Jazzinka
komentáře u knih
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Přečíst tuto knihu nebylo snadné. Ale to neznamená, že se čte špatně. Naopak. Abyste si ji mohli opravdu vychutnat, nesmíte spěchat.
Někde jsem viděla tuto knihu zařazenou jako fantasy. Ale je spíš někde na pomezí pohádky a historického románu. Jistě, hlavní hrdinka vidí duchy a bytosti z báchorek, ale to z knihy nedělá fantasy. Spíš by se dalo říci, že je nezařaditelná. Nebo ještě lépe, je prostě ruská.
V dnešní době to možná pro mnoho lidí u nás bude spíš zápor, ale pokud je to odradí, udělají chybu.
Hlavní hrdinka je jiná než ostatní dívky. Vidí věci, které ostatní vidět nechtějí. Vidí postavy ze starých báchorek, její svět je tak bohatší a její život o to složitější. Jenže ona ho žije zatímco ostatní vypadají, jako by jen přežívali.
Napsala jsem, že jde i o historický román. Autorka úžasně popisuje staré Rusko. Rusko ve kterém žijí bohatýři a kněžny, kde víra pohltila lidivé pohanské zvyky a hlásá, že kdo se odlišuje, měl by být upálen.
Sebrala jsem jednu hvězdičku. Právě proto, jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli píše historický román, nebo se snaží převyprávět jednu z nejznámějších ruských zkazek.
Přiznání Alana Turinga
David Lagercrantz
Předem musím přiznat, že jsem knihu nedočetla. Příběh se točil ve spirále, možná spíš v kruhu. Jednotlivé části příliš suchopárné až jednotvárné. Posun celkem žádný. Jestli se hlavní hrdina stihl nějak vyvijet netuším, do první třetiny rozhodně změna žádná.
Jednu hvězdičku dávám navic za slušné vykreslení tehdejší homofobní společnosti silně říznuté studenou válkou.
