšak nějak mne tyto nové postavy neoslovily a nezískaly si moje sympatie v takové míře jako postavy původní. Ale jinak skvělé dobrodružství, u něhož musíte litovat, že už skončilo.
No kdyby žil Franz Kafka ve druhé polovině 20. století a chtěl napsat sci-fi, tak by napal něco jako je tato kniha, respektive první půlka této knihy- v ní jsme vedle typického Dicka cítil Kafku poměrně intenzivně. Konec však nebyl nejen od Kafky, ale dokonce ani Dickovi se nepodobal. Ten byl hodně jiný, než byla má očekávání od příběhu a nějak se k atmosféře příběhu nehodil. Celkově však autor opět nezklamal a rád se k němu zase někdy vrátím.
I s ohledem na UPVO, kde se John Arcudi hodně angažuje, nevidím velký rozdíl mezi ním a Mike Mignolou, takže v této knize jsou takové typicky "mignolovské" povídky. I když tentokrát se ani v jedné ze tří povídek nezachraňuje celý svět a nejsou zde žádní náckové (pouze rusáci:)). Abe tak řeší jen "malé" úkoly, které ale zas až tak malé nejsou a vyžadují plné nasazení.
Nic zásadního to v mignolaverse není, ale v rámci oddechového čtiva dobře odvedená práce, která určitě neurazí a nenudí. Já se bavil celkem dobře.
Ta atmosféra starého Londýna z příběhu přímo sálá, a to především díky pěkné kresbě, která nám ukazuje mnohé známé kouty tohoto města v historickém hávu. Vyprávění pěkně odsýpá, až je škoda, že je to tak krátké. Jen mi chování hlavních hrdinů přišlo dospělejší, než byli vyobrazeni.
Zpočátku je to takový obyčejný Conan na cestě za pomstou, který na své cestě kosí nepřátele bez ohledu na jejich počet mečem velkým tak, že bych ho nejspíš ani neuzvednul. Ale následným přesunem do dnešní doby příběh získává něco navíc. Asi to nebude pro každého a pro mnohé to bude jen plytký příběh a já se jim úplně nedivím (stejně jako mnohým nesedla Lemirova Plutona), ale mne ta vzájemná interakce dvou ztracenců bavila. Deodonatova kresba mi v tomto příběhu sedla mnohem více než u Thanose a líbila se mi práce s panely, kdy je mnohé obrázky jsou rozděleny na více panelů.
Ze začátku mi UPVO série přišla jen jako nedonošený mladší bratříček Hellboye, ale UPVO rychle rostlo a posilovalo a v minulém díle dospělo do plnohodnotného sourozence. Trochu jsem se bál, zda to nebyl jen můj letmý pocit, ale Univerzální stroj potvrdil, že ne. Sice oproti předchozímu dílu s epickým koncem boje s žábami se jedná o mnohem komornější pokračování. Hlavní dějová linka obsahuje opět pořádnou zápornou postavu, vše prodchnuté tajemnem, hororovým nádechem s upíry a k tomu je přidáno několik kratších retrospektivních vyprávění ohledně jednotlivých členů UPVO, které rozhodně nejsou pouhou vytou vyplňující hlavní děj. Bavilo mne to:).
Dosavadní vrchol série. Příběh má dvě roviny - jednak epickou finální bitvu s "Bratrstvem Žabího moru", tj. se všemi žábami a především jejich lovecraftovským vůdcem, a jednak rozvíjející se (čím dále lepé do hloubky rozpracované) vztahy v rámci UPVO. A ačkoliv boj s žabákama byl výborný, tak nejvíce jsem si užíval dialogů hlavních postav. Hrdinové, kteří se musí potýkat s mnohými pochybami ohledně svého jednání, a kteří tak vedle žabích běsů musí bojovat i s těmi vnitřními.
Kresba je sama o sobě super, ale pesto jsem v některých panelech nevěděl, co tím má být vyjádřeno a občas se mi pletly postavy či prvotní. Samotný příběh byl pro mne jak na houpačce - chvílemi hodně dobré, ale chvílemi jsem se ztrácel a nebavilo mne pátrat zpět v ději. Celkově tedy z toho mám rozporuplné pocity a spíše zklamání.
První sešit mne moc nebavil. Přišlo, že v tom dortu je nějak moc ingrediencí (konspirace, církev, medici, historie, mechanické kreatury, ...). Až jsem měl problém se v tom všem orientovat. Druhý sešit už byl lepší, akčnější, pro mne pochopitelnější. K celkovému hodnocení však bude potřeba pokračování, zatím průměr.
Příliš krátké na to, abych dělal nějaké větší závěry. potenciál dobého westernu to má. Záporáci dosti odpudiví, i linka konfliktu Sever x Jih není špatná. Trošku rušivá mi přišla "nadpřirozená" schopnost hlavního hrdiny. První díl nepřinesl žádnou zápletku, kterou bychom neznali z jiných westernů, ale i tak mne čtení bavilo. Možná půjdu s hodnocením trochu nad, ale dávám 4 hvězdy.
Líbilo se mi více, než první díl. Děj je přímočařejší, bez nějakých velkých odboček a vzájemných rodinných propletenců (tedy ne, že by tam nebyly, jen je jich tam na Jodův tradiční apetit méně). Zato je v příběhu nová klasická ingredience fantasy vyprávění v podobě vlkodlaků a upírů (no především u nich mi jejich vstup do děje přišel, jak vytažení z kouzelníkova klobouku, na efekt, bez vysvětlení, kde se tam vzali, možná trošku zbytečně do děje zakomponovaní, ale ve výsledku si řeknete, že je to trochu klišé, ale na druhou stranu, proč ne). A především kresba těchto různých příšer byla výborná, tady byl velký formát knihy povinností.
Asi půjdu trochu nad, ale dávám slabších 5.
Šejić si mne hodně získal svou Harleen, tak jsem se na tuto knihu hodně těšil. Nebyl jsem zklamán, ale takové nadšení jako z Harleen se zde zatím nedostavilo, na druhou stranu u tohoto příběhu ještě nejsme u konce. Opět výborná kresba s převažující červenou barvou ve všech možných odstínech. Na tohle se dá koukat často a dlouho, a to nejen kvůli obnaženým ženským tělům:). V celé knize se toho vlastně ani moc nestane, děj by se dal shrnout do několika vět. Je to spíše o vyvíjejícím se vztahu několika osob, především však Lisy a Ally. Takže hodně dialogů, hodně hlášek, ale i skrytých pravd.
Kresba super, to jsem si užíval každou stránku, každý jednotlivý obrázek. Naopak příběh mne vůbec nezaujal. Jakou úlohu tam měl Constantine a některé další postavy? Co tím vším chtěl autor říct? Jediná zajímavá linka se týkala Brucova dětství. Celkově ke konci jsem se na text už ani moc nezaměřoval, prostě nebavilo. Ale jen kvůli té kresbě stojí za to se na knihu podívat.
Bavil jsem se, jako už u Baltimora obvykle, ale něco tomu chybělo. Přestože kniha sleduje dvě dějové linie, z nichž ta v Kartágu bez Baltimora mi dokonce přišla lepší než petrohradská dobrodružství Baltimorova, a i když v obou městech dojde ke krvavým bojům, tak možná i tím skákáním z jednoho místa na druhé, mne vyprávění úplně nevtáhlo a spíše jsem to cítil jako nějaké intermezzo před něčím větším. Kresba jaké obvykle výborná. Mozkomoři lepší než u Harryho Pottera:).
Supermanovo poselství humanismu, které mnohými není přijímáno tak nadšeně, jak by Superman očekával. Ono není nic černobílé a i snaha o dobrý skutek může být z jiného úhlu pohledu chápán jinak a především pokud určitý čin není podepřen dalšími skutečnostmi, tak nemusí nic znamenat. Ano, je to trošku agitka, ale ono to tak nějak k Supermanovi patří a na celkovém vyznění příběhu mi to nevadilo. O kresbě Alexe Rose asi není potřeba nic moc uvádět. V takto velkoformátové knize prostě výborné.