jarynek komentáře u knih
Těžko knihu zařadit do nějaké škatulky. Na vyprávění lze pohlížet různou optikou a ve čtenářích mohou po dočtení zůstat poměrně různé pocity. Por mne to bylo především zábavný originální příběh plný myšlenek a pohledů na současou americkou (tedy nejen tu) společnost, především pak různé náboženské organizace a jejich manipulace s lidmi. ale i plnou falešných proroků a kýčovitých věcí. Příběh hodně mění tempo, především střední pasáž je taková pomalá, snivá, naopak závěr je pak až překvapivě hodně akční. Od Gnomu jsem četl několikátou knihu a opět jsem nebyl zklamán.
Po druhém díle, který mne moc nebavil, jsem si zde spravil chuť. Dobrodružné a napínavé vyprávění, kde je úloha mladých hrdinů, spolu s jejich schopnostmi, lépe vystižena a dokonce i SH zde má zajímavou úlohu, tak typickou pro něj. A dokonce i profesor M zde v cilffhangeru vystrkuje drápky.
Aaronovi věci pro Marvel mne povětšinou moc nechytly, ale Conan je hodně světlou výjimkou. Sice jde pouze o samostatné, nepatrně propojené, povídky (resp. námět nadhozený v jedné povídce je pak lehce doplňován v dalších povídkách), které jsou rozprostřeny po celém kontinentu, a u nichž jsem si snad u každé na konci říkal, že je škoda, že daný námět nebyl rozvinut ve větším rozsahu, ale jinak jsou využity tradiční Conanovi atributy (tedy spíše boje, meč a magie než krásné ženy, které by ho obklopovaly). Vyprávění má spád a kresba celkem dobře dokresluje tu pravou atmosféru. Už se těším na zbytek ze života a smrti tohoto nesmretelného hrdiny.
Ze série "Češi" toto byla předposlední kniha, k níž jsem se dostal, a hodnotí ji jako nejhorší. Především scénáristicky to bylo slabé (což mne udivuje o to více ve srovnání s některými z jiných dílů). Vytržených pár myšlenek a rozhovorů Masaryka v průběhu několika roků nedrží při sobě a není schopné o dané historické události moc vypovědět. Spíše to na mne působilo jako snaha o adoraci Masaryka. Nápad s boxerským zápasem by nebyl špatný, ale v rámci takto krátké knihy nebyl schopen být provázaný se zbytkem vyprávění a nakonec to na mne působila, že obě "dějové linky" byly jen rychle načrtnuté a nepropracované.
Šejić nějak ujíždí na ženských hlavních hrdinkách:). Pro mne je jednoznačným vrcholem jeho u nás vydaných knih Harleen, ale ani toto nebylo špatné. Už úvodní dvě scény (vyvolávání duchů na hřbitově, schůzka zamilovaného páru) hodně pobavily a rychle vtáhly do děje. Autor opět hodně staví na verbálním i neverbálním vyjádření vzájemných vztahů jednotlivých postav a k tomu přidává velkou kupu různých monster a jiných záporáků, kteří mají různé cíle a i mezi sebou osnují intriky. Jen ten závěr byl pro mne až moc happy. Nějak mi neseděl ke zbytku knihy. Každopádně zápletka je celkem fajn, jen se trochu obávám, že pokračování u nás nevyjde.
Pro mne byla kniha hlavně nostalgií za něčím, co už se nikdy nemůže vrátit. Červeňákovi vzpomínky na různé okamžiky, které prožil s Rychlými šípy, moje vzpomínky, kdy jsem se dostal k prvním hodně osahaným sešitům, které na mne působily jako zjevení, kdy jsem jednotlivá dobrodružství hltal s očima navrch hlavy a záviděl, že takové příběh neprožívám sám. A jak autor v doslovu zcela vystihnul "Je mi smutno. Snad z Červenáčkova příběhu, snad že už si nikdy nepřečtu Rychlé šípy dětskýma očima a poprvé. Snad že je knížka opravdu hotová, snad že něco skončilo, snad že ta bílá oblaka na obloze plují rychleji a rychleji.". Nakonec si toto pomalu musí uvědomit i Červenáček.
Je až k neuvěření, kolik toho autor dokáže dát do poměrně útlé knížky - válka tří světů, droga, která člověka přenáší časem i dimenzemi, manželská krize, lékařská věda, umožňující náhradu jakéhokoliv orgánu. A přitom všechna tato témata spolu dokáží nenásilně fungovat. Nenazval bych to Dickovou klasikou, i když samozřejmě většina věcí se v nějaké formě objevuje i v jeho jiných knihách, určitě mám radši Dickovy povídky než romány, ale i tak jsem rozhodně nebyl zklamán.
Origin Conana je pojat celkem civilně a ačkoliv Conan hned od počátku vyčnívá nad svými vrstevníky (a vlastně nejen nad nimi), tak jeho cesta k velkým činům je poměrně trnitá a pro začlenění do společnosti jsou Conanovi schopnosti spíše na překážku. Vyprávění Conanových osudů není až tak přímočaré a zisků a ztrát Conan hned na začátku zažije nemálo a emocí je v příběhu daleko více než jsem očekával.
A rozhodně bych nechtěl opominout kresbu, která se ke stylu vyprávění skvěle hodila. Podle toho, jak jsme nahlédnul do další knihy, tak tato je rozhodně lepší.
Zpočátku mne příběh chytl hodně, ale postupem času to nadšení trochu opadlo. Děj je poměrně předvídatelný, a to i v případě nevypočitatelného Jokera, kde je spíše nejistá jeho nálada, než to, jak se zachová vůči dalším postavám. U Jokera mi pak přišlo, že se příliš vyzdvihla právě ta nevypočitatelnost a šílenost a málo se pracoval s tím, že za tou šíleností bývá chladně kalkulující osoba. Kresba se mi hodně líbila, stejně jako zapojení velké části Batmanových protivníků z Gothamu, ačkoliv všichni působí vedle Jokera jako třetí liga. Po dočtení však ve mne zůstal dojem ne zcela využitého potenciálu, který námět umožňoval.
Kromě pár šerifů zcela zmizely atributy westernu, ale to vůbec nevadí, protože souboj Hrobaře a jeho "ladies" s hlavním záporákem vše vynahradí. A záporák je skvělý, chvíli jsem ho miloval, chvíli nesnášel, ale pořád mne přitahoval. Každopádně dokázal nastolit otázky, které jednání všech nestavělo do černobílé roviny, což bylo dobře. V součtu obou knihspolu s Johnem Silverem asi nejlepší příběh, který dosud v MC vyšel.
Skvěle poskládaný příběh - vlastně ten příběh si čtenář musí poskládat sám a výsledkem není zcela jednoznačný obraz, k jehož intepretaci je možno použít více náhledů
- může to být obraz celkem obyčejného příběhu podaného hodně neotřelým způsobem,
- může to být obraz na hranici reality a snů, protkaný mnoha náznaky naznačujícími stav mysli hlavního hrdiny a jeho utváření vlastní reality,
- může to být obraz slabosti, vyrovnávání se s vlastním selháním a se snahou o nápravu vlastních chyb učiněných v minulosti,
- anebo t může být všechno jinak:).
Burns opět potvrdil svůj originální a sugestivní styl vyprávění, který čtenáři zůstane v hlavě dlouho po dočtení.
Z výtvarného hlediska nemám co vytknout - to je posunutí Batmana o level výše. Každý obrázek je potěchou a některé detaily, případně nápady z Batmanova vybavení, jsou opravdu skvělé. Samotný příběh je však spíše prúměrný - neurazí, ani nenadchne - což neznamená, že by byl špatný, ale v porovnání s kresbou dopadá hůře.
Atraktivní westernové prostředí s originálním nápadem úkrytu zlata. A pak už jen honba za zlatem, která dělá z lidí všehoschopná individua, která se nezastaví ani před zákonem. A těm se do cesty postaví Hrobař se dvěma ženami, kde každý z nich má jiné pohnutky a v minulosti ukrývá nějaké to tajemství. K tomu přidejte výbornou kresbu a máte možná dosud nejlepší Modrou Crew. Málokdy asi bude funebrák vaší oblíbenou postavou, ale v tomto případě tomu tak bezpochyby bude.
Zajímavé proplétání fikce s realitou - těžko oddělit, kde končí fakta a kde nastupuje poue fantazie autorů. Možná, že komiks dokonce více ocení ti, kteří reálné základy kauzy neznají. Každopádně vyprávění příběhu z pohledu novinářky s retrospektivními jí zjištěnými informacemi mi přišlo jako dobrý nápad, jen se tam neměly zamotávat problémy samotné novinářky, to mne úplně nebavilo a při rychlém stylu vyprávění rušilo. Pokud si toto odmyslíme, tak je to výborná kniha.
Vzít tolik fiktivních nesourodých postav, vymyslet k nim výborný příběh vzdávající hold spisovatelům fantastické, dobrodružné a detektivní literatury 19. a počátku 20. století a k tomu přimíchat spoustu odkazů (z nichž jsem určitě odhalil jen menší část) a udělat z toho výbornou knihu, to se podaří málokomu. Alanu Moorovi se to bezpochyby podařilo a já si tak mohl připomenout bezpočet hrdinů, jejichž dobrodružství jsem už dlouho nečetl a vychutnat si tuto komiksovou lahůdku. Kresba na první nakouknutí nezajímavá, ale k navození atmosféry dávno minulé se určitě hodí.
Autoři nás seznámili víceméně se všemi hlavními kladnými i zápornými postavami Batmanova univerza. Na to kolik tam bylo postav, tak příběh celkem dával i smysl. A k tomu výborná kresba - především na ženské postavy je radost pohledět:).
Pro mne určitě dosud nejlepší Modra Crew. Trochu jsme měl obavy, jak se autoři popasují s odkazem původního Ostrova pokladů a musím konstatovat, že se jim to povedlo skvěle. Dobře zvládnuté charaktery jednotlivých postav, především pak samozřejmě DJS. Příběh plný napětí, intrik, ponuré atmosféry rozbouřeného moře, který však přesto dává pocit, že je pouze předehrou velkého finále. Kniha se dá číst i bez znalosti Ostrova pokladů, ale povědomí o tom, co tomuto příběhu předcházelo, jistě neuškodí.
Je zajímavé u takovýchto sérií sledovat, jak u dobře rozjetého vlaku jednotliví topiči přidávají pod kotlem různým způsobem. Z magií, hlášek a odkazů plných příběhů v prvních dílech zde najednou máme detektivně hororový příběh, který však přesto nepostrádá vtipné sekvence. Ubylo i hlavních postav a dějových linií, až na odbočku s V a W na koncertě, která však velmi pobaví. Kniha je čtivá a pobaví, jen je škoda, že z hlavní čtyřky se v této knize stali víceméně obyčejní smrtelníci, kteří své "superschopnosti" využívají velmi pomálu.
Supermana úplně nemusím, většinou je to až příliš velký klaďas, neohrozitelný, nechybující a nepochybující. Z toho pohledu pro mne byla tato kniha příjemným přakvapením. Supermanovy bolístky jsou pak vloženy do zajímavého valéčného příběhu, kde nechybí ani hromadné hroby, popravy apod, a kde otázka viny a trestu není černobílá. To vše podtrhnuto pěknou kresbou Jima Leeho. Kniha se při rozhovorech Supermana v náboženské tématice nevyhne určité rozvláčnosti, ale v půli příběhu těžko předvídat, kam tím autor směřuje.
Tíživá až depresivní atmosféra pryští v této knize snad z každé strany. Každá povídka vás vtáhne rychle do děje, přičemž tušíte, že tohle nemůže dopadnou dobře, ale přesto musíte rychle číst, doufaje, že se alespoň částečně mýlíte. Trochu otevřenější konce pak nemusí každému vyhovovat, na druhou stranu dávají větší prostor pro vlastní intepretaci příběhu. Na kresbu jsem si chvíli zvykal, ale s odtupem ji považuji za výborně se hodící právě k tomuto typu povídek.