jefff
komentáře u knih
Vražda na Ostrově Camino
John Grisham
Tak tohle bylo za mě hodně špatné. Vůbec poprvé jsem se pustil do knihy Johna Grishama, ale Vražda na Ostrově Camino je něco hrozného. První část docela zajímavá, jenže všechny postavy z docela atraktivního prostředí literárního světa během momentu zmizí a v dalším ději se neobjeví. Hurikán nevyužit, spíš ho spisovatel přeskočil a tak potenciálně zajímavé kulisy tu vlastně využity vůbec nejsou. Druhá polovina knihy je jakési vyšetřování, které je opravdu hodně nepřesvědčivé a příběhem strašně nezajímavé. A cca posledních dvacet, třicet stran je vyložená vata. Za tímhle si prostě spisovatel Grishamova kalibru nemohl stát. Asi ho tlačilo vydavatelství, aby něco vypustil.
Smršť
Jozef Karika
Mám Kariku rád. Jeho knihy jsou čtivé, svižné a docela nápadité, navíc ve známých kulisách Slovenska. A přestože nejde o žádné slohově vybroušené dílo, nekroutí se vám při čtení prsty u nohou, jako u jiných domácích (myšleno CZ/SK) autorů. Tma, kterou jsem četl od Kariky minule, se mi líbila o něco víc příběhem a hlavně vyústěním. Smršť začíná stylově a dlouho drží atmosféru na správně hutné úrovni. Konec je za mě nevydařený a filosofování v něm je takové...no nevím. Ale stejně hodnotím pozitivně. Dobrá jízda s Větrnicí!
HEX
Thomas Olde Heuvelt
Trvalo, než se mi Hex dostal pod kůži. První část mě bavila nápadem, ale úplně mi nevyhovoval spisovatelův sloh, který mi přišel nepříliš atraktivní a fádní. Ale v druhé polovině příběh natolik eskaloval a atmosféra houstla, že musím před autorem smeknout. Dobrý nápad a hlavně skvělé vyústění. Jsem rád, že to celé mělo větší hloubku, než "že se to prostě dělo". Nakonec velice dobrý horor, ze kterého nejvíce mrazí v místech, které byste zpočátku nečekali.
To
Stephen King
Opravdu velký román velkém spisovatele, který možná nejvíce definuje jeho styl. Je tam vše, co máme na Kingovi rádi - maloměstské figury a jejich předsudky, šikana, dětský svět vs. svět dospělých a samozřejmě hrozivé monstrum, které může být metaforou pro lidské zlo. To by mohlo být o něco kratší, zejména začátek je hodně natahovaný a asi by si s odstupem zasloužil přísnější revizi, ale velkolepost díla je i v jeho propracovanosti a hloubkové sondy do duší hlavních představitelů. Některé momenty a "scény" budou pro mě nezapomenutelné.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Pravda o případu Harryho Queberta mi dlouho ležela v knihovně. Ani ne proto, že by se mi do ní nechtělo, ale spíš jsem na ni kladl vysoká očekávání a odkládal ji jako velké dílo, na které se mohu těšit. Očekávání naštěstí naplnila. Je to velký román s detektivní zápletkou a silným příběhem. Snad jen ke konci byly zvraty předkládány až moc turbulentně a trochu ve mě motivace postav budily otazníky. I tak bude kniha patřit k tomu nejlepšímu, co jsem za dlouhé roky četl. Krása.
Setkání se Zrzavým
Martina Havlínová
Krásná kniha, která nemá informační charakter, přesto je svými lidskými střípky krásnou sondou k poznání mistra Zrzavého jako člověka. Tvůrci knihu zpracovali pěkně a stojí za to ji mít v knihovně.
Štvanice
Lucy Foley
Štvanice se mi nelíbila. Příběh byl čtivý, to zas jo, ale na to, jaké kulisy měla autorka k dispozici v podobě odlehlé chaty na skotské vysočině, je potenciál brutálně nevyužit. Napětí je minimální, protože směsice nesympatických postav s charaktery odpovídajících paperbackovým harlekýnům a směska neskutečných klišé dělají z knihy céčkový thriller. První polovina knihy je horor, ale ne žánrem, ale tím co je nucen čtenář zakusit - kdo jaké má problémy, kdo má koho raději a koho méně. Jenže je to úplně fuk, protože vyústění příběhu to stejně nějak výrazně nereflektuje. Dočetl jsem to. ale bolelo to.
Sešívance
Honza Vojtíšek
Fandím českým tvůrcům, kteří se snaží vzkřísit domácí hororovou scénu. I proto jsem si pořídil Sešívance - jednu z prvních vlaštovek vydavatelství Golden Dog, kteří od té doby mají hodně slušně našlápnuto. Tato sbírka se mi líbila tak nějak napůl. Je to napsané zdatně. Vojtíšek je řemeslně dobrý spisovatel a je super, že si u toho nemusí čtenář drápat do očí, jako u jiných - mnohdy i překládaných hororů. Navíc přebal je hodně vyvedený. Ale některá vyznění povídek mi přišla taková jalovější. Často mi chybělo alespoň nějaké vysvětlení proč nebo nějaký příběhový background. Ale atmosféru to mělo a u většiny kusů to stačilo.
Vánice
Vladimir Georgijevič Sorokin
Dobrá kniha, která se těžko popisuje. Vánice je mé první setkání se Sorokinem a určitě ne poslední. Nevím, zda jsem zcela zachytili mezi řádky pravou pointu celého příběhu, který je vlastně komorní, přesto velkolepou cestou z jedné vesnice do druhé během jedné hnusné vánice v divném ruském univerzu. Konec mě trochu zamrzel, ale co už. Některé momenty bizarního příběhu byly ale skvělé a v hlavě si je často znovu přehrávám.
Výstraha
Michael Connelly
Connelly je dobrý spisovatel. Minimálně po řemeslné stránce mu jde těžko něco vytknout. Co do zajímavosti je Výstraha trochu slabší, než předchozí dva díly a nabízí méně atraktivní případ a hlavně méně atraktivního záporáka. Ale má to spád, napětí, dynamiku a sympatického novináře v čele. I nějaké to romantické jikření, které k tomu patří. Jo, bylo to zase po letech fajn. Třeba už na další McEvoyovo dobrodružství nebudeme čekat tak dlouho.
Božská hra
Danny Tobey
Od Božské hry jsem vlastně moc nečekal. Žánrově jsem odbočil od svého obvyklého vkusu a zkusil něco jiného. Bál jsem se rádoby moderního thrilleru, ale označení "rádoby" není na místě. Božská hra je dobře napsanou kombinací sci-fi, thrilleru s dobře nastudovanou psychologií mladistvých postav, které svým vyšinutým chováním působí vlastně věrohodně. Příběh byl napínavý takřka od začátku a poslední třetina byla strhující. Konec nebyl úplně nejsilnější a za mě až moc shrnující. Doufal jsem v takové silné existenční vyšumění, ale budiž. Bavilo mě to. Kupodivu.
Tráva
Anya Martin
Vlastně úplně nevím, jak novelu hodnotit. Líbil se autorčin styl, který nutil otáčet stránky dál a dál i celé pozadí příběhu, které tomu dodá určitý přesah. Na druhou stranu si neumím představit, že bych se k Trávě ještě vrátil. Je to hodně jednoduchý příběh o setkání s podivným tvorem bez nějakých dějových zvratů nebo rozboček. Ale Meduse děkuji za neotřelý zážitek.
Mimochodem
Woody Allen (p)
Chovám k Woody Allenovi velký obdiv. Za tu nekonečnou lásku k filmu, jako takovému. Přes všechny útrapy, které mu svět nadělil, je schopný tvořit dál a dělat radost svým divákům. Jeho kniha je v lecčem jiná, než jiné autobiografie a ukazuje spíš Woodyho myšlení a pohled na filmový svět, než že by nějak konstruktivně popisoval zákulisí svého života. Svým filmům se vlastně věnuje jen okrajově, naopak hodně prostoru dostalo obhajování skandálu se zneužíváním. Ze změny tónu knihy v momentech, kdy píše o nařčení a následném oživení v kauze MeToo, je znát, jak ho to štve a stále pálí. Pochopitelně. Humoru v knize je spíš poskrovnu, ale když už přijde, trefně zarezonuje, tak jak máme u Woodyho rádi. Nevím co bude, až Woody nebude. Já doufám, že ještě nějaký ten rok bude a natočí svůj velký film.
Jáma
C. J. Tudor
Jáma je na hodně podobném principu a příběhu jako Kříďák. Podobný styl vyprávění v "ich osobě", obdobné maloměsto a maloměstské vztahy a jedna podivná záhada. Jenže stejně jako v Kříďákovi, tak i v Jámě se skvěle vyprávěný příběh vytratí do ztracena a finále je takové bezkrevné (tedy ne doslova). Přitom C.J.Tudor píše výborně a styl ala King se mi líbí, i když až moc mistra kopíruje.
Imitátor
Daniel Cole
Imitátor je pro mě hrozné zklamání. Jako nečekal jsem žádnou vysokou literaturu, ale kromě občasného humoru, který byl z knihy asi to nejlepší, je celý případ vyložená fraška. Atraktivní téma brutálně nevyužité, vrah je čtenáři znám po třetině knihy a samotné vyšetřování je naprosto mimo realitu a uvěřitelnost. Finále nudné. Imitátor mi přišel jako vyložený knižní brak. Škoda.
Neviditelný strážce
Dolores Redondo
Redondo se až moc babrá v rodinných propletencích, které nejsou nezajímavé a z některých událostí docela mrazí. Bohužel dokonce víc, než ze samotného případu, který je ve výsledku jen kulisou rodinného dramatu. Navíc tu je jakési nadpřirozeno, které mi do kontextu knihy moc nesedí a vlastně vyústí do ztracena. Kdyby to nebyla detektivka, tak asi dobrý, ale takhle je to zklamání.
Kar
Miloš Urban
S Milošem Urbanem to mám různě. Některé jeho knihy považuji za geniální (Hastrman, Lord Mord, Mrtvý holky), jiné mi vůbec nesedly (Stíny katedrály). A do té druhé kategorie putuje i nejnovější Kar. A hrozně mě to mrzí, protože jsem se Karlovými Vary spjatý, znám všechny kulisy, které se v knize objevují a chápu autorovo filosofování nad městem. Jenže přes všechno mi příběh nic neříkal. Do stran jsem se nutil čím dál víc a iritovalo mě pojetí hlavní postavy, jeho chování i uvažování. Některé scény byly nepřehledné a v kontextu celého příběhu zbytečné. Hrozná škoda.
Dlouhé stíny
Charlie Donlea
První polovina knihy mě vůbec nebavila. Hlavní postava mi nesedla a ani příběh mě moc nezaujal. Ale jak se rozjelo pátrání v retro lince, docela mě to chytlo a konec byl fakt napínavý. Celkově ale pořád nic, k čemu bych se vracel.
Kopyto, Mňouk a mimozemšťané
Miloslav Švandrlík
Jsou rozhodně i silnější díly. Skvělá nostalgie, ale chabější zápletka.
Poklad byzantského kupce
Václav Erben
Dobrá česká detektivní škola. Hodně vyptávání, vesměs poklidné tempo, kdy si vyšetřovatel zajde i na houby a sem tam nějaké to napětí. Přesto je co číst. Exner mi vůbec nezapadá do konceptu komunistického ČSSR a překvapuje mě, že Erbenovi bonviánský detektiv prošel.
