jarynek komentáře u knih
Moc jsem si nedokázal představit, jak v Abercrombieho světě plném divných parchantů, krve a soubojů může fungovat průmyslová revoluce, ale jen se ukázala moje malá představivost. Funguje to výborně a do světa Prvního zákona to vnáší nový, "dospělejší", prvek, díky němuž se utváří nové zápletky s dalekosáhlými účinky, a který přináší serióznější důvody pro jednání některých postav. Pokrok zkrátka nezastavíš. Ačkoliv se tato série asi dá číst samostatně, tak jeikož se v ději objevuje mnoho postav, s kterými se čtenář setkal již v předchozích knihách (nebo s jejich dětmi), tak je vhodnější mít ostatní knihy z Prvního zákona přečtené, přece jen je pak čtenářský zážitek větší.
Neměl jsem úplně velká očekávání. Povídky ze světa Zámku a klíče plus crossover se Sandmanem ne mne působily jako snaha o vydojení z osvědčených značek trochu té smetany. Ale obavy nebyly na místě. Jednotlivé volně provázané povídky jsou výborné. Celé to začíná povídkou s nádechem spíše humorným, ale postupně se více a více utahují šrouby směrem k vážným a hororovým tématům. A že bude tak skvlěle fungovat crossover se Sandmanem vylo asi největší překvapení. Určitě se dá číst bez znalosti původné série či bez znalosti Sandmana, ale myslím, že čtenář si vše lépe vychutná, když tyto příběhy alespoň rámcově znát bude (principy fungování klíčů, některé postavy u Sandmana, ...). Samostatnou kapitolou je kresba - ta povyšuje knihu o level výše a bez ní by určitě ZaK nebyl tím, čím je.
Taková melancholická vzpomínka na dětství. Ale jak je u Gaimana zvykem, je taková vzpomínka tak trošku hororová, trošku pohádková, hodně fantastická, kde se prolíná obyčejný svět se světem, který je pro obyčejné smrtelníky neviděný, netušený. A dokáže to podat stylem, že čtenáři takové prolínání světů přijde zcela přirozené. Sice ne vše, co jsem od Gaimana četl, mne nadchlo, ale rozhodně umí psát, dokáže navodit atmosféru, dokáže vymyslet origiální postavy a i z celkem normálních situací umí udělat zajímavý příběh. Jen ten konec byl pro mne takový nepřesvědčivý, úplně se mi nehodil k předchozí náladě, kterou jsem z knihy měl. Hodně se mi líbily doprovodné kresby, které jsou neoddělitenou součástí příběhu.
I pokračování hodně bavilo, ale přesto mi přišlo trošku slabší, než první kniha. Arminova změna by měla být trochu propracovanější, takto to byla příliš rychlá změna. Ale to je tak jediné, oc bych tomu vytknul. Napínavý, akční děj, intriky, věrohodný historický základ, dobře vystihnuté chraktery postav i celkové tehdejší atmosféry. K tomu výborná kresba. tak teď jen doufat v brzké dokončení.
O čem kniha je?
O třech dnech válčení.
Tak to musí být asi pěkná nuda.
Ne naopak. Je to výborné čtení, které rychle plyne, až se divíte, že už jste na konci, a že ty tři dny boje tak rychle utekly. Akce střídá akci, ale přitom nejde o žádné nezáživné opakování řežby, ale vždy se jedná o unikátní střípek tak trochu nesmyslné bitvy.
U Abercrombieho většinou oceňuji práci s postavami. Ne jinak je tomu tentokrát. Spousta barvitých charakterů na obou stranách fronty, mezi nimiž těžko hledat kladnou postavu, ale kteří vám přesto přirostou k srdci (oni ti klaďasové jsou většinou nerealističtí a nudní), vás nutí chvíli fandit jedné straně, abyste za chvíli drželi palce těm druhým. Vyšperkované dialogy a povedený závěr na jednu stranu ukazují nesmyslnost války, ale na druhou stranu ji tak nějak berou za součást lidského žití. Líbilo se moc.
Kdo je zrůda? Ten, kdo tak na první pohled možná vypadá, nebo ten, kdo se tak chová? Příběh nás zavede do odlehlého kraje, kde je takovýchto "pochybných existencí" nemálo. Ponurá atmosféra údolí se přenáší do nálad a vztahů všech jeho obyvatel, jejichž střet se zdá být nevyhnutelný. Vyprávění je plné emocí a to je jeho hlavní přednost, protože samotný děj je vlastně poměrně jednoduchý a zasloužil by si větší propracování a větší gradaci. Takto to bylo od půlky hodně rychlé a zkratkovité. Konec byl hodně kvapný, ale na druhou stranu jeho vyznění se mi líbilo. Pokud jde o kresbu, tak ta mi k příběhu hodně sedla - dokázala vystihnou emoce lidí i náladu kraje a přispěla tak k celkově kladnému hodnocení knihy.
Povedená sbírka povídek, kde se mnohdy nejde pro krev a nějaké to sprostší slovo daleko. Ale v tomto případě mi to nepřišlo jako nějaká prvoplánová snaha o zaujmutí čtenáře, ale o styl, který správně dotváří celkové vyznění povídek a prostředí, v němž se postavy pohybují. Některé příběhy mají podobný základ a styl, ale celkově jsou témata povídek variabilní, u žádné z nich jsem se nenudil a většinou potěšilo i zakončení s pointou. Stejně jako v předchozím hodnocení, i já se pozastavil nad překladem, případně nad překelpy - několikrát použité slovo "pokakaný" mi hodně rvalo čtenářskou duši, což ješkoda, prootže jinak je málo, co bych knize vytknul.
Začátek s obřím pavoukem a hmyzáky nebyl nijak originální, ale ještě to šlo. To měl autor více rozvést, udělat nějakou zápletku a byl bych spolu se vždy výbornou kresbou spokojen. Bohužel zbytek knihy už byla změť ne dobře rozvitých nápadů. Tentokráte ani bonusy nebyly příliš zajímavé. Bohužel dosud jasně nejslabší díl.
Dobře řemeslně napsaný King s ingrediencemi, které rád používá - nostalgie po časech minulých (tentokráte sedmdesátky), trochu tajemna (tentokráte spíše pomálu a možná by příběh dokázal fungovat i bez něj), vztahy spíše nenaplněné, napínavý děj (tentokráte bohužel bez nějakých velkých překvapení a zvratů). Na to, jak je kniha útlá, tak je poměrně pomalý rozjezd - i když čtenář tuší, kam autor směřuje, tak mi začátek přišel trochu natahovaný. Děj se následně rozjede, ale pka je najednou konec, kdy mi přišel trochu nevyužitý potenciál Domu hrůzy a v něm přebývajícího ducha. Takže OK, dobře se to čte, baví to, ale při znalosti jiných Kingovek mi to přišlo trochu nemastné neslané
Od Ennise už jsem něco přečetl, ale na Punishera se ještě nedostalo. Přesto jsem tak nějak tušil, oc mohu očekávat a mé očekávání bylo splněné. Honba za spravedlností a vyrovnán se s minulostí, kde se nejedná v rukavičkách a krev teče v potocích. Překvapivým parťákem Franka Castla je ruský veterán z afgánistánské války a nadmíru jim to šlape.
Trošku jsem se bál kresby, zda nebude příliš uhlazená, ale ne, i ta se k příběhu hodila a přispěla k mé radosti z knihy.
Criminal a Gotham Central se mi líbily více, ale pořád je to skvělý Brubaker (a samozřejmě i Phillips). Noirové vyznění, kdy nejednoznačný a ne zcela kladný hrdina s věčnou cigaretou bez ohledu na důsledky rozkrývá špínu mocných a přitom se kolem něj kupí krásné ženy a mrtvoly, je výborné. Před očima mi vyskakovaly obrazy, jak by takovéto dílo bylo převedeno na filmové plátno. Atmosféra poválečného Holywoodu a rovněž tak Spojených států v komunistické paranoie je hodně uvěřitelná. Možná konec nebyl úplně dotažený, ale to je jen malá šmouha na tomto podařeném komiksovém detektivním příběhu.
Bird Boxu jsem vytýkal určité hůře uvěřitelné události, ale jinak to bylo čtivé, napínavé, a kniha měla dobře vystihnutou psychologii postav v uzavřeném prostoru. Bohužel tomuto pokračování většina z toho chybí, snad až na ty hůře uvěřitelné situace, kterých i tady je dost. Příběh začíná tam, kde skončil Bird Box, tj. ve slepecké škole, aby po chvíli skočíme o deset roků dále. Naši hrdinové stále přežívají na zásobách potravin, nyní již 15 let starých, ale nedostatkem netrpí, šatstvonan rosucí mádež je, ..., pak jim někdo jen tak nechá dlouho vytvářené ručně psané zápisky o tom, jak svět přežívá, ... pak vyrazí na několika denní výpravu na vlak, který jezdí kdoví jak často, a on zrovna odjíždí, atd. A to nebudu raději naznačovat konec, kterým to vše u mne kleslo ještě u stupínek níž. Tohlepokračování nepotěšilo.
Čtivý příběh s dobrým nápadem, ale částečně nevyužitým. Kniha je vyprávěna píše v krátkých větách a kapitolách, takže má rychlý spád a čtení mne bavilo. Psychika jednotlivých postav (některé postavy inklinující k paranoie, některé k ostražitosti, některé se stále aktivním přístupem k řešení problémů, ..) víceméně dobře načrtnuta. Na druhou stran mi vadila absence nějakých větších zákonitostí fungování světa. Autor se tomuto vyhnul, takže pak dochází k situacím, které by ještě před několika stránkami byly těžko představitelné. Plus občas bylo těžké některé situace akceptovat (jet na neznámé místo autem x kilometrů?, přežívání víceméně jen na zásobách z domu?, ...). Jako oddychové rychlé čtení ale fajn.
Další kvalitní nášup evropského Conana, a to především v případě první a třetí povídky. Klasika v podání Rudých hřebů nezklamala, a to jak sénáristicky, tak kresbou. Dobrodružství začínajííc bojem s veleještěrem a končící v kulisách uzavřeného města/domu, v němž spolu bojuje několik kmenů a do toho ještě magie a krásné ženy - prostě Conan, jak má být. Druhá povídka Lidé černého kruhu mne nezaujala, kresba šmrcnutá mangou se prostě ke Conanovi nehodí a tentokráte to nezachránil ani příběh, který byl díky velkému počtu postav trošku zmatečný a celkově spíše nudný. Za to Zamboulské stíny byly super. Povídka je spíše taková jednodušší, ale k neohroženému Conanovi se skvěle hodí, takže tam máme lidojedy, opičí monstrum, hady, trochu kouzel, utajené identity a samozřejmě nahé ženy (i když zrovna zde jde v případě výrazu hlavní hrdinky o možná nejslabší atribut povídky). A čtenář se baví.
Po dočtení jsem měl smíšené pocity. Hlavní dějová linie i s tím závěrem, který vše propojí, mi přišla dobrá a hodící se právě pro komiksové zpracování. Ale ty jednotlivé minipříběhy moc propracované nebyly a působily v některých pasážích dosti zkratkovitě. Namísto toho byly přes krátkost těchto linek do nich vsouvány ještě věci, které asi měly přidat na drsnosti vyznění celé knihy, ale působily spíše rušivě a děj nijak neposouvaly. Celek tak působí jak dort, do kterého bylo přidáno až příliš mnoho přísad, protože kuchař chtěl ukázat, co všechno má ve spíži.
Tak zde jsem se hodně bavil. Asi jako většina jsem se při čtění neubránil srovnání s výborným Rudem. Nějaké stejné prvky bych tam našel, ale snad je lepší moc nesrovnávat a užít si naplno tento trochu depresivní, ale vtipný tajemný příběh. Vypointované dialogy (jakož i celý příběh), k nimž se budete rádi vracet a bude si říkat, kam na takové nápady autor chodí.
Hodně povedená věc. Skvěle vystihnutá adaptace klasického románu, vypíchnutí toho důležitého tak, že mi přišlo, že tam nic zásadního nechybí (při respektování toho, že samozřejmě nelze v grafickém románu obsáhnut vše). Kniha navozuje opravdu stísněnou atmosféru, k čemuž výborně napomáhá detailní černobílá kresba. Ve srovnání s Mignolovým Draculou se mi tato verze líbila mnohem více.
Ta láska autorky k fantasy literatuře z knihy úplně sálá. Po přečtení mi v hlavě zůstalo spousta věcí na přemýšení a nových pohledů na fantastiku. Na druhou stranu mi přišlo, že autorka cítí určitou historickou ostrakizaci fantasy jako nespravedlivou křivdu a ve svém boji za její vyvýšení na piedestal literatury s velkým L není při svých závěrech zcela nestranná.
Tak tohle jsem po dočtení nejdřívě nevěděl, jak hodnotit. Nechal jsem si tedy časový odstup na hodnocení a jo, bylo to opravdu dobré. Pohádkový příběh putování po různých světech, který je však pohádkový jen na první pohled. Naopak se jedná o dospělý příběh plný symbolismu, ale i poetismu, mi navozoval atmosféru Malého prince. Hodně zajímavé výtvarné pojetí pak dotváří netradiční čtenářský zážitek.
Scénáristicky trochu slabší díl, na tak krátkém rozsahu ani většinou nejde nic světoborného vymyslet, ale přesto to bylo ve srovnání s předešlými Žoldnéřovými dobrodružstvími až příliš přímočaré. I tak jsem si knihu užil - skvělá kresba plná draků a jiných příšer a celková atmosféra Žoldnéřova světa mne opětovně potěšila. A jako vždy výborné bonusy.