jefff komentáře u knih
Tušil jsem do čeho jdu a Carltona Mellicka III jsem prostě potřeboval vyzkoušet. To, že jde o extrémní nevkus jsem čekal, ale proč je to proboha napsané, jako slohovka k maturitě? Proč jsou postavy napsané, jako od debutanta, který si píše do šuplíku? No nepřesvědčil mě. Magořinu nedokážu pochválit vlastně v ničem, krom snad konečného vyznění příběhu, který má docela zajímavý nápad. Ale jinak? Nechutnosti vem čert, to se dá, ale rukopis je hrůzostrašný.
Sci-fi literatura není mým oblíbeným žánrem. I proto jsem vyzkoušel trochu netradiční román Stanislawa Lema Solaris. A je to velké dílo, rozehrané v komorních kulisách. Napínavé a především znepokojivé. Rozhodně to není mé poslední shledání s Lemem.
Mé první setkání s "béčkařem" Herbertem. Přestože jsou Krysy novelou nebo i románem, mají vlastně povídkový formát, kdy kapitoly sledují jednotlivé oběti krysích mutantů. Samozřejmě se tu prolíná i hlavní dějová linie, ale ve výsledku jí zase tolik prostoru autor nedává. Důležitá je atmosféra hrůzy, kterou ušovití zabijáci vyvolávají. Je to hodně jednoduché a občas nevadí nějaký ten odstavec přeskočit. Ale špatné to není. Jako žánrovka super.
Levhart je zvláštní díl Harryho Holea. Případ samotný je docela zajímavý, ale pro mě chvílemi trochu nepřehledný. Celé to vyprávění je ale mistrně sepsané, až mi připadá, že se Nesbo s každou knihou zlepšuje. Vůbec se od knihy nedalo odtrhnout.
Silná kniha se silným sdělením, kdy spisovatelka na krátké ploše dokázala vystihnout to, co jindy vydá na celou dlouhou knihu.
Ze Společenství ničemů mám takové smíšené pocity. Na jednu stranu skvěle napsané, docela napínavé a celý příběh je u detektivně - thrillerového žánru originální, ale bylo toho nějak moc. Moc násilí, moc temného a moc odpudivého. Jako hrabat se v několik týdnů starých odpadcích během letních třicítek. Autentické, ale proč vlastně?
Sedm smrtí těží z dobrého nápadu časové smyčky, která je v knihách a filmech ale už docela hojně využitá. Naštěstí jde stále o atraktivní téma a v kombinaci s detektivkou ve stylu Agathy Christie to prostě jde o originální počin. Není to ani vyloženě špatně napsané, ale je to zbytečně dlouhé. Opravdu zbytečně. Často je to takové překombinované plácání se a tempo je občas na nulovém bodě. Čtenářsky to rozhodně není nic snadného. Zvlášť, když postav je tam celá řada a různě se přeskakuje v čase. Nelituji, ale asi se k ní už nevrátím.
Zatímco Stephena Kinga už mám slušně "načteného", druhého krále hororu Clivea Barkera jsem dosud viděl jen zfilmovaného. Novela Hellraiser vydaná Carcosou to změnila. Naštěstí. Barker je totiž úžasný a jediné, co mě na knize mrzí, je její počet stran. Chtěl bych ze světa Cenobitů číst víc. Je to skvěle a syrově napsané, přičemž funguje hrůza i příběh. Barker se s tím nemaže a od první chvíle má příběh děsivé tempo. Velká paráda.
Napínavá kniha, od které se nešlo odtrhnout, byť příběh mě tentokrát tolik nezaujal. Ale Olsen je geniální vypravěč a jeho detektivové jsou na rozdíl od jiných opravdu sympatičtí, takže se to čte jedna radost.
Já se od knihy nedokázal odtrhnout. Leccos člověk zachytil v médiích, ale peklo, kterým si Matty prošel se dá jen těžko pochopit. Ano, zavinil si to do vysoké míry sám a ani to nepopírá. Ale dostat se z toho pádu muselo být extrémně náročné a ne každý to dá. Moc bych si přál, aby tahle kniha byla důstojnou tečkou za tím jeho nedůstojně mrazivým obdobím. Věřím že snad ano, ale kdo ví.
Velice dobrá kingovka, která má takový přímočařejší děj, bez odboček a vrstevnatého vyprávění. Oproti jiným jeho knihám jako To nebo Řbitov zvířátek (a mnohé další) tady servíruje velice jednoduchou vyprávěnku o jednom prokletí a cestě k nápravě (?). Hororové jsou jen kulisy, ale samotný příběh nestraší. Čtenář se děsí jen nad představou hubnoucího Hallecka, ale jelikož jde o nepříliš sympatickou postavu ani ho to tolik nepálí.
Pana Mareše sleduji delší dobu a jako osobnost kriminalistiky je v rámci naší země naprosto nepřehlédnutelný. Trochu jsem doufal, že kniha jeho případů bude trochu víc schématická a jednotlivé případy více přiblížené. Ale pravdou je, že hodně z nich už odhalil v seriálu Případy 1. oddělení. V této knize vše jen klouzá trochu po povrchu a v žádné kapitole se dle mého nedostaneme úplně na dřeň - ale to bude i tou rozhovorovou formou. I tak je to bezva kniha pro fanoušky true crime.
Tenhle drsňácký román mě moc za srdce nechytil. Hrdina takový nijaký - jen hromada svalů, všechno vydrží, ale jinak vlastně plochý. A příběh nestojí za nic. Klišé, klišé, klišé a závěr sice fajn, ale naprosto nezábavně napsaný. Čekal jsem něco mnohem originálnějšího. Tohle byla slabota.
Je to strašná kniha. Fakt jo. Nečte se vůbec dobře a hned od prvního momentu jde o syrový, psychologicky těžký příběh bez špetky naděje. Napsané je to skvěle. Bohužel. Doteď jsem za nejvíce náročnou knihu považoval Řbitov zvířátek, ale Misery je horší. Misery je peklo.
Jak už to tak bývá - povídková antologie má různorodou kvalitu. Nejvíce mě bavil Stančík, Tučková a Sýkora. Naopak mě zklamal Neff a nezaujal Cigan. Jako celek ale dobrý počin a sestava spisovatelů je pestrá a kvalitní.
Hrozně mě mrzí, že se přidávám ke zdejším špatným recenzím. Dlouho jsem si říkal, že to není zlé. Pozvolna se tu buduje atmosféra, roste znepokojení a autoři sází na psychologii. Jenže ono to nikam nedospěje, najednou se spustí hororová smršť a je konec. Veškeré předchozí napětí je pryč, návaznost nulová a konec přes svou hrůznost je vlastně nudný. Přitom evidentně oba autoři psát umí. Jen je to takové nedotažené, nedomyšlené. Velká škoda.
Mé první setkání s Františkem Kotletou dopadlo tak nějak napůl. Dlouho jsem se této "brakové" literatuře vyhýbal a nevěřil, že by se mi líbila. Příliš dlouhá swingers party se ke dostala spíš náhodou. Některé povídky jsou dobré a nápadité a s docela odvážným erotickým obsahem. Ale třeba Boží tango nebo Srdeční záležitost bylo boj dočíst. Občas mi přišlo, že se děj plácá odnikud nikam a autor nahrazuje příběh přestřelkami, bitkami, erotikou nebo vulgaritami. Někdy ale zase předloží opravdu napínavý děj, který právě tímto kontroverzním kořením nesmírně obohatí - Pražské kobky, Příliš dlouhá swingers party nebo do jisté míry i Artefakt. Asi to s Kotletou ještě někdy zkusím.
Skvělá kniha, která poodkryje podhoubí mistrova umu. Část se životopisem je hodně stručná a jsou to spíš nahodilé vzpomínky, které Kinga formovaly, ale nějaký informačně hodnotný obsah tu nenajdeme. Ještě zajímavější je část druhá týkající se rad ohledně psaní. King tu vysvětluje směry a tendence, které fungují. Pro toho, kdo psát ani neuvažuje tu jsou velice zábavná pozadí psaní jednotlivých románů. Jaké své knihy má King rád, jaké nikoliv, co pro něj bylo složité napsat nebo co stihl za týden. Další poutavá část zahrnuje popsání jeho rekonvalescence a samotné srážky s vozem v roce 1999, kdy právě tuto knihu psal. Po přečtení vám bude připadat King bližší, lidštější, než jen jako věhlasný autor. Fakt dobrá kniha. Paradoxně jedna z jeho nejlepších.
Jsem trochu na rozpacích. Kniha se mi vlastně líbila. Má spád a je napínavá, ale po přečtení jsem měl takový nemastný, neslaný pocit. Je potřeba ke Kořisti přistupovat, jako k hodně nenáročné knize. Hororová složka tu navíc funguje jen napůl, vyložený strach tu asi čtenář moc nepocítí, ale zase to autorka dohání drsnými scénami, které jsou děsivé o to víc, že aktéry jsou děti. Víc než horor je to thriller. Obstojný, dobře napsaný, ale opravdu velice oddychový.
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Je to opravdu někde mezi. Poslední tah je totiž svižně, zábavně napsané krimi, které potěší svými sympatickými vyšetřovateli i absencí nudných flashbacků nebo až přílišného rozpitvávání osobního života postav. Na druhou stranu je celý ten příběh co do logiky a uvěřitelnosti hrozně chatrný a za mě prostě neuvěřitelný a konec je málo promyšlený, respektive vrah, přestože je opěvován kvůli vysoké inteligenci to finále moc nedal a čtenáře mohl potrápit určitě víc. Ale jo, nebylo to zlé a další díl si asi rád přečtu.