jarynek komentáře u knih
Kresba ještě není tak vytříbená jako u pozdějších Lemirových prací, samotný příběh je celkem jednoduchý, některé situace a dialogy byly spíše rušivé, ale i tak je kniha fajn a obsahuje základní atributy, na kterých Lemire postavil své pozdější kousky. Jedinec na pokraji společnosti, obklopený samotou i ve chvílích, kdy jsou kolem něj davy; deprese; osudová rozhodnutí; emoce až na dřeň; ... . Nepatří to asi k tomu nejlepšímu od Lemira, ale i tak to potěšilo.
Tak tohle dílo se těžko zařazuje. Co začíná jako celkem obyčejný příběh o cestě podceňovaného jedince za záchranou světa, se později mění v příběh o mnoha podobenstvích a interpretcích. Šninkl J´on spíše než hybatelem vlastního osudu je pasivní osobou, která se k různým činům dostane náhodou či vůlí jiných osob, a to mnohdy ještě s jejich jiným záměrem než je výsledný efekt. J´onovými jedinými přáními je najít klidné místo a být v objetí krásné G´wel, což mu však stále není dopřáno a postupně je čím dál více zřejmé, že je pro něj přichystán jiný osud.
K povedenému příběhu pak výborně sedne i Rosinského kresba.
Nemohu si pomoci, ale mám problém s hlavními postavami, a tím se hodně snižuje můj celkový dojem z knihy, když samotný příběh rozhodně stojí za přečtení. Ilan je myšlením chvilku dítě, chvilku dospělý, chvilku ustrašená z maličkostí, chvilku se nebojí ničeho. Cokoliv se chce dozvědět, to jí vždy někdo dopodrobna vysvětlí a všechny důležité věci v příběhu se stanou zrovna ve chvíli, kdy je u toho (např. nepolapitelný přízrak se s ní setká a ona ho zachrání, ve tmě v dálce uvidí něco, co nikdo jiný nevidí, ..). Nemluvě o tom, že je schopna hned napoprvé, kdy sundá svůj voal, bez problémů se pohybovat po městě a ještě se dostat do budovy a tam zjistit vše potřebné. A pak je tu kapitán, který na to, jaké má postavení a zkušenosti, se chová občas dost nepravděpodobně. Další mínus vidím v tom, že jsem první díl četl již dříve a při tomto pokračování jsem si již nepamoatoval přesný význam některých slov, ale ve slovníku na konci knihy jsou již uvedeny jen nové výrazy.
Na druhou stranu kostra příběhu se mi líbí a kniha je hodně čtivá. Zvláště ve druhé půlce knihy, kdy se děj přesouvá z města zpět blíže sklenářským městům, je vyprávění dostatečně akční a rychle ubíhá. Odhalování různých tajemství je kouskováno a stále přibývají další otazníky, takže před čtenářem je ještě dost dlouhá cesta k poznání.
Po dočtení prvního dílu jsem očekával, že v pokračování se jednotlivé dějové linky spojí a ve vyprávění přibude více akce. To druhé se beze zbytku naplnilo, ale to první ani v nejmenším. Naopak tu máme tři příběhy, které se tváří, že kromě základních reálií spolu moc společného nemají. Takže si budu muset počkat na další díl této skvélé fantasy série, která obsahuje všechno, co mám u tohoto druhu literatury rád - propracované reálie, nejednoznačné, ale přesto sympatické charaktery postav, intriky, kruté boje, kde bohužel občas padnou i postavy, u nichž si to nepřeji, zvraty a stále nedořené věci, které drží čtenáře v napětí a v očekávání dalšího děje.
Výborné zakončení série. I když se mi líbil už první díl, tak jsem asi jeden rok odkládal pokračování. Dvojku a trojku už jsem dal celkem rychle po sobě. Každý z dílů má jiného hlavního hrdinu a tentokráte jím je jednooký Sigrud, který na svých bedrech vláčí pěknou škálu životních utrpění, které mu byly způsobeny, ale i těch, které on způsobil jiným. A jelikož Sigrud obyčejně nejde pro ránu daleko, tak je děj oproti předchozím dílům akčnější, čtivější. Přitom zápletka není zas až tak přímočará. Musím ocenit zajímavě vybudovaný svět, kde kouzla mají své zákonitosti a při čtení jsem nezachytil žádnou nesrovnalost, která by mne vadila či mi přišla nelogická. Jak se kniha blížila ke konci, tak jsem trochu zaváhal, zda těch božských soubojů není až moc a zda koncem nebude zkaženo celé vyznění příběhu, ale úplné finále mé pochyby rozptýlilo. Výborné zakončení.
Jak už jsem psal u jedné z předchozích knih série - čím méně se v příběhu objevuje postav z Batmanova univerza a čím více je příběh civilnější, o to je lepší. A to plně platí i v tomto případě. Jeden sešit, v němž vystupuje Spectre je snad z celé série nejhorší a vůbec nezapadá do zbytku. Tam jsem otáčel palec hodně dolů a říkal jsem si, že Rucka prostě nedosahuje kvalit Brubakera. Úvod s Robinem (Robiny) nebyl špatný, ale žádná super pecka to také nebyla. Ale závěr byl výborný. Tak jsme naopak musel před Ruckou smeknout a v duchu se mu omluvit. To byl hodně silný závěr celé série. Jednotlivé hlavní charaktery nejsou černobílé a dokážou překvapit svým jednáním, ale jejich chování je naprosto uvěřitelné a obhajitelné. Dialogy jsou úsečné a trefné, noirové. Jen houšť takovýchto komiksů!
Tato adaptace by si zasloužila dvojitý rozsah. Mignola se svou temnou kresbou se k příběhu skvěle hodí a těžko v komiksovém světě hledat někoho jiného, kdo by dokázal hororovou atmosféru hraběte Drákuly lépe vystihnout. Bohužel z důvodu rozsahu knihy je děj občas vyprávěn trošku zkratkovitě, některé části příběhu jsou jen naznačeny v pár okýnkách. Příliš se spoléhá, že každý, kdo komiks čte, zná předlohu či ještě spíše film. Ale možná jsem jen myšlenkově líný a chtěl bych mít vše podáno na velkém talíři až k ústům s pořádně velkými špičáky:).
Pokračování Conanových dobrodružství z per a štětců evropských autorů se mi líbilo určitě více než první kniha. Především úvodní Dcera pána mrazu neměla chybu a ve srovnání s komiksovým pojetím tohoto příběhu od Comics centra mne oslovilo mnohem více. Nespoutaná živočišná touha s níž se Conan žene za tajemnou ženou nechávajíc za zády dozvuky krvavé bitvy. Výborné. I druhá povídka Stíny měsíční záře je výborná. Hororové pojetí tajemných soch opravdu nahání husí kůži. Obě povídky pak jsou doprovázeny zajímavou kresbou a nemám ji co vytknout. Zato závěrečná Šarlatová citadela byla po namlsání z předchozích dvou povídek zklamáním. Neoslovil mne příběh, byl bez invence a překvapení a bohužel to nezachránila ani kresba. Conan zde není jedinečným Conanem, ale tuctovým evropským panovníkem. Škoda. Ale celkově spokojenost.
Superman není úplně můj šálek kávy, takže jsem od knihy neměl nějaká velká očekávání, ale nakonec mne příběh celkem bavil. Samozřejmě by se dalo vytknout až příliš snadné zboření léta budovaného Luthorova mýtu, jakož i bz větších obtíží přemožení všech záporáků, ale to asi tak nějak k Supermanovi patří. Stejně jako Kentův výraz absolutního hňupa:). Za největší pozitivum považuji vyprávění z Kentova dětství, vztah k rodičům a vliv prostředí na Kentův vývoj. Povedený origin. Jen tu vsuvku s mládeží z budoucna jsem nepobral, ta mi přišla na příběh násilně našroubovaná a zbytečná.
Tak toto se mi hodně líbilo. Za mne od Vybírala zatím nejlepší kniha (ještě jsem se nedostal k četbě Murény). Příběh je zasazen do v poslední době celkem oblíbeného a hojně využívaného prostředí Vikingů, ale vyprávění by mohlo stejně dobře fungovat i v jiných kulisách. Občas jsem se v duchu ptal, zda k základní dějové linie není přidáváno až příliš odboček, z nichž hlavní hrdina vždy na poslední chvíli mnohdy spíše jakoby náhodným přičiněním někoho dalšího vyvázne vítězně, ale ono se to tak příjemně čte a kniha je tak krásně zpracovaná (pěkná kresba ve velkém formátu na kvalitním papíře), že jsem na tento autorův styl téměř bez výhrad přistoupil. Závěr navnadil na možné pokračování, na které bych se rozhodně těšil.
Tak tady jsme litoval, že kniha obsahuje jen čtyři sešity. Byl jsme napjat, jak bude příběh pokračovat, takže jsem dychtivě otáčel stránku za stránkou a najednou byl konec. Resp. za koncem byla ještě velká kupa bonusů, které jsem si rovněž vychutnal.
Nejsou běsi jako běsi - někteří jsou hodní, někteří zlí, někdy jsou běsi v lidech horší než ti běsi skuteční. Rozhodně nejvíce mne zaujal chlapec bez kůže/kůže bez chlapce a největší běs hovořící s výrazným nářečím.
Jako rozjezd série to fungovalo dobře.
Dlouho jsem při čtení nevěřil, že si autor vystačí s takovýmto námětem na celou knihu, protože ve finále je děj velice stručný a dokázat o tom poutavě psát více jak 250 stran dokáže opravdu jen pan Spisovatel, i když druhá půlka mi přece jen přišla již převídatelná a tím pádem i méně napínavá. Čekal jsem nějakou větší zápletku, ale ono je to především o psychologii jednotlivých postav. V knize mi chybělo alespoň nějaké vysvětlení světa, v němž se děj odehrává.
Krátká čtivá vtipná hříčka s časovými paradoxy. Knížka mne chytla hned od první stránky a nepustila až do konce, a to díky sympatickému hlavnímu hrdinovi, který se potýká s tím, jaké to je, když máte takovou paměť, že skoro nic nezapomenete a aby toho nebylo málo, ještě najednou začnete získávat vzpomínky někoho dalšího. A aby toho nebylo málo, musíte řešit rodinné vztahy s otcem a nevlastní matkou. Ač jsou občas nastoleny otázky časových paradoxů, je vše nakonec poměrně originálně, ale uvěřitelně, vysvětleno, až by se chtělo skoro věřit, že by to takto mohlo fungovat:). Na to, jak byla knížka útlá, tak po dočtení mám pocit, že obsáhla opravdu hodně děje.
Tak tady je vidět, že se autor psaním opravdu bavil. A ta radost ze psaní se přenáší na čtenáře. Spousta skvělých hlášek, příběh zasazený do pražských reálií, rychle ubíhající vyprávění s jednou svéráznou a jedinečnou postavou vedle druhé. Je zřejmé, že hodně postav, a to nejen z Felixova týmu, ještě neřekla poslední slovo, takže se těším na pokračování.
Postapo knihu už jsem hodně dlouho nečetl, ale tato mne opravdu zaujala. A to nejen vykreslením možné budoucnosti, ale především charaktery a vzájemnými vztahy všech hlavních hrdinů. Právě v popisu vývoje jednotlivých postav je hlavní síla knihy, čemuž vévodí Melanie a její uvědomování si vlastní odlišnosti.
Již tak jedinečná Erbenova sbírka dostala v komiksovém zpracování zcela nový rozměr. Některé balady jsou pojaty klasickým způsobem, avšak v některých případech například díky posunu doby, do níž je balada zasazena, se jedná o novou intepretaci a vynikne nadčasovost balady. Výborná kniha.
To byly vizuání orgie. Na mnohé obrázky se bude jen těžko zapomínat. Občas je to tak nechutné, až je to krásné. Z tohoot pohledu za mne absolutní nadšení. Pětiprstí psi jsou skutečně strašidelní, Jack dostatečně šílený a Obrtlíka si musíte zamilovat na první dobrou, ten se povedl. Ve srovnání s tím samotný příběh trochu pokulhává, občasné nelogičnosti v chování postav a fungování chladného světa, blázni ve skutečném světě na každém rohu, ... Ještě bych chtěl zmínit samostatné povídky na konci knihy, rozhodně doporučuji nevynechat.
Základní kostra příběhu by dokázala dobře fungovat i bez superhrdinů. Ti tomu dodávají jiný level, ale paradoxně nejvíce tím, že se nejedná o klasický superhdinský spektákl, ale o poměrně civilní detektivní vyprávění. Vina, trest, hříchy minulosti, které začnou mít velký vliv na současnost, cesta do pekla, která je dlážděna dobrými úmysly. Jo tohle se povedlo. A velkou měrou k tomu přispěla i výborná kresba, která dokázala skvěle vystihnout emoce hlavních postav tak, že některé obrázky se vám obtisknou do paměti tak, že se jen těžko dostávají z hlavy. Jediné mínus pro mne bylo, že díky velkému počtu DCU postav jsem asi některé vedlejší linie příběhu nepochytil/nedocenil. Za mne by tak kniha mohla být o pár desítek stran útlejší.
Výborná trilogie, od Abercrombieho nejlepší (a to i ty ostatní jsou vesměs hodně kvalitní). Trochu se budu opakovat, ale potřeba vyzdvihnout práci s postavami, které jsou vše, jen ne černobílé, a jejich vývoj v průběu děje. Stejně jako v předchozích dílech si i zde autor s čtenářem hraje - na něco ho naláká, vsugeruje mu nějakou myšlenku, aby pak vše bylo úplně jinak, postava, která se zdála být důležitou, během chvilky skončí v propadlišti dějin, když už ne v propadlišti šibenice. Na druhou stranu tím, že jsem četl třetí díl série poměrně brzo po předchozích jsem už byl schopen více odhadnout autorův styl a tak mne ne vše překvapilo tak, jak možná mělo. Co por mne překvapivé určitě bylo, že závěr je hodně otevřený a vypadá to, že Abercrombie hodlá na tuto trilogiii v budoucnu navázat. To bude dlouhé těšení.
Když jsem četl anotaci, tak jsem byl ke knize trochu skeptický, ale po otevření mne příběh chytnul snad od první strany a nepustil až do konce. Skvěle vyprávěné, skvěle vypointované. Kniha plná emocí, ať už kladných či záporných, že asi není čtenáře, kterého by to alespoň trochu nechytlo za srdce. Mne tedy více než jen trochu. A nezaostává ani kresba, která právě ty emoce dokáže detailně vyjádřit. A nad dvoustránkovými kresbami drogového tripu jsem seděl hodně dlouho a vychutnával si každou drobnost. Tohle je hodně povedený komiks, který mohu jen a jen doporučit.