jarynek
komentáře u knih
Ledové peklo
John W. Campbell Jr.
Film mne už v mládí dostal. Asi víc než podobně starý Vetřelec. I když i ten je samozřejmě kultovka největší:). Pak jsem film viděl ještě několikrát a nikdy nenudil. John Carpenter s Kurt Russell v době své nejlepší formy. Ono je pak těžké při čtení vzpomínky na film vypnout, a to přestože jsou mezi filmem a knihou celkem velké rozdíly. Pořád mne to nutilo si říkat, aha tady to bylo ve filmu takto a tady je to jinak ... To hlavní ale mají obě díla stejné - chladivá atmosféra, uzavřené prostory antarktické polární stanice, narůstající nedůvěra mezi jednotlivými členy posádky, nejistota, kdo je ještě člověk a kdo už možná ne, co je to za "Věc", kde je, co chce, ... Většinou hodnotím výše knihu, než film, ale v tomto případě adaptace předčila původní nápad. I tak je to ale hodně dobré čtení.
Sama čepel
Joe Abercrombie
Na to, jak je kniha rozsáhlá, tak se toho zatím moc nestalo. Je to spíše příprava na další díl - představení postav, popis prostředí. Ale je to psáno s vtipem a tak čtivě, že vyprávění baví od první do poslední stránky. A především Abercrombie výborně pracuje s postavami. Snad všechny postavy mne bavily (některé samozřejmě více než jiné), a to kladné i záporné, každá má svůj jedinečný charakter a své uvěřitelné důvody jednání. No a udělat jednou z hlavních postav, která každému čtenáři musí přirůst k srdci, chromého zapšklého krutého inkvizitora, je opravdové spisovatelské umění:). Těším se na pokračování.
Providence
Alan Moore
Lovecrafta jsem četl již hodně dávno, takže základní přehled v díle mám, ale ne nějaký detailní. Určitě mi kupa odkazů unikala a tak mi celý příběh přišel dost útržkovitý a ne úplně propojený. Spíše to byl road trip po Lovecraftově díle, kde struktura jednotlivých zastávek byla totožná. Hlavní hrdina přijede na místo, kde se ho ujmou místní "zvláštní" obyvatelé, kteří hlavnímu hrdinovi předestřou místní tajemno, které však hlavní hrdina nepochopí, resp. jej interpretuje se zcela jiným významem, který však má rovněž odkaz na Lovecraftovy příběhy, a jedeme dále. Konec byl celkem zajímavý, ten mi přišel jako dobrý nápad, ale k jeho celkovému pochopení bych vedle Lovecrafta musel mít načtena i další díla Moorea, která u nás dosud nevyšla.
Pokud jde o problematickou kapitolu s chybějícími bublinami, tak mne řešení od Arga nijak neuráželo a v kontextu celé knihy mi přišlo jako dobré řešení. Samozřejmě bych takto nechtěl mít celou knihu, ale u jedné kapitoly mi to nevadilo.
Půl světa
Joe Abercrombie
První díl se mi líbil o něco více. Zaměření na mladší čtenáře je zde větší, než v úvodní knize. A není to jen tím, že hlavní postavy jsou mladší a na mnoha stranách se zde řeší jejich vzájemný vztah, ale celkově mi přišel děj více přímočarý, méně drsný. Ono to samo o sobě nemusí být na škodu, autor opět dobře pracuje s jednotlivými charaktery a dokáže zachytit jejich vývoj a celkově se to dobře čte. Bez dlouhých úvodů se rychle dostáváme do děje a ve vyprávění není moc vaty (tedy až na ten vztah mezi hlavními postavami, který bych já osobně proškrtal). Hrdinové, s nimiž jsem se seznámil v první knize, byli stále sympatičtí a byla radost se s nimi opět potkat, ale dlouho jsem se nemohl sžít s novými hlavními postavami. A to je asi hlavní důvod jedné * dolů.
Essex County
Jeff Lemire
Tato kniha naplnila má očekávání, která jsem měl po přečtení jiných Lemirových děl. Úsporná kresba i úsporný styl vyprávění, ale přesto to dokáže vypovědět příběhy, které jsou plné emocí a dokážou obsáhnout životy několika generací. Není to příběh depresivní, spíše smutný, se záblesky humoru, který ten smutek vždy prosvětlí, ale jen na chvíli. Je to o osamělosti, o krocích, které nelze vzít zpátky. A je to o lásce k hokeji. Tedy alespoň k tomu, který se hraje v Torontu:).
Jejich moře
James L. Cambias
Knihu je radost jen držet. Moc pěkně udělaná obálka, která mne po zhasnutí překvapila fosforeskující částí. Super. Příběh nám dává nahlédnout na podmořské drama o střetu dokonce tří zcela odlišných kultur odehrávající se v nehostinném podmořském světě pod příkrovem ledu. Opět zde platí, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, aneb jedno rozhodnutí, kterým se chce najít kompromisní řešení má za následek řetěz událostí, které z důvodu odlišností kultur těžko mohou dopadnou dobře. vyprávění je napínavé, v netradičním, ale zajímavém prostředí. Jen mi úplně nesedl konec, ten přišel hrozně rychle a tak nějak mi ve srovnání se zbytkem knihy přišel nepropracovaný.
Ruzká klazika
Daniel Majling
Rudo mne kdysi velmi pobavil, tak jsem částečně tušil, co od této knihy očekávat a má očekávání byla naplněna. Opravdu jsem se bavil. Určitě bych si povídek užil více, pokud bych znal klasiky ruské literatury více, něž jen ze školní četby, ale ta témata ruských spisovatelů a atmosféra, kterou ve svých dílech navozují, jsou naštěstí nezaměnitelné. Žádná povídka nenudila a některé byly skutečné perly.
Harleen
Stjepan Šejić
Tak tohle se mi hodně líbilo. Výborný civilní origin postavy. HQ jinak moc nemusím, pojetí dané postavy mi moc nesedí, ale zde k tomuto nemám co vytknout. Propracovaný příběh má myšlenku, jsou v něm emoce, kterých rozhodně není málo. Je snadné vnímat pocity hlavní hrdinky a chápat její vnímání, pohnutky a finální přeměnu. Příběhem se mihne velké množství postav Batmanova univerza, ale všechny jsou do vyprávění zabudovány nenásilně a nerušivě. Jinak musím samozřejmě pochválit super kresbu a krásně zpracovanou obálku. Kniha prostě nemá chybu od prvního uchopení do odložení na čestné místo v knihovničce.
Rváč
Jeff Lemire
Pokud bych měl shrnout příběh v pár větách, tak by mi z toho zas až tak originální vyprávění nevyšlo, ale Lemirova práce s jednotlivými postavami je opravdu výborná. Každá postava se svými radostmi, traumaty, vzpomínkami na minulost, nadějemi, … je do posledního kousku svého chování uvěřitelná a i když se těžko dá napsat, že jsou to kladné postavy, tak si je rychle oblíbíte (tedy samozřejmě ne všechny). K tomu si přidejte atmosféru stísněné kanadské mrazivé zimy, kdy vám křoupe sníh pod nohami (úplně jsem to při prohlížení těch obrázků slyšel), někde v opuštěné části země. Kresba využívající především modrou a bílou (v níž o to více vynikne rudá barva krve) se k vyprávění výborně hodí. Každý výraz tváře je plný emocí, každá na první pohled nicneříkající kresba krajiny dotváří nádech příběhu, který by právě bez těchto krajinek nebyl tím, čím je, tj. skvělým vyprávěním o mezilidských vztazích.
Po sezoně
Jack Ketchum (p)
Tak v tomto případě se nedivím, že kniha v době vydání vyšla v cenzurované podobě. Myslím, že je v některých popisech poměrně naturalistická i na dnešní dobu, kdy je čtenář zvyklý na ledasco. Každopádně, pokud vám takový styl vyprávění nevadí, tak si příběh užijete. Já se tedy od čtení nemohl odtrhnout. Oceňuji, jak byl autor schopen vystoupit z některých očekávaných postupů při práci s postavami, kdy čtenář něco očekává a během chvilky se to stane někomu zcela jinému. Za povedený považuji i konec knihy - ještě, že byla možnost vydat necenzurovanou verzi, protože oproti tomu původnímu se jedná o zakončení, které výborně dotváří pocit z celého vyprávění.
Páté srdce
Dan Simmons
Zajímavé pojetí Sherlocka. Stejně jako mnozí další si dokáži představit, že by kniha měla poloviční rozsah a byla by to příjemná akční detektivka. Na druhou stranu takových knih můžete najít nemálo. Také jsem se párkrát přistihnul, jak si říkám, proč v knize nějaká pasáž je a že jde o zbytečné natahování, ale ve finále to beru jako umně vytvořenou fresku života určité americké vrstvy na konci 19. století. Určitě mi uniklo spoustu reálií, s nimiž by byl čtenářský zážitek o to více umocněn, ale i tak to bylo zajímavé čtení. Neznám styl psaní Henryho Jamese, ale asi tam někde bych čekal, že má styl vyprávění kořeny. Jednu hvězdu tedy nakonec ubírám především kvůli konci, který mi při porovnání s celým rozsahem knihy přišel hodně úsečný a bez jakéhokoliv zvratu a většího překvapení.
Drsné sny
Jakub Mařík
Je to čtivé, je to vtipné, je to akční. Jakub Mařík navazuje na začátek série, kterou psal Jiří Pavlovský a využívá potenciál všech 4 hlavních hrdinů, jejich vzájemnou kooperaci, jakožto i antipatie mezi některými z nich. Oproti JP je tam méně ulítlých nápadů, ale hlavní dějová linie s démonem a varianty nebyla špatná, jakožto i závěrečný boj s nimi. Musím souhlasit s většinou hodnotících, že nejlepší byla scéna v supermarketu, balancující na hraně reality a absurdity - ta patří do Zlatého fondu Kladiva na čaroděje.
Asgard
Xavier Dorison
Zase jedna kniha, u níž je radost ji jen dostat do rukou - velký formát, tvrdé desky, pěkná kresba. A k tomu i napínavý vikingský příběh, kde boj s nestvůrou je pouze jedna z linií vyprávění. Děj plyne rychle, nemá naštěstí žádné velké logické zaškobrtnutí a hlavní postavy jsou dobře vystižené, takže se svými chybami a pochybami čtenáři nezbývá než jim od začátku držet palce. Zamlouvalo se mi i ukončení, které nemělo žádných epických rozměrů, ale o to více bylo uvěřitelnější a zapadající do kontextu celé knihy. Dorisonova Třetím zákonem trochu padlá hvězda byla Johnem Silverem opět pozvednuta na nebe a Asgard ji vyleštil, že opět jen září.
Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Martin Lavay
O tématu jsem dříve již něco četl, tak jsme byl zvědav, na soubornější zpracování problematiky. Ze začátku mne čtení bavilo, spousta zajímavých informací, hodně fotek. Postupem času mi však přišlo, že se zbytečně nastavuje kaše - např. několika stránkový přepis děje amerického filmu, popis počítačové hry, technické specifikace autobusu, apod., jsou zcela nadbytečné. Pokud by kniha měla poloviční rozsah, tak bych jí neměl moc co vytknout.
Výtah do pekla
Jiří Pavlovský
Do Kladiva se jako autor vrací JP a je vidět, že při tom čekání nezahálel a hned od první stránky na čtenáře valí jeden nápad za druhým a samozřejmě to prokládá originálními hláškami. Takže taková jízda na mrtvém, krásně růžově vytapetovaný byt, zavěšená lidská těla, možnost zvětšování částí těla, Klaaudiino oblékání s láhví vína, Felixovo střetávání se Starci, atd. jsou scény, které si budete dlouho pamatovat. A to nemluvě o tom, že přestanete mít chuť jezdit výtahem:). Jen konec mi přišel takový hodně rychlý, ale což, máme před sebou ještě hodně dílů.
Rumcajs se vrací I.
Michal Opitz
Spojit Rumcajse, Vetřelce a trochu i Predátora do jednoho příběhu může jen blázen nebo někdo s velkou imaginací. Minimálně to druhé zde určitě platí. Stárnoucí Rumcajs na vejminku, Cipísek, pro něhož už Rumcajs není středem vesmíru, naši oblíbení knížepán s kněžnou. Ti všichni oživují vzpomínky na dobu, kdy jsem hltal večerníčky s těmito postavami. A do toho vpadne Vetřelec, jehož jsem hltal o něco později. A tento dort, který vypadá, že vypadl z receptu Pejska a Kočičky, chutná. Sice v prvním díle jde spíše jen o rozestavění figurek na bitevním poli, ale nechybí tomu vtip, napětí akomerční přestávky s reklamami, které samy o sobě stojí za palec nahoru.
Když teče krev
Stephen King
Kingovy povídky mám hodně rád. Na prvních povídkových knihách jsem vyrostl, byla to studnice nápadů a děsu. Novější povídky vesměs nejsou špatné, ale už tam většinou není takový tah na branku - je to řemeslně zvládnuté, avšak taková ta údernost tam chybí. Pravděpodobně ani King nezamýšlel napsat něco úderného, spíše zde čtenář narazí na mnohé náměty, s nimiž King rád pracuje - ať už jsou to nostalgické vzpomínání na mládí, spisovatel v nesnázích, revize života z důvodu blížící se smrti. Není to celkově špatná kniha, čte se to dobře, ale nesmíte to srovnávat s jinými autorovými kousky - to vám pak přijde, že už jste četli lepší.
Propast času
Roman Bureš
Tak tohle mne bavilo. Po přečtení anotace jsem si nebyl jist, zda to nebude příliš velký guláš, ale myslím, že autor to celkem ustál. Jasně, jsou tam možná jisté pochybnosti nad logičností některých aspektů děje a chováním některých postav, ale je to hodně zábavné, čtivé a závěry ohledně logiky si udělám až po přečtení i dalších dílů.
Potíže s mírem
Joe Abercrombie
Jestliže jsem zvažoval, zda Trocha zlé krve není nejlepší Abercrombieho knihou, tak teď už váhat nemusím. Není. Tou je Potíže s mírem. Fantasy téměř bez kouzel, příšer a jiných atributů a k tomu ještě zasazená do počátků průmyslové revoluce a přesto skvělá. Autor vždy uměl pracovat s postavami a zde to dokazuje vrchovatě. Spousta originálních postav, které chvíli milujete, abyste je za chvíli kvůli jeich činům ž tak úplně v lásce mít nemuseli, ale vždy je jejich jednání odůvodntelné a chápete, proč takto jednají. Velkým plusem je to, že ani nejhlavnější postavy nemají nic jisté, neproplouvají dějem jako nezranitelné nechybující postavy, ale naopak občas projdou se ztrátou kytičky větší, než byste si přáli. K tomu dostatek akce a dějových zvratů, takže vlastně nevíte, kam autor směřuje a cítíte, jak si se čtenářem pohrává a vy mu za to, jak si vás maže a chleba ještě tleskáte. Tady jsem na závěrečný díl hodně natěšen.
To byla zákopová válka
Jacques Tardi
První světvá válka podaná v příbězích několika fransouzských vojáků. Všudypřítomný pocit zmaru, špíny, smrti. Lidský život, který má cenu pouhé čárky ve statistice, kdy byli vojáci posíláni na téměř jistou smrt, případně byli zastřeleni vlastními, když neposlechli nesmyslný rozkaz. Válka, která zasáhla do osudů milónu lidí po celém světě apřecese z ní lidé nepoučili. To vše ukazuje tento černobílý komiks, který po řečtení těžko budete dostávat z mysli. Sugestivní, syrové, ale bohužel asi pravdivé.
